Hola, hola, škola volá! (Lucia23)

Září…..pro mnohé rodiče čas radostí, pro děti čas starostí. Radostí myslím samozřejmě to, že nemusíme vymýšlet sáhodlouhé strategie o umísťování školou povinných ratolestí do „náhradních rodin“, čímž mám na mysli rodiny příbuzensky či přátelsky s námi spřízněné. Jinak na září z pohledu rodiče vidím pramálo pozitivního. Vyjma rodičů dětí vysoce intelektuálně nadaných, pracovitých a pilných. Já spadám asi do takového „jaksi“ průměru, který se vyznačuje třemi základními aspekty:

1. Potomek přicházející domů ze školy ze zásady na otázku, „co bylo ve škole?" odpovídá následovně:

a) dobrý
b) nic
c) v pohodě

2. Potomek na naléhání, aby si připravil úkoly do školy, reaguje:

a) nereaguje
b) reaguje pod výhružkami typu… „nikdy, jestli, dokud,  tak…"
c) úkoly splní v řádově několikahodinovém časovém rozmezí, sestavujícího se ze  dvou svačin, desetiminutového monologu, proč by ty úkoly měl dělat (v lepším případě), později, (v horším případě) nikdy. Což je můj případ.   

3. Potomek vždy v neděli upadá do jakési letargie, ze které zázračně procitá:

a) vždy v pátek odpoledne
b) o prázdninách
c) v době udělení ředitelského volna (za mých studií to byly uhelné prázdniny

Již klasické školní ráno se u nás setkává s postupně se zvyšujícími negativními vibracemi. Hádkou „Co si má obléct do školy“ počínaje a otázkou „A fakt tam jako dneska musím?“ konče. Je jedno, jestli večer poctivě nachystám tmavě modré rifle a růžové tričko. Je jedno, jestli na svačinu udělám rohlík se šunkou. Dokonce je jedno i to, jestli potomka, respektive v mém případě „potomčici“, budím pozitivně laděnou písní o velkém přínosu školy do jejího budoucího života. Stejně si nakonec obleče černé kalhoty, zelené tričko, svačinu zapomene doma a moji snahu o zpříjemnění školního rána dostatečně neocení, ba naopak pohaní a ještě můj zpěv přirovná ke zvuku, který vydává jelen v říji.

Když se mi tedy nakonec podaří vyhnat dítě z bytu, několikrát zamknout a z okna se přesvědčit, že opravdu odešlo, mám napůl vyhráno. Napůl říkám proto, že celé dopoledne můžu pak trnout, jaké překvapení mi robě přinese odpoledne ze školy  :-) Což v našem případě, i přes moje přesvědčení, že už mě to moje dítě ničím nepřekvapí, asi abych nevypadla ze cviku, vždy překvapí… Ať už je to zajímavá známka :o( nebo sdělení učitele, popřípadě pak lísteček s upozorněním, že jsme neuhradili, co jsme uhradit měli…, tohle je potom to nejúsměvnější, a vždy mám chuť vytáhnout ty peníze, které už týden nosí v peněžence, jen je jaksi zapomene odevzdat, a fyzicky ji s nimi napadnout :-), …obrazně samozřejmě:-).

Návraty ze školy pak bývají velice různorodé. Poslední dobou často slýchám například "já bych se chtěla mít jako ty, ty nemusíš dělat nic". Abyste rozuměli, mít se jako já obnáší být doma na mateřské s dvouletým synem a nic nedělat :-), tedy nevařit, neuklízet, nevyřizovat úřady, nejezdit nakupovat potraviny a ostatní radosti s mateřskou dovolenou spojené.

Naučila jsem se na tuto otázku nereagovat, protože jsem usoudila, že to tak bude lepší jak pro mě, tak pro mou milující dceru.
Když se nám potom odpoledne podaří udělat ty úkoly a splnit povinnosti (marně si snažím teď vybavit jakékoliv povinnosti, které to moje starší dítě má), můžeme vyrazit s klidným, někdy i neklidným svědomím ven, kde ve většině případů navštívíme dětské hřiště, prolézačky, výběh se zvířátky, nebo zajdeme na návštěvu ke kamarádce, která zatím nemá to potěšení vychovávat, nebo se snažit vychovat dítě školou povinné, neb její synové jsou povinni pouze školkou v jednom případě, v tom druhém se taky ta dotyčná maminka má, protože je doma na mateřské a tudíž nedělá nic.

Zde děti mohu volně vypustit do zeleně a chvilku se nebát, teda bát se o něco míň, co zlého by je mohlo potkat. Po návštěvě plné zajímavých okamžiků, sdělování si fyzického a psychického stavu našich dětí, několika ošetření mírných a život neohrožujících povrchových zranění můžeme vyrazit k domovu, kde si ještě několik hodin mohu užívat vysvětlování, proč je opravdu nezbytně nutné navštěvovati základní školu a radosti s tím spojené.

Když tohle všechno překonáme, můžu pak večer s klidným svědomím ulehnout do peřin a usínat s vědomím, že pro to moje dítko školou povinné jsem udělala a dělám maximum a že, ať už mi zase zítra přinese trojku z češtiny, nebo neodevzdá peníze do družiny, vždycky ji budu milovat pořád stejně a ani o trošku míň, i přestože,  jak ona sama říká, miluji jen jejího mladšího bratra a jí ne :-)

Uživatelce Lucia23 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Hola, hola, škola volá! (Lucia23) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Příkrmy

| veronika001 | 21.01.2019, 16:02

Dobrý den paní doktorko, mám 5 měsíční miminko (převážně na umělém mléku) a od minulého týdne jsem začala s příkrmy. Mám na vás dotaz ohledně postupu a sestavení jídelníčku.Protože všude jsem se dočetla různé postupy a názory na to, jak začínat s příkrmy, tak se pokouším si jídelníček sestavit podle sebe,ale nevím,zda je můj postup správný. Moje lékařka mi doporučila,že mám na začátek zkusit 4-5 druhu zeleniny samostatně a až pak začít zeleninové směsi a pak přidat maso.Tady jsem se dočetla,že brokolice a květák není na začátek vhodné podávat také kvůli nadýmání,ale bohužel jinou zeleninu samostatně v příkrmech neprodávají (kromě dýně ) v první lžičce,nevím tedy zda mohu tento druh podat a nebo už mohu začít zeleninovou směsí,např.mrkev s bramborem,když už je mám vyzkoušené.Takže první den jsem začala dávat kupovanou mrkev ve skleničce,to snědl cca.2-3 lžičky,poté jsem dokrmila UM. Mrkev jsem mu dala ještě další 2 dny, to snědl o něco více,ale pořád ne celou skleničku,ani polovinu,tak jsem ho pak dokrmila mlékem.Na mrkev žádná reakce nebyla,tak jsem čtvrtý den zkusila uvařit bramboru s trochou UM a zase podávala asi dva dny. Nyní zkouším třetí druh zeleniny a to hrášek v první lžičce, i když vím,že je nadýmavý. Ráda bych vyzkoušela i tu brokolici,aby si na ni zvykl,když mu pak budu podávat zeleninové směsi. Množství zeleniny se mi moc nedaří navýšit, takže aby mi syn něco snědl tak mu vždy nabídnu příkrm a hned nechám zapít trochou mléka,tak nevím jestli to mohu takhle dělat,ale jedině tak mi něco sní. Po příkrmu mu dám napít ještě trochou kojenecké vody asi 50ml (jiné tekutiny ještě nedávám) a pak dokrmím mlékem,tak by mě zajímalo jestli mohu tento postup dodržovat,jestli to pro něj není zbytečně moc kombinací najednou. Nechávám mu pár minut odstup mezi příkrmem,vodou a mlékem, ale celé krmení tak trvá přes hodinu.Prosím o radu,zda je tento postup správný nebo si to mám rozvrhnout jinak a tu vodu nemusím nutně podávat po obědě,ale třeba dopoledne.Kaše zatím nedávám.Předem děkuji za Vaši odpověď

Dobrý den. Postup, jak píšete, může být. Každé dítě je individuální a jinak si zvyká na příkrmy. Všechna doporučení se uzpůsobují dítěti. Brokolici můžete zařadit. Pokud by mělo dítě problémy s určitou zeleninou, potom se doporučuje na 1 měsíc vysadit, poté opět zkusit.

Jsou děti, které příkrmy jí pěkně a bez problémů, jiné si zvykají pomalu, moc toho nesní, ale je třeba pomalu zvykat v malých množstvích, takže postupujte tak, jak jste zjistila, že je to pro vaše dítě nejlepší. Jen postupně nedávejte každé sousto zapíjet mlékem, po příkrmu můžete podat vodu, nebo mléko. Zeleninový příkrm podávejte místo polední dávky mléka, aby si dítě zvyklo na polední obědovou dávku a chuť.

Zeleninové příkrmy si postupně můžete vařit i sama, mají jinou chuť než skleničky a jsou pestřejší, možná to bude lépe chutnat.

Kupujte zeleninu v kamenném obchodě, nebo bio, dusičnanů se bát nemusíte.

Do 1 roku se nedoporučují papriky, kukuříce, houby, rajčata jen loupaná, cibule, česnek a porek postupně. 

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | dnes, 08:57
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce