Inzerce
Inzerce
Inzerce

První třída klepe na dveře, jak se vede předškoláku Filípkovi?

Filípek je přijatý do první třídy. Zápisu se sice nemohl zúčastnit, ale teď ho čeká pasování na prvňáčka ve škole, takže si velkou událost jistě užije i tak. Maminka vidí ve Filípkovi matematický potenciál, s grafomotorikou je ale stále trochu pozadu.

Zdravím,

Inzerce

začnu s tím, že Filípka přijali do první třídy. 

Fildu čeká pasování na prvňáčka

Bohužel náš pan ředitel neumožnil setkání u zápisu, tudíž vše probíhalo jen formou vhození přijímacích papírů do schránky. Před týdnem jsme se dozvěděli výsledky a děti se setkají i s rodiči na první schůzce 7. června. Doufám, že si Filda začne konečně uvědomovat, že je opravdu předškolák. Ve školce ho už také čeká pasování na prvňáčka. Čas strašně letí; pořád vidím ve Filípkovi malé miminko, ale on už je to velký kluk, který se vydává na cestu života.

Filípek není v předškolní přípravě tak daleko jako jeho vrstevníci

Na rozdíl od svých vrstevníků je Filípek s přípravou do první třídy dost pozadu. Jsem ráda, že máme alespoň Předškolákovy týdeníčky. Ve školce příprava na první třídu také spočívá v plnění různých úkolů, ale podle Filípka se jedná o věci, které už znal dávno předtím. Někteří  jeho vrstevníci už čtou a píšou psacím písmem. Vzpomínám si na svůj nástup do první třídy, kdy jsem neuměla vůbec nic z toho, co dnes už zvládá Filda. I moje máma mi říkala, že dny v týdnu jsem se naučila až v první třídě.

Inzerce

Matematické nadání ukazuje už teď

Filípka více než Jízda tužkou (a grafomotorika celkově) baví počty. Nedávno si hrál s mou mamkou na obchod s hracími penězi a babička se ho snažila splést. On však dokázal vždy oponovat, že mu vrací málo peněz. Byla jsem velmi překvapena, že mu to tak hezky jde, a moc mě to těšilo, protože já jsem na matematiku jelen :-D.

Jízda tužkou je stále boj

I v Hlavičkových úkolech jsme už skoro na konci. O Jízdě tužkou to bohužel říct nemůžu. Filda je při plnění úkolů v pracovním sešitě Jízda tužkou velmi neposedný. Vrtí se, kouká z okna a vůbec se mu nechce pracovat. Pokud má některý z úkolů nehezky vypracovaný, snažím se ho vygumovat a Filípek ho musí přepracovat. No, a to u nás bývá největší neštěstí. Filípek začne plakat a nadávat, že už to dělat nechce, že ho to nebaví, že mu to nejde a tak dále.

Doufám, že terapie pomůže Filípkovi s jeho diagnózou

Po prázdninách nás čeká terapie formou Biofeedback, tak doufám, že mu to pomůže v soustředění a zlepší se i jeho diagnóza ADHD.  Zatím se mu snažím podávat čistý rybí tuk. Musím uznat, že mu velmi chutná.

Filípek na kole strčí do kapsy i tatínka

Pohybové úkoly se snažíme nejvíc dělat venku. Filípek dostal nové kolo, a tak teď s taťkou jezdí na výlety. Když se vrátí domů, tak je většinou víc utahaný tatínek než Filípek. Nedělá mu vůbec problém ušlapat i 50 km. Jsem také ráda, že ho stále baví karate, se kterým pojede o prázdninách na soustředění.

Dny v týdnu mu jdou, s tkaničkami si ještě neporadí

Shrnuto a podtrženo, Fildův největší úspěch je, že se dokonale naučil dny v týdnu. Stále mu bohužel nejdou zavázat tkaničky. Teď nás čeká trénink grafomotoriky - když děláme čáry, ať jsou to více čáry než noty na buben.

Inzerce

Těším se, až Vám napíšu, že v Jízdě tužkou děláme pokroky, ale myslím si, že to bude ještě chvíli trvat.

To je od nás zatím vše.

Inzerce

S pozdravem,

Marcela Přikrylová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

První třída klepe na dveře, jak se vede předškoláku Filípkovi? - diskuze

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×