Inzerce
Inzerce
Inzerce

Úplně běžný den (Andělka)

Ráno mě budí uchu lahodící “zpěv” našeho opeřence. Než se obtěžuju otevřít oči, snažím se nahmatat teplé tělo svého muže… HURÁÁ , ještě je stále v posteli. Něžně se k němu přivinu a  s láskou mu pošeptám, že jestli s tím svým miláčkem za nemalé peníze něco okamžitě neudělá, dám mu svobodu, nebo mu zakroutím krkem. Muž s povzdechem opouští lože a já se stěhuju pod jeho peřinu. Jak je možný, že je ta jeho půlka vždycky vyhřátější??

Slyším šustění pytlíku, náš opeřený vyděrač bude uplacen sušeným  banánem….POZDĚ!!! Mé mateřské ucho neochotně zaznamenalo pohyb v pokojíčku..mé tělo na to zřejmě ještě není připraveno, protože ruka samovolně ukrývá mou hlavu pod peřinu. Od dveří se ozve víc než hlasité BÁÁÁÁÁÁÁF. Uznávám, že „dobré ráno“ by bylo snesitelnější….chvilka zaváhání a slyším polohlasné – „nikdo tady není“ … „ale jó, je“... „není“… „ta peřina tam je nějaká velká“…

Vzhledem k tomu, že je jasné, že jsem byla prozrazena a nehodlám čekat na to, až mi některý přistane na hlavě, se rozhodnu zaútočit. Nebyl to dobrý nápad..způsobím jedno obražené čelo staršího potomka, téměř překouslý jazyk mladšího a otřes mozku ještě stále spícímu psovi, který zapomněl, že spí pod postelí. Přiznávám, že vymrštit se z postele a řvát u toho, že je sežeru, když stojí mezi dveřmi, nebylo šťastné….ale vyvázla jsem. Mnohem víc než na mě podrážděně vrčí na sebe, protože se při úprku zmrzačili jeden o druhého.

Následuje ranní hygiena (s tatínkem naštěstí), snídaně a než se rozhlídnu, co je potřeba doma spáchat, stojí mezi dveřmi obutí a hlásí odchod na zahradu. Z okna jedním okem kontroluju, co se tam děje a snažím se polidštit domácnost, na které neulpěla ani známka polidšťování včerejšího.

V ten moment mě přepadne krásný pocit matky na mateřské. Jsem šťastná, spokojená -  mateřská je vlastně strašně boží. Tentýž pocit bohužel už nemám kolem oběda, kdy vláčím téměř za nohu mladšího potomka z trampolíny a on u toho hystericky vříská a starší syn se mě se zcela vážnou tváří ptá, jestli je to vážně dobrej nápad, protože pokud brácha nepřestane ječet, mohl by na mě někdo zavolat tu sociálku, protože vříská jako tenkrát, když ho v pokojíčku píchl do oka.

U oběda řešíme klasické spory - Proč má brácha tenhle talíř? Proč sedím tady? Proč mám tenhle příbor? Proč ta polívka není modrá? Nemá toho Rostík víc? Stačí 2 lžičky? Proč… ? Jak to…??? Zbytky trpělivosti nebohé matky opouští budovu. Na mou (ano úplně blbou) otázku, jestli to jako myslí vážně, se mi dostane úplně klidné dvouhlasné odpovědi „ZCELA“.

Přemýšlím, jestli už jsou dost najezení na to, aby je hlad nevzbudil dřív než ve tři. Nakonec vydržím do posledního sousta (kdybych měla vřelejší vztah k alkoholu, byl by právě teď čas na panáka). Ženu je do postelí, oblečení z nich stahuju už na schodišti, a bychom zbytečně neztráceli čas. Vytlačím je do postele, pomazlím, přikryju, popřeju, aby si pěkně odpočinuli, a jdu dolů.

Uvařím si kávu….ŘEV …odpovídám svým řevem..
„Mámííí, pojď mi spravit peřinu.“ – „Sprav si ji sám.“
„Mámííí, já chci spinkááát.“ – „Tak spinkej.“
„Mamííí, když on mě otravuje.“ - (Šeptem: „Já vás asi taky otrávím.“) „Nech bráchu na pokoji.“
„Mamííí, jsi tam??“ – „Néééé,“ (blbě).
„Mamíííí, a kde jsi?? – „Tady,“ (zase blbě).
„Mamííí, kde tady???“…….. Následuje několik sprintů do schodů a míň a míň trpělivé domlouvání. Rezignuju, kafe už je stejně studený. Padnu mezi ně do postele, do dvou minut oba spí, do tří minut spím i já.

„Maminko, já musím kadit,“…no znám i romantičtější probuzení. Vypotácím se se starším potomkem z postele, cestou přikrývám mladšího a přemýšlím, kdy se stihl vysvléct donaha. Přísahám, že když jsem usínala, tak on už spal a v tričku…

Vylévám studené kafe a vařím čerstvé….bože ta voní, sedám si…

„Mamííííí,už jsem hotoovéééj!!!“ – „Tak si utři zadek,umej si ruce a přiď si je namazat.“
„A joooooo,“ - jako by to někdy bylo jinak…

„Mamíííí, kde jsi, kde je brácha???“
Bože, je vzhůru, pomalu se loučím s teplou voňavou kávou. – „Brácha je v koupelně a já jsem dole.“
„Mamííí, kde dole???“ – Ironicky: „Ve sklepě.“
„Co děláš ve sklepě???“ – „Vyšívám,“ (jsem blbá, blbá, blbá!!!).
Dvojhlasně: „MY CHCEM TAKY VYŠÍVAT!!!!“

Následuje sáhodlouhé vysvětlování, proč teď vyšívat nebudeme. Vytahuju bavlnky a navlékám jehly…oči utečou na hodiny, hlava začne mimoděk počítat, za jak dlouho je budu moct opět nacpat do postele. Tohle potěšení zřejmě ponechám jejich otci. ;)))

Andělce děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Úplně běžný den (Andělka) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Jde o hladovou stoličku?

| GabkaS | 21.06.2024, 16:25

Dobrý den paní doktorko,

ráda bych se na vás obrátila s dotazem, zda se nepotýkáme s hladovou stoličkou kojence nebo alergií na laktózu. Nás plně kojený chlapeček (ukončený 6. týden) má problémy s vyprazdňováním, trpí meteorismem, to však celou dobu od narození, větry jdou ven, ale miminko je podrážděné a plačtivé. Podáváme mu vit. D formou Terezie, BabyCalm před každým kojením a ProbioMaxík jednou denně. Do šestého týdne měl stolici každý den, nyní se nám dvakrát stala jednodenní prodleva (1. prodleva fotka celého miminka - normální zbarvení; další prodleva - stolice tmavší), dnes je již třetí den bez stolice. Dítě prospívá, za 4 týdny přibral 650 g. Zkusili jsme zavést i rourku, ale bez úspěchu, stolice nevyšla. Původně jsem měla za to, že miminko zkrátka trpí na prdíky a kojené mléko trápí všechno beze zbytku. Po přečtení starších příspěvků a vašich odpovědí jsem však znejistěla, vzhledem ke tmavšímu zabarvení poslední stolice, zda se nepotýkáme s hladovou stoličkou.
Z jiných příspěvků bych měla i dotaz, zda by se nemohlo jednat o nesnášenlivost laktózy vzhledem ke tvorbě pupínků na tvářích miminka.

Budu velmi ráda za Váš názor, neradi bychom něco zanedbali, jelikož miminko mělo novorozeneckou žloutenku.

Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,

pupínky na tvářích jsou kojenecké akné, způsobené hormony z mateřského mléka, zkuste obklady z černého čaje, Bepanthen Sensiderm nebo AD Calcis, ale časem samo vymizí.

Co se týká stolice, není hladová natolik, aby musel dostat dokrm, je řidší, není ani příznakem intolerance laktózy, myslím, že by stačila úprava stravy maminky, přídavek kvalitních bílkovin – maso, kysané mléčné výrobky, tvrdé sýry… Ve stolici nejsou hrudky a není denně, tedy si myslím, že dítě spotřebovává maximum bílkovin. Hnědé zabarvení je způsobeno probiotiky.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 21.06.2024, 19:58
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×