Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD?

Neklidné dítě. Možná je to zrovna vaše dítě, možná dítě vašich sousedů, možná s vámi kdysi chodilo do školy, třeba se s ním setkáváte nyní.                                               

Poznáte ho brzy. Je ho všude plno. Zpočátku se éterem nese jen jeho silný hlas. Ptáte se: „Jak může tak malé miminko tolik křičet?“, později se přidává neustálý pohyb, leckdy méně koordinovaný, ale o to vydatnější, k tomu připočítejme sníženou koncentraci pozornosti, impulzivitu, negativismus. A než se nadějeme, je tu nástup do (před)školního zařízení a začneme si všímat, že specifických projevů u dítěte přibývá, nebo nás na ně začne upozorňovat naše okolí.  Dost možná kvůli všem těmto projevům zapomeneme na to, jak moc je naše dítě skvělé. Jedinečné. Často velmi vnímavé, citlivé i soucitné, má smysl pro humor, je tvořivé, má fantazii…

Je skvělé, ale rozhodně se nevychovává samo, natožpak snadno. Neklid může být záležitostí určitého vývojového období a z neklidného miminka se může vyklubat zcela pohodové batole či později předškolák (školák), jindy jde neklid spolu s dítětem dlouho, předlouho jako věrný společník, kterého si ovšem samo nevybralo. Pojďme se společně podívat, s jakými projevy neklidu se v jednotlivých životních etapách dítěte můžeme setkat, co to pro dítě i jeho okolí může znamenat a jak k neklidu coby nevyžádanému společníkovi přistoupit tak, aby se s ním dítěti i jeho blízkým lépe žilo i pracovalo.

Inzerce

Je také možné, že i přes veškerou naši snahu se nám nebude dařit tak, jak bychom si přáli a dojdeme k názoru, že potřebujeme vyhledat odbornou pomocnou ruku, naslouchající ucho a otevřené srdce. Třeba se vám zrovna teď v hlavě ozývá hlásek, který našeptává: „Nemůže se jednat o ADHD?“ A spolu s touto otázkou se objevují další: „Má každé neklidné dítě ADHD? Jak ADHD poznám? Existuje vůbec nebo slouží jen jako omluvenka pro zlobivé děti, případně pohodlné rodiče?“  V našem seriálu o neklidu se společně pokusíme najít odpovědi na tyto otázky, nejprve se však vraťme na začátek k našemu dítěti. Jakéže tedy bylo jako miminko?

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD? - diskuze

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×