Jaký je Cyril rodič?

Kolik let je Vašemu dítěti?

Jsou mu čtyři roky – úžasnej věk. Je to taková velká legrace teď. Padaj furt ňáký hlášky. Je to parťák.

V kolika letech jste se stal rodičem?

Ve třiceti – to je takovej průměr, co vidím na porodnici. No, možná ještě jsem na chlapa mladej. Uf.

Bylo to velká životní změna? V jaké smyslu nejvíce?

No, zodpovědnost. Najednou je na vás závislá bytost. Někdo, kdo má před váma přednost v jídle, v převlékání, chození na WC. Ale jsem za to šíleně vděčný. Dítě je to nejkrásnější, co mě kdy potkalo. To je asi nezaměnitelný pocit.

Pomohlo Vám ve Vaší praxi i Vaše vlastní rodičovství? Změnilo se nějak Vaše nazírání na dětské pacienty a jejich rodiče?

Totálně. Byl jsem asi k rodičům hrubý, netrpělivý. Teď je vizita. Teď odběry. Probuďte ho teď. Buďte ještě dva dny v nemocnici – radši. Teď si vždycky představím sebe na jejich místě a vlastně rodiče přemýšlí úplně normálně. Prostě chtějí být doma. Není na tom nic divnýho. Doma je doma. Proto i ta knížka je o tom, jak neskončit v nemocnici a jak zredukovat odběry a invaze.

Naučil jste se něco do praxe na vlastním dítěti?

No všechno až do čtyř let. Utírat zadky, krmit, vařit, odsávat, dávat léky. V nemocnici to dělaj sestry, ale doma se to naučíte na svým. To, co na vizitě chci po rodičích, jim teď ukážu sám, protože už to umím. Takže když něco názorně předvedete, tak to je nejrychlejší způsob jak to rodiče naučit. Moc to pomáhá. Přijde mi, že pediatr bez dítěte je holt takovej neúplnej. Rodiče vás tolik ani neberou. Což je zase vlastně trochu hnusný od nich. Začátky jsem měl hodně náročné, ve 26 letech ve vás rodiče nemaj žádnou důvěru.

Jakou výchovu na svém dítěti uplatňujete? Jakou jste zažil doma, nebo jinou? Je něco, čemu jste si říkal, že se vyvarujete?

Žádný bití, ale pochopení. Včera na hřišti jsem vylil synovu novou horkou čokoládu se šlehačkou a syn na mě položil ruku a řekl „Tati to nevadí, nic se nestalo.“ a šel si hrát. To bylo úplně hustý. Já jako dítě bych křičel vzteky a chtěl okamžitě novou.

Bohužel asi jsem i takovej kupující. Cítím se jako dítě v hračkářství s tátovou kreditkou a neumím si odpustit hračky. Furt chci něco nového a ty věci mě hned přestanou bavit. Takže jsem takovej hromadič a nakupovač.

Jaké aktivity nejraději s dítětem podnikáte?

Miluju dětský koutky, akvaparky, hřiště a doma třeba koleje a lego. Je to vlastně to stejný, co v dětství. Jsem furt stejnej. I takovýto společný víkendový smažení palačinek nebo stavění hradu z písku.

Měl byste problém se zveřejňováním fotografií svých dětí na sítích?

Jasně, to mi přijde blbý, tak to neděláme. Ale mám trochu pochopení pro rodiče, co to dělaj, protože když jste na někoho tak šíleně pyšní, milujete ho, tak se chcete pochlubit. Tak myslím, že proto to tolik lidí dělá.

Udělalo by Vám radost, kdyby některé z dětí šlo na medicínu? Nebo mu to budete stejně jako rodiče Vám vymlouvat?

Rozmlouvat. Furt je něco prohnilého ve zdravotnictví. Prožil jsem si deprese, vyhoření, přepracování, je to vážně šíleně náročné už od studia až doteď.

A kdyby se živil jako influencer?

Jen to ne. Já jsem zatím teda nevydělal ani korunu, ale když vidím lidi na sítích, jak se zesměšňují a zaprodávájí produktům jako jsou pánve, plechovky, sladkosti a menstruační kalhotky, tak je to hrozný. Dá se tím asi skvěle živit, ale musíte jít trochu dolů s důstojností. Je to něco za něco.

Samozřejmě existují i povedené spolupráce nebo někdo vydělává svým kontentem, tak to je myslím v pořádku než být jenom reklamní postava. O tom nedávno mluvila Miley Cyrus, že je to vlastně jen chodící reklama na makeup, voňavku, oblečení atd. Vyděláváte tím, že jste nositel reklamy, ale ztratíte sebe. Tak to bych asi úplně dítěti nepřál. Ale dělat vtipy na net mě baví, tak to bych zas byl nefér, kdybych zakazoval něco, co sám dělám. Tak to chce asi najít nějakou zlatou střední cestu.

Co tak slýchám, tak každé druhé dítě se chce stát influencerem, takže s tím asi musíte v dnešní době počítat, že je to vysněné povolání. Co mám říkat já, mě to taky šíleně baví točit videa a šaškovat v televizi. Jen se tím neumím živit. :D

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství, výchova, vliv rodičů

2. Volba studia a kariéry (medicína versus divadlo)

3. Cyril jako nadšený vzdělavatel rodičů

4. Jak pediatr Cyril ovládl sociální sítě

5. Kniha Děcké lékařství

Online rozhovor vedly: Regina Opielová a Jana Martincová

Fotografie: archív Cyrila Matějky