Julinčin 3. měsíc: Julinka už váží 5,5 kg, roste tak rychle, až je to její mamince líto. Celá rodina se už moc těší na Vánoce.

Jedno arabské přísloví říká, že děti jsou knoflíkem manželské soudržnosti. Myslím, že u nás stoprocentně platí, protože čas strávený společně s manželem, Míšou a Julinkou je ten nejkrásnější. Před Vánoci bývám vždy dost sentimentální, rozjímám, přemýšlím a letos se na svátky těším o to víc, že už  budeme u stromečku komplet celá rodina.

Julinka už je tříměsíční „buclík“, občas ji tak láskyplně nazýváme a je až neuvěřitelné, jak rychle se mění, roste a dělá pokroky. Občas mám chuť ji popadnout a domluvit jí, aby tak nespěchala, že si chce maminka ještě užít malé roztomilé miminko, ale kdepak, naše malá slečna mi denně dokazuje, že už není  jen  bezbranný mrňousek zabalený v zavinovačce.

Při poslední kontrole u dětské lékařky jí bylo naváženo krásných 5 a půl kila, obvod hlavičky 41 cm, Julinka se zdá zdravá a čilá až moc. Tentokrát se návštěva neobešla bez pláče, jelikož jsme byli  objednáni  na očkování. Juli dostala dva píchance do zadečku a nebylo divu, že si stěžovala, i paní doktorka říkala, že tohle očkování děti dost bolí. V čekárně se mi ji ale zdárně podařilo uklidnit a doma už se zase usmívala. Julinka je ohromný smíšek. Vím, že se opakuji, ale ona má tu svou pusinku pořád od ucha k uchu, směje se už krásně na Mišku, na Archieho, dokonce občas i na návštěvy. Obzvláště mého ješitného bratra trápilo, že se kolikrát rozbrečela, protože ho nevidí tak často, takže nás párkrát přes den přepadnul a poctivě se snažil, aby si ho Julinka oblíbila. :-)

A co umí Juli nového?

Především se  z ní stává malý průzkumník, na všechno zvědavě kouká, když ji Míša ukáže nějakou hračku, nejlépe ještě zvukovou, rozhodí ručičky, začne kopat nožkama a po chvilce si chce všechno i osahat, když se jedná o chrastítko, míří s ním rovnou do pusinky.

Krásně už si některé hračky podrží a dokáže si hezky dlouho hrát. Moc se jí líbí ve její houpačce, která rozhodně neslouží k uspávání, ale spíš k vyblbnutí.

Mám velkou radost, jak reaguje hlavně na Mišulku. Dřív se dost lekala, když se přiblížil, přeci jen je to už skoro tříletý raubíř a občas dost hlučný, ale teď, jakmile ho zpozoruje, už se směje a vypadá, že by  chtěla dovádět s ním.  Míša se k sestřičce chová hezky, miluje, když mu dovolím lehnout si vedle ní do naší postele.

Už jsme si párkrát všimli, že Míša přeci jen občas trošku žárlí. I když asi ne v tom pravém slova smyslu, spíš mu bylo vždycky líto, že když zlobí, tak se na něj hněváme, domlouváme a na Julinku pořád jen ťuťu ňuňu. A tak se teď snažím občas pokárat i Julinku, ona z toho ještě rozum nemá a Míša je hned klidnější, když se naoko zlobím na sestřičku. V reálu to vypadá tak, že Juli se např. pokaká od hlavy až k patě a já nahlas povídám, jak je zlobivá a společně s Míšou říkáme tytyty. :-) Další novinka je ta, že už Julinku večer nemusíme uspávat, zvykla si, že po koupání a krmení se jde hned spát. Jsem strašně ráda, že ji jen uložíme, zhasneme a malá do 15 minut sama hezky usne.  Potom v klidu vykoupeme i Míšu a večery máme volné. Na bříšku už Julinka vydrží hezky dlouho a čím dál víc se ji tato pozice zamlouvá, má totiž větší rozhled.  Taky je úžasně „upovídaná“, neustále si pobrukuje, výská, Lojza tvrdí, že už ji slyšel říct máma, ale člověk ho musí brát s rezervou.

Chystáme se na Vánoce

Tento měsíc jsme trávili především chystáním se na Vánoce, takže jsme si udělali výzdobu, napekla jsem pár perníčků, jen cukroví jsem nějak nezvládla a popravdě se mi ani nechtělo. Děti mě zaměstnávají i tak dost a tak jsme si s Míšou raději ve volných chvilkách pustili koledy a tančili. Radost mám z toho, že dárky už máme všechny a příští týden  se  vyhneme davům a šílenství v obchodech. V Opavě jsou už od konce listopadu tradiční vánoční trhy, takže jsme se tam byli párkrát podívat, dali si punč, já s Míšou dětský a taky jsme se byli podívat u tety ve škole na vánoční výstavku. Moc mě mrzí, že jsme sebou zapomněli vzít foťák, protože se rozhodně bylo na co koukat. Asi nejvíc nás uchvátil obrovský betlém vyrobený ze špejlí.  Jinak jsme byli hlavně doma a hráli si s dětmi. Míša, když vidí, že si já nebo Lojza hrajeme s Julinkou, chce se hned přidat, takže občas se všichni potkáme na pohovce a paci paci pacičky necvičíme jen já a Julinka, ale i Lojza s Míšou. ?

Příští týden končí Lojza v práci už ve středu a pak bude až do Nového roku doma, tak se těším obzvlášť já, na odpočinek, pohádky a na svátky celkově.

Přeji vám všem krásné, pohodové Vánoce v kruhu nejbližších a do nového roku jen to nejlepší!!!

Na základě vyprávění Evulika25 připravila Naďa Barochová.