Inzerce
Inzerce
Inzerce

Můj malý pštros (B.E.R.U.S.)

Malému byly zrovna dva měsíce a šli jsme na očkování hexavakcíny. Vše proběhlo dobře a tak jsme na druhý den odjeli na chatu. Kájík usnul po cestě v autě (15:00 h) a tak jsem ho pak opatrně přenesla do obýváku na gauč. Protože už bylo kolem šesté a malý nekřičel, každou chvíli jsme se na něho chodili koukat. V osm hodin se chtěl dědeček dívat na televizi a tak jsem ho přenesla do ložnice rodičů (mysleli jsme, že se malý musí každou chvíli probudit). Já jsem šla nachystat do podkrovního pokoje cestovní postýlku.

Bylo to vlastně poprvé od narození, co jsme byli na chatě. Aby malý byl výš, dala jsem mu do postýlky dvě na sobě dané matračky. Jelikož matračka nebyla stejně dlouhá, vyskládala jsem do vzniklé díry ve dvou sloupcích oblečení pro malého. Televize hlučila, pořád někdo chodil kontrolovat malého, jestli pořád dýchá, ale malý spal dál a dál. Už jsem se i začínala bát (už spal sedm hodin, což nebylo normální). Kolem dvanácté jsme Kájíka přenesli do postýlky a šli spát. Byl spokojený a jen si odfukoval. Najednou mě ze spánku vyruší nějaké kňourání. Jelikož nemáme v podkroví žádnou lampičku a pouliční lampa už nesvítila, byla tam tma jako v pytli.

Automaticky jsem šla pro malého do postýlky. Oči jsem měla ještě skoro zavřené. Hmatám, hmatám a malý nikde. Vrátím se do postele a hledám malého v posteli. Říkala jsem si: „Že by ho vzal Kaj do postele? Ale tohle nikdy neudělal, vždy spí jako zabitý a nic ho nevzbudí.“ Ale malý tam nebyl. Zase se ozvalo slabé kňourání. Vzbudila jsem tatínka, který mi s klidem řekl, ať se podívám do postýlky. Rada nad zlato. Však to určitě dámy znáte. Pomoc tatínků je někdy k nezaplacení. Zase se ozve kňourání. „Kájíčku“, zavolám potichu, „kdepak jsi?“ Vůbec jsem netušila, kam se mi mohl malý podít.

Inzerce

Znovu jdu hmatat do postýlky. Hmatám a hmatám a najednou nahmátnu….NOHU. „Ha, našla jsem ho.“ Snažím se nahmátnout i zbytek a úplně jsem se zděsila. Představte si, že ten malý šprček se po jednom měsíci na světě, odkopal právě do té vzniklé díry. Tělíčko a nohy měl na těch dvou hromádkách oblečení. A hlavu obličejem dolů měl narvanou v díře, ve které nic nebylo. Ležel zešikma a já se divím, že se neudusil. Moc místa tam na tu hlavu neměl. Rychle jsem si ho vzala do náruče, prohmatávala jsem ho, jestli je v pořádku. Kájíček byl v klidu, vůbec neřval. Vlastně byl v polospánku. Položila jsem ho za námi do postele, kde jsem ho nakrmila a v obětí s ním usnula. Spali jsme až do rána.

Teď se divím, že náš chlapík vydržel psát11 hodin. Také jsem ráda, že jsem ho slyšela, protože to jeho kňourání bylo tak tak slyšet.

Inzerce

Uživatelce B.E.R.U.S. děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Můj malý pštros (B.E.R.U.S.) - diskuze

  • Něco mi to připomíná...
    Potmě jsme jeli lesem po takové strmé křivolaké pěšince prudce do kopce, malá měla asi 4 měsíce (jinak jsme ale úplně normální). Manžel najednou uklouzl na bahně a postavil kočár na opěradlo. Hmatali jsme ve tmě, miminko v kočárku nebylo... hmatala jsem jak divá pod kočárem, taky nic... ona visela na tom deklu, co je na kočáru, a ani neřvala... ten dekl nás zachránil už podruhé. Poprvé starší dcera postavila taky kočár na opěradlo a miminko, místo aby vypadlo, tak se akorát zasunulo dovnitř... ještě že to tam je  

    Takže vím, jak ses mohla cítit...  
    Francouzka   | 19.12.2012 22:49:52
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×