Inzerce
Inzerce
Inzerce

Proč dnešní rodič nechce své dítě očkovat?

4. část rozhovoru o očkování a přístupu rodičů s předsedkyní Odborné společnosti praktických dětských lékařů MUDr. Alenou Šebkovou na téma: Proč dnešní rodič nechce své dítě očkovat?

Jak dospívá rodič k rozhodnutí NE/OČKOVAT? Na čem při jeho rozhodování záleží?

  • Určitě na informačních zdrojích. 
  • Samozřejmě i na hloubce vzdělání, schopnosti logického a kritického úsudku. 
  • Také schopnosti komunikace s lidmi, kteří toho vědí o problematice více.
  • Na důvěře v lékaře, na víře v NE/SOLIDNOST firem, které vakcíny vyrábějí, vůči lidem provádějícím klinické studie, schvalujícím vakcíny apod.
  • Někdy také na tom, jak to dělá sousedka, kamarádka nebo pseudocelebritka na Instagramu.

Na první tři otázky této části jsme přizvali paní MUDr. Kateřinu Fabiánovou, Ph.D. ze Státního zdravotního ústavu v Praze.

Kapitolou samo o sobě jsou přídatné látky ve vakcínách. Někdy mám pocit, že rodičům nevadí ani tak samotné očkování, ale, jak říkají, ten chemický koktejl ve vakcínách. Opravdu jsou ve vakcínách tak nebezpečné látky? Co tam vlastně kromě samotného antigenu, který v těle vyvolá tvorbu protilátek, je a proč? Jakou ve vakcíně tyto látky plní úlohu?

Vakcíny se skládají z účinných, pomocných a reziduálních (zbytkových) látek. Podrobné složení jednotlivých vakcín uvádí povinně každý výrobce v tzv. SPC (souhrn údajů o léčivém přípravku). Výrobce musí uvádět množství účinné látky a seznam pomocných látek. 

Hlavní součástí vakcín je účinná složka (antigen), která navozuje imunitní reakci. 

Další složkou jsou pomocné látky, které podporují účinnost vakcíny, její trvanlivost a stabilitu. Množství těchto pomocných látek je minimální, ale ve vakcínách hrají důležitou roli. Například hydroxid nebo fosforečnan hlinitý (hlinité soli) se vyskytují ve většině vakcín. Slouží jako minerální adjuvans pro zesílení imunizačního účinku a podporují tak účinnost očkování. Množství hlinitých solí ve vakcínách je minimální, nedosahuje ani 1 mg v jedné dávce (0,5 ml). Pro srovnání průměrný denní příjem z vody, vzduchu a potravin se pohybuje kolem 10 – 15 mg, zejména v závislosti na skladbě potravin. Další pomocnou látkou je formaldehyd, který se vyskytuje pouze v reziduálním množství; při výrobě vakcín se využívá jeho antimikrobiálního účinku, slouží jako inaktivační prostředek a také jako stabilizátor. Další častou uváděnou pomocnou látkou je 2-fenoxyethanol, který hraje roli jako stabilizátor a konzervans. 

Seznam reziduálních látek, které se do vakcíny dostanou jako pozůstatek při výrobním procesu, uvádět výrobce nemusí. 

Jaká je cesta očkovací látky v těle? Vakcína se píchá do ramene, tedy do svalu. Co se s látkou děje dále a co při této cestě v těle vyvolává?

Vakcína se neaplikuje pouze vpichem do ramene. Způsoby aplikace očkovacích látek jsou různé podle druhu použité vakcíny. 

Nejčastější způsob podání očkovací látky je intramuskulární (i.m., do svalu), u dospělých a větších dětí do deltového svalu (do „ramene“, horní část paže), u dětí do dvou let se aplikace provádí do anterolaterální strany stehenního svalu. Intramuskulárně se aplikuje většina vakcín, například hexavakcína, vakcína proti tetanu, klíšťové encefalitidě, proti hepatitidě A a B atd. 

Některé očkovací látky se aplikují subkutánně (podkožní aplikace), kdy se vakcína aplikuje vpichem pod kůži nejčastěji v oblasti ramene nebo stehna. Takto se mohou aplikovat například vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím nebo vakcína proti žluté zimnici.

Tzv. intradermální aplikace vakcíny je méně častá, používá se zejména pro BCG vakcinaci proti tuberkulóze.

Některé vakcíny lze podávat perorálně (ústy, na lžičce), například u očkování proti choleře nebo dříve u nás používané živé vakcíně proti přenosné dětské obrně.

V současné době se rozvíjí nový způsob podávání – intranasální, kde je velkou výhodou snadné podání (ve formě nosního spreje). Registrována byla vakcína proti chřipce, ve vývoji je vakcína proti černému kašli.

Po aplikaci očkovací látky dochází k imunitní odpovědi organismu (protilátkové odezvě), čímž se navodí vznik aktivní imunity. Cílem očkování je navození protektivních hladin specifických protilátek, tedy protilátek proti danému onemocnění. Za kvantitu a kvalitu této odpovědi jsou podle druhu použité vakcíny zodpovědné zejména tři skupiny buněk v našem organismu – B-lymfocyty, T-lymfocyty a tzv. profesionální buňky prezentující antigen. V průběhu prvních dnů po aplikaci dochází k aktivaci příslušných buněčných elementů a tvorbě specifických protilátek, nejprve třídy IgM a následně třídy IgG, a k tzv. diferenciaci v paměťové buňky. Doba přetrvávání imunitní odpovědi ve formě detekovatelných protilátek třídy IgG je závislá na typu použité vakcíny. Pro dlouhodobou ochranu je nutné přetrvávání protilátek a rychlá produkce paměťových buněk, schopných reagovat na cizorodý antigen nebo mikroorganismus.

Je pravda, že se již dnes neaspiruje? Co když se očkovací látka i s těmi přídatnými se dostane přímo do krve?

Aspirace znamená, že při samotné parenterální aplikaci vakcíny se po vpichu jehly zpětným tahem za píst stříkačky ověřuje, zda jehla není v cévě. Vzhledem k technice očkování, zejména k velikosti používaných jehel, k aplikačnímu úhlu a k místům aplikace (v nejčastějších místech parenterálních aplikací jsou přítomny pouze drobné cévy a je velice obtížné proniknout do cévy a při tom ji nepoškodit natolik, aby došlo k intravenózní aplikaci) je pravděpodobnost intravenózní aplikace mizivá, naopak aspirace může být bolestivá a vede ke zpomalení samotného očkování. Vzhledem k tomu, že dosud nebyl evidován případ poškození z neprovedené aspirace a že nebylo prokázáno vyšší bezpečnostní riziko při aplikaci bez aspirace, aspirace před intradermální, intramuskulární, ale i subkutánní aplikací očkovacích látek již není považována za nezbytnou.

https://www.vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska

Stanovisko České vakcinologické společnosti ČLS JEP k aspiraci při očkování (16. 09. 2009)

Děkujeme paní doktorce Fabiánové ze Státního zdravotního ústavu v Praze a další otázky jsou opět směřovány na dětskou lékařku, paní doktorku Alenu Šebkovou:

Někdy se omlouvá odpor k očkování tím, že očkování může vyvolat onemocnění. Poprosím o uvedení tohoto tvrzení na pravou míru, zda skutečně, např. u živých vakcín tomu tak může být, a také objasnění, pokud jej víte, jak k tomuto závěru rodiče došli?

Začnu od konce. Jak k tomu ti rodiče došli, opravdu nevím, protože se jedná o neskutečnou konstrukci, že látka může vyvolat dané onemocnění. Samozřejmě že tzv. živá oslabená vakcína může vyvolat reakci, která může připomínat ono akutní onemocnění. Například po očkování proti spalničkám se může objevit horečka a nějaká forma vyrážky, ale to je jen reakce na očkování, a je při nepřemrštěné reakci vyjádřením toho, že se protilátky v těle skutečně vytvářejí, že si organizmus buduje dobrou obranyschopnost. Ale dítě samozřejmě z vakcíny, kde není aktivní patogen, nemůže onemocnět. Je to jen reakce na očkování, nikoli akutní onemocnění u očkovaného dítěte.

Víte, co u mě, paní doktorko, působí nedůvěru k očkování? Neprošetřené podněty na vedlejší účinky vakcíny nebo samotného očkování? Proč se kazuistiky neřeší podrobně a hlavně v dnešní emocionálně zjitřené době výsledky více neprezentují v médiích? Buď by se souvislost potvrdila nebo naopak předešlo spekulacím.

V podstatě jste sama řekla, že to není úplně pravda, že by se neřešily a nešetřily, i když samozřejmě můžeme hovořit o jakési podhlášenosti nežádoucích účinků. Ovšem je otázka, jakých vedlejších účinků se ta podhlášenost týká. Nedovedu si představit, pokud bych měla reakci, kdy dítě skončí v nemocnici s křečemi apod., takový skutečně závažný nežádoucí účinek, který je sice málo pravděpodobný, ale možný, že by lékař nenahlásil. To, čeho se může týkat podhlášenost, jsou třeba některé lokální reakce, které ale odezní do jednoho, dvou dnů, nejsou příčinou žádných dalších komplikací. U těch si dokážu představit, že ne vždycky jsou nahlášené. Každý nežádoucí účinek, který se nahlásí, a smí jej hlásit jak lékař, tak i laik, rodič, se následně ověřuje. Tzn. pokud tam nejsou k hlášení uvedeny dostatečné informace, protože nahlašovatelem byla třeba maminka, tak je vždycky kontaktován vakcínu aplikující lékař. Lékař se mnohdy až tehdy dozví, že rodiče vůbec hlásili nějaký účinek. Takto se úřad zpětně dotazuje a zkoumá se, jestli skutečně měla nahlášená událost souvislost s očkováním, nebo se jednalo pouze o časovou souslednost bez příčinné souvislosti.

Co se vlastně děje po nahlášení nežádoucích účinků na SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv)? Jak šetření konkrétního případu probíhá?

Po nahlášení nežádoucího účinku na SÚKL lékařem jej musí lékař podrobně popsat a ústav po případných doplňujících dotazech rozhodne, zda jej zařadí do statistik či ne.

V případě nahlášení rodičem je lékař následně kontaktován k poskytnutí doplňujících informací.

Dokonce před dvěma lety řešila vyšší výskyt u nás hlášených neurologických nežádoucích účinků po hexavakcíně v České republice Evropská léková komise. Takže všechny podezřelé případy se řeší a zkoumají.

Problém je ale v tom, že na očkování se dnes svádí ledacos. A to, co někdy rodiče můžou považovat za nežádoucí nebo vedlejší účinek očkování, jím často není. V těchto případech se zřejmě pak říká, že tady se něco odehrálo a oni to nevyšetřili. 

Možná si vzpomenete na jeden smutný případ asi rok, dva zpátky, kdy dítě zemřelo v den očkování proti spalničkám. Okamžitě se toho chytly organizace antivakcinistů, objevilo se vyjádření, že dítě zemřelo po očkování proti spalničkám. Následně již během 2 dnů bylo jasné, že byl bohužel příčinou smrti dítěte inzult, tedy napadení matkou. 

Tohle byla klasická ukázka toho, jak se díky některým organizacím, které rozporují očkování, i takovýto neprověřený, nesouvisející případ objeví jako následek očkování. 

Často se na očkování svádí opoždění psychomotorického vývoje dítěte.

A dá se u podezření souvislosti očkování na průběh psychomotorického vývoje po něm objasnit, čím to bylo, když ne očkováním?

Rodiče dítě úzkostlivě sledují podle tabulek.  Ale Gaussova křivka má kromě normy i okrajové části, takže dítě může mít v určitém období odlišnou křivku vývoje. 

Každé dítě by mělo být hodnoceno na základě jeho individuality, ne v kontextu kolektivu, musíme brát v potaz další vývoj, jakým způsobem se dítě chová celkově, nikoliv jenom jestli se obrátí v přesně v tabulkách stanoveném období, ale jak reaguje a tak dále. 

Některé děti mají období, kdy tzv. neudělají vůbec nic, a pak mají období, kdy během 14 dnů jsou najednou úplně někde jinde. 

Je vždycky samozřejmě důležité pozorování rodiče, protože my dítě v poradně sledujeme pouze chvíli. Ale určitě se nedá říci, že týden po očkování je dítě najednou retardované. Takový vedlejší účinek se stává v naprosto výjimečném případě. 

Nepříjemné je, že my očkujeme právě v tom „nejrizikovějším“ období, kdy se mírné odchylky od psychomotorického vývoje nejčastěji objevují, je to přibližně 2., 3. měsíc. Pokud vznikne odchylka, vznikla by pravděpodobně i bez očkování. A my se nemůžeme vzdát možnosti chránit děti před infekcemi právě v tomto pro ně nejrizikovějším období.

Připomeňme před 2 lety úmrtí osmitýdenní holčičky na černý kašel. Nemohla být pro svůj věk ještě očkovaná. 

Proto se děti chrání v době, kdy ochranu nejvíce potřebují, jsou stran infekcí, hlavně jejich průběhu, nejzranitelnější. Proto i vedlejší účinky musíme hodnotit komplexně, bezemočně, racionálně.

Mám-li mluvit za svou praxi, tak za více než 25 let, jsem pověrčivá, musím to někde zaklepat, tak za tu dobu skutečně nemám nějak těžce psychomotoricky poškozené dítě po očkování. Může se často jednat o přechodné stavy, kdy je samozřejmě těžké, aby rodič nereagoval emotivně.

Nenapomáhá k dnešní nedůvěře i chvílemi arogantní a přezíravé chování firem produkujících vakcíny? Co vlastně všechno dělají pro faktickou a hlavně praktickou informovanost populace? Zdravotnickému vzdělávání veřejnosti se věnuji více než 20 let, posledních téměř 13 let té rodičovské a na rovinu musím přiznat, že s autentickým zájmem o skutečnou, nezávislou edukaci se setkávám zřídka, pouze u jednoho subjektu. Jak to vidíte z pohledu dětského lékaře? Dělají opravdu firmy maximum? Snaží se veřejnosti odkrýt své karty? Nebo jsou jejich edukační momentky zaměřeny pouze k tlaku na prodej určité vakcíny a to většinou negativně pod rouškou strachu a obav z nemoci? Nemohly by naopak v edukační oblasti v předávání těch faktických informací a kazuistik dělat více?

Mám naopak pocit, že strašíme málo. Lidé skutečně nevidí a neuvědomují si, co se může stát.

Velmi si vážím rodičů z Austrálie, kteří na internetu prezentovali úmrtí malého 8týdenního miminka, které ještě nemohlo být očkované, na černý kašel, a oni jej zveřejnili, jak leželo na JIPce a apelovali tak na rodiče, aby neodmítali očkování.

Tyhle obrázky a následky by měli rodiče vidět více, protože v dnešní době se s nimi nemají šanci jinak setkat.

To je jedna věc. 

Druhou věcí je, jak říkáte pasivita firem. Nechci je omlouvat, ale vemte si, jaká hysterie se dělá z účasti firem v edukaci lékařů a zdravotníků, a teď nemluvím jen o těch s vakcínami. Na základě opatření po nekalém chování některých firem se vylila vanička i s dítětem.

Jsem přesvědčená, že firmy zabývající se výrobou léků a zdravotnických prostředků by naopak část svých zisků měly vracet zpět do zdravotnictví formou edukace lékařů nebo do podpory pacientských programů. 

Každý lékař se musí vzdělávat celoživotně, nemůže ustrnout na tom, co se kdysi naučil ve škole, medicína se velmi rychle vyvíjí, a právě firmy zavádějí ony novinky, takže my se je jinak než od těch firem nedozvíme. 

A teď je samozřejmě na lékaři, aby stejně jako se rodič musí naučit orientovat v tom kvantu informací různé kvality, které dostává, tak i lékař se v něm musí umět orientovat. Je pak na osobnosti lékaře, jestli se bude orientovat na základě nějakých benefitů, anebo na základě svého odborného přesvědčení. A já jsem přesvědčená, že většina lékařů se orientuje na základě své odborné erudice a toho, že chce co nejlépe pomáhat svým pacientům. 

Jinak než od firem, se zkrátka nové informace, které k léčbě pacientů potřebuje, lékař nedozví. Druhá věc je, že je vzdělání vysoce časově i finančně náročné, kdy se při každodenní péči o pacienty v ordinaci těžko můžeme sebrat uprostřed týdne a odjet na x dní někam pryč bez zajištění svých pacientů. Takže se valnou většinou vzděláváme o sobotách, o nedělích, a to je odpověď, proč by finance zpět od firem měly jít právě do edukace. 

Po hysterii, že lékař se preskribčně chová podle toho, kdo dá více, firmy dostaly velmi přísná pravidla, kdy je velmi svízelné určit, jakým způsobem se smí či nesmí edukovat. Jak lékaře, tak pacienta.

Firma by samozřejmě neměla dělat nekalé věci, ale měla by se na edukaci lékaře podílet, protože je to ve finále ku prospěchu pacienta. Vše by mělo probíhat na základě transparentních vztahů.

A co lékaři? Nezapříčinili si současnou situaci také zčásti sami? Kdy se jim příliš do hlášení nežádoucích účinků nechtělo a z tohoto NECHTĚNÍ, kdy by se jednalo o vyplnění jednoho formuláře a zřejmě přešetření ze strany SÚKLu a výrobce vakcíny, se vyklubala mnohem větší „práce“ v podobě neustálé argumentace s rodiči? Nemohly být právě tyto nehlášené případy na počátku nedůvěry rodičů? A to i v případě, že se mohlo jednat o drobnosti nebo nesouvisející skutečnosti.

No, víte co, to je právě to, o čem jsem mluvila. To je ta racionalita, kdy lékař musí být přesvědčen, že je to reakce po očkování.

Několik let zpátky mně přišla po několikrát odloženém očkování maminka dítěte, které bylo sice pomalejší ve vývoji, ale stále v normě, že se dítě 3 dny po očkování koukalo více doprava. Ono to vypadá úsměvně, ale opravdu jsem měla nahlásit neurologický nežádoucí účinek očkování, že se dítě 3 dny po něm koukalo více doprava?

To by k vám možná někdo dorazil s alkohol testerem…

Nebo svěrací kazajkou. Takže rozumíte, nikdo tady nechce zpochybňovat případné nežádoucí účinky, ty opravdu mohou nastat, ale na druhou stranu se nejedná o všechno, co se u dítěte objeví divného. I to hlášení musí mít nějaký racionální podklad, na kterém se shodneme. A mezi námi, pokud ne a rodičům se to nezdá, jak jsem zmínila, mají právo nežádoucí účinek nahlásit sami. 

A aby mě někdo neobvinil, že jsem zapomněla na autismus, tak ještě poslední otázka, ale trochu z jiné stránky. Začíná být nepopíratelným faktem, že počet autistů v USA skutečně stoupá? Ví se proč? Trvá stále podezření na souvislost s očkováním? Nebo se již zjistily jiné souvislosti? Je nějaká časová souslednost s diagnostikou a určitým typem vakcinace?

No, bohužel jste zase zabrousila do velmi složitého tématu nejen z hlediska očkování ale vůbec, které má několik rovin.

Začneme onou známou studií, která říkala, že za autismus je odpovědné očkování. Pak se zjistilo, že je to podvrh, učinily se rozsáhlé studie na velkém počtu pacientů, které to všechno vyvrátily. 

Zajímavé je, že incidence kupodivu stoupá i v Americe, kde ta proočkovanost není tak vysoká jako u nás.

Další vliv má určitě diagnostika, kdy je dnes obecně povědomí o autistických poruchách vyšší, víc se na ně myslí, takže i diagnostika se vylepšuje. Já si osobně myslím, že jsem určitě měla spolužáka s poruchou autistického spektra, ale tenkrát to bylo takzvaně zlobivé dítě. 

Pokud má něco vliv na spuštění něčeho, tak je tam přítomen určitě nějaký genetický základ. To je beze sporu. Cokoliv může být spouštěčem čehokoliv. Když proděláte chřipku, může se vám spustit cukrovka, protože k tomu máte genetický podklad, dispozici.

Rozhodně nemůžeme říct, že po očkování vzniká autismus. 

Dalšími faktory, nad kterými by stálo za to přemýšlet je stoupající počet umělých oplodnění, stoupající věk maminek i tatínků. Dokonce už proběhly určité studie, že otec, kterému je víc jak 40 let, má větší pravděpodobnost mít dítě s poruchou autistického spektra. 

Často se podrobnou anamnézou dojde k tomu, že v určitém období, kdy u onemocnění dochází k autistickému regresu, se zrovna očkuje. A tato časová souvislost dává pak podnět k různým spekulativním úvahám.

Paní doktorko, v médiích i ve společnosti, ostatně i v našem rozhovoru to vypadá, jako kdyby drtivá většina rodičů povinné očkování odmítala. Tomu tak určitě není. Pojďme náš rozhovor tedy uzavřít pozitivně. Jaká je u povinných očkování procentuální proočkovanost konkrétně ve Vaší ordinaci?

No, zase jste mne zaskočila. Já prostě nejsem přítelem statistik. Beztak se říká, že statistika je přesná věda o nepřesných číslech. Ale mohu říct, že úplně odmítnuté očkování mám ve své ordinace v počtu jednotek. Snad je to i tím, že se svým maminkám snažím maximálně věnovat. :-)

Velice děkuji za poutavý a informačně nesmírně cenný rozhovor.

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

4. část: Proč dnešní rodič nechce své dítě očkovat? - diskuze

Poradna

Dobrý den,je možné očkovat prvorozene dítě (2,5 roku) na meningokoka (Bexsero,Nimerix) v okamžiku, kdy jsem těhotná? Existuje nějaké riziko přenosu a nakažení embrya? Děkuji, Vacková

Dobrý den, 

oba druhy vakcín proti meningokokovým infekcím – jak proti B tak i čtyřvakcína proti seroskupinám A,C,Y,W – jsou neživé a přenos od očkovaného na osoby v okolí proto nehrozí. V dané situaci je očkování možné, nemusíte mít obavy. U Bexsera se doporučuje preventivní podání paracetamolu těsně po očkování a následně ještě 2-3 dávky po šesti hodinách - jako prevence horečky a pro snížení lokální bolestivosti v místě vpichu. Dá se to však zvládnout i bez toho. V porovnání s tím, čeho jsou meningokoky schopné, je to nevýznamné. 

S pozdravem 

Rastislav Maďar 

  
 
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS | Babyonline | 04.11.2019, 07:09
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce