Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole?

Klidné nebo neklidné – co od nás potřebuje každé batole?

Možná jste si to přečetli již v článku o neklidném miminku, možná ne, pro jistotu to na začátek ještě zopakuji. Jste dobří rodiče a nemůžete ani za to, že vaše dítě více pláče a hůře spí než jiné děti, ani za to, že ať se snažíte, jak se snažíte, dítě je více neposedné, roztěkané, emočně bouřlivější, zkrátka si celkově více nárokuje vaši pozornost a péči. Opravdu za to nemůžete, nicméně, co můžete, je pomáhat dítěti jeho potíže překonávat. V životě narazí na různé překážky a kdo jiný, než vy, rodiče, by mu měl pomoci se přes ně přenést?                                                                        

Snad vše, co platí o výchově neklidných dětí, platí všeobecně u všech dětí. U těch náročnějších je však dobré mít na paměti, že skoro ve všech případech potřebují více všeho. A pokud se jim něčeho nedostává, je to více poznat.

Jednoduše mějte dítě rádi

Čím začít? Potřebují, abychom je měli rádi takové, jaké jsou a jako takové je přijímali. Čím více nás zkouší, tím více potřebují vědět, že jste tu pro ně. Když potřebují podpořit, povzbudit nebo se pomazlit. Samozřejmě, milovat své dítě je přirozené, ale u dětí, u kterých je péče náročnější už od jejich narození, to často vyžaduje od rodiče hodně úsilí. Můžeme být chováním dítěte znejistěni, cítíme úzkost z toho, co děláme špatně, možná přemýšlíme, proč dítě nemůže být přece jen aspoň trošku jako Honzík z pískoviště... Naše pocity jsou regulérní, ale je dobré o nich vědět a přitom mít na paměti, že dítě naši lásku potřebuje, ať je jakékoliv. S vaší láskou a podporou totiž zvládne poprat se s problémy, které přijdou, i když to třeba nyní nevypadá a často o tom zapochybujete i později. Vaše láska a důvěra v dítě je pro něj nesmírně důležitá. Dávejte ji dítěti najevo. Není nutné dítě zasypávat zdrobnělinkami, stačí být v pravý čas „na příjmu“. Pohladit, pochovat, pochválit, být tu pro něj, když vám přijde ukázat kamínek, ukáže vám psa, který kolem prošel nebo se pochlubí věží z kostek. Sociální sítě, telefonát s kamarádkou nebo úklid můžou počkat.

Inzerce

Dítě musí mít stanoveny jasné mantinely

Aby mohlo dítě vyrůstat v bezpečném prostředí, mělo by vědět, kde se může pohybovat. Doslova i obrazně. Tedy – nebojte se mu vytyčit hranice, potřebuje je. Sami musíte vědět, co po dítěti chcete nebo nechcete a proč. Buďte si tím jisti a stůjte si za tím. Pokud nechcete, aby vás dítě škrábalo, běhalo do silnice, strkalo do jiných dětí, malovalo doma fixou po sedačce, jedlo neomezené množství sladkostí, chodilo spát po půlnoci… (doplňte podle sebe), musíte mu tato pravidla říct předem – jasně, stručně, výstižně a pak dbát na jejich dodržování. Např: „U silnice musíš stát u mě, jezdí tady auta, nějaké by tě mohlo srazit. Chytneme se za ruku.“ Potom můžeme nabídnout alternativu – např. dítěti řekneme, kde může běhat volně: „Proběhneš se potom na hřišti, tam auta nejezdí“. Samozřejmě, někdy mluvíte horem spodem, dítě neposlouchá a nechat ho vběhnout do silnice nechcete, nezbývá pak, než použít hrubou sílu, tj. popadnout vztekající se dítě a přes krizový úsek přenést. Jiný příklad: „Kreslí se na papír nebo na tabuli, na nábytek se nekreslí. Chceš si kreslit teď na papír?“ Případně: „Po koupání bude čas jít do postýlky, budeš chtít přečíst pohádku o Prasátku Pepině nebo Mašinku Tomáše?“                                                                                                                                     

Pozor na množství příkazů a důslednost

Zákazů a příkazů udělujte jen nezbytné množství. Pokud nebude dítě smět nic, nebude to fungovat. Spíše se snažte s batoletem domlouvat a pravidla mu spíše jen připomínat „chodíme tam společně“, „obědvá se u stolu“. Více funguje formulovat naše „doporučení“ pozitivně než zakazovat, přikazovat, co vše NEsmí. Pravidla opakujte a především tam, kde se jedná o bezpečnost dítěte nebo jsou to pravidla, která jsou pro vás rodiče obzvlášť důležitá (např. nejste naklonění tomu, aby dítě rozmazávalo jídlo po zdi, bouchalo jiné děti...), je vhodné si za nimi pevně stát. Tedy – důslednost. Vyplatí se napočítat do 10 (někdy je ovšem i do 100 málo), dítěti pravidlo zopakovat a snažit se poté o důslednost (pokud mu řeknete, že děti na hřišti se nebijí, nevyjde ani nalákání na jinou aktivitu, můžete mu připomenout, že pokud bude bít děti, půjdete domů. Pak to ovšem musíte dodržet, jinak to fungovat do budoucna nebude. Pokud odejít nechcete, neříkejte to ani dítěti. Nebude vás brát vážně.

Inzerce

Mějte na paměti, že občas sílu na důslednost nenajdete

Vždy ale používejme selský rozum, i při určování hranic a pravidel. Vy musíte vědět a cítit, kdy je třeba udělat výjimku, třeba proto, že jste hrozně unavení, nemáte pro dnešek ten správný výchovný elán, tak dítěti dopřejete Brumíka před polévkou, necháte ho s ním běhat a drobit po celém bytě ? a jako doprovod mu pustíte hned několik pohádek. I malému dítěti však řekněte, že jde o výjimku, že dnes to bude takto, ale příště zase bude platit, že bude jíst v jídelní židli. Výjimek ale nemůže být moc, aby dítě nebylo zmatené.      

Nechte dítě vybouřit, nebraňte mu v tom                             

Musíme počítat s tím, že dítěti se naše požadavky nebudou líbit a dá nám to patřičně najevo. Jak jsme si řekli už dříve, bouřlivější emoce k batoleti patří a k tomu neklidnému obzvlášť. Dejme dítěti najevo, že jeho emoci rozumíme, že víme, že se zlobí (je mu něco líto, něčeho se bojí…) a pokud to je možné (a bezpečné), nechme ho, ať si svou emoci prožije. Neznamená to nechat dítě „vyřvat do ochraptění“, ale ani mu nebránit v pláči za každou cenu. Samotné vyplakání dokáže pomoci a uleví, navíc jako rodič jistě poznáte, kdy dítě potřebuje pochovat a uchlácholit, kdy potřebuje nechat nejdříve „na pokoji“ a poté teprve obejmout, pohladit…Když budeme dítěti bránit v prožívání negativních emocí, šťastnější a pohodovější nebude. Ideální je, když se nám, rodičům, podaří srovnat si v hlavě, že za negativní emoce dítěte nemůžeme a nemusíme se jimi nechat ničit a panikařit pokaždé, když je nespokojené nebo jen neklidné. Snadno se to řekne, hůř udělá, ale rozhodně stojí za to na tom pracovat. Snažit se zůstat v klidu, i když „okolí se dívá“, i když dítě spustí sirény už po páté za dopoledne. Věřte, že není vždy nutné „něco s ním udělat“.

Inzerce

Nechtějte po dítěti nemožné

A co je ještě důležité? Chtít po dítěti jen to, co může zvládnout. Respektujte jeho věk. Když 18měsíční dítě dokáže skoro celé dny proběhat, sype na hlavu písek parťákovi z pískoviště a při odchodu z hřiště se začne zlobit, nehledejte v  tom hned neposlušnost, nedej bože nějakou poruchu. Nechtějte po 3letém, aby si hodinu tiše malovalo, další hodinu si stavělo z kostek a pak po sobě vše bez pomoci uklidilo. Pokud si nejste jistí, co po dítěti v určitém věku můžeme očekávat, zkuste trošku informací pohledat. I potom si ale buďte jistí, že každé dítě je individualita, každé dozrává jindy. To, co jedno zvládne ve 2 letech, jiné ve 3.

Nepříjemnostem předcházejte

Spoustě nepříjemných situací a s ním spojeným nežádoucím chování můžeme předcházet. Sami nejlépe víme, kdy bývá naše dítě unavené a přetažené a nebudeme s ním proto v tu dobu např. složitě cestovat nebo ho brát na nákup, pokud to můžeme udělat jindy. Nebudeme děti nutit do her s ostatními, pokud není naladěno. Nebudeme s ním navštěvovat kroužek cvičení, pokud se tam opakovaně vzteká, nespolupracuje a ruší. Např. cvičit s dítětem můžete zkusit sami, kolektivní aktivity omezte, pokud dítě není zatím připraveno, netlačte na pilu. U dětí neklidných je vůbec nutné počítat se zvýšenou potřebou pohybu, než se zbytečně zlobit doma, že nám dítě šplhá na linku a hází hračkami, je lépe vzít ho ven a nechat ho běhat. Určitě mu bude lépe v přírodě nebo na hřišti, než v obchodňáku, to je ale asi zbytečné dodávat.

Inzerce

Zajistěte dítěti dostatečný odpočinek

I když dítě vypadá k neutahání, potřebuje, abyste mu jeho aktivitu regulovali a nenechali ho „přetáhnout“. Čím unavenější naše dítě je, tím více se může navenek jevit jako nabité energií, více běhá, ale třeba i více padá, více „zlobí“. Protože se nedokáže samo zklidnit, potřebuje vás, abyste zasáhli, zavčasu ho zastavili a umožnili mu odpočinout si a nabrat síly. 

Zkuste vylepšit stravu

Možná také sami vypozorujete, že určité potraviny jeho neklid zhoršují. Někteří rodiče tvrdí, a nemám důvod jim nevěřit, že takový pytlík bonbónů v kombinaci s dortíkem a sladkou limonádou zkonzumovaných na narozeninové oslavě kamaráda, dokáží s jejich potomkem vážně divy. Výsledky výzkumů ohledně vlivu určitých potravin na zhoršování neklidu u dětí však nejsou jednoznačné. Sama se přimlouvám za zlatou střední cestu. Netřeba být hned výhradně eko-bio- gluten-free, radikálně odmítat veškeré cukry, lepek, éčka a pro jistotu i céčka.:-) . Pokud se budeme stravovat vyváženě, brát v potaz, že naše tělo potřebuje vše – tj. sacharidy, tuky i bílkoviny a budeme se snažit pokud možno vyhýbat polotovarům, častému pojídání jídel vydatně přislazených nebo nadupaných všemožnými umělými vylepšovači chuti, uděláme dobře. Nemusíme se bát, že dítěti poškodíme nevratně zdraví tím, že dostane občas oplatek, vypije slazené pitíčko nebo ochutná smažák s hranolkami. Jestliže víme, že obvykle mu nabídneme k chroustání jablko s mrkví, na pití vodu nebo čaj a k obědu libové maso s rýží, můžeme být v klidu. Stačí jíst i vařit s rozumem. Ostatně, používat vlastní rozum a také cit, se nám při výchově dítěte vyplatí častěji. 

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole? - diskuze

Poradna

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat... co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?

Děkuji,
a přeji Vám hezký den

Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.05.2022, 17:18
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×