Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) miminko?

Jak pomoci neklidnému, možná ADHD miminku? Co udělat, aby aspoň někdy spalo jako miminko?

Možná jste v prvním díle našeho miniseriálu alespoň zčásti poznali vaše dítě. I vy řešíte jeho častý pláč, nevalnou kvalitu spánku, vnímáte celkovou nepohodu dítěte i tu svoji vlastní. Zkusíme vám dát pár tipů, jak na to, aby to všechno šlo aspoň trochu lépe. 

Nejprve byste měla vědět, že v tom nejste sama. Neklidných, nespících, zkrátka těch ne úplně „vzorných“ miminek je hodně. Sice kamarádky mívají zásadně jen vzorné děti, vaše maminky, babičky a tchýně taky měly vždy jen bezproblémové děti, celebrity na sociálních sítích rovněž povětšinou nevypadají na to, že v noci s plačícím dítětem pravidelně obchází svou rezidenci, ale my víme, že všechno je jinak. :-) 

Taky si hned na začátku zkuste vnuknout a hlavně podržet myšlenku, že jste dobrá máma. Není vaše chyba, že je dítě plačtivější a neklidnější než ty druhé. Nevyčítejte si, že jste v těhotenství měla dělat něco jinak, protože vás některé teorie přesvědčují, že veškeré potíže dítěte souvisí s jeho prenatálním vývojem. "Kdybych se tenkrát tak nestresovala v práci, kdybych si tenkrát nedala tu dvojku bílého na oslavě, když jsem ještě nevěděla…kdybych tenkrát… A dost, konec přehrabování v minulosti!" Ať bylo, co bylo, je to za námi a je důležité, co je nyní. A navíc – pamatujete na tu sestru v porodnici i na pediatra? Ano, „některé děti zkrátka jsou takoví uplakánkové“.

Inzerce

Podle některých teorií i poznatků maminek často jde o prostou nevyzrálost nervové soustavy. Dětský pediatr Harvey Karp (zkuste knihu Nejšťastnější miminko v okolí) zavedl pro období prvních 3 měsíců po porodu výstižný termín čtvrtý trimestr. Popisuje tak období, kdy se miminko za pomocí matky vyrovnává s okolním světem. Nic odborného v tom nehledejme, Harvey popsal jen to, co naše (pra)babičky dobře věděly, ale my jsme to zapomněly.

Co tedy doporučuje Karp, pra (babičky) a na základě vlastních zkušeností mohu potvrdit i já?

Inzerce

Naslouchejte miminku

Kojte dle potřeb miminka

Kojte dle potřeb miminka, nesnažte se dodržovat některými osobami z okolí doporučované striktní intervaly mezi kojeními (pokud nejsou zdravotní důvody, např. pokud dítě nemívá častější bolení bříška, neublinkává více apod.). Ovšem pokud byste měla mít dítě u prsu pořád (dobře – skoro pořád) a není to něco, oč byste stála úplně nejvíce ze všeho, zkuste si pořídit „tu věc, jejíž jméno se nesmí vyslovit“ (k tomu se dostaneme o něco dále).

Chovejte miminko

Inzerce

Chovejte miminko, tulte se. Zkoušejte kontakt kůži na kůži, pokládejte si dítě na sebe, buďte zkrátka spolu. Houpejte, kolébejte a noste. Houpání (obvykle spíš ráznější) až potřepávání simuluje otřesy, které dítě v děloze zažívalo při pohybu matky, zkuste třeba s dítětem rychleji chodit a trošku s ním u toho „potřepávat“. Nedá mi u této příležitosti taky nevzpomenout na staré dobré klasické, houpací kočárky. Moderní design je prima, ale věřte, že „funkce houpání“ stále má u kočárku své opodstatnění.

Zavinujte

Inzerce

Zavinujte – dnes je na trhu spousta typů zavinovaček, vyberete si snadno a na spaní dítě zavinujte. Můžete zkusit i zavinutí pomocí větší látkové pleny nebo lehčí dečky, není to nic složitého, návod si určitě vyhledáte. Vždy se najde někdo, kdo řekne, že jeho dítě zavinutí nesnášelo (ano, vždy se najdou výjimky), ale věřte, že většina dětí omezení pohybu ručiček jen přivítá, minimálně před spaním, kdy mu to pomůže se zklidnit. Určitě jste si samy všimly, jak volně ležící děti z lehkého spánku snadno dokáže vyrušit rozhození ručiček.

Šumte a syčte

Šumte a syčte? – mnoho maminek vypozorovalo, že jejich děti nečekaně usnuly při monotónním hučení vysavače, fénu aj. spotřebičů. Dnes si můžete tzv. bílý šum pustit na PC, k dostání jsou dokonce i hračky vydávající tento, pro dítě uklidňující, zvuk. Když dítě nosíte (nejlépe zavinuté), houpete ho, zkuste mu do ucha hlasitě syčet (ššššš….).

Dávejte spávat zabalené na bok

Dávejte spávat zabalené na bok – zavinutý balíček podepřete zezadu třeba polštářkem. Pro dítě je v prvních týdnech poloha na boku bezpečnější – jednak kvůli případnému ublinknutí, ale taky kvůli pocitu samotného dítěte, které se takto cítí lépe, než v poloze na zádech. Pozor! Dejte pozor, abyste při polohování miminka střídali strany, důležité je to kvůli tvarování hlavičky. Je ale možné, že vypozorujete, že vašemu děťátku se lépe spí na zádech, pak je dobré postýlku v oblasti hlavičky lehce vyvýšit.

Spěte s dítětem v posteli 

Spěte s dítětem v posteli – samozřejmě za předpokladu, že se takto společně vyspíte lépe, než když je v postýlce.  Zajistěte jeho bezpečnost a vyzkoušejte, jak vám to spolu bude vyhovovat. Některým dětem ovšem vyhovuje spát v klidu ve své postýlce, jiné preferují být „u zdroje“. 

Dudlík

Dudlík – je to velmi užitečná věc, „jejíž jméno se však v posledních letech skoro nesmí vyslovit“. Laktační poradkyně ho nedoporučují, ba přímo zakazují s tím, že dudlík určitě pokazí kojení, kvůli dudlíku se dítě předčasně odstaví apod. Neodstavily se moje děti, neodstavilo se ani mnoho dětí jiných matek, ostatně zkuste zapátrat na netu, diskuze na toto téma jsou. Jestliže chcete mít další prostředek, jak dítě zklidnit a nechcete používat výhradně kojení, nabízí se dudlík. Jsou situace, kdy se mi dudlík jevil minimálně jako praktičtější řešení, ale záleží na povaze maminky. Z mé zkušenosti – pokud dítě od začátku dobře saje, nevidím v dudlíku problém, často ho doporučují i pediatři. Pokud si nejste jistá, počkejte aspoň pár dní po příchodu z porodnice a zkuste to s dudlíkem. Dítě, co dobře jí, se o stravu dudlíkem připravit nenechá. Některé děti ho přijmou hned, některým je dobré ho zkusit znovu nabídnout po nějakém čase. Někdo preferuje placatý (ergonomický) tvar dudlíku, jiné dítě upřednostňuje klasické kulaté „retro“ dudlíky – kytičky, obvykle se dají sehnat v lékárně. A některé děti dudlík chtít nebudou nikdy. 

Pravidelnost režimu

Pravidelnost režimu – děti potřebují pravidelnost, ty neklidné ještě více, než ostatní, více je to znát, jak dítě postupně roste. 

U neklidných dětí často pozorujeme, že si obtížně vytváří pravidelný rytmus spánku/ bdění/ jídla. Budování nějakého řádu však musí probíhat postupně, nenásilně. To, co můžeme zvládnout s ročním dítětem, nemůžeme požadovat u novorozence. Vytváření režimu také neznamená např. urputné trvání na předem vytyčených kojících intervalech, nechávání dítěte „vyplakat se“ do bezvědomí apod.                                         

Tady je asi dobré poznamenat, že dětský pláč (obvykle ten před spaním), nemusí být vždy nežádoucí, naopak. Mnohé děti se pláčem, ba až jekotem ventilují, uvolňují vnitřní přetlak – mozek zpracovává všechny denní dojmy a pláč je prostředek, jak si dítě samo pomáhá. Takový pláč však obvykle hodně rychle (někdy v řádu vteřin, maximálně pár minut) přechází a dítě se zklidňuje a usíná. Rovněž není vhodné reagovat na sebemenší „zakviknutí“ či „pofňukávání apod. Ze zkušenosti víme, že se mnohé děti naučí utišit samy. Vydržte proto aspoň chvilinku a neutíkejte hned k postýlce.                             

Tak, toto vše obvykle platí u spousty dětí, ovšem u těch více neklidných je vše složitější. V noci obvykle spávají hůře než ve dne, často, až velmi často, se budí. Přesto zkusme u dětí vypozorovat, kdy začínají být unavené a pomozme jim zavčasu se zklidnit, aby si odpočinuly a vyspaly se. Možná si říkáte, copak je potřeba se usínání učit? Věřte, že je.  Zde se pak otevírá prostor pro výše uvedené zklidňující praktiky.                  Postupně také zavádějte večerní rituál s koupáním, krmením, třeba i se zpíváním dítěti, vše by se mělo odehrávat už za klidné atmosféry, s tlumenými světly i zvuky, aby si dítě tyto činnosti spojilo s odpočinkem, který by poté měl následovat.                                       

Jak dítě roste, zkuste mu pomoci nastavit se na režim denního (převážně) bdění a nočního spaní. Je pravda, že ze začátku je každá matka vděčná, když její nespavé dítě alespoň chvíli spí, ať je noc či den, ale pokud se stane, že má dítě i po několika měsících režim opravdu převrácený a ve dne poctivě vychrupuje, zatímco v noci je aktivní, nabízí se otázka, zda přece jen dítě ve dne nezkusit udržovat déle bdělé a spánek směřovat spíše na noc. 

Pozor na zahlcení podněty z okolí

Pozor na zahlcení podněty z okolí – moc lidí, moc zvuků, moc hraček, až moc manipulace s miminkem. Ano, některé děti toho zvládnou skutečně hodně, ale proč to pokoušet zrovna u toho vašeho? Pozorujte své dítě a sama poznáte, kdy je toho na něj přespříliš. Spousta hraček, zvuků, četné návštěvy, které si dítě prohlíží, chovají ho…někdy i maminky samy dítě v dobré víře „přetíží“ neustálým povídáním, případně přílišnou manipulací s ním, přestože je dítě zrovna v klidu a potřebuje jen tak ležet a zírat. Není však ideální ani chránit dítě před jakýmkoliv zvukem, ani je separovat od všech lidí. Myslete jen na to, že by všeho mělo být přiměřeně.

Naslouchejte sama sobě 

Naslouchejte sama sobě – pokud se vám podaří zklidnit ten trysk myšlenek v hlavě, kde se mísí vaše původní představy o mateřství s realitou, kde víří nastudované teorie a rady odborníků spolu s doporučeními našich blízkých, začněte poslouchat sama sebe. Čím větší přístup k informacím máme, čím více teorií můžeme nastudovat, tím bezradnější můžeme být. Poslouchejte svůj instinkt a zkoušejte dělat víc toho, co se vám osvědčuje a co vám oběma vyhovuje. Nezapomínejte, že každý z nás je individualita, a to už od narození. Někdy nezbývá, než se smířit s tím, že některé děti potřebují spánku opravdu málo a nepomůže nic z výše uvedeného. Co platí pro jedno dítě, neplatí pro druhé.                                                                             

Téměř jistě si vyslechnete od příbuzných, že „za nás se dítě položilo do postýlky a spalo“, „tys vůbec nebrečel, když jsi byl malý“ a vůbec „nekojíš moc často?“ Nehádejte se s nikým, vyslechněte je a dělejte dále tak, jak vám vyhovuje. Oni vám nechtějí škodit, jen paměť je zrádná (nebo možná spíš skvělá), vytěsňuje to, co nebylo až tak příjemné nebo tolik důležité a tak se s odstupem několika desítek let jeví mnoha maminkám miminkovské období potomka jako něco výhradně krásného, bezproblémového, kdy naše děti spaly a jedly vzorně, nikdy se nevztekaly a vůbec byly úplně jiné, než ty dnešní děti :-).                   

My ale víme své a když si nebudeme přece jen jisté, zastavíme se a nahlédneme do svého srdce. Tam najdeme odpověď na mnohé z  otázek, které si ohledně výchovy klademe.

Odpočívejte

Odpočívejte – pokud máte alespoň trochu možnost dítě na chvíli „odložit“, svěřit někomu blízkému, udělejte to. Lehněte si, sedněte si, projděte se, cokoliv, co vám pomůže se trochu zrelaxovat. Každá chvilka odpočinku se počítá.

A co je ještě dobré vědět takhle závěrem? Že spaní se u valné většiny dětí upraví. Někdy za pár týdnů, jindy za pár měsíců, někdy to trvá i roky (ale zde si troufnu říci, že až na výjimky se už obvykle jedná o nevhodně navozené návyky, přesněji řečeno o zlozvyky). Většina dětí se postupně věkem spolu s dozráváním nervové soustavy celkově zklidňuje a další vývoj probíhá už standardně. Někdy se však stává, že z neklidného kojence máme doma neklidné batole. Jak se takové dítě projevuje a jak k němu přistupovat, si napíšeme příště. 

Někdy se však stává, že z neklidného kojence máme doma neklidné batole, poté neklidného předškoláka, zkrátka neklidu nejenže neubývá, naopak k němu přibývají další specifické projevy chování, které pak jako jednotlivé střípky zapadnou do mozaiky nazvané ADHD. Rodiče dětí s poruchou pozornosti a aktivity často zpětně popisují své děti v miminkovském období jako zvýšeně neklidné a uplakané, ale rozhodně nelze říci, že každé neklidné miminko se vyvíjí směrem k ADHD.  

Jestli se nějaké další projevy či potíže u dítěte projeví později, ukáže čas. Na jakoukoliv diagnostiku ADHD je ostatně příliš brzy ještě v batolecím věku, o správném určení diagnózy můžeme uvažovat nejspíš až u předškoláka. Ať už budoucnost přinese cokoliv, můžeme se v další kapitole podívat na to, jak může vypadat neklid u batolete a jak s ním pracovat.

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) miminko? - diskuze

Poradna

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat... co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?

Děkuji,
a přeji Vám hezký den

Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.05.2022, 17:18
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×