Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak vypadá neklidné miminko? Bylo takové i to vaše?

Narodilo se nám miminko (aneb Ukažte mi toho smělce, který vymyslel úsloví Spát jako miminko)

Konečně je to tady. Miminko. Je krásné, převážně voňavé, úžasné, zkrátka vaše. Jste trochu unavená, ale naštěstí tu jsou endorfiny, takže vám zase tolik nevadí, že moc nespíte, ostatně v porodnici se vyspí do růžova málokdo. Pravda, ostatní maminky by i spaly, jejich děti taky spí, jen to vaše miminko tak trošinku ruší. Kojíte, chováte, přebalujete, ale miminko každou chvíli pláče. Ječí a řve. Kroutí se a tváře mu brunátní. Zářivky na chodbě osvětlují vaši unavenou tvář, když se s postýlkou hrkáte sem a tam po chodbě, míříte bezradně na sesternu, aby vám sestřičky poradily, co může děťátku chybět. Mléka máte dost, dítě vypadá po zdravotní stránce v pořádku, sestry konstatují, že některé děti zkrátka jsou takoví uplakánci (použijí nejspíš jiný termín, ale v závěru to vychází nastejno).

Je možné, že už někdy teď ve vás začínají hlodat pochyby, obzvlášť, pokud je miminko váš první kousek…Co dělám špatně, proč to moje dítě nespí, proč sebou pořád hází, proč ani na váze nejde pořádně zvážit (jen těžko vysvětlujete rázné sestře, proč nezapisujete poctivě přírůstky na váze – to, že dvoudenní dítě v klidu na váze bez zmítání nevydrží, zní jako za vlasy přitažené, spolumatkám z pokoje děti zvážit jdou)?

Každopádně nastane den, kdy vás pustí domů. Je to dojemné, celá rodina se těší, nacpete tedy řvoucího tvorečka do slavnostního oblečku, tatínek donese autosedačku a jede se domů. Miminko se nají, přebalí, pochová a je čas na malinkého šlofíka. Jak malinký ten šlofík bude, zjistíte po 10 minutách, kdy se z načančané kolébky ozve jekot. Chováte, konejšíte, nosíte…možná to pomůže, křik utichne a vy opatrně (o-p-a-t-r-n-ě) pokládáte ten krásný uzlíček zpět do kolébky. Tentokrát celých 5 minut a opět křik…Tatínek zneklidní: „Co mu je? Nebolí ho (ji) něco? Neměla bys zavolat doktorce?“ Toto jsou otázky, které napadnou v podobné situaci snad každého.

Inzerce

Po povinné návštěvě pediatra, který zkonstatuje, že některé děti zkrátka jsou takoví uplakánci (ano, to už jsme někde slyšely…) a „Vydržte, maminko, však on(a) z toho vyroste," pokračujete s miminkem v krasojízdě. Původně nevinné slovní spojení „spát jako mimino“ nyní vnímáte úplně jinak. Je vám jasné, že tohle mohl vymyslet jedině člověk bezdětný nebo…nebo…zkrátka měli jiné miminko. Ostatní kamarádky s malými dětmi vám volají, že se doma nudí, protože jejich dítě stále spí. I když to teď nevypadá, ony to s vámi nemyslí zle (tedy…nejspíš :-) ), ony jen nemají doma vaše miminko. Když jim povídáte, jak (ne)spíte, netváří se úplně chápavě. To vám taky nepomáhá. Co dělám špatně? Jsem opravdu tak hrozná matka?

Týdny utíkají a na návštěvu dorazí babička – houpy, hou, houpe ta dobrá žena své vnoučátko a s láskou pokládá zívající a zjevně unavené dítě do postýlky, aby si odpočinulo. „Když děti spí, tak rostou," pronese známou pravdu a vy propadnete panice, že z vašeho dítěte bude zákonitě trpaslík. Dítě ulehne, na 5 minut vzorně usne, do toho poškubává nohama, rozhodí ručkama a po 5 minutách, hle – pláče… Babička je nespokojená: „Co mu je? Proč nespí? Musíííí spát“… To nikoho nepovzbudí. Sama nevíte, co se děje, proč se to děje a ještě musíte uklidňovat okolí, které kroutí hlavou a diví se, protože „tohle jsem u svých dětí neznala“ atd.

Inzerce

Ano, vaše dítě špatně spává, je často neklidné, nespokojené, ale je vaše, vy ho milujete a potřebujete vědět, jak na něj. Jak pomoci dítěti, ale i sobě, celé rodině, protože, co si budeme povídat, je to náročné pro všechny zúčastněné.

Pokud máme zvládnuté věci kolem výživy dítěte (kojení se daří, případně dítě dobře prospívá na umělém mléce), už poznáme, kdy dítě trápí bříško (zdaleka ne každý pláč po jídle nebo večer můžeme svést na tzv. „tříměsíční koliku“), můžeme se příště zaměřit na samotný neklid, nespavost a pláč, pouvažujeme nad tím, zda bychom už u miminka mohli poznat, zda se nejedná o ADHD.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak vypadá neklidné miminko? - diskuze

Poradna

Kroužek pro malé děti

| AjaH | 12.02.2024, 13:43

Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu

Dobrý den,

pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2024, 21:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×