Inzerce
Inzerce
Inzerce

Ohleduplnost a sobectví v očkování

3. část rozhovoru o očkování a přístupu rodičů s předsedkyní Odborné společnosti praktických dětských lékařů MUDr. Alenou Šebkovou na téma: Ohleduplnost a sobectví v očkování

U očkování jsem díky dětem s postižením imunity ve svém okolí promýšlela i tzv. kolektivní ochranu. Nevím, zda rodiče o ní něco vědí, ale mediálně se hodně shazuje, až mně přijde, že pro dnešní dobu je IN jedinec typu: sebemilující, myslící na sebe, přehlížející okolí. Nemám nic proti tomu mít kladný vztah k vlastní osobě, ale spíše než sebeláska bych to nazvala jako pozitivní vztah sebeúcty. Člověku, který sám sebe takto pozitivně vnímá, není zamořen jakýmikoliv komplexy, dělá kupodivu velmi dobře, když může pomoci nejen sobě, ale i svému okolí, přispět smysluplně společnosti, ve které žije.

Proto si, paní doktorko, pojďme ještě něco říci o té z alibistického hlediska zatracované kolektivní imunitě. Co to vlastně je a proč se tak sleduje?

Zatracování kolektivní imunity je velmi špatně, protože právě kolektivní imunita je v rámci očkování velmi důležitá. Vysokou proočkovaností proti určité chorobě udržíme na uzdě jejího vyvolavatele, tedy virus nebo bakterii, proti které očkujeme. Samozřejmě do určité míry. Pokud se vyvolavatel nemoci nebude v populaci vyskytovat vůbec nebo ve velmi omezené míře, tak nemůže vyvolávat žádná onemocnění nebo jenom jednotlivé případy. To je jeden aspekt. 

Druhým aspektem jsou trvalé kontraindikace očkování, kdy se v populaci vyskytují jedinci, kteří nemůžou být očkováni kvůli nejrůznějším diagnózám. Ty jsou přesně stanovené. Dále nemohou být dočasně někteří jedinci očkováni z důvodu prodělání nějakého závažného, onkologického nebo jiného onemocnění nebo jsou právě na léčbě, která se s očkováním neslučuje.

Tito jedinci jsou součástí naší společnosti, nemůžeme je někam zavřít a čekat, až ta jejich kontraindikace pomine. Ti jsou pak chráněni díky zodpovědnosti ostatních, kteří se očkují a snižují cirkulaci patogenu v populaci, čímž je před nemocí chrání.  

Jaká by u které vakcinace měla ideálně být, aby neonemocněli i neočkovaní jedinci nebo u kterých se ani po vakcinaci nevytvořila dostatečná imunita?

Obecně se to říci nedá, protože u každé té vakcíny je to trošku jiné. Když jsme hovořily o těch spalničkách, kterých jsou teď média plná, tak tam musí být proočkovanost velmi vysoká. Hovoří se až o 95 %, někde dokonce o 98 %, což je hladina, u které by skutečně mělo být zabráněno vzniku epidemií. Obecně pak můžeme říci, že musí být proočkovanost u méně infekčních nemocí minimálně plus mínus 90 %, což je i tak vysoké číslo.

To tedy znamená, že z každoročně narozených 100 000 dětí by 95 000 až 98 000 muselo být očkováno. 

Ano, přesně tak.

Rodiče jakých zemí patří mezi ty společensky uvědomělé? Myslím ty, které děti nechávají očkovat nejen kvůli sobě, ale i ostatním? Kde patří kolektivní imunita k nejvyšším a jakého procenta dosahuje?

Bohužel různé antivakcinační aktivity dělají paseku v celé Evropě. Pokud mám přesné informace, jsou na tom poměrně dobře severské země, ale i Anglie, kde se o očkování velmi dobře stará stát. Probíhají tam kampaně, čelní představitelé státu se nechávají očkovat proti onemocněním vakcínami, které stát doporučuje. 

Rodiče u očkování mnohdy nemoci škatulkují na ty, u kterých stojí za to očkovat a na ty, které ať si klidně dítě prodělá.  Bývá to časté u planých neštovic, kde rodiče záměrně chodí do kolektivu nemocných, aby nemoc jejich dítě chytlo. To si vždy říkám, jestli by jej takto nechali nakazit i třeba žloutenkou typu A, když uslyší, že je v sousedství, nebo meningitidou apod. Dají se onemocnění, proti kterým se očkuje, vůbec takto rozdělit? Tedy na ty méně a více závažné? Pokud ano, proč se tedy proti těm méně závažným očkuje?

To je velmi dobrá otázka. Nejdříve zareaguji na to, co jste řekla o těch planých neštovicích. Já musím říct, že když se mě na tohle maminky ptají, zda mají nechat dítě nakazit, tak jim říkám: „A prosím vás, proč byste to dělaly?“ Souvisí to s tím, co jsem zmínila před chvílí, a to, že v medicíně není nikdy nic stoprocentního a i banální onemocnění může skončit špatně. 

Takže, když vím, že se můžu proti něčemu chránit, tak proč bych to neměla využít. Nemohu o žádném onemocnění říct, že se mi jeho proděláním nic nestane. 

Dovolím si jedno zlehčení, snad mi to kolegové prominou, ale velmi často se žertuje o tom, že slepé střevo může operovat vrátný v nemocnici, protože vlastně o nic nejde. A přesto bohužel onemocnění zánětem slepého střeva nebo operace slepého střeva může skončit fatálně. 

Takže my skutečně nemůžeme tvrdit, že je něco méně či více závažné. Ano, můžeme říct, že pravděpodobnost následků u některých nemocí je nižší než u jiných, ale každé onemocnění nám přinese diskomfort. Mohu uvést krásný příklad z praxe, kdy jsem měla nedonošence, dvojčata v kojeneckém období, kdy jedno z dvojčat, holčičku, rotavirové onemocnění doslova ohrozilo na životě při minimálních příznacích. Takže nikdy nevíme, na jaké úrovni je imunita daného dítěte, jak se s chorobou dokáže vypořádat. 

O těch nepříjemnostech je to dokonce i tehdy, pokud dítě neonemocní. Zažila jsem rodinu, kde maminka odmítla očkování proti žloutence typu A, ta se za pár dní objevila ve školce a oni byli najednou celá rodina v 50denní karanténě, kdy nemohly děti ani do kroužků.

To se přiznám, že nevím, zda hygiena nařizuje takovou karanténu. Když se vyskytne epidemie, tak máme samozřejmě nařízený dohled. To znamená, že dětem musíme pravidelně odebírat krev, což není příjemné. Současně je i diskomfort ekonomický pro rodinu, např. konkrétně u těch spalniček. A úplně konkrétní příklad z praxe: Dítě se nakazilo v čekárně ordinace od nemocného dítěte, které nebylo očkované. Nepříjemností bylo, že skončilo s komplikacemi v nemocnici, rodiče museli být v karanténě, kdy nikam nemohli, ani do práce, a to do doby, až se potvrdilo, zda mají nebo nemají protilátky. 

Jak dlouho nemohli do práce? Jak dlouho byli u spalniček v karanténě? 

Vyšetřování bývá individuální, ale zhruba v průměru kolem dvou týdnů.

V současnosti slyšíme hlavně hlasy rodičů, kteří odmítají očkování, kteří bojují za právo dítěte být i bez očkování v běžném kolektivu. Na to konto se na mě obracejí rodiče právě dětí s oslabenou imunitou, zda mají i oni nějaká práva a mohou žádat ve školce pouze kolektiv očkovaných dětí?

No, bohužel, tito rodiče žádná práva nemají, protože takové nařízení neexistuje. Existuje, jak jste sama řekla, vyhláška o tom, že do školky musí být přijato pouze řádně očkované dítě a pokud ředitel školy přijme neočkované, ohrožuje své zařízení. Dokonce mu hrozí pokuta, snad i 200 000 Kč. Může si na sebe toto riziko vzít a dítě přijmout. Rodiče, kteří s tímto nařízením nesouhlasí, operují svobodou, svobodným rozhodnutím.

Vždy však říkám, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. A můj názor je ten, že pokud chci žít v nějaké společnosti, tak musím respektovat pravidla té dané společnosti. Vždycky, když diskutuji s těmito rodiči, dávám jim za příklad pravidla silničního provozu. Mně se taky nemusí líbit, že se nemůže jet na červenou, ale musím to dodržovat, protože když pojedu na červenou, tak ohrozím nejenom sebe, ale i toho druhého, který jel na zelenou. Možná se to jeví nesrovnatelným, ale principiálně to je stejné. Když chci žít v komunitě, chci žít v určité společnosti, musím dodržovat její pravidla, aby ta společnost fungovala. Jinak to není možné. Viz u příkladu výše s nakažením dítěte spalničkami bych klidně byla pro, aby rodiče postiženého dítěte, které ještě nemohlo být očkované, vymáhali na rodičích nakažených dětí odškodnění. Trpěli za to, že někdo nerespektoval pravidla a způsobil jim újmu. Možná za to budu napadána, ale máme-li daná jasná pravidla, měla by se respektovat a společnost podle nich fungovat. Pokud chci být svobodný, tak mohu, ale musím pak za své svobodné rozhodnutí přijmout plnou zodpovědnost.

A jak to vlastně je s tím odmítnutím ve školkovém a školním zařízení?

Odmítnout neočkované dítě může pouze mateřská škola a to vyjma posledního povinného roku. Tam a do školy může být přijato i dítě neočkované, protože máme povinnou školní docházku. Pouze se nemůže účastnit školních akcí nad 30 účastníků, tedy např. školy v přírodě, jede-li více tříd apod. Dochází tam k daleko užšímu kontaktu dětí, takže případná infekce by se roznesla rychleji. 

Vzpomínám si na situaci příbuzného, který jel do Ameriky na takový ten jeden celý školní rok na střední škole a jeho se absolutně nikdo neptal, zda chce nebo nechce očkování, zkrátka: „Chceš jet k nám na školu? Tak budeš mít přesně tato očkování a potvrzení o nich.“ Přiznám se, že mě to trochu překvapilo, jak je to jinde striktní.

Ale to je různě i po Evropě. Po světě je to běžně. To pouze u nás odpůrci očkování tvrdí, že je tady přísná represe a nikde jinde ve světě to nevyžadují. Není to pravda. Samozřejmě i v jiných státech jsou povinná očkování. Mně někteří rodiče argumentují: „Ale tam toho není povinného tolik.“ Když se na to podíváte, tak u nás je povinná hexavakcína a Priorix, tedy spalničky, zarděnky, příušnice, plus následná přeočkování. V některém státě je třeba povinný záškrt, ale ten záškrt je jenom v kombinované vakcíně, kdy k tomu dítě dostane další očkování, byť nepovinné, ale nemá jinou možnost. Takže je to srovnatelné. 

Často je nám argumentováno Německem, kde není povinné očkování, ale pokud vznikne nějaké onemocnění v mateřské školce, tak neočkované děti jsou v tu chvíli minimálně na tři týdny vyřazeny z kolektivu a nikoho nezajímá, jak si to rodiče zařídí. Takže platí pro neočkované toto omezení. Byla u mě maminka, která žije normálně v Německu, ale chtějí, abych čas od času děti viděla já, protože uznávají náš systém primární péče. Ptala jsem se jí, jak je to s preventivní péčí u nich. Odpověděla, že dostane instrukce, co mají absolvovat. Vše hlídají pojišťovny a v okamžiku, kdy to rodiče neabsolvují, tak mají určitá omezení z hlediska zdravotního pojištění atd. 

Čili všechny vyspělé státy mají nějaká opatření vedoucí k určité hladině proočkovanosti. 

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

3. část: Ohleduplnost a sobectví v očkování - diskuze

Poradna

Dobrý den,je možné očkovat prvorozene dítě (2,5 roku) na meningokoka (Bexsero,Nimerix) v okamžiku, kdy jsem těhotná? Existuje nějaké riziko přenosu a nakažení embrya? Děkuji, Vacková

Dobrý den, 

oba druhy vakcín proti meningokokovým infekcím – jak proti B tak i čtyřvakcína proti seroskupinám A,C,Y,W – jsou neživé a přenos od očkovaného na osoby v okolí proto nehrozí. V dané situaci je očkování možné, nemusíte mít obavy. U Bexsera se doporučuje preventivní podání paracetamolu těsně po očkování a následně ještě 2-3 dávky po šesti hodinách - jako prevence horečky a pro snížení lokální bolestivosti v místě vpichu. Dá se to však zvládnout i bez toho. V porovnání s tím, čeho jsou meningokoky schopné, je to nevýznamné. 

S pozdravem 

Rastislav Maďar 

  
 
Doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., FRCPS | Babyonline | 04.11.2019, 07:09
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce