Julinka 17. měsíc

Je to neuvěřitelné, ale už příští měsíc bude Julince rok a půl. Zdá se mi, že nám roste přímo před očima a za poslední měsíc se zase spousta věcí změnila a naše beruška je zase o moc šikovnější, vynalézavější a samostatnější. 

Návštěva aquaparku

Z kraje měsíce jsme k velké radosti dětí po dlouhé době navštívili aquapark. U Míši jsme si byli jisti, že bude nadšený, ale nečekali jsme, že dvě hodiny v bazénu vydrží i Julie. Sice ke konci už měla fialové rty a byla studená jako led, ale přesto jsme odcházeli s pláčem. Kdoví, jak dlouho by se tam vydržela čvachtat být to na ní.  

Ve vodě se jí opravdu moc líbilo, nepohrdla ani skluzavkou a se mnou se odvážila i na tobogán. V ničem nemůže být pozadu za Míšou. Jak asi tušíte, odnesla to nakonec rýmou, ale stejně si myslím, že brzy pojedeme zase.

Týden s bráškou

Nachlazení byli nakonec s Míšou oba a tak strávili celý jeden týden dohromady bez toho, aby byl Míša ve školce.

První dny byly perfektní, Julinka celá zářila, že je od rána s bráchou, krásně si hráli, společně stavěli z kostek, kreslili si, hráli na honěnou, ovšem ve čtvrtek už se měli plné zuby a navzájem se dost provokovali. Je docela legrační, jak už si Juli nenechá nic líbit a jak umí využít svého hereckého nadání. No, ke konci týdne už jsem i já byla z jejich dovádění unavená a příští pondělí jsem si oddychla, když jsem Míšu vypravovala do školky. 

Julinka začíná mluvit

Nerada bych to zakřikla, vzhledem k tomu, že Míša začal mluvit až ve třech a půl letech, ale zdá se nám, že Julinka už se dost snaží některá slůvka opakovat a taky je používat. Když se jí nedaří třeba někam se vyšplhat, tak zafuní NEDE a myslím, že tím říká nejde. Když chce přidat jídlo nebo pustit ještě jednu písničku, ozve se JETĚ. Slyší-li Míšu někoho zdravit dobrý den, řekne alespoň ten DEN, ten jí jde moc hezky.  Lev = EF a mohla bych pokračovat dál, sice toho netrefí přesně ještě moc, přesto je vidět, že se moc snaží. Když odcházíme z návštěvy, ani nečeká na vyzvání a hned mává a říká u toho PÁPÁ.

Překvapuje nás i svou šikovností

Dost nás překvapuje i svou šikovností, krásně už si umí svléct punčocháče, bundu, svetřík (pokud není přes hlavu), když něco rozlije, ví, kde najde hadr a snaží se to po sobě utřít. Když ji oznámím, že půjdeme na procházku, letí ke svému pultu s oblečením, sama vyndá kalhoty, svetr, bundu, čepici, boty… a všechno mi donese, abych ji mohla obléknout. Mám vážně velkou radost, že je taková šikulka. I u jídla už můžu asistovat jen minimálně, ze začátku chce jíst převážně sama. Vím, že u tak malých dětí se nedá s určitostí říct, zda bude pravák nebo levák, ale všimla jsem si, že lžičku drží většinou v levé ruce a při malování ručky střídá.

Stěhování k Míšovi

V únoru jsme se taky rozhodli přestěhovat Julinku do pokojíku k Míšovi.

Sice se pořád v noci jednou budí, ale Míša má tvrdé spaní a zatím se nestalo, že by ho vzbudila, když se potřebuje napít vody. Stejně už byli zvyklí společně usínat v naší ložnici, takže to nebyla zase až tak velká změna. Julinka vůbec neplakala, měla u sebe bráchu jako vždy a to jí stačilo. 

Cestu do školky už zvládneme bez  kočárku

Další velká novinka je to, že když jedeme s Míšou do školky autobusem, už sebou nebereme kočár. Na zastávku to není daleko a Julinka tu vzdálenost hravě ujde a přiznám se, že je to mnohem pohodlnější než v tom sněhu tahat ještě i kočárek.

Taky se musím zmínit o tom, jakou má Julinka úžasnou paměť. Pořád má tu mánii přemísťovat věci z místa na místo, ale už chápe, když se na dotyčný předmět zeptám kde je. Tuhle mi zmizla z šuplíku v kuchyni velká vařečka, tak se ptám Juli, kam mi ji odnesla a ona mě hned dovedla ke skříni a ukázala, kde ji ukryla. Problém nastává jen tehdy, když schová něco, o čem neví, co je.

Jinak se má Julinka výborně, zlobí čím dál míň, naopak se čím dál víc mazlí a tulí.

O Míšu taky pečuje a když spolu večer blbnou ve vaně, snaží se ho umývat a pak mu za odměnu dá velkou pusu.

Příští měsíc nás čeká poradna u paní doktorky, v plánuj je i menší výlet a několik oslav, tak se těšíme!

Zpracovala Naďa Barochová.