Inzerce
Inzerce
Inzerce

Takový náš normální den (Meridene)

„Šuéééj,“ tímhle slovíčkem začíná naše téměř každé ráno, někdy je to v sedm, v šest ale občas i ve tři ráno. Hrabu se z teplého pelíšku a usazuju Tomáška na nočník.  „Pipí,“ se ozve ve chvíli, kdy ho uložím zpátky do pelechu.  Podávám pití a už dělám místo v posteli, kam se vzápětí naše dítko hraboší mezi nás.  Znovu usínáme.

„Šuéééj“ se ozývá znovu v půl osmé ráno a podle bince, který panuje v ložnici, už je dítko nějakou dobu vzhůru.  Je zvláštní jak dokáže být potichu, když chce. Znovu ho usazuju na nočník a rovnou podám pití a ještě na chvíli padám do peřin.  „Ovovo,“  ( hotov ) ozve se vzápětí.  Fajn, tak vstáváme no.

Hledám ovladač na televizi, nakonec jej najdu mezi kostkami z Dupla, mezitím Tomášek poskakuje a znakuje, že chce pustit telku. Pouštím telku, zapínám a nasazuju mu ouško. Z kuchyně na něj volám různá slova a on je po mně opakuje, je to takové naše malé ranní logopedické cvičení.  Připravím snídani a zapínám počítač. Tomášek míchá kuličky v jogurtu a sleduje JimJam. Kontroluju e-maily, FB a nakonec zakotvím na BOL.

Inzerce

Sklidím nádobí po snídani a jdu hledat dítko, podle zvuků ho asi najdu v pokojíčku, kde jsem včera večer uklidila a roztřídila hračky do kyblíčků, šuplíčků a bedniček. Jo, ještě pořád mě to baví, ale ne každý den.  Přála bych vám ten bordel vidět a uprostřed něj naprosto spokojené a blažené dítě okusuje tvrdý rohlík, který sebral v kuchyni z topení.

Ukážu, že jdeme čistit zuby a umýt ruce a pusu. Tomášek prchá za gauč a vrčí. Naštěstí po vzetí za ruku a odvedení do mučírny (koupelny) se nevzpouzí. Napřed čistíme zuby. Když Tomášek skončí, je celý mokrý a nastupuju já. Podle řevu si asi sousedi myslí, že se s ním zavírám do koupelny, abych ho mlátila. Čištění zubů prostě není naše hobby. Ručky a pusu si zvládne umýt sám. Než spáchám hygienu já, tak vytahá všechny hrnce z linky, naskládá do nich příbory a přikryje pokličkami.

Inzerce

„Papa,“ zavelí dítko a zdůrazní to slovo znakem. Chce jít ven.  Po chvilce přidá, že nakoupit a autem, abych se náhodou nespletla.  Zaznakuju, že auto má táta a táta pracuje. Odpovědí mi je „šuplík“ a úprk do ložnice, kde sebou práskne na postel a srdceryvně vzlyká . Nutno podotknout, že neuroní ani slzu.  Než se stihnu oblíknout a nachystat mu věci ven, tak se stihne celý svlíknout.  Je zvláštní, že když to po něm chci normálně, tak neumí sundat ani botu a když chce sám, tak se svlíkne celý včetně trička.  Znovu ho celého oblíknu a vyrážíme ven. Nefunguje nám výtah, takže jdeme čtyři patra dolů za Tomáškova nadšeného pokřikování. Asi nemusím zdůraznit, že se to krásně rozléhá.

Jsme venku a Tomášek nadšeně pokřikuje a znakuje na každého, koho potkáme: „šáu“.  Kdo by nás spolu viděl venku, tak si asi bude myslet, že jsem totální cvok. Tomášek celou dobu komentuje každého psa a já to po něm opakuju, aby věděl, že je to správně. Takže naše konverzace venku je asi takováto:
Tom: „Af.“
Já: „Ano lásko, haf, pejsek.“
Tom: „Šíší.“
Já: „Ano lásko, čičí, kočka.“
Tom: „Ůů (a ručičkami naznačuje střechu domu).“
Já: „Ano lásko, dům.“

Inzerce

A takhle to probíhá celou dobu, co jsme venku. Nutno podotknout, že už na nás lidi tolik nezírají, protože Tomáškův projev se zlepšil a já nemusím opakovat skřeky typu: „Jéééé,ůůůůů, áááá.“ Jen vlezeme do krámu, tak Tomášek zahlásí „šáu“ a nahodí ten svůj neodolatelný úsměv. Všechny ženské okamžitě zjihnou a prodavačka mu cpe lízátko. Jsme už ve třetím krámě, takže mi ho podá a já ho strkám do tašky k těm ostatním a poděkuju. S nostalgií vzpomínám na ty doby, kdy naše sladké dítko jen sedělo v kočáru, a já si v klidu nakoupila. Jen co jsem se zastavila, abych nabrala nějaké pečivo, protože jsem zapomněla koupit mouku na chleba, tak mi zdrhne dozadu. Než stihnu vystartovat, tak mi ho vrací majitel prodejny a v každé ruce drží čokoládovou sušenku. A to má na sobě den čistou bundu. Pomaloučkou se procházkou vracíme domů, Tomášek přeci jen dobírá antibiotika, ale už jsme byli strašně dlouho zavřeni doma a já musím nakoupit a on se maličko vyvětrat.

U vchodu do paneláku potkáme naše dvě babiny, které se akorát chystají na své dopolední kafíčko a zákusek do cukrárny. Tomášek zase zdraví a hází úsměv. Po stopadesáté odpovídám, že byl teď hodně nemocný a nemohli jsme ven, že měl horečky.  Po pětiminutovém povídání už toho má Tom dost a chce už domů, nudí se.  Sám vyšlape čtyři patra schodů a hodně využívá podpory stěn podél nich, takže bunda a ruce jsou zralé na očistu.

Inzerce

Poklidíme nákup a kuchyň a pomaloučku se chystáme na oběd. Já posbírám po bytě hrnce a příbory a naskládám zpět do linky. Tomášek jde dělat binec do pokojíčku. Kouknu na hodiny a zjistím, že mám ještě čas, tak jdu posbírat rozházené hračky po bytě, cestou nacpu pračku, skočím si na záchod, který hned umyju, protože už to potřebuje. „Šuéééj,“ zaječí Tomášek a drží se za šuldu. Honem hledáme nočník, který mezitím někam odnesl. Já hledám a on poskakuje, drží šuldu a ječí.  Ukazuje znak pro televizi, ha to znamená, že bude kakat. To mi dává trochu času. Ustelu postel a přelíznu koupelnu. „Ovovov,“ ozvá se z obýváku. Tomášek stojí vedle nočníku, míří na něj prstíkem a hlásí „šííí“ (šikovnej). Je opravdu moc šikovný, vykakal se.  Byl výdej a musí být příjem, takže hned po utření a vynesení nočníku mi hlásí, že má hladík. To pěstičkou naznačuje strkání jídla do pusy a názorně u toho mlaská. Už při dojídání oběda je takový malátný, takže mě ani nepřekvapí, že najednou odstrčí talíř, dojde si pro dudlíka a jde sám hají. Než odnesu talíř do kuchyně, tak je tuhý. Takže ho jen svlíknu a přikryju a mám tak hodinku a půl klid.

Celý zbytek dne si prohlížíme knížky, učíme se nové znaky, učíme se vyslovovat ligovy zvuky, hrajeme pohádky, válíme modelínu, stavíme komíny, házíme balonem, prostě se ho snažím zabavit. Kolem čtvrté hodiny se Tomášek začíná ptát po tatínkovi, jenže ten má tolik práce, že chodí domů až kolem šesté. Tak vyrážíme z pokojíčku k telce a počítači a pouštíme pohádky nebo prohlížíme fotky.

Když zachrastí klíče v zámku, letí Tomášek do předsíně a podává tatínkovi ruku jako velký chlap a teprve potom mu dá pusinku a pověsí se mu na krk. Pak se dostávám na řadu já, abych se s tatínkem přivítala. Chviličku si povídáme a probíráme den, ale to už se Tomášek svlíká a chce se jít koupat.  Jakmile odevzdá tatínkovi ouško, tak se prostě musí jít. V koupelně jsou skoro hodinu, takže já mezitím vařím na druhý den, uklízím, sbírám hračky, věším prádlo a připravuju večeři. Nemusím asi zdůraznit, že v koupelně to vypadá jak po vodní bitvě.

Vykoupaný, najezený, vyčištěné zoubky, vyčuraný a pomazlený šustí do pelíšku a my dva máme konečně chvilku pro sebe. Teda, jestli si tatínek nepřinesl práci domů.
Prostě takový náš normální den.

Meridene děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Takový náš normální den (Meridene) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 29.03.2020, 15:26
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce