Julinka 23. měsíc

Návštěva příbuzných na Slovensku

Julinčin dvacátý třetí měsíc začal návštěvou našich milých příbuzných na Slovensku. Cesta autem trvala jen něco málo přes dvě hodinky a tak ji Julinka v pohodě zvládla. Vyrazili jsme hned ráno a přesto si na chviličku zdřímla. U tet a strejdů v přírodě se jí stejně jako loni ohromně líbilo, užívala si maximálního prostoru na běhání, zkoumala kdejakou kytičku, větvičku, broučky a byla doslova v sedmém nebi.

Kupodivu se stejně jako Míša hned s každým skamarádila a tak šla jen z ruky do ruky a já měla čtyři dny naprostý klídek.

Zrovna byly tropy i tam, tak jsme Julince každý den vytáhli alespoň vaničku a mohla se čvachtat. Bylo moc fajn, že ve stejnou dobu tam byli i Lojzovi rodiče a tak si děti užily i prarodičů.

Následující horké dny jsme strávili buď na koupališti nebo někde ve stínu na hřišti. Julinka je stejně jako brácha velký vodomil a tak bylo občas opravdu těžké dostat ji z vody ven.

Julinčiny pokroky

Tento měsíc se nám opět krásně rozmluvila. Sice výslovnost není stoprocentní, ale už se začíná vyjadřovat v krátkých větách. Tady je máma. Tady je táta. Kde je Archie? Já bouchla, fofokej (Já jsem se bouchla, pofoukej). To je jen krátký výčet toho, co poslední dobou nejčastěji říká. Zalíbilo se ji slůvko TAKY a tak třeba při prohlížení knížky říká: To je kočka, tady je taky kočka atd. Vlastně se dá říct, že to základní už nám dokáže sdělit a domluvíme se.
S nočníkem taky dělá pokroky, plenku už má jen na spaní nebo když jsme venku, tam to ještě neriskuji bez, ale doma si sama od sebe dojde na záchod pro nočník a pak jej hrdě donese už naplněný a křičí u toho BAVOOOO (bravo). Taky se snaží počítat a zná číslovky 1-8, akorát velice často splete jejich pořadí. Ale je to sranda, jak se snaží počítat. No a zálibou číslo jedna jsou teď kuželky. Sama si je pokaždé jinak naaranžuje a pak se snaží koulí porazit. Jelikož si je ale často seřadí všechny vedle sebe, je pak opravdu těžké trefit najednou víc než dvě. 

Krátká dovolená v Lednici

V polovině srpna jsme vyrazili na tři dny do Lednice. Ubytování jsme měli v prima penzionu, jehož součástí byly i stáje a děti to tam samozřejmě strašlivě táhlo. V rámci poukazu jsme měli i hodinovou vyjížďku na koni, tedy já, protože jsem ten pobyt dostala k narozeninám, ale když jsem viděla, jak se Míša celý třese, aby se svezl, půjčili jsme si na hodinu poníka a k našemu překvapení jsme si ho mohli vzít sami do parku a pěkně na něm děti povozit. Jezdil tedy převážně Míša, ale nakonec se odvážila i Julinka a máme na tu hodinu opravdu skvělé vzpomínky.

Druhý den jsme se ještě po parku svezli kočárem a lodí a přitom viděli spoustu krásných památek.

Taky jsme stihli zámek ve Valticích a poslední den Apollonův chrám a lovecký zámeček Rendez-vous.

Měla jsem trošku obavy, že s dětmi toho tolik nestihneme, ale občas se mi zdálo, že mají víc energie než my. Večer ale pokaždé odpadli do pěti minut. Když zjistili, že se vracíme domů, vůbec z toho neměli radost, strašně je oba bavilo pořád někde pochodovat.

Střevní chřipka

Bohužel hned po návratu domů se udělalo nejdřív špatně Míšovi a další den i mně s Julinkou. Nejspíš jsme si dovezli nějakého bacila a celkem ošklivě nás skolila střevní chřipka. Naštěstí u Míši i Julinky byl ten průběh celkem rychlý. Ale Julinku to chytlo večer a ten první den blinkala až do dvou do rána. Bylo mi jí tolik líto, ležela jak placička a ani neplakala, jen nechápala, co se to děje. Každopádně do tří dnů byli oba zase v pohodě a stihli jsme tak tradiční Karmaš u našich v Oticích. Dali jsme si slavnostní oběd a potom hurá na kolotoče. Julinka si oblíbila jedno autíčko a po celou dobu pak odmítla zkusit cokoliv jiného.

Čeká nás dovolená u moře

Tyto poslední dny už jsme nikam nejeli a spíš jsme jen tak odpočívali, aby děti byly fit na dovolenou. Julinka už za dva dny poprvé uvidí moře a já se na tu chvilku opravdu moc těším. Snad hezky zvládne jak let, tak cestu autobusem do hotelu. Ale ona je holka šikovná a věřím, že si celý pobyt maximálně užije.

Zpracovala Naďa Barochová.