Náš všední den (radana1)

Ráno zvoní budík, má 5ti letá dcerka spí a já ji lehce budím. Pak otevře oči a řekne: „Mamí, a proč musím do školky?“ „Protože musíme s tatínkem do práce a neměl by tě kdo hlídat.“ Pak pomaloučku vstává a vzpomene si, že by mohla posnídat křupky s mlíkem. Tak snídá. Pak jde krmit zvířátka. Máme doma malého páva, doufám, že to bude samec a pak bude zdobit zahradu. Má jméno Pepe.

páv

Pak máme asi týden bílé morčátko, malá si přála celé bílé a po nějaké době jsme jej sehnali. Tomu dala jméno Saša, po jednom jejím kamarádovi. Dále máme koťátko Mourka a zakrslého králíčka Noi. Jsou to všechno kluci. Tak pokrmíme a pak si vzpomene, že by si mohla hrát.

kočka a morče

Já protestuji a dávám jí oblečení, které si má obléknout. Má nyní v oblibě růžovou a když není něco růžové, tak protestuje. Tak občas nějakou věc vyměníme. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsme měli pár kousků oblečení, nebyly žádné Hello Kitty, Swinx, Jahůdky apod. Já už rostu a dcera se pomalu obléká. Naštěstí mám pružnou pracovní dobu a do práce mohu dojít do 8.30 hod., ale i tak mám kolikrát problém stihnout autobus.

Pak konečně vyrážíme. Po cestě se zastavuje tam a tam, já ji popoháním. Nedovedu si představit, jak to dělají maminky, které musejí být v zaměstnání na 7 hodinu. Pak dojdeme slavnostně do školky, stíháme, ještě nejsme poslední. Dcera se převlíká a začne bulet. Vzpomněla si, že mají vařit zeleninovou polévku a měla donést struhadlo a prkénko na krájení. Já šílím a uvažuji, jestli mám běžet pro věci domů, či co mám dělat. Nakonec plačící dcerku odvádím do třídy a ptám se učitelky, jestli měla opravdu něco donést. Učitelka se usměje a říká, že to nevadí, že nic nedonesla, že si věci popůjčují. Tak je klid a já mohu odejít na autobus.

Po spinkání po třetí hodině dcerku vyzvedávám. Buď jdeme na skluzavky, do cukrárny na točenou zmrzku nebo domů. Máme zahradu, takže čas trávíme v ní. Malá mi už s ledačím pomůže. Když je škaredě, tak si čteme nebo něco tvoříme, to moc rády. Večer se podívá na Kouzelnou školku a ještě si hrajeme.

Pak nastává večerní hygiena a čas, kdy se jí nechce do postýlky. To je kolikrát boj. No, ale už je to lepší než bývalo. Před spaním jí čtu pohádky, kolikrát je ani neslyší do konce. Pak usne a to je to nejkrásnější, jako děťátko je zdravá a krásně spinká. A já mám klid si poklidit a podobně. A ráno zase začíná otázkou: „Mamí, proč musím do školky?“

Uživatelce radana1 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Náš všední den (radana1) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Psychomotorický vývoj dítěte

| mm651 | 16.07.2018, 14:54

Dobrý den, začíná mě trápit psychomotorický vývoj mé dcery. Je narozena 4.12. A zatím se ani sama nepřetočí, natož aby se posadila nebo podobně. Dle pediatra je ještě čas (byly jsme tam před měsícem) a jinak je vše v pořádku. Je možné, že si jen dává na čas? Nebo je něco špatně? Mohu s ní nějak třeba cvičit nebo něco dělat pro to, aby se to zlepšilo? Toto je moje 3. dítě a s žádným jsem něco podobného neřešila. Moc děkuji.

Doporučila bych rehabilitační vyšetření a následně rehabilitační cvičení.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 07:31
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce