Inzerce
Inzerce
Inzerce

Takový normální psí den (Udunka)

Jmenuji se Čegy a jsem pejsek mojí adoptivní maminky Udunky. Až donedávna jsem byl středobodem v našem bytečku jen já, ale před půl rokem se to změnilo. Maminka přinesla domů dalšího člena naší smečky. Pro mě to nebylo nic nového. Už dávno jsem věděl, že u maminky v bříšku roste štěně. Myslím si, že jsem to dokonce věděl dřív než maminka s taťkou a hned jsem se o maminku začal mnohem více starat.

Popíšu vám jak moc práce má v člověčí smečce takový normální pes. Ráno mě většinou vzbudí rachtání v postýlce naší Aničky. Zvednu hlavu a kouknu, jestli je v pořádku. Mamka s taťkou většinou ještě spokojeně spí. Počkám chvíli, jestli rachtání přestane, a když ne, tak jdu vzbudit taťku. Přeskočím k němu do postele a začnu mu olizovat nohy, to je totiž to jediné, co čouhá z peřiny. Taťku to zbudí a ten šťouchne do maminky a řekne jí, že se Anička vzbudila. Maminka vstane a přinese Aničku do postele. Nastane moje nejoblíbenější část dne, chvíli se totiž tulíme všichni společně v posteli. To je taková paráda. Potom bohužel musí tatínek do práce, ale maminka s Aničkou zůstávají každý den se mnou. Je to mnohem lepší, než když maminka chodila do práce. To jsem pak byl doma sám a musel jsem vymýšlet jak se zabavit. A když už jsem si vymyslel nějakou bájo zábavu, jako třeba vyndavat věci z igelitek nebo košů, tak pak přišel domů taťka a ještě jsem dostal vynadáno. Maminky by do práce chodit neměly.

Inzerce


Když se Anička od maminky napapá, jdeme na první ranní procházku. Většinou na ni už čekám jako na smilování, protože už se mi strašně chce… vy víte co. Projdeme se na louku a do obchodu pro rohlíky a pak spolu s maminkou ještě chvíli před barákem cvičíme. Bůh ví proč si myslí, že ze mě musí být nějaký cvičený pes. Na druhou stranu jsem rád, že se mi věnuje a navíc, když dobře cvičím, tak dostanu piškot a já piškoty moc rád.


Když se vrátíme z procházky, tak se maminka nasnídá a já zatím hlídám Aničku na hrací dečce. Pak si chvíli zase všichni hrajem anebo nám maminka čte. Já mám nejraděj pohádky o zvířátkách. Třeba Dášenku. Potom jde maminka vařit oběd a já zase musím hlídat mimino. Po obědě jdem na další procházku. Nevím jak je to možné, ale tuhle procházku většinou Anička v kočárku prospí. Okolo je přitom taková spousta věcí k vidění a prozkoumávání. Nejvíc se mi líbí psí holky. Cestou z procházky se většinou stavíme u prababi a pradědy, kteří bydlí kousek od nás. Tam chodím rád. Vždycky od pradědy dostanu 7 piškotů. Už je umím spočítat, když jich dostanu 6, tak čekám na další. Doma si pak zase hrajeme nebo si třeba na chvíli zalezeme do postele a tulíme se.


Navečer pak přijde taťka. Někdy mu jdem k trolejbusu naproti, a i když ne, tak já ho stejně cítím, že už jde a sedím jako na trní a čekám, až vejde do dveří. Musím ho totiž náležitě uvítat. Vím totiž, že je hlava smečky, a že se o nás všechny stará. Jsem navíc rád, že ze mě sejme to břímě, protože když není doma, musím se o ty naše ženské starat já. Když tatínek přijde včas, vezme mě s Aničkou na velkou procházku. Někdy mě vezme i samotného a to, když jdeme spolu na trénink ragby. Tam chvíli s taťkou běhám a pak čekám, než můžeme jít spolu zase domů. Někdy už jsem nervózní jestli to doma ty naše holky beze mě zvládnou a tak táhnu tatínka honem, honem domů.

Inzerce


Večer nám dá maminka všem najíst, Anička jde spinkat a já s mamkou a taťkou chvíli ještě koukáme na televizi. Tedy oni koukají, já už jsem většinou tak utahaný, že se zatočím na gauči a usnu. Po večerní procházce jdou rodiče do postele a já jdu také do svého pelíšku. Dlouho tam ale nevydržím. Lépe mi je s mojí smečkou a tak tiše vylezu z pelíšku a opřu se pacičkami o postel. Tatínek mě tam vidí a po chvíli řekne: „Tak pojď.“ Já se stočím u něj do nohou a spokojeně usnu.

Inzerce

Mám rád svojí smečku a za nic bych je nevyměnil, i když to nejsou pejsci.

Uživatelce Udunka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč..

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Takový normální psí den (Udunka) - diskuze

  • To je tak krásný článek,ale tak krásný,až mě to dojalo  Máš skvělého pejska i holčičku a ta fotka,jak tam oba leží na zádech je prostě nádherná!!
    veverka77   | 11.10.2012 19:35:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • Super
    Suprový článeček, úplně to vidím   doma máme podobnou smečku.  
    tumik   | 09.10.2012 21:51:08
    Reagovat | URL příspěvku
  • Vážně originální nápad a příjemný styl psaní. :)
    Meridene   | 09.10.2012 20:52:29
    Reagovat | URL příspěvku
  • BOMBAAAAAA!!!!
    Přímo úžasný nápad popsat den z pohledu pejska a jen mě teď štve, že jsem na to nepřišla první. Teď už se nemůžu opičit.      Máte úžasného pejska a strašně ráda jsem si početla, jak vzorně se o vás stará. Jako náš Archie.   Fakt perfektní!!!     
    Evulik25   | 09.10.2012 20:01:36 | Reakcí: 1, poslední: 09.10.2012 23:12:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: BOMBAAAAAA!!!!
      Mě zas naštvalo, že mě nenapadlo napsat o svých dortech. To jsi zase předběhla ty mě      
      Udunka   | 09.10.2012 23:12:09
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moc pěkně napsané, úplně mile dojemné  .
    Martina85   | 09.10.2012 18:20:42
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce