Inzerce
Inzerce

Jak vypadá neklidné miminko? Bylo takové i to vaše?

Narodilo se nám miminko (aneb Ukažte mi toho smělce, který vymyslel úsloví Spát jako miminko)

Konečně je to tady. Miminko. Je krásné, převážně voňavé, úžasné, zkrátka vaše. Jste trochu unavená, ale naštěstí tu jsou endorfiny, takže vám zase tolik nevadí, že moc nespíte, ostatně v porodnici se vyspí do růžova málokdo. Pravda, ostatní maminky by i spaly, jejich děti taky spí, jen to vaše miminko tak trošinku ruší. Kojíte, chováte, přebalujete, ale miminko každou chvíli pláče. Ječí a řve. Kroutí se a tváře mu brunátní. Zářivky na chodbě osvětlují vaši unavenou tvář, když se s postýlkou hrkáte sem a tam po chodbě, míříte bezradně na sesternu, aby vám sestřičky poradily, co může děťátku chybět. Mléka máte dost, dítě vypadá po zdravotní stránce v pořádku, sestry konstatují, že některé děti zkrátka jsou takoví uplakánci (použijí nejspíš jiný termín, ale v závěru to vychází nastejno).

Je možné, že už někdy teď ve vás začínají hlodat pochyby, obzvlášť, pokud je miminko váš první kousek…Co dělám špatně, proč to moje dítě nespí, proč sebou pořád hází, proč ani na váze nejde pořádně zvážit (jen těžko vysvětlujete rázné sestře, proč nezapisujete poctivě přírůstky na váze – to, že dvoudenní dítě v klidu na váze bez zmítání nevydrží, zní jako za vlasy přitažené, spolumatkám z pokoje děti zvážit jdou)?

Každopádně nastane den, kdy vás pustí domů. Je to dojemné, celá rodina se těší, nacpete tedy řvoucího tvorečka do slavnostního oblečku, tatínek donese autosedačku a jede se domů. Miminko se nají, přebalí, pochová a je čas na malinkého šlofíka. Jak malinký ten šlofík bude, zjistíte po 10 minutách, kdy se z načančané kolébky ozve jekot. Chováte, konejšíte, nosíte…možná to pomůže, křik utichne a vy opatrně (o-p-a-t-r-n-ě) pokládáte ten krásný uzlíček zpět do kolébky. Tentokrát celých 5 minut a opět křik…Tatínek zneklidní: „Co mu je? Nebolí ho (ji) něco? Neměla bys zavolat doktorce?“ Toto jsou otázky, které napadnou v podobné situaci snad každého.

Inzerce

Po povinné návštěvě pediatra, který zkonstatuje, že některé děti zkrátka jsou takoví uplakánci (ano, to už jsme někde slyšely…) a „Vydržte, maminko, však on(a) z toho vyroste," pokračujete s miminkem v krasojízdě. Původně nevinné slovní spojení „spát jako mimino“ nyní vnímáte úplně jinak. Je vám jasné, že tohle mohl vymyslet jedině člověk bezdětný nebo…nebo…zkrátka měli jiné miminko. Ostatní kamarádky s malými dětmi vám volají, že se doma nudí, protože jejich dítě stále spí. I když to teď nevypadá, ony to s vámi nemyslí zle (tedy…nejspíš :-) ), ony jen nemají doma vaše miminko. Když jim povídáte, jak (ne)spíte, netváří se úplně chápavě. To vám taky nepomáhá. Co dělám špatně? Jsem opravdu tak hrozná matka?

Týdny utíkají a na návštěvu dorazí babička – houpy, hou, houpe ta dobrá žena své vnoučátko a s láskou pokládá zívající a zjevně unavené dítě do postýlky, aby si odpočinulo. „Když děti spí, tak rostou," pronese známou pravdu a vy propadnete panice, že z vašeho dítěte bude zákonitě trpaslík. Dítě ulehne, na 5 minut vzorně usne, do toho poškubává nohama, rozhodí ručkama a po 5 minutách, hle – pláče… Babička je nespokojená: „Co mu je? Proč nespí? Musíííí spát“… To nikoho nepovzbudí. Sama nevíte, co se děje, proč se to děje a ještě musíte uklidňovat okolí, které kroutí hlavou a diví se, protože „tohle jsem u svých dětí neznala“ atd.

Inzerce

Ano, vaše dítě špatně spává, je často neklidné, nespokojené, ale je vaše, vy ho milujete a potřebujete vědět, jak na něj. Jak pomoci dítěti, ale i sobě, celé rodině, protože, co si budeme povídat, je to náročné pro všechny zúčastněné.

Pokud máme zvládnuté věci kolem výživy dítěte (kojení se daří, případně dítě dobře prospívá na umělém mléce), už poznáme, kdy dítě trápí bříško (zdaleka ne každý pláč po jídle nebo večer můžeme svést na tzv. „tříměsíční koliku“), můžeme se příště zaměřit na samotný neklid, nespavost a pláč, pouvažujeme nad tím, zda bychom už u miminka mohli poznat, zda se nejedná o ADHD.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak vypadá neklidné miminko? - diskuze

Poradna

Dobrý den, má dcera se narodila jako hypotrofická s nedovinutou trávicí soustavou. Od narození bojujeme se stravou. Kojila jsem 3 týdny, pak jsem byla nucena přestat. Dceři diagnostikovali úplnou intoleranci laktózy. Několikrát jsme před určením diagnózy měnili mléka a s úspěchem skončili na mléku neocate infant. Jiné mléka ji dělala hrozné problémy se zažíváním. Všude je navíc byť minimum laktózy, třeba i v probiotikách. Dcera měla ale vždy problém neocate infant pít, ale po vyhladovění ho pak pila normálně. Nepomáhá jakékoliv dochucovadlo, ani ho míchat do příkrmů. Po zavedení prvních příkrmů v 5-ti měsících ale nastal zlom. Pochopila, že existuje něco lepšího a striktně odmítla mléko pít a dělala, že se dáví, než aby pila. Já se od té doby snažím udělat z jídla hru. Nebo jí zpívám, napodobují zvuky zvířat. To se směje. Když si hrajeme, jako kdyby zapomene, že jí a odpolyká vše. Podotýkám, že mléko už že zoufalství podáváme jen lžičkou. Sát odmítá. Jen v noci, když u jídla spí. Jako by to už ani neuměla. Několikrát jsem to řešila s pediatrem, konzultovali jsme dceru s odborníkem na gastru a skončili v nemocnici. Tam ze mě pouze udělali hysterickou matku, která při krmení neumí vytvořit dítěti přátelské prostředí a upravili mi dávkování jídla tak, že ještě v 10 měsících krmíme 7x denně. Nesmí se přejídat. Jako bonus totiž trpí masivním refluxem. Ten se průběžně lepší a horší dle toho, zda je malá nemocná, rostou zuby, či ne. Ale už ho máme celkem podchycený. Všeobecně už svou dceru dobře znám a vím, že je to malá herečka. Klidně předstírá kašel a dávení, což po rozptýlení ihned ustane. Mléko neocate ale poslední dobou tak nenávidí, že už si zprotivila jakékoliv jídlo. Vše musím stále mixovat. Větší kousky a husté jídlo zvrací. Pořád to však zkoušíme. Jsou dny, kdy to je dobré a dny, kdy jen zvrací. Na žádném jídle si však už nepochutná. Moc dobře ví, že když si strčí prsty do krku, tak bude zvracet. Dokonce nás tím i ovládá, protože, když se ji nevěnujeme. Několikrát na sebe upozorní, pak si strčí prst do krku a zvrací. To se ji pozornosti dostane. To samé dělá při jídle. Když ji nechutná, strká prsty do krku... Může to dělat schválně? A co dělám špatně, když se maximálně snažím rozptylováním jídlo neprotivit? O jídlo, co jíme my, zájem má, vždy ochutná. Po nabídnutí s ním flákne o zem. Jinak pediatr řekl, že už to má psychické. Ale že není na trhu jiné mléko a min. do roku ho musí pít, že nesmí jiný zdroj vápníku jako jogurty a tak. Rádi ji jídlo neprotivit. To samé mi radili v nemocnici i na gastru... Ale už nikdo neřekne, jak na to. I přes to, že se před dcerou maximálně ovládám (pochopila jsem, že po zlém to nepůjde), mi někdy ujedou nervy, jak jsem zoufalá. Dceru odmítá kdokoliv z rodiny krmit. Pouze občas tatínek. Podotýkám, že bez většího zlepšení. Dcera sice prospívá, jsme těsně nad hranicí přispívání. V
To je ale pouze díky mému každodennímu úsilí. Už mi ale dochází energie. Navíc mě vytáčí představa, že mou snahu snad jen sabotuje.

Dobrý  den, potíže vaší dcerky jsou závažného zdravotního charakteru a je možné, že potíže se zažíváním bude v nějaké formě řešit dlouhodobě. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se k ní přistupovat co nejklidněji a nejvlídněji. Mějte na paměti, jak nepříjemné pocity musí hlavně ona zažívat. Musí jíst mléko, které jí evidentně velice nechutná a to se vám snaží dát najevo celým svým tělem a chováním včetně zvracení. Ne že by ve svém věku byla schopna tak mentálně složité a náročné myšlenkové operace či zákeřného jednání, jako si úmyslně vyvolat zvracení. Dokáže ale pochopit, že určité chování jí zajistí stoprocentní pozornost okolí a to potom opakovat. Potřeba pozornosti dospělých a zejména matky je pro dítě to nejdůležitější. Po stránce zdravotnické proto řešte situaci s odborníky, postupujte podle jejich doporučení. Pokud jste nebyla s přístupem v nemocnici nebo někde jinde spokojena, tak můžete zkusit odborníka změnit, hledat jinou poradnu, lékaře apod. Při krmení vaší dcerky se snažte postupovat co nejvíce uvolněně, snažte se zaměřit na pokusy, kdy jídlo přijala bez větších potíží a těm potom věnujte svou pozornost. Pokusy, které se nezdařily nezdůrazňujte, ani o nich před dcerou s někým dalším nemluvte, nevěnujte jim nepřiměřenou pozornost. Stavte se k jídlu jako k normální a zcela běžné součásti dne a života. Obecně podporujte svou pozorností to jednání a chování, které je požadované a ne to, které nechcete aby nastalo. Můžete také zkusit vyhledat odborníka jako dětského klinického psychologa, který by mohl pracovat zatím zejména s vámi, abyste dokázala zvládnout svou úzkost spojenou s krmením dcery a vytvořit jí to požadované bezpečné a přátelské prostředí. To, že zažíváte pocity úzkosti v souvislosti se stravou vaší dcery a s jejím zdravotním stavem a že se třeba i na ni zlobíte, když vaši snahu jak píšete snad sabotuje je naprosto legitimní. Ve vaší situaci by asi byla úzkostná a trochu hysterická snad každá matka. Jde o to, jak tyto svoje pocity úspěšně zvládnout a naučit se s nimi pracovat. Je potřeba vidět také vaše úspěchy, byť jsou za cenu velkého úsilí. Vždyť dcerka přes všechny vrozené zdravotní komplikace prospívá a jinak se zřejmě normálně vyvíjí. Podle možností je dobré, abyste se s někým v krmení dcerky prostřídala (nejlépe vždy, když dostanete pocit, že je to malý sabotér). Nejde o to, jestli toho s někým jiným sní více či méně, ale že vás to tolik psychicky nevyčerpá. Pokud bude dceru krmit někdo jiný, tak se vzdalte a odpočiňte si. I kdyby toho snědla méně, tak se při jednom krmení toho tolik nestane. Podle doporučení odborníků jí podávejte jen malé dávky a častěji, využívejte osvědčené metody, které pomáhají. V případě zdravotních komplikací tohoto charakteru zapomeňte na to, že u jídla si dítě nemá hrát a zabavujte a hrajte si, aby dcerka jedla. Jestliže je mléko ochotna přijmout lžičkou, tak podávejte lžičkou. Co funguje se nesnažte změnit. Přeji hodně úspěchů při péči o dcerku. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.08.2020, 17:17
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce