Den babičky (Ivbara) - vítězný text měsíce března!

Asi před dvěma roky jsem na Babyonline sepsala článek o mé srážce s počítačem a o mých dětech.  Když jsem si teď přečetla  témata  Happy psaní, tak jsem sice téma prarodiče a jejich den, případně babička v plném zápřahu nenašla, ale nakonec jsem se rozhodla, že  až najdu volnou chvilku, tak vypíšu jeden můj týden a mé zážitky s hlídáním.

Abych to dostatečně vysvětlila, když jsem ještě měla děti malé, tak jsem to, že starší lidé  nestíhají, nijak nevnímala. Jak jsem však pomalu ale jistě stárla, slyšela jsem vzdechy, jak jde vše pomaleji a hlavně to, že důchodci vůbec nemají čas. Dnes, když jsem 7 let v důchodu, už přesně vím, o čem je řeč. :-)

Za prvé jsem stále pomalejší, to co mi dřív trvalo chvilku, mi dnes trvá několikrát déle a ještě jsem někdy unavená a za druhé mám stále nějaké aktivity, takže někdy se od rána do večera nezastavím a to mám vlastně stále "dovolenou".

Od minulého článku, který vyšel před dvěma roky, je změna minimálně v tom, že se mému nejstaršímu synovi (bohužel se stihl rozvést a znovu oženit) loni na jaře narodil chlapeček a dcera se také vdala a narodila se jí holčička. Takže jsem konečně  babička na roztrhání, a to hlídám zatím jen jedno mimčo. :-)

Za vnučkou jezdím, když má dcera práci. Tu má sice většinou dopoledne podle programů kurzů (dcera dělá lektorku), ale někdy i dvakrát až třikrát týdně, takže jsem u nich většinou skoro celý týden. Dcera si většinou po práci ještě něco zařizovala (úřady, nákupy apod.) a když se s malou vrátíme z procházky domů, tak převezme vládu nad malou, ale já jsem pořád po ruce.

Jak takový hlídací den probíhá? V úterý ráno mám ve 4.00 budíček, 4.39 mi odjíždí bus do Lovosic. V 7:30 jsem u dcery v Praze. Malá vstává již kolem šesté, to ji je slyšet, jak výská. Rodiče vstávají kolem půl osmé a já dám mezitím malé snídani. Když pak rodiče odjedou, s malou si chvíli hrajeme, popřípadě chodíme – sama se ještě bojí. Potom jde vnučka spát s neodmyslitelným Twinkle twinkle (to je na youtube anglicky zpívající sovička). Mezitím uvařím polívku. Když se probudí, tak malou nakrmím, přebalím a snesu do kočárku.  Během procházky se dívá po psech, ty má moc ráda, nebo usne.

V pátek v poledne jedu vlakem do Lovosic, odpoledne jsem doma a přes víkend nabírám nové síly, abych mohla v úterý vyrazit znovu..:))

Bez mučení se přiznám, že jsem už asi zapomněla, jak jsem dřív sama zvládala jedno miminko, pak kluka a miminko, pak dva kluky a miminko..a  později 2 kluky a holčičku..:) Babička to asi opravdu už prožívá jinak.. Teď jsem měla někdy problémy jen s jednou malou holčičkou. Malá buď spinkala, nebo řvala jak siréna. Později se už smála, spinkala a papala. Ale někdy zase někdy a já někdy nevěděla,  co s tím.

Teď mladí s maličkou odletěli na dva měsíce mimo republiku, ale já už se zase těším, jak  se vrátí a mně koncem května nastane hlídací kolotoč. :-)

Řekla bych, že  je opravdu rozdíl mezi hlídáním svých dětí a vnoučat. O vnoučata se víc bojím, mám větší zodpovědnost a jsem už daleko pomalejší.  Navíc je teď úplně jiná doba. Za nás byly pouze látkové plenky, nebyly tak úžasné hračky, tak pěkné a praktické oblečení. Vařily se polívčičky, přesnídávky jsem skoro nedávala, kaše se také vařily... Podle mne je to teď hodně o byznysu - výrobky pouze pro děti. Mladí jsou kupříkladu teď v Asii, kde prý malá jí skoro všechno (je jí 10 měsíců), moc jí chutná kokosové mlíko a rýžové knedlíky..:))

Uživatelce Ivbara děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.