Inzerce
Inzerce
Inzerce

Hola, hola, škola volá! (Lucia23)

Září…..pro mnohé rodiče čas radostí, pro děti čas starostí. Radostí myslím samozřejmě to, že nemusíme vymýšlet sáhodlouhé strategie o umísťování školou povinných ratolestí do „náhradních rodin“, čímž mám na mysli rodiny příbuzensky či přátelsky s námi spřízněné. Jinak na září z pohledu rodiče vidím pramálo pozitivního. Vyjma rodičů dětí vysoce intelektuálně nadaných, pracovitých a pilných. Já spadám asi do takového „jaksi“ průměru, který se vyznačuje třemi základními aspekty:

1. Potomek přicházející domů ze školy ze zásady na otázku, „co bylo ve škole?" odpovídá následovně:

a) dobrý
b) nic
c) v pohodě

2. Potomek na naléhání, aby si připravil úkoly do školy, reaguje:

a) nereaguje
b) reaguje pod výhružkami typu… „nikdy, jestli, dokud,  tak…"
c) úkoly splní v řádově několikahodinovém časovém rozmezí, sestavujícího se ze  dvou svačin, desetiminutového monologu, proč by ty úkoly měl dělat (v lepším případě), později, (v horším případě) nikdy. Což je můj případ.   

3. Potomek vždy v neděli upadá do jakési letargie, ze které zázračně procitá:

a) vždy v pátek odpoledne
b) o prázdninách
c) v době udělení ředitelského volna (za mých studií to byly uhelné prázdniny

Již klasické školní ráno se u nás setkává s postupně se zvyšujícími negativními vibracemi. Hádkou „Co si má obléct do školy“ počínaje a otázkou „A fakt tam jako dneska musím?“ konče. Je jedno, jestli večer poctivě nachystám tmavě modré rifle a růžové tričko. Je jedno, jestli na svačinu udělám rohlík se šunkou. Dokonce je jedno i to, jestli potomka, respektive v mém případě „potomčici“, budím pozitivně laděnou písní o velkém přínosu školy do jejího budoucího života. Stejně si nakonec obleče černé kalhoty, zelené tričko, svačinu zapomene doma a moji snahu o zpříjemnění školního rána dostatečně neocení, ba naopak pohaní a ještě můj zpěv přirovná ke zvuku, který vydává jelen v říji.

Když se mi tedy nakonec podaří vyhnat dítě z bytu, několikrát zamknout a z okna se přesvědčit, že opravdu odešlo, mám napůl vyhráno. Napůl říkám proto, že celé dopoledne můžu pak trnout, jaké překvapení mi robě přinese odpoledne ze školy  :-) Což v našem případě, i přes moje přesvědčení, že už mě to moje dítě ničím nepřekvapí, asi abych nevypadla ze cviku, vždy překvapí… Ať už je to zajímavá známka :o( nebo sdělení učitele, popřípadě pak lísteček s upozorněním, že jsme neuhradili, co jsme uhradit měli…, tohle je potom to nejúsměvnější, a vždy mám chuť vytáhnout ty peníze, které už týden nosí v peněžence, jen je jaksi zapomene odevzdat, a fyzicky ji s nimi napadnout :-), …obrazně samozřejmě:-).

Návraty ze školy pak bývají velice různorodé. Poslední dobou často slýchám například "já bych se chtěla mít jako ty, ty nemusíš dělat nic". Abyste rozuměli, mít se jako já obnáší být doma na mateřské s dvouletým synem a nic nedělat :-), tedy nevařit, neuklízet, nevyřizovat úřady, nejezdit nakupovat potraviny a ostatní radosti s mateřskou dovolenou spojené.

Naučila jsem se na tuto otázku nereagovat, protože jsem usoudila, že to tak bude lepší jak pro mě, tak pro mou milující dceru.
Když se nám potom odpoledne podaří udělat ty úkoly a splnit povinnosti (marně si snažím teď vybavit jakékoliv povinnosti, které to moje starší dítě má), můžeme vyrazit s klidným, někdy i neklidným svědomím ven, kde ve většině případů navštívíme dětské hřiště, prolézačky, výběh se zvířátky, nebo zajdeme na návštěvu ke kamarádce, která zatím nemá to potěšení vychovávat, nebo se snažit vychovat dítě školou povinné, neb její synové jsou povinni pouze školkou v jednom případě, v tom druhém se taky ta dotyčná maminka má, protože je doma na mateřské a tudíž nedělá nic.

Zde děti mohu volně vypustit do zeleně a chvilku se nebát, teda bát se o něco míň, co zlého by je mohlo potkat. Po návštěvě plné zajímavých okamžiků, sdělování si fyzického a psychického stavu našich dětí, několika ošetření mírných a život neohrožujících povrchových zranění můžeme vyrazit k domovu, kde si ještě několik hodin mohu užívat vysvětlování, proč je opravdu nezbytně nutné navštěvovati základní školu a radosti s tím spojené.

Když tohle všechno překonáme, můžu pak večer s klidným svědomím ulehnout do peřin a usínat s vědomím, že pro to moje dítko školou povinné jsem udělala a dělám maximum a že, ať už mi zase zítra přinese trojku z češtiny, nebo neodevzdá peníze do družiny, vždycky ji budu milovat pořád stejně a ani o trošku míň, i přestože,  jak ona sama říká, miluji jen jejího mladšího bratra a jí ne :-)

Uživatelce Lucia23 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Hola, hola, škola volá! (Lucia23) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dcera se začala počůrávat

| Drob82 | 17.11.2019, 14:41

Dobrý den. Dcera bude mít v únoru 3 roky. Od května je bez plenek, čůrat na nočník se naučila ani ne za týden, kakat asi za dva týdny. Po dvou měsících již ani nechtěla plínky na noc a zvládala to jen s pár nehodami. Protože od jejích 3 let půjdu zpět do práce, začala jsem ji dávat od září do dětské skupiny na 2 dny v týdnu, aby si zvykla a od února tam bude každý den. Mysleli jsme si, že to zvládne, je celkem společenská, není dítě, které kde posadíte, tam ho za 2 hodiny najdete. Od dvou let hezky mluví, je bystrá, rozumově se vyrovná starším dětem. Každé ráno, kdy ji předávám učitelce, pláče, ale pak je v pohodě. Problém je, že se ve školce počůrává. Dřív to nebylo tak časté, poslední čtyři dny však každý den (prý nechce čůrat i když se jí učitelky ptají, když jdou hromadně, ona nechce). O školce se doma nechce bavit. Nyní se začala počůrávat i doma. Když se jí ptám, jestli chce na záchod, řekne že ne, a přitom má kalhotky vlhké (učůrne a zbytek drží, pak se vyčůrá normálně). Myslíte si, že je to způsobené "jen" školkou nebo zde může být i jiný problém? Trestá mě za to, že musí chodit do školky? Když se učila v květnu být bez plenek spolupracovala, teď mám pocit, že je jí to jedno, nebo to dělá naschvál. Nechci něco zanedbat. Děkuji.

Dobrý den, na základě vašeho popisu to vypadá, že potíže dcery s pomočováním skutečně mohou souviset s jejím nástupem do kolektivního zařízení (dětské skupiny). Pokud tedy nedošlo k nějakým dalším změnám např. v rodině či jinde. Dcera vás netrestá, ale reaguje na nějakou pro ni zátěžovou situaci, se kterou si zatím nedovede jinak poradit, také to nedělá naschvál. Doporučila bych vám obrátit se dětského klinického psychologa, který by vám mohl doporučit jak s dcerou pracovat a poskytnout případně delší podpůrné vedení. Zatím můžete zkusit eliminovat možné stresové faktory (neučit dívku více nových věcí a dovedností najednou, vytvořit klidné a stabilní prostředí), můžete si s ní zkusit povídat co hezkého ve školce prožila (zeptejte se učitelek co děti dělaly, když dcera o tom mluvit nechce). Na případné negativní zkušenosti nebo zážitky se nezaměřujte, z dcery se nesnažte "vytáhnout" co jí vadí nebo se jí nelíbí, nemusí to být vůbec zatím schopna verbalizovat (i když dobře mluví, nemusí to být vědomé), navíc otázky na negativní zážitky je mohou u dítěte upevňovat. Je také možné, že by dceři pomohla naopak pravidelná časově kratší docházka (např. každodenní, dopolední). Zkuste se o dalším postupu poradit s klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.11.2019, 09:06
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce