Déšť jen ten nééé :-) (Duchanek)

Jsem na mateřské dovolené se svým dvouletým synem, dcera už chodí naštěstí do školky a každý deštivý den nebo i každou nemoc, velmi špatně snáším. Asi si říkáte proč? Je to velmi jednoduché, když jsme se synem sami, dá se to zvládnout, moc toho nenamluví, sám si pohraje prostě pohoda, odpoledne dlouho spí, není víc co si přát.

Ale jen se vrátí dcera ze školky, začíná rodeo. Pusu naše Natálka nezavře, a to nemusí mluvit, stačí jen vydávat zvuky. Po ní se začne opičit syn, a neslyšíte vlastního slova. Natálčiny první slova, sotva přijde ze školky, je co budeme dělat? To je denně, ať je škaredě nebo krásně, a je jednodušší vyjít před dům na zahradu, kde mají koloběžky, trampolínu, pískoviště, kočku prostě plno vyžití, což doma není dost možné. Takže "domácí vězení" při škaredém počasí řešíme hraním her. Začínáme černým Petrem, u kterého vždy Natálka ječí, když si člověk tahá něco jiného než černého Petra, prohru prokřičí, že nevyhrála. Do toho nám karty bere syn, který by si chtěl zahrát taky, prostě blázinec.

Po třetí hře ji to přestává bavit a donese Krtkovu zahrádku, kdo nezná, velmi pěkná hra pro menší děti, háže se kostkou a posunuje zvířátky po barvičkách v ročních obdobích, a z pytlíku se tahá po hmatu obrázek z daného období. To zvládáme dohrát, pokud nám syn nesebere zvířátka, většinou to je za křiku dcery, která ječí po svém mladším bratrovi, ať to nebere, následně jeho křikem, že jí to nedá. Další oblíbenou hrou jsou Štěňátka, taky jednoduchá hra. Háže se kostkou a podle barvičky, kterou hodíte, si vezmete pejska na kartičce, to zvládáme hrát jednou, pak už to nikoho nebaví.

Inzerce

Veselou chobotnici nechci hrát já, není to sice nic složitého, ale syn je malý a pořád nám na ni šahá, bere nám kraby, prostě při hraní máme veselo :-D. Nedávno jsem s Natálkou zkoušela hrát člověče nezlob, ale abychom měly klid na hraní pustila jsem pohádku a to jsem neměla dělat, vypadalo to jako bych hrála sama se sebou, jediné co zvládla, bylo házet kostkou, figurky jsem posunovala sama, to bylo něco na moje nervy, další hru nebo jinou aktivitu už nezvládám. Zahrání 4 her - jsem KO. Když se přehoupne 18 h, je to pro mě vysvobození, v televizi začnou na Barrandově pohádky, a já o dětech nevím. To samozřejmě vítám, protože z toho křiku a okřikování jsem víc unavená než když je krásně a chodíme po procházkách nebo si hrajeme na zahradě.

Určitě nejsem sama, kdo špatně snáší deštivé dny a už teď se děsím zimy, kdy možností jít ven bude čím dál míň, proto všem maminkám ale i tatínkům přeji pevné nervy +a to nejen ve dnech kdy jít s dětmi ven nebude možné.

Inzerce

Uživatelce Duchanek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Předchozí článek Takový normální psí den (Udunka)

Další článek Hola, hola, škola volá! (Lucia23)

Komerční sdělení

Související články

Déšt jen to nééé :-) (Duchanek) - diskuze

Vložit příspěvek Članky s diskuzí

Moc pěkné. Taky nemáme deštivé dny v oblibě, u nás je to o to horší, že na nějaké společenské hry jsou děti ještě malé, zatím zkoušíme jen Pexeso.

Evulik25 | 26.09.2012 20:08:20 | Reakcí: 1, poslední: 05.10.2012 20:19:45
Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
- RE:
  Hrajes pexeso s Julinkou?
  Ja teda musim rict, ze batolatko dava pexesu novy rozmer. Anicka obcas pres pexeso preleze, tim trosku zmeni rozmisteni, obcas nejakou karticku uchvati a priserne ji rozeslinta... Nevim, jestli Maruska chape, ze v normalnich pravidlech neni moznost sacovat kapsicky spoluhracum, ale u nas je to nutnost, vcelku Maju uz jsme raz nasli za plinkou.
  
  zajic | 05.10.2012 20:19:45
  Reagovat | URL příspěvku

Poradna

Jde o separační úzkost?

| emae | 04.12.2023, 12:49

Dobrý den paní magistro,

mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení.

Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.12.2023, 17:53

Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi