Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD?

Neklidné dítě. Možná je to zrovna vaše dítě, možná dítě vašich sousedů, možná s vámi kdysi chodilo do školy, třeba se s ním setkáváte nyní.                                               

Poznáte ho brzy. Je ho všude plno. Zpočátku se éterem nese jen jeho silný hlas. Ptáte se: „Jak může tak malé miminko tolik křičet?“, později se přidává neustálý pohyb, leckdy méně koordinovaný, ale o to vydatnější, k tomu připočítejme sníženou koncentraci pozornosti, impulzivitu, negativismus. A než se nadějeme, je tu nástup do (před)školního zařízení a začneme si všímat, že specifických projevů u dítěte přibývá, nebo nás na ně začne upozorňovat naše okolí.  Dost možná kvůli všem těmto projevům zapomeneme na to, jak moc je naše dítě skvělé. Jedinečné. Často velmi vnímavé, citlivé i soucitné, má smysl pro humor, je tvořivé, má fantazii…

Je skvělé, ale rozhodně se nevychovává samo, natožpak snadno. Neklid může být záležitostí určitého vývojového období a z neklidného miminka se může vyklubat zcela pohodové batole či později předškolák (školák), jindy jde neklid spolu s dítětem dlouho, předlouho jako věrný společník, kterého si ovšem samo nevybralo. Pojďme se společně podívat, s jakými projevy neklidu se v jednotlivých životních etapách dítěte můžeme setkat, co to pro dítě i jeho okolí může znamenat a jak k neklidu coby nevyžádanému společníkovi přistoupit tak, aby se s ním dítěti i jeho blízkým lépe žilo i pracovalo.

Inzerce

Je také možné, že i přes veškerou naši snahu se nám nebude dařit tak, jak bychom si přáli a dojdeme k názoru, že potřebujeme vyhledat odbornou pomocnou ruku, naslouchající ucho a otevřené srdce. Třeba se vám zrovna teď v hlavě ozývá hlásek, který našeptává: „Nemůže se jednat o ADHD?“ A spolu s touto otázkou se objevují další: „Má každé neklidné dítě ADHD? Jak ADHD poznám? Existuje vůbec nebo slouží jen jako omluvenka pro zlobivé děti, případně pohodlné rodiče?“  V našem seriálu o neklidu se společně pokusíme najít odpovědi na tyto otázky, nejprve se však vraťme na začátek k našemu dítěti. Jakéže tedy bylo jako miminko?

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD? - diskuze

Poradna

Dobrý den,

mám několik dotazů ohledně dcery (5 měsíců a týden).
První problém máme s její přítomností v rukách někoho jiného než mých nebo manžela. Dříve s tím problém neměla, babička ji i hlídala, když jsem potřebovala odejít. Nyní začne plakat, až hystericky křičet.
Druhý problém je v usínání. Vždy jsme se s manželem střídali, dcera nikdy neměla problém manželovi usnout. Nyní při jeho pokusu o uspání opět pláč, až hysterický křik. Přes den se dceři manžel věnuje, chová ji, v ničem není problém, pouze v uspávání.
Dále bych se chtěla zeptat, zda mám v něčem hledat důvod, proč dcera přestala spát celou noc. Již delší dobu spala od cca 20:30 do 5-6 ráno, vyjímečně i 6:45. Nyní se v noci budí a neusne bez kojení.
Posledních pár noci máme i velký problém s usnutím večer. Dceru v náruči uspím, ale při pokládání do postýlky se vzbudí, nebo vydrží spát pár minut, maximálně 40.

Předem děkuji za jakékoli rady

Dobrý den, chování vaší dcerky vykazuje poměrně typické projevy počátku období separační úzkosti. O tomto období najdete mnoho informací na internetu, i zde na stránkách Babyonline jsem o něm několikrát psala. První projevy tohoto období jsou typické pro kojence od cca 8 - 9 měsíců, ale mohou se objevit i dříve. Záleží na více faktorech, vyspělosti psychiky dítěte, na jeho osobnosti ... Pro toto období je charakteristické, že jinak milé a klidné a od každého "chovací" děťátko se najednou pustí do hysterického křiku a pláče, pokud se od něj pečující, většinou mateřská osoba vzdálí. Ano často v tomto období děti křičí i v přítomnosti babičky, nebo i tatínka. Jedná se o fyziologické a vývojové období, které je v životě dítěte důležité. Nástup separační úzkosti znamená, že emoční vývoj probíhá normálně a dítě si vytvořilo citovou fixaci na matku nebo někoho jiného, kdo se o něj nejvíce stará. Tato emoční vazba se v budoucnu stane základem pro vytváření citových vztahů ke druhým lidem, rodičům, partnerovi, dětem... Dítě v kojeneckém věku žije přítomností a nedokáže si představit a vyrovnat se s tím, že rodičovská osoba od něj odchází, vnímá to, jako by od něj odešla nadobro. Pro toto období jsou charakteristické také jiné obtíže, strachy a úzkosti a také k nim mohou patřit obtíže s usínáním a spánkem. Mohu vám poradit pouze hodně trpělivosti, citlivý přístup k vaší dcerce, které poskytněte v co nejvyšší míře vaši emoční přítomnost, více ji chovejte, mazlete se s ní, nenechávejte ji o samotě, pokud bude plakat. To jak nyní zareagujete na projevy jejího strachu je pro její další vývoj velmi důležité, může se cítit buď přijímaná a pochopená, nebo také odmítaná. Tatínek ani babička ať si její projevy neberou osobně, ony při vašem citlivém přístupu brzy přejdou stejně tak jako obtíže se spánkem. Pokud budete od dcery potřebovat odejít, pak s ní klidně mluvte, vysvětlete jí, že se brzy vrátíte (i když je malinká, tak váš uklidňující hlas vnímá), neopouštějte ji však na dlouho. Přeji ať se vám dcerka dále zdárně vyvíjí a ať společně překonáte další úskalí jejího vývoje. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.01.2022, 15:55
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×