Inzerce
Inzerce
Inzerce

Úplně běžný den (Andělka)

Ráno mě budí uchu lahodící “zpěv” našeho opeřence. Než se obtěžuju otevřít oči, snažím se nahmatat teplé tělo svého muže… HURÁÁ , ještě je stále v posteli. Něžně se k němu přivinu a  s láskou mu pošeptám, že jestli s tím svým miláčkem za nemalé peníze něco okamžitě neudělá, dám mu svobodu, nebo mu zakroutím krkem. Muž s povzdechem opouští lože a já se stěhuju pod jeho peřinu. Jak je možný, že je ta jeho půlka vždycky vyhřátější??

Slyším šustění pytlíku, náš opeřený vyděrač bude uplacen sušeným  banánem….POZDĚ!!! Mé mateřské ucho neochotně zaznamenalo pohyb v pokojíčku..mé tělo na to zřejmě ještě není připraveno, protože ruka samovolně ukrývá mou hlavu pod peřinu. Od dveří se ozve víc než hlasité BÁÁÁÁÁÁÁF. Uznávám, že „dobré ráno“ by bylo snesitelnější….chvilka zaváhání a slyším polohlasné – „nikdo tady není“ … „ale jó, je“... „není“… „ta peřina tam je nějaká velká“…

Vzhledem k tomu, že je jasné, že jsem byla prozrazena a nehodlám čekat na to, až mi některý přistane na hlavě, se rozhodnu zaútočit. Nebyl to dobrý nápad..způsobím jedno obražené čelo staršího potomka, téměř překouslý jazyk mladšího a otřes mozku ještě stále spícímu psovi, který zapomněl, že spí pod postelí. Přiznávám, že vymrštit se z postele a řvát u toho, že je sežeru, když stojí mezi dveřmi, nebylo šťastné….ale vyvázla jsem. Mnohem víc než na mě podrážděně vrčí na sebe, protože se při úprku zmrzačili jeden o druhého.

Následuje ranní hygiena (s tatínkem naštěstí), snídaně a než se rozhlídnu, co je potřeba doma spáchat, stojí mezi dveřmi obutí a hlásí odchod na zahradu. Z okna jedním okem kontroluju, co se tam děje a snažím se polidštit domácnost, na které neulpěla ani známka polidšťování včerejšího.

V ten moment mě přepadne krásný pocit matky na mateřské. Jsem šťastná, spokojená -  mateřská je vlastně strašně boží. Tentýž pocit bohužel už nemám kolem oběda, kdy vláčím téměř za nohu mladšího potomka z trampolíny a on u toho hystericky vříská a starší syn se mě se zcela vážnou tváří ptá, jestli je to vážně dobrej nápad, protože pokud brácha nepřestane ječet, mohl by na mě někdo zavolat tu sociálku, protože vříská jako tenkrát, když ho v pokojíčku píchl do oka.

U oběda řešíme klasické spory - Proč má brácha tenhle talíř? Proč sedím tady? Proč mám tenhle příbor? Proč ta polívka není modrá? Nemá toho Rostík víc? Stačí 2 lžičky? Proč… ? Jak to…??? Zbytky trpělivosti nebohé matky opouští budovu. Na mou (ano úplně blbou) otázku, jestli to jako myslí vážně, se mi dostane úplně klidné dvouhlasné odpovědi „ZCELA“.

Přemýšlím, jestli už jsou dost najezení na to, aby je hlad nevzbudil dřív než ve tři. Nakonec vydržím do posledního sousta (kdybych měla vřelejší vztah k alkoholu, byl by právě teď čas na panáka). Ženu je do postelí, oblečení z nich stahuju už na schodišti, a bychom zbytečně neztráceli čas. Vytlačím je do postele, pomazlím, přikryju, popřeju, aby si pěkně odpočinuli, a jdu dolů.

Uvařím si kávu….ŘEV …odpovídám svým řevem..
„Mámííí, pojď mi spravit peřinu.“ – „Sprav si ji sám.“
„Mámííí, já chci spinkááát.“ – „Tak spinkej.“
„Mamííí, když on mě otravuje.“ - (Šeptem: „Já vás asi taky otrávím.“) „Nech bráchu na pokoji.“
„Mamííí, jsi tam??“ – „Néééé,“ (blbě).
„Mamíííí, a kde jsi?? – „Tady,“ (zase blbě).
„Mamííí, kde tady???“…….. Následuje několik sprintů do schodů a míň a míň trpělivé domlouvání. Rezignuju, kafe už je stejně studený. Padnu mezi ně do postele, do dvou minut oba spí, do tří minut spím i já.

„Maminko, já musím kadit,“…no znám i romantičtější probuzení. Vypotácím se se starším potomkem z postele, cestou přikrývám mladšího a přemýšlím, kdy se stihl vysvléct donaha. Přísahám, že když jsem usínala, tak on už spal a v tričku…

Vylévám studené kafe a vařím čerstvé….bože ta voní, sedám si…

„Mamííííí,už jsem hotoovéééj!!!“ – „Tak si utři zadek,umej si ruce a přiď si je namazat.“
„A joooooo,“ - jako by to někdy bylo jinak…

„Mamíííí, kde jsi, kde je brácha???“
Bože, je vzhůru, pomalu se loučím s teplou voňavou kávou. – „Brácha je v koupelně a já jsem dole.“
„Mamííí, kde dole???“ – Ironicky: „Ve sklepě.“
„Co děláš ve sklepě???“ – „Vyšívám,“ (jsem blbá, blbá, blbá!!!).
Dvojhlasně: „MY CHCEM TAKY VYŠÍVAT!!!!“

Následuje sáhodlouhé vysvětlování, proč teď vyšívat nebudeme. Vytahuju bavlnky a navlékám jehly…oči utečou na hodiny, hlava začne mimoděk počítat, za jak dlouho je budu moct opět nacpat do postele. Tohle potěšení zřejmě ponechám jejich otci. ;)))

Andělce děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Úplně běžný den (Andělka) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Klesání hcg po Misoprostolu

| Saksan | 10.03.2024, 23:27

Dobrý den,

po dg. anembryomola (zjištěno 6+5) proběhlo ve čtvrtek ukončení těhotenství pomocí Misoprostolu v dávce dvakrát 600. Na posledním utz byl pouze 3 cm gestační váček. Hned ve čtvrtek proběhlo silné krvácení se sraženinami, od té doby běžná ms. Dneska jsem zkoušela tt a je na něm dálnice. Mám hrozný strach, zda potrat proběhl úplně. Jednalo se o vytoužené těhotenství po prvním transferu z IVF a několika letech snahy. Představa revize a následného čekání mě neskutečně děsí.

Moc děkuji za odpověď
Aneta

Dobrý den,

hCG tak rychle po farmakologické revizi neklesá, proto je normální, že těhotenský test Vám ukazuje pozitivní výsledek. Určitě máte naplánovanou kontrolu po podání tablet s určitým odstupem (běžně 2-3 týdny), do té doby vyčkejte, dělat těhotenské testy nemá smysl.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | 11.03.2024, 08:36
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×