Déšt jen to nééé :-) (Duchanek)

Jsem na mateřské dovolené se svým dvouletým synem, dcera už chodí naštěstí do školky a každý deštivý den nebo i každou nemoc, velmi špatně snáším. Asi si říkáte proč? Je to velmi jednoduché, když jsme se synem sami, dá se to zvládnout, moc toho nenamluví, sám si pohraje prostě pohoda, odpoledne dlouho spí, není víc co si přát.

Ale jen se vrátí dcera ze školky, začíná rodeo. Pusu naše Natálka nezavře, a to nemusí mluvit, stačí jen vydávat zvuky. Po ní se začne opičit syn, a neslyšíte vlastního slova. Natálčiny první slova, sotva přijde ze školky, je co budeme dělat? To je denně, ať je škaredě nebo krásně, a je jednodušší vyjít před dům na zahradu, kde mají koloběžky, trampolínu, pískoviště, kočku prostě plno vyžití, což doma není dost možné. Takže "domácí vězení" při škaredém počasí řešíme hraním her. Začínáme černým Petrem, u kterého vždy Natálka ječí, když si člověk tahá něco jiného než černého Petra, prohru prokřičí, že nevyhrála. Do toho nám karty bere syn, který by si chtěl zahrát taky, prostě blázinec.

Po třetí hře ji to přestává bavit a donese Krtkovu zahrádku, kdo nezná, velmi pěkná hra pro menší děti, háže se kostkou a posunuje zvířátky po barvičkách v ročních obdobích, a z pytlíku se tahá po hmatu obrázek z daného období. To zvládáme dohrát, pokud nám syn nesebere zvířátka, většinou to je za křiku dcery, která ječí po svém mladším bratrovi, ať to nebere, následně jeho křikem, že jí to nedá. Další oblíbenou hrou jsou Štěňátka, taky jednoduchá hra. Háže se kostkou a podle barvičky, kterou hodíte, si vezmete pejska na kartičce, to zvládáme hrát jednou, pak už to nikoho nebaví.

Veselou chobotnici nechci hrát já, není to sice nic složitého, ale syn je malý a pořád nám na ni šahá, bere nám kraby, prostě při hraní máme veselo :-D. Nedávno jsem s Natálkou zkoušela hrát člověče nezlob, ale abychom měly klid na hraní pustila jsem pohádku a to jsem neměla dělat, vypadalo to jako bych hrála sama se sebou, jediné co zvládla, bylo házet kostkou, figurky jsem posunovala sama, to bylo něco na moje nervy, další hru nebo jinou aktivitu už nezvládám. Zahrání 4 her - jsem KO. Když se přehoupne 18 h, je to pro mě vysvobození, v televizi začnou na Barrandově pohádky, a já o dětech nevím. To samozřejmě vítám, protože z toho křiku a okřikování jsem víc unavená než když je krásně a chodíme po procházkách nebo si hrajeme na zahradě.

Určitě nejsem sama, kdo špatně snáší deštivé dny a už teď se děsím zimy, kdy možností jít ven bude čím dál míň, proto všem maminkám ale i tatínkům přeji pevné nervy +a to nejen ve dnech kdy jít s dětmi ven nebude možné.

Uživatelce Duchanek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce