Inzerce
Inzerce
Inzerce

Takový náš normální den (Meridene)

„Šuéééj,“ tímhle slovíčkem začíná naše téměř každé ráno, někdy je to v sedm, v šest ale občas i ve tři ráno. Hrabu se z teplého pelíšku a usazuju Tomáška na nočník.  „Pipí,“ se ozve ve chvíli, kdy ho uložím zpátky do pelechu.  Podávám pití a už dělám místo v posteli, kam se vzápětí naše dítko hraboší mezi nás.  Znovu usínáme.

„Šuéééj“ se ozývá znovu v půl osmé ráno a podle bince, který panuje v ložnici, už je dítko nějakou dobu vzhůru.  Je zvláštní jak dokáže být potichu, když chce. Znovu ho usazuju na nočník a rovnou podám pití a ještě na chvíli padám do peřin.  „Ovovo,“  ( hotov ) ozve se vzápětí.  Fajn, tak vstáváme no.

Hledám ovladač na televizi, nakonec jej najdu mezi kostkami z Dupla, mezitím Tomášek poskakuje a znakuje, že chce pustit telku. Pouštím telku, zapínám a nasazuju mu ouško. Z kuchyně na něj volám různá slova a on je po mně opakuje, je to takové naše malé ranní logopedické cvičení.  Připravím snídani a zapínám počítač. Tomášek míchá kuličky v jogurtu a sleduje JimJam. Kontroluju e-maily, FB a nakonec zakotvím na BOL.

Inzerce

Sklidím nádobí po snídani a jdu hledat dítko, podle zvuků ho asi najdu v pokojíčku, kde jsem včera večer uklidila a roztřídila hračky do kyblíčků, šuplíčků a bedniček. Jo, ještě pořád mě to baví, ale ne každý den.  Přála bych vám ten bordel vidět a uprostřed něj naprosto spokojené a blažené dítě okusuje tvrdý rohlík, který sebral v kuchyni z topení.

Ukážu, že jdeme čistit zuby a umýt ruce a pusu. Tomášek prchá za gauč a vrčí. Naštěstí po vzetí za ruku a odvedení do mučírny (koupelny) se nevzpouzí. Napřed čistíme zuby. Když Tomášek skončí, je celý mokrý a nastupuju já. Podle řevu si asi sousedi myslí, že se s ním zavírám do koupelny, abych ho mlátila. Čištění zubů prostě není naše hobby. Ručky a pusu si zvládne umýt sám. Než spáchám hygienu já, tak vytahá všechny hrnce z linky, naskládá do nich příbory a přikryje pokličkami.

Inzerce

„Papa,“ zavelí dítko a zdůrazní to slovo znakem. Chce jít ven.  Po chvilce přidá, že nakoupit a autem, abych se náhodou nespletla.  Zaznakuju, že auto má táta a táta pracuje. Odpovědí mi je „šuplík“ a úprk do ložnice, kde sebou práskne na postel a srdceryvně vzlyká . Nutno podotknout, že neuroní ani slzu.  Než se stihnu oblíknout a nachystat mu věci ven, tak se stihne celý svlíknout.  Je zvláštní, že když to po něm chci normálně, tak neumí sundat ani botu a když chce sám, tak se svlíkne celý včetně trička.  Znovu ho celého oblíknu a vyrážíme ven. Nefunguje nám výtah, takže jdeme čtyři patra dolů za Tomáškova nadšeného pokřikování. Asi nemusím zdůraznit, že se to krásně rozléhá.

Jsme venku a Tomášek nadšeně pokřikuje a znakuje na každého, koho potkáme: „šáu“.  Kdo by nás spolu viděl venku, tak si asi bude myslet, že jsem totální cvok. Tomášek celou dobu komentuje každého psa a já to po něm opakuju, aby věděl, že je to správně. Takže naše konverzace venku je asi takováto:
Tom: „Af.“
Já: „Ano lásko, haf, pejsek.“
Tom: „Šíší.“
Já: „Ano lásko, čičí, kočka.“
Tom: „Ůů (a ručičkami naznačuje střechu domu).“
Já: „Ano lásko, dům.“

Inzerce

A takhle to probíhá celou dobu, co jsme venku. Nutno podotknout, že už na nás lidi tolik nezírají, protože Tomáškův projev se zlepšil a já nemusím opakovat skřeky typu: „Jéééé,ůůůůů, áááá.“ Jen vlezeme do krámu, tak Tomášek zahlásí „šáu“ a nahodí ten svůj neodolatelný úsměv. Všechny ženské okamžitě zjihnou a prodavačka mu cpe lízátko. Jsme už ve třetím krámě, takže mi ho podá a já ho strkám do tašky k těm ostatním a poděkuju. S nostalgií vzpomínám na ty doby, kdy naše sladké dítko jen sedělo v kočáru, a já si v klidu nakoupila. Jen co jsem se zastavila, abych nabrala nějaké pečivo, protože jsem zapomněla koupit mouku na chleba, tak mi zdrhne dozadu. Než stihnu vystartovat, tak mi ho vrací majitel prodejny a v každé ruce drží čokoládovou sušenku. A to má na sobě den čistou bundu. Pomaloučkou se procházkou vracíme domů, Tomášek přeci jen dobírá antibiotika, ale už jsme byli strašně dlouho zavřeni doma a já musím nakoupit a on se maličko vyvětrat.

U vchodu do paneláku potkáme naše dvě babiny, které se akorát chystají na své dopolední kafíčko a zákusek do cukrárny. Tomášek zase zdraví a hází úsměv. Po stopadesáté odpovídám, že byl teď hodně nemocný a nemohli jsme ven, že měl horečky.  Po pětiminutovém povídání už toho má Tom dost a chce už domů, nudí se.  Sám vyšlape čtyři patra schodů a hodně využívá podpory stěn podél nich, takže bunda a ruce jsou zralé na očistu.

Inzerce

Poklidíme nákup a kuchyň a pomaloučku se chystáme na oběd. Já posbírám po bytě hrnce a příbory a naskládám zpět do linky. Tomášek jde dělat binec do pokojíčku. Kouknu na hodiny a zjistím, že mám ještě čas, tak jdu posbírat rozházené hračky po bytě, cestou nacpu pračku, skočím si na záchod, který hned umyju, protože už to potřebuje. „Šuéééj,“ zaječí Tomášek a drží se za šuldu. Honem hledáme nočník, který mezitím někam odnesl. Já hledám a on poskakuje, drží šuldu a ječí.  Ukazuje znak pro televizi, ha to znamená, že bude kakat. To mi dává trochu času. Ustelu postel a přelíznu koupelnu. „Ovovov,“ ozvá se z obýváku. Tomášek stojí vedle nočníku, míří na něj prstíkem a hlásí „šííí“ (šikovnej). Je opravdu moc šikovný, vykakal se.  Byl výdej a musí být příjem, takže hned po utření a vynesení nočníku mi hlásí, že má hladík. To pěstičkou naznačuje strkání jídla do pusy a názorně u toho mlaská. Už při dojídání oběda je takový malátný, takže mě ani nepřekvapí, že najednou odstrčí talíř, dojde si pro dudlíka a jde sám hají. Než odnesu talíř do kuchyně, tak je tuhý. Takže ho jen svlíknu a přikryju a mám tak hodinku a půl klid.

Celý zbytek dne si prohlížíme knížky, učíme se nové znaky, učíme se vyslovovat ligovy zvuky, hrajeme pohádky, válíme modelínu, stavíme komíny, házíme balonem, prostě se ho snažím zabavit. Kolem čtvrté hodiny se Tomášek začíná ptát po tatínkovi, jenže ten má tolik práce, že chodí domů až kolem šesté. Tak vyrážíme z pokojíčku k telce a počítači a pouštíme pohádky nebo prohlížíme fotky.

Když zachrastí klíče v zámku, letí Tomášek do předsíně a podává tatínkovi ruku jako velký chlap a teprve potom mu dá pusinku a pověsí se mu na krk. Pak se dostávám na řadu já, abych se s tatínkem přivítala. Chviličku si povídáme a probíráme den, ale to už se Tomášek svlíká a chce se jít koupat.  Jakmile odevzdá tatínkovi ouško, tak se prostě musí jít. V koupelně jsou skoro hodinu, takže já mezitím vařím na druhý den, uklízím, sbírám hračky, věším prádlo a připravuju večeři. Nemusím asi zdůraznit, že v koupelně to vypadá jak po vodní bitvě.

Vykoupaný, najezený, vyčištěné zoubky, vyčuraný a pomazlený šustí do pelíšku a my dva máme konečně chvilku pro sebe. Teda, jestli si tatínek nepřinesl práci domů.
Prostě takový náš normální den.

Meridene děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Takový náš normální den (Meridene) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×