Inzerce
Inzerce
Inzerce

Běžný den (B.E.R.U.S)

Někde v dálce slyším dětský hlásek, jdu za ním. Snažím se zaposlouchat, odkud vychází. Čím blíž jdu, tím víc ten hlásek slyším. Nyní už velmi zřetelněji. „Eee! Eee!“ a znovu „Eee, Eee“ Pomalu otvírám oči a vidím nad sebou našeho kloučka, který stojí v postýlce a kouká se na mě. Jako by říkal: „Mámo, vstávej, je ráno. Chci si jít hrát.“ Nechce se mi. Celou noc jsem se učila a ještě chci spát. Zavřu oči. „Eee! Eee!. Natáhnu ruku do postýlky. Kaj si bucne k mé ruce a hladí ji. „Ještě chvilku, zlatíčko.“ Za chvilku ho ale mazlení omrzí a chce stůj co stůj za mnou. Donutím se vstát. Je půl 7. Vezmu si ho ještě do postele a malou chvíli se ještě mazlíme. Být v počurané plínce, žádná sláva, a tak se už donutím vstát doopravdy. Po přebalení Kajík natahuje ručičky. „Hů, Hů“ (Abyste rozuměli, pod postelí je vysavač). Každé ráno ho zdravíme, vytahujeme a zase navíjíme šňůru. Je to taková zábava. Ještě prozkoumáme ostatní věci v pokojíčku a pak už můžeme jít prozkoumat obývák.

Já jdu napřed, Kaj leze co nejrychleji za mnou. Oči mu ulpí na tatrovce. „Brm, brrrrrm, brrrm.“ „Kaji, je to auto?“. Abych se vzpamatovala, jdu si konečně uvařit kafe a čaj pro malého. Umyji nádobí a v obýváku je podezřelé ticho. Nakouknu zpoza rohu a Kaj si sám vylezl na tatrovku. Skočím jako srna přes překážku (domek na hraní, který brání k návštěvě kuchyně) a už jsem u něho. „Káji, teda ty seš šikula. Jak ses tam dostal? Nesmíš na to lozit sám.“ „Brrrrrrrm, brrrrrrrrrrm“, ozve se. Pochopím, že se ode mě žádá jízda na tatrovce. „Drž se, jedem.“ Po projížďce ho tatrovka vysype a Kaj jde hledat další atrakce. Přileze ke stolu a postaví se. Mé učení je v ohrožení. Všechno vezmu a dávám jinam. Bohužel se musí spokojit s tím, co je pod stolkem. Vytahuje hračky a hraje si. Já chystám snídani. Domácí přesnídávku s piškoty. Jdeme baštit. Bere mi lžičku a chce se krmit sám. S mojí pomocí to jde. „Káji, dívej, ty jsi to všechno spapal.“ Položím misku. Děláme paci, paci a zpíváme. „Všechno jsme to spapali, mamince jsme nedali.“ Podám hrnek s čajem. Kaj kouká a prstíčkem šahá na obrázek. „Kaji, tady je krteček, dvě berušky. Beruško, půjč mi tečku, třeba tu co máš na zadečku.“ Napije se. Jde si hrát a já mám chvíli čas se nasnídat, vypít kafe a učit se. Zajímá se o počítač a chce vytahovat kabely. Ale moc dlouho si nevyhraje, počítač dávám na bezpečné místo. Daleko od zvědavých rukou. Jde hledat další zajímavé věci. Chvilku si hraje s autem, pak si prohlíží knížku a žužle, co se dá. Zvednu hlavu od učení, kouknu na něj a on s těma svýma kukadlama kouká na mě. Natočí hlavu a usměje se. Neodolám a jdu za ním. Přitulíme se k sobě. Vezmu míček a hážeme si s ním. Jde mu to krásně. Vždy mi ho hodí přesně ke mně.

Inzerce

„Kaji, je čas na spaní.“ A jdeme do pokojíčku. „Halóóóó, halóóó Kajíčku“, ozve se někdo tajemným hláskem. „Tady, to jsem já, tvůj medvídek, jsem tady, koukej, v postýlce,“ mluvím a pohybuji s medvídkem. S velkou radostí se vrhne na mou ruku a přisune si medvídka, jako by ho chtěl sníst. Pije ode mě. Užívám si to, protože to tak rychle utíká. V náručí mi usíná. Pokládám ho do postýlky. Kaj drží medvídka za ručičku a spokojeně spí. Já mám tak dvě hodiny klid. Než se vyspí: uklidím hračky, aby je hned, jak přijde do obýváku, mohl roztahat, uvařím oběd a naučím se.

Slyším nějaké zvuky. Jdu se podívat, ale jen přes malou škvírku otevřených dveří. Malý sedí v postýlce a hraje si s medvídkem. Zaťukám. Malý kouká a směje se. Ví, že jsem to já. Tulí se ke mně. Přebalím a jdeme jíst. Kaj má v ručičce rohlík a já krmím. Rohlík ale není pro něho, ale pro mě. Kaj mě totiž tím rohlíkem krmí. Po dobrém jídle, dobrá zábava. Zpozorní a utíká po čtyřech k poličce. Jsou tam umělé kalíšky a z nich pyramida. „ŘACH“ a je to dole. A jde zase dál. Hrajeme si, stavíme si hrad (já stavím, on bourá), zpíváme si. Chvíli si hraje sám, pak se přidávám i já.

Inzerce

Opět je čas na spaní. Po následném spaní se zase hraje. O půl osmé napustím ve sprchovém koutě vaničku. Hrajeme si a dovádíme. Osušíme se a jdeme si vyčistit zuby. „Když jde malý bobr spát.., vyčistí si pravý zub…“ Malý je nadšený. Obléknu ho a bereme medvídka. V pokojíčku svítí jen hvězdička. „Káji, zamávej hvězdičce. Dobrou noc.“ Po napití ho pokládám do postýlky. Nespí. Lehnu si k němu. Natáhnu ruku do postýlky a Kájík si na ni lehne. Ještě si zabrouká a už spí. Koukám na něj a lituji, že ten den tak rychle utekl.

Uživatelce B.E.R.U.S. děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Běžný den (B.E.R.U.S) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×