Inzerce
Inzerce
Inzerce

Náš jeden náročný den (zajíc)

8:00 – Vstali jsme a já jsem Marušce změřila teplotu. Protože měla po ránu 38,7°C, usoudila jsem, že je na čase navštívit doktorku. Řekla jsem to Pepovi, který se akorát vracel z noční a on se nabídl, že pojede k doktorce s námi, ať ho potom vzbudím. Sice mi to přišlo zbytečné, nicméně jsem mu to slíbila.

9:30 – S Maruškou jsme se nasnídaly, oblékly a já šla potom Pepu vzbudit. Vyjeli jsme tedy do Tišnova k dětské doktorce.

10:00 – Paní doktorka Marušku poslechla, ale nic závažného nenašla. Pro jistotu jí ale udělala rozbor krve na CRP, jestli nemá v těle bakteriální zánět. Hodnota CRP vyšla 83, což je docela dost – norma je 2-5. Bylo tedy potřeba přijít na to, kde ten zánět je. Paní doktorka nás proto poslala na ORL a na rozbor moči. Protože jsme s sebou neměli ranní moč, paní doktorka přilepila Marušce mezi nohy pytlík s tím, že se do něj cestou na ORL třeba vyčůrá. Marušce se takový nápad vůbec nelíbil a já se jí vlastně ani nedivím.

10:30 – Dorazili jsme na ORL.

10:45 – Sestra si od nás vzala papíry od naší pediatričky.

11:00 – Paní doktorka na ORL nás přijala. Marušce se podívala do uší, potom také do krku a prohlásila, že zánět není ani v uších a nevypadá to ani na angínu. Zůstávalo tak podezření na zánět močového měchýře.

11:30 – Ocitáme se v tišnovské nemocnici. Protože je příjem vzorků jen do 12 hodin, máme přesně půl hodiny na to, aby se Maruška stihla vyčůrat. Protože nám bylo víc než jasné, že se do toho pytlíku nevyčůrá tzv. ani za zlaté práce, vypravil se Pepa do města koupit nočník. Když se vrátil i nočníkem, Maruška nám oznámila, že se jí čůrat prostě nechce. Protože čas nás tlačil, dali jsme Marušce džus, aby se napila. Bohužel nechtěla ani ten, a tak Pepa vlítl do nemocniční kantýny pro Nestea čaj – Maruška ho má totiž ráda, ale my jí ho moc nekupujeme, protože je strašně sladký.

Inzerce

11:52 – Zadařilo se. Maruška se konečně vyčůrala.

11:55 – Ze dveří na nás zavolala dětská doktorka, že už jí končí ordinační doba. Naštěstí na nás ale počkala.

Inzerce

12:05 – Výsledky moči jsou hotovy a my se vydali zpět za dětskou doktorkou.

12:15 – Z rozboru moči lékařka vyčetla, že má Maruška v moči žlučová barviva, což není dobře, protože to značí zánět jater nebo žlučníku. Musíme do nemocnice do Brna. V autě se rozbrečím.

13:00 – Přijeli jsme do Brna, kde jsme byli odesláni na vyšetření na dětskou internu. Ze začátku to vypadalo docela nadějně – sestra si od nás hned vzala papíry. Pak se to ale začalo natahovat - lékařka odešla na oběd, poté přijelo na oddělení cikánské dítě s roztrženou hlavou, takže jej vzali přednostně. Pepa mezi tím skočil koupit Marušce knížku O pejskovi a kočičce – Jak dělali dort a také dudlík, to kdybychom v nemocnici museli zůstat. Za to odpoledne jsme nakonec tu knížku přečetli snad 10x.

14:00 – Přijala nás doktorka. Marušku prohmatala a znovu poslechla, bohužel na nic nepřišla. Byli jsme tedy odesláni na RTG plic, UTZ břicha, znovu na rozbor moče a na jaterní testy.

14:30 – Marušku a Pepu jsme musela opustit, protože jsem byla zrovna na ten den objednaná na kontrolní UTZ, jestli miminku už tluče srdíčko.

15:00 – Dorazila jsem na gynekologii. Pan doktor mne hned vzal a po ultrazvuku mi potvrdil, že je vše v pořádku.

15:30 – Vrátila jsem se do nemocnice, kde mezitím Pepa s Maruškou levou zadní zvládli RTG plic, UTZ břicha i jaterní testy. Zbývalo se už jen naposledy vyčůrat do nočníku. To už ale Maruška zvládla s prstem v nose. Museli jsme zase čekat. Maruška plakala, že už chce jít domů, začala se oblékat a mně dokonce začala podávat svetr. To už jsem nezvládla a rozplakala jsem se, bylo mi jí líto. Zachránil nás až krizový dudlík a přečtení Pejska a kočičky.

16:00 – Rozbory jsou hotové. Žlučové barvivo se v moči nepotvrdilo, našlo se jen pár hlenů v průduškách, které by mohly dělat problémy. Paní doktorka nám napsala antibiotika a my jsme konečně mohli vyrazit domů. Zatímco šel Pepa s Maruškou do auta, já se ještě zastavila v lékárně. Paní lékárnice mi řekla, že předepsaná antibiotika se už nedělají. Abych se nemusela vracet zpátky, přemluvila jsem jí, aby na ono oddělení zavolala a domluvili se, co mám vzít místo toho. Nakonec se domluvily. Pepa s Maruškou už se mezitím v autě začali nudit.

16:30 – Odjíždíme z nemocnice.

17:00 – Dorazili jsme domů a Marušce byla podána první dávka antibiotik. Pepa, který po noční prakticky nespal, usnul během pěti minut.

Marušce se zřejmě ulevilo hned po první dávce, protože řádila jak černá ruka. Po třech dnech se pořádně najedla a dokonce ani nechtěla koukat na pohádky. Hrála si – asi byla nadopovaná tím sladkým čajem, protože usnula až v deset večer – a to hodinu potom, co bylo v pokoji zhasnuto a ona po tmě pobíhala po posteli s plyšovou kočkou na hlavě a při tom si zpívala. Další den, už byla bez teplot a hodně čilá.

Musím moc pochválit hlavně Marušku, protože byla skutečně statečná. Tolik vyšetření by zklátilo i dospělého, natož dvouleté nemocné děcko, které bylo ošizeno o pravidelný dvouhodinový spánek po obědě. Všechno to čekání snášela dobře. Hrála si, nechala si číst a netropila žádné scénky.

Velkou medaili si zaslouží i Pepa, protože se na nás mohl vykašlat a po noční se prospat. Díky tomu, že tam byl, tak byly všechny ty přesuny jednodušší a já jsem si navíc mohla vyřídit i tu gynekologii.

A nakonec chválím i naše zdravotnictví. Ono to sice chvílemi bylo hrozně dlouhé, ale nic nezanedbali. Marušce udělali spoustu potřebných vyšetření a všichni se k ní chovali moc hezky. Nikdo se třeba nepohoršoval nad tím, že Maruška z těch vyšetření není dvakrát nadšená.

Uživatelce zajíc děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Náš jeden náročný den (zajíc) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce