Inzerce
Inzerce
Inzerce

Déšť jen ten nééé :-) (Duchanek)

Jsem na mateřské dovolené se svým dvouletým synem, dcera už chodí naštěstí do školky a každý deštivý den nebo i každou nemoc, velmi špatně snáším. Asi si říkáte proč? Je to velmi jednoduché, když jsme se synem sami, dá se to zvládnout, moc toho nenamluví, sám si pohraje prostě pohoda, odpoledne dlouho spí, není víc co si přát.

Ale jen se vrátí dcera ze školky, začíná rodeo. Pusu naše Natálka nezavře, a to nemusí mluvit, stačí jen vydávat zvuky. Po ní se začne opičit syn, a neslyšíte vlastního slova. Natálčiny první slova, sotva přijde ze školky, je co budeme dělat? To je denně, ať je škaredě nebo krásně, a je jednodušší vyjít před dům na zahradu, kde mají koloběžky, trampolínu, pískoviště, kočku prostě plno vyžití, což doma není dost možné. Takže "domácí vězení" při škaredém počasí řešíme hraním her. Začínáme černým Petrem, u kterého vždy Natálka ječí, když si člověk tahá něco jiného než černého Petra, prohru prokřičí, že nevyhrála. Do toho nám karty bere syn, který by si chtěl zahrát taky, prostě blázinec.


Po třetí hře ji to přestává bavit a donese Krtkovu zahrádku, kdo nezná, velmi pěkná hra pro menší děti, háže se kostkou a posunuje zvířátky po barvičkách v ročních obdobích, a z pytlíku se tahá po hmatu obrázek z daného období. To zvládáme dohrát, pokud nám syn nesebere zvířátka, většinou to je za křiku dcery, která ječí po svém mladším bratrovi, ať to nebere, následně jeho křikem, že jí to nedá. Další oblíbenou hrou jsou Štěňátka, taky jednoduchá hra. Háže se kostkou a podle barvičky, kterou hodíte, si vezmete pejska na kartičce, to zvládáme hrát jednou, pak už to nikoho nebaví.

Inzerce


Veselou chobotnici nechci hrát já, není to sice nic složitého, ale syn je malý a pořád nám na ni šahá, bere nám kraby, prostě při hraní máme veselo :-D. Nedávno jsem s Natálkou zkoušela hrát člověče nezlob, ale abychom měly klid na hraní pustila jsem pohádku a to jsem neměla dělat, vypadalo to jako bych hrála sama se sebou, jediné co zvládla, bylo házet kostkou, figurky jsem posunovala sama, to bylo něco na moje nervy, další hru nebo jinou aktivitu už nezvládám. Zahrání 4 her - jsem KO. Když se přehoupne 18 h, je to pro mě vysvobození, v televizi začnou na Barrandově pohádky, a já o dětech nevím. To samozřejmě vítám, protože z toho křiku a okřikování jsem víc unavená než když je krásně a chodíme po procházkách nebo si hrajeme na zahradě.

Určitě nejsem sama, kdo špatně snáší deštivé dny a už teď se děsím zimy, kdy možností jít ven bude čím dál míň, proto všem maminkám ale i tatínkům přeji pevné nervy +a to nejen ve dnech kdy jít s dětmi ven nebude možné.

Inzerce

Uživatelce Duchanek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Déšt jen to nééé :-) (Duchanek) - diskuze

  • Moc pěkné.  Taky nemáme deštivé dny v oblibě, u nás je to o to horší, že na nějaké společenské hry jsou děti ještě malé, zatím zkoušíme jen Pexeso. 
    Evulik25   | 26.09.2012 20:08:20 | Reakcí: 1, poslední: 05.10.2012 20:19:45
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Hrajes pexeso s Julinkou?
      Ja teda musim rict, ze batolatko dava pexesu novy rozmer. Anicka obcas pres pexeso preleze, tim trosku zmeni rozmisteni, obcas nejakou karticku uchvati a priserne ji rozeslinta... Nevim, jestli Maruska chape, ze v normalnich pravidlech neni moznost sacovat kapsicky spoluhracum, ale u nas je to nutnost, vcelku Maju uz jsme raz nasli za plinkou.
      zajic   | 05.10.2012 20:19:45
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×