Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD?

Neklidné dítě. Možná je to zrovna vaše dítě, možná dítě vašich sousedů, možná s vámi kdysi chodilo do školy, třeba se s ním setkáváte nyní.                                               

Poznáte ho brzy. Je ho všude plno. Zpočátku se éterem nese jen jeho silný hlas. Ptáte se: „Jak může tak malé miminko tolik křičet?“, později se přidává neustálý pohyb, leckdy méně koordinovaný, ale o to vydatnější, k tomu připočítejme sníženou koncentraci pozornosti, impulzivitu, negativismus. A než se nadějeme, je tu nástup do (před)školního zařízení a začneme si všímat, že specifických projevů u dítěte přibývá, nebo nás na ně začne upozorňovat naše okolí.  Dost možná kvůli všem těmto projevům zapomeneme na to, jak moc je naše dítě skvělé. Jedinečné. Často velmi vnímavé, citlivé i soucitné, má smysl pro humor, je tvořivé, má fantazii…

Je skvělé, ale rozhodně se nevychovává samo, natožpak snadno. Neklid může být záležitostí určitého vývojového období a z neklidného miminka se může vyklubat zcela pohodové batole či později předškolák (školák), jindy jde neklid spolu s dítětem dlouho, předlouho jako věrný společník, kterého si ovšem samo nevybralo. Pojďme se společně podívat, s jakými projevy neklidu se v jednotlivých životních etapách dítěte můžeme setkat, co to pro dítě i jeho okolí může znamenat a jak k neklidu coby nevyžádanému společníkovi přistoupit tak, aby se s ním dítěti i jeho blízkým lépe žilo i pracovalo.

Inzerce

Je také možné, že i přes veškerou naši snahu se nám nebude dařit tak, jak bychom si přáli a dojdeme k názoru, že potřebujeme vyhledat odbornou pomocnou ruku, naslouchající ucho a otevřené srdce. Třeba se vám zrovna teď v hlavě ozývá hlásek, který našeptává: „Nemůže se jednat o ADHD?“ A spolu s touto otázkou se objevují další: „Má každé neklidné dítě ADHD? Jak ADHD poznám? Existuje vůbec nebo slouží jen jako omluvenka pro zlobivé děti, případně pohodlné rodiče?“  V našem seriálu o neklidu se společně pokusíme najít odpovědi na tyto otázky, nejprve se však vraťme na začátek k našemu dítěti. Jakéže tedy bylo jako miminko?

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné dítě - může se jednat o ADHD? - diskuze

Poradna

Dobrý den,
naše dcerka (teď 1,5 roku) si již od mala libovala v trhání vlasů, hlavně manželčiných během kojení. Již delší dobu (jak se jí víc vyvinula jemná motorika) se je snaží i jíst (natáhne vlas mezi prsty a šup do pusy), v tom se jí ale samozřejmě snažíme zabránit a vysvětlit, že vlasy se nejí, no marně, i když to řekneme důrazněji. Posledních pár dnů jsme si ale všimli, že si začala víc hrát se svými vlásky a občas se jí povede taky pár záměrně vytrhnout a dělá to stejný. Dělá to hlavně když má dlouhou chvíli (u koukání na pohádku, u přebalování), no do pusy si je snaží dát, i když je najde třeba na posteli, nebo na kartáči na vlasy a podobně.
Nevíme, zda je to jenom zlozvyk, nebo se může jednat o jiný problém psychologického rázu. Nejvíc nám dělá obavy, že si začala trhat své vlásky. Děkuji moc za radu.
S pozdravem,
Filip.

Dobrý den, popisujete dceřinu zálibu v trhání a pojídání nejprve cizích (maminčiných) a poslední dobou i vlastních vlasů.  U dítěte ve věku Vaší dcery bychom mohli zatím mluvit spíše o zlozvyku, který by se mělo podařit odbourat, není však dobré jej podcenit, protože by se mohl rozvinout ve velmi nepříjemnou impulzivní poruchu, která může trápit člověka dlouhé roky a v rozvinutém stadiu je již obtížněji zvladatelná, vyžaduje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči. Tato porucha - tzv. Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.


Trhání vlasů u malých dětí se objevuje často při únavě, před spaním nebo při zvýšeném stresu apod. a jako např. cucání palce slouží dítěti k uklidnění. U dcery se snažte být důslední a přiměřeně důrazní při zabraňování v této její oblíbené činnosti, ale určitě není vhodné dceru nějak trestat, případně na ni křičet, to by mohlo vést k dalšímu prohloubení potíží. Zkoušejte nabízet bezpečnou alternativu k trhání vlásků. Např. jí vždy nabídnout nějakou hračku (plyšáka, případně panenku s vlásky) k pomazlení, případně ji za ručičku u dívání se na pohádky můžete držet. Někdy se rodičům osvědčuje dávat dětem rukavičky (prodávají se v prodejnách se zbožím pro alergiky), případně i tenkou čepičku/šáteček. Pokud má dítě dlouhé vlásky a trhání vlasů se stupňuje, může pomoci i ostříhání. Může se stát, že na zlozvyk dítě zapomene a pokud nemá žádné další potíže, zbavíte se zlozvyku nadobro.


Nelze však vyloučit, že se jednoho zlozvyku zdánlivě zbavíte, ovšem ten se ve skutečnosti přemění jen v jiný neurotický příznak a problematické chování bude pokračovat, pouze v jiné podobě. Pokud by se vám dlouhodobě (v řádu měsíců) nedařilo tohoto zlozvyku se zbavit, případně by se potíže u dcerky proměnily v jiné, bylo by vhodné vyhledat nejlépe terapeutickou pomoc rodinného terapeuta, který pracuje s celou rodinou jako systémem a pomohl by Vám rozklíčovat, jaké případné potíže v rodině může dítě zrcadlit a jaké změny by bylo vhodné udělat, aby dítě nalezlo opět potřebnou pohodu a klid k dalšímu vývoji. Pokud by nebyl k dispozici rodinný terapeut, pak by bylo alespoň vhodné navštívit s dcerou dětského psychologa, se kterým byste vše zkonzultovali.


Přeji hodně radosti z dcerky

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 23.06.2021, 12:12
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce