Cyril jako nadšený vzdělavatel rodičů

Kde podle Vašeho názoru leží hlavní příčina zdravotní negramotnosti rodičů, nebo toho, že rodiče „nevědí, jak se o dítě starat“? Jsou to mezery ve vzdělávání, strach spoléhat na vlastní rozum, chybějící autorita, nebo vliv internetu?

Já mám trochu pocit, že je to stárnutím pediatrů a jejich nedostatkem. Nesnáším hlášky typu „Takhle se to vždycky dělávalo.“ Lidi, kteří hledají důvody, proč něco nejde, místo aby se hledal způsob, jak to zavést. Zkrátka konzervy v minulosti. Vyznavače rtuťových teploměrů, tvarohu a čípků, když víme, že už to není ideální a máme lepší možnosti. Tak proč v tom setrvávat. Mám rád novinky a inovace. Přece objevy se dějí, protože je něco nedokonalé. Kdyby bylo něco dokonalé, tak už nikdo nehledá nic novějšího.

Ordinace jsou přeplněné a na edukaci často není čas. Chodím se dovzdělávat na obvod a je to frmol, nedá se každému rodiči vysvětlit komplet všechno, když máte plnou čekárnu. Píše mi denně spousta rodičů, že se kniha povedla, že je to opravdu jak příručka pro rodiče. Mám z toho ohromnou radost.

Je i v dětském lékařství běžné, že rodiče přijedou s tím, že zcela předávají zodpovědnost lékaři, něco jako dospělí u lékaře: „Tak jsem tady, tak mě doktore z toho dostaňte.“ Aniž by si ten pacient, v dětském lékařství rodič, uvědomoval, že na úspěchu bude potřeba jeho velká spolupráce. Setkáváte se s tím?

Jasně, bohužel furt. Tomu říkáme autoservis. „Tady to dítě máte a vraťte nám ho zdravé. Léky do něj dostaňte sami.“ atd. Hrozný. Zlatí googlovači. Naopak, rodič je partner lékaře a léčí si dítě už v nemocnici podle pokynů, naučí se to a doléčí si ho doma.

Kolik z chyb rodičů v léčbě dítěte / péči o dítě byste připsal nevědomosti a kolik misinformovanosti?

Řekl bych, že je to tak šede na šede. :D To znamená půl na půl, ale obě strany trochu víc. Nevědomost je, že neví, jak léčit laryngitidu. Misinformovanost je, když jim nějaký ten důchodový pediatr řekne, že na to pomůže Fenistil a Stoptussin, a pak se diví, že to nepomohlo. Takže někdy je to špatná edukace a použití právě toho zajetého postupu, který třeba už víme, že nefunguje, a někdy je to prostě, že to rodiče neví. Například že po úrazu hlavy dítěti nedáte najíst. Přesně do tohodle terénu se hodí ta moje videa .) Proto věřím, že mají úspěch.

Sám sebe označujete jako „lékařského aktivistu“. Co konkrétně pro Vás aktivismus v medicíně znamená a kam jím směřujete?

To se stalo zcela náhodně. Že mi vlastně došla trpělivost s tou nevědomostí a misinformovaností. Takže aktivista jsem jen teď. Žádné další plány nemám .) Dostudovat tu neurologii.

Máte pocit, že dnešní systém pohotovostní péče podporuje nebo zhoršuje problém s neznalostí a neochotou rodičů převzít zodpovědnost za péči?

To snad ne. Pohotovost je taková, jaká je. Pediatři to dělají, jak nejlépe dovedou. Tam problém nebude. Problém je spíš zkracování otvírací doby pohotovosti a přehazování léčby na nemocnice. Horší dostupnost péče a chybění pediatrů.

Stává se Vám častěji, že za Vámi v praxi přijde rodič, který ví, nebo si myslí, že ví (například na základě vyhledávání na internetu), co jeho dítěti je, nebo chodí častěji rodiče, kteří neví, co jejich dítěti je a všechny odpovědi hledají u Vás?

Častěji chodí rodiče, co tuší, a chtějí to potvrdit. To je docela milé a efektivní. Horší jsou pídíči. Ti mají třeba horečku a chtějí přesně vědět, co to je a z čeho to je. Ale horečka nic není. Nebo mají vyrážku a chtějí přesně vědět, co to je. Ale my nevíme. Dáme lék a ono to zmizí. Pak nás nařknou z alibismu, že jsme to nepoznali. No, to tak v medicíně je.

Co si myslíte ohledně AI v oblasti lékařství? Jak nahlížíte například na samo-diagnózu s pomocí AI? Setkáváte se s ní často?

Já se s tím zatím nesetkal, že by to naši rodiče používali, nebo to neříkají, tak nevím. Zatím jen googlují. Ale asi to přijde. Je to takovej lepší Google, ne?

Která nejčastější chyba, kterou u rodičů vidíte, Vás stále dokáže nejvíce překvapit, a jakou nejzákladnější, ale nejdůležitější radu byste jim dal, aby se tomuto vyvarovali?

Neřešte tolik horečku, prostě srážejte. Když je dítě pak hravé, čilé, nemusíte se hned pídit, z čeho to bylo. To stejné rýma s kašlem, třeba ze školky. Tak holt dítě je nemocné, tak se s ním budete muset 3 dny se válet doma na koberci, než se uzdraví, a zprůchodňovat nos. Děti nemají rády nosní kapky, tak je holt musíte zakleknout a často to dělat, i když je jim to nepříjemné. To stejné čištění zubů.

Čím Vás naopak rodiče příjemně překvapují?

No, za poslední rok snad vším. Často rovnou ve dveřích říkaj, co a kde u mě viděli, co se naučili, co jim pomohlo a jsou vděčný, a ta vděčnost se přelejvá na mě. To je fakt milý a úžasný. Mám z toho takovej pocit, že mám v životě splněno, že jsem byl společensky prospěšný. Z toho mám radost každý den.

Jak misinformace v populaci v průběhu pandemie Covid-19 ovlivnili přístup rodičů k léčení dětí? Zaznamenal jste větší míru podléhání mylným informacím, nebo spíše větší snahu rodičů dohledávat informace z ověřených zdrojů?

Covid udělal paseku v očkování, lidi tomu přestávaj věřit a víc říkají nesmysly a že jsou následky atd. Takže to vnímám jako velkou škodu, co covid udělal. Potom taky izolace dětí a zhoršení psychickejch obtíží u dětí… vlastně i dospělejch.

S jakou nejabsurdnější „babskou radou“ jste se setkal?

Octový ponožky na horečku. Dítě má febrilní křeče a oni vám řeknou, že zkoušeli tohle. Jako vážně?

Zabýváme se vzděláváním, jak předškolním, tak sexuální výchovou. Každoročně zjišťujeme zpětnou vazbu připravenosti dětí do škol. Je bohužel čím dál horší. Pozorujete i Vy, že dnešní rodiče, ač mají život usnadněn spoustou vymožeností, věnují dětem mnohem méně času a mnohem méně je toho naučí? Často děti přicházejí do mateřských škol i zcela bez hygienických návyků nebo schopnosti mluvit.

Ježiš, to je možná spíš otázka na někoho jiného, nebo nějaké matky. To moc nevím. Mám hrůzu z toho, jakej sám jsem rodič, abych dělal vše správně. Mám pocit, že našeho syna naučili ve školce víc než my doma :D – převlíkat se, jíst a tak. Ještě že ty školky a dětské skupiny máme. Horší jsou myslím děti na domácí výchově nebo ty, co je nedaj do kolektivu.

V jednom z rozhovorů jste vzpomínal, že si rodiče za Covidu byli schopni poradit ve většině situací sami, teď s většinou těch situací chodí k lékaři. Čím si to vysvětlujete? Máme totiž paralelu i ve vzdělávání. Za Covidu se rodiče mnohem více zajímali, jak dítě rozvíjet doma, než je tomu nyní. Zvládli mít děti celodenně doma, dělat svou práci, místo školní jídelny vařit, a ještě dítě vzdělávat. Nyní veškerou vzdělávací povinnost přenesli na instituce. Tedy ne všichni.

Jo, asi to tak bylo. Prostě když musíš, tak musíš. Když na tebe hodí léčbu dětí, tak si poradíš. Teď už nemusí, tak se chodí k lékaři s každou rýmou a kašlem. Na horečku se volá rovnou sanitka. Tak snad tohle období zase přejde. Ještě že jsme za covidu neměli doma školní dítě, prý to bylo dost na mašli.

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství, výchova, vliv rodičů

2. Volba studia a kariéry (medicína versus divadlo)

Následující části rozhovoru:

4. Jak pediatr Cyril ovládl sociální sítě

5. Kniha Děcké lékařství

6. Jaký je Cyril rodič?

Online rozhovor vedly: Regina Opielová a Jana Martincová

Fotografie: archív Cyrila Matějky