Jak jsme pekli perníčky (kamka7)

Mám čtyři chlapy a spolu zažíváme každý den spoustu legrace, tedy pokud si zrovna nepotřebuji od té velké legrace alespoň na chvilku odpočinout anebo pokud nemám zrovna něco důležitého na práci...
Ze všech vánočních cukroví patří zrovna perníčky u nás doma k těm nejoblíbenějším.

A já jsem letos měla na jejich pečení hned tři pomocníky. Mám přece tři kluky! Tatínka nepočítám, ten pomůže, jako každý rok, tak maximálně s jejich konzumací.

Nejstarší Lumírek vytahuje těsto z ledničky a chystá vál. Prostřední Péťa na vál sype asi půl kila mouky, to aby se těsto nelepilo. A už běží roční Davídek a zkouší, jestli jde s válečkem i bouchat do kredence. Všichni jsou velice spokojení. Snad kromě mě, které to narozdíl od tatínka není tak úplně lhostejné.
Vysypanou mouku jsem uklidila spolu i s nejmenším dítětem. Dala jsem ho tatínkovi do obýváku na oči, a to raději hned do postýlky, aby nevylezl.

Za obrovského řevu nejmenšího syna jsme se s klukama dali do vyvalování a vykrajování.
Oba malí školáci se neustále hlasitě dohadovali, kdo bude válet a kdo jakou formičkou vykrajovat. Nakonec kluci uznali, že na válení nemají potřebnou zručnost a smířili se pouze s vykrajováním. A tak jsme brzy měli plných šest plechů čertíků, andílků, hvězdiček a stromečků. Kluci si spokojeně svoje dílko pochvalovali. Jsou to moji malí šikulové, říkala jsem si.
Odběhla jsem si na WC a v tom mě zarazilo podivné ticho. Davídek přestal plakat, to jistě nevěstí nic dobrého. Můj instinkt se nemýlil. Nakoukla jsem do obýváku, kde všichni moji chlapi se děli u prázdné postýlky a hleděli mlčky na "bednu".

Tatínek nechtěl už dále snášet řev nejmenšího syna, který ho rušil při sledování oblíbeného seriálu. A tak ho z postýlkového vězení vytáhl.

"Jen aby se Davídek nepopálil o horkou troubu!", pomyslela jsem si, když jsem běžela do kuchyně.

Davídek si vylezl na židli a spokojeně uplácával perníčky na plechu svoji drobnou ručičkou, jako se plácají bábovičky na písku.

Čertíci se mu asi moc nelíbili, ty vyházel na zem. Mlčky jsem je ze země posbírala a naskládala na prázdná místa. Přece jsem včera vysávala, pomyslela jsem si... Perníčky jsem dala péct do trouby i s grafickou úpravou našeho Davídka.

V klidu jsem napočítala do deseti. Proč se rozčilovat a křičet? Budou přece Vánoce a ty perníčky peču přece pro ně...

V ledničce mám ještě velký kus těsta, to už budu ale raději péct sama, dokud budou starší děti ve škole a ta nejmenší ratolest bude spinkat.

Nepovedené perníčky snědli moji tři kluci ještě téhož večera. A jak jim náramně chutnaly!
Jen na tatínka nezbylo, ale on si vlastně ani žádný nezasloužil. Počká si prý raději na ty povedenější...

Uživatelce kamka7 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce