Klidné nebo neklidné – co od nás potřebuje každé batole?
Možná jste si to přečetli již v článku o neklidném miminku, možná ne, pro jistotu to na začátek ještě zopakuji. Jste dobří rodiče a nemůžete ani za to, že vaše dítě více pláče a hůře spí než jiné děti, ani za to, že ať se snažíte, jak se snažíte, dítě je více neposedné, roztěkané, emočně bouřlivější, zkrátka si celkově více nárokuje vaši pozornost a péči. Opravdu za to nemůžete, nicméně, co můžete, je pomáhat dítěti jeho potíže překonávat. V životě narazí na různé překážky a kdo jiný, než vy, rodiče, by mu měl pomoci se přes ně přenést?
Snad vše, co platí o výchově neklidných dětí, platí všeobecně u všech dětí. U těch náročnějších je však dobré mít na paměti, že skoro ve všech případech potřebují více všeho. A pokud se jim něčeho nedostává, je to více poznat.
Jednoduše mějte dítě rádi
Čím začít? Potřebují, abychom je měli rádi takové, jaké jsou a jako takové je přijímali. Čím více nás zkouší, tím více potřebují vědět, že jste tu pro ně. Když potřebují podpořit, povzbudit nebo se pomazlit. Samozřejmě, milovat své dítě je přirozené, ale u dětí, u kterých je péče náročnější už od jejich narození, to často vyžaduje od rodiče hodně úsilí. Můžeme být chováním dítěte znejistěni, cítíme úzkost z toho, co děláme špatně, možná přemýšlíme, proč dítě nemůže být přece jen aspoň trošku jako Honzík z pískoviště... Naše pocity jsou regulérní, ale je dobré o nich vědět a přitom mít na paměti, že dítě naši lásku potřebuje, ať je jakékoliv. S vaší láskou a podporou totiž zvládne poprat se s problémy, které přijdou, i když to třeba nyní nevypadá a často o tom zapochybujete i později. Vaše láska a důvěra v dítě je pro něj nesmírně důležitá. Dávejte ji dítěti najevo. Není nutné dítě zasypávat zdrobnělinkami, stačí být v pravý čas „na příjmu“. Pohladit, pochovat, pochválit, být tu pro něj, když vám přijde ukázat kamínek, ukáže vám psa, který kolem prošel nebo se pochlubí věží z kostek. Sociální sítě, telefonát s kamarádkou nebo úklid můžou počkat.
Inzerce
Inzerce
Dítě musí mít stanoveny jasné mantinely
Aby mohlo dítě vyrůstat v bezpečném prostředí, mělo by vědět, kde se může pohybovat. Doslova i obrazně. Tedy – nebojte se mu vytyčit hranice, potřebuje je. Sami musíte vědět, co po dítěti chcete nebo nechcete a proč. Buďte si tím jisti a stůjte si za tím. Pokud nechcete, aby vás dítě škrábalo, běhalo do silnice, strkalo do jiných dětí, malovalo doma fixou po sedačce, jedlo neomezené množství sladkostí, chodilo spát po půlnoci… (doplňte podle sebe), musíte mu tato pravidla říct předem – jasně, stručně, výstižně a pak dbát na jejich dodržování. Např: „U silnice musíš stát u mě, jezdí tady auta, nějaké by tě mohlo srazit. Chytneme se za ruku.“ Potom můžeme nabídnout alternativu – např. dítěti řekneme, kde může běhat volně: „Proběhneš se potom na hřišti, tam auta nejezdí“. Samozřejmě, někdy mluvíte horem spodem, dítě neposlouchá a nechat ho vběhnout do silnice nechcete, nezbývá pak, než použít hrubou sílu, tj. popadnout vztekající se dítě a přes krizový úsek přenést. Jiný příklad: „Kreslí se na papír nebo na tabuli, na nábytek se nekreslí. Chceš si kreslit teď na papír?“ Případně: „Po koupání bude čas jít do postýlky, budeš chtít přečíst pohádku o Prasátku Pepině nebo Mašinku Tomáše?“
Pozor na množství příkazů a důslednost
Zákazů a příkazů udělujte jen nezbytné množství. Pokud nebude dítě smět nic, nebude to fungovat. Spíše se snažte s batoletem domlouvat a pravidla mu spíše jen připomínat „chodíme tam společně“, „obědvá se u stolu“. Více funguje formulovat naše „doporučení“ pozitivně než zakazovat, přikazovat, co vše NEsmí. Pravidla opakujte a především tam, kde se jedná o bezpečnost dítěte nebo jsou to pravidla, která jsou pro vás rodiče obzvlášť důležitá (např. nejste naklonění tomu, aby dítě rozmazávalo jídlo po zdi, bouchalo jiné děti...), je vhodné si za nimi pevně stát. Tedy – důslednost. Vyplatí se napočítat do 10 (někdy je ovšem i do 100 málo), dítěti pravidlo zopakovat a snažit se poté o důslednost (pokud mu řeknete, že děti na hřišti se nebijí, nevyjde ani nalákání na jinou aktivitu, můžete mu připomenout, že pokud bude bít děti, půjdete domů. Pak to ovšem musíte dodržet, jinak to fungovat do budoucna nebude. Pokud odejít nechcete, neříkejte to ani dítěti. Nebude vás brát vážně.
Inzerce
Mějte na paměti, že občas sílu na důslednost nenajdete
Vždy ale používejme selský rozum, i při určování hranic a pravidel. Vy musíte vědět a cítit, kdy je třeba udělat výjimku, třeba proto, že jste hrozně unavení, nemáte pro dnešek ten správný výchovný elán, tak dítěti dopřejete Brumíka před polévkou, necháte ho s ním běhat a drobit po celém bytě ? a jako doprovod mu pustíte hned několik pohádek. I malému dítěti však řekněte, že jde o výjimku, že dnes to bude takto, ale příště zase bude platit, že bude jíst v jídelní židli. Výjimek ale nemůže být moc, aby dítě nebylo zmatené.
Nechte dítě vybouřit, nebraňte mu v tom
Musíme počítat s tím, že dítěti se naše požadavky nebudou líbit a dá nám to patřičně najevo. Jak jsme si řekli už dříve, bouřlivější emoce k batoleti patří a k tomu neklidnému obzvlášť. Dejme dítěti najevo, že jeho emoci rozumíme, že víme, že se zlobí (je mu něco líto, něčeho se bojí…) a pokud to je možné (a bezpečné), nechme ho, ať si svou emoci prožije. Neznamená to nechat dítě „vyřvat do ochraptění“, ale ani mu nebránit v pláči za každou cenu. Samotné vyplakání dokáže pomoci a uleví, navíc jako rodič jistě poznáte, kdy dítě potřebuje pochovat a uchlácholit, kdy potřebuje nechat nejdříve „na pokoji“ a poté teprve obejmout, pohladit…Když budeme dítěti bránit v prožívání negativních emocí, šťastnější a pohodovější nebude. Ideální je, když se nám, rodičům, podaří srovnat si v hlavě, že za negativní emoce dítěte nemůžeme a nemusíme se jimi nechat ničit a panikařit pokaždé, když je nespokojené nebo jen neklidné. Snadno se to řekne, hůř udělá, ale rozhodně stojí za to na tom pracovat. Snažit se zůstat v klidu, i když „okolí se dívá“, i když dítě spustí sirény už po páté za dopoledne. Věřte, že není vždy nutné „něco s ním udělat“.
Inzerce
Nechtějte po dítěti nemožné
A co je ještě důležité? Chtít po dítěti jen to, co může zvládnout. Respektujte jeho věk. Když 18měsíční dítě dokáže skoro celé dny proběhat, sype na hlavu písek parťákovi z pískoviště a při odchodu z hřiště se začne zlobit, nehledejte v tom hned neposlušnost, nedej bože nějakou poruchu. Nechtějte po 3letém, aby si hodinu tiše malovalo, další hodinu si stavělo z kostek a pak po sobě vše bez pomoci uklidilo. Pokud si nejste jistí, co po dítěti v určitém věku můžeme očekávat, zkuste trošku informací pohledat. I potom si ale buďte jistí, že každé dítě je individualita, každé dozrává jindy. To, co jedno zvládne ve 2 letech, jiné ve 3.
Nepříjemnostem předcházejte
Spoustě nepříjemných situací a s ním spojeným nežádoucím chování můžeme předcházet. Sami nejlépe víme, kdy bývá naše dítě unavené a přetažené a nebudeme s ním proto v tu dobu např. složitě cestovat nebo ho brát na nákup, pokud to můžeme udělat jindy. Nebudeme děti nutit do her s ostatními, pokud není naladěno. Nebudeme s ním navštěvovat kroužek cvičení, pokud se tam opakovaně vzteká, nespolupracuje a ruší. Např. cvičit s dítětem můžete zkusit sami, kolektivní aktivity omezte, pokud dítě není zatím připraveno, netlačte na pilu. U dětí neklidných je vůbec nutné počítat se zvýšenou potřebou pohybu, než se zbytečně zlobit doma, že nám dítě šplhá na linku a hází hračkami, je lépe vzít ho ven a nechat ho běhat. Určitě mu bude lépe v přírodě nebo na hřišti, než v obchodňáku, to je ale asi zbytečné dodávat.
Inzerce
Zajistěte dítěti dostatečný odpočinek
I když dítě vypadá k neutahání, potřebuje, abyste mu jeho aktivitu regulovali a nenechali ho „přetáhnout“. Čím unavenější naše dítě je, tím více se může navenek jevit jako nabité energií, více běhá, ale třeba i více padá, více „zlobí“. Protože se nedokáže samo zklidnit, potřebuje vás, abyste zasáhli, zavčasu ho zastavili a umožnili mu odpočinout si a nabrat síly.
Zkuste vylepšit stravu
Možná také sami vypozorujete, že určité potraviny jeho neklid zhoršují. Někteří rodiče tvrdí, a nemám důvod jim nevěřit, že takový pytlík bonbónů v kombinaci s dortíkem a sladkou limonádou zkonzumovaných na narozeninové oslavě kamaráda, dokáží s jejich potomkem vážně divy. Výsledky výzkumů ohledně vlivu určitých potravin na zhoršování neklidu u dětí však nejsou jednoznačné. Sama se přimlouvám za zlatou střední cestu. Netřeba být hned výhradně eko-bio- gluten-free, radikálně odmítat veškeré cukry, lepek, éčka a pro jistotu i céčka.:-) . Pokud se budeme stravovat vyváženě, brát v potaz, že naše tělo potřebuje vše – tj. sacharidy, tuky i bílkoviny a budeme se snažit pokud možno vyhýbat polotovarům, častému pojídání jídel vydatně přislazených nebo nadupaných všemožnými umělými vylepšovači chuti, uděláme dobře. Nemusíme se bát, že dítěti poškodíme nevratně zdraví tím, že dostane občas oplatek, vypije slazené pitíčko nebo ochutná smažák s hranolkami. Jestliže víme, že obvykle mu nabídneme k chroustání jablko s mrkví, na pití vodu nebo čaj a k obědu libové maso s rýží, můžeme být v klidu. Stačí jíst i vařit s rozumem. Ostatně, používat vlastní rozum a také cit, se nám při výchově dítěte vyplatí častěji.
Možná jste v prvním díle našeho miniseriálu alespoň zčásti poznali vaše dítě. I Vy řešíte jeho častý pláč, nevalnou kvalitu spánku, vnímáte celkovou nepohodu dítěte i tu svoji vlastní. Zkusíme Vám dát pár tipů, jak na to, aby to všechno šlo aspoň trochu lépe.
Konečně je to tady. Miminko. Je krásné, převážně voňavé, úžasné, zkrátka vaše. Jste trochu unavená, ale naštěstí tu jsou endorfiny, takže Vám zase tolik nevadí, že moc nespíte, ostatně v porodnici se vyspí do růžova málokdo.
U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji, ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost.
Dobrý den, máme 5 měsíční miminko syna Petra. Za mě jsme i šesti neděli zvládli dobře. Ano oba jsme se učili... a ne vždy to bylo růžové. Během porodu jsem řešil i problémy v podnikání a zpožděné fakturace. Na začátku šestinedělí se ze mě stála doslova Mary Poppins, ale dobrovolně a plánovaně. Bohužel v půlce šestinedělí mi přeskočilo a pomoc od pritelčiné maminky jsem začal odmítat. Řekl bych i žarlit, protože pro přítelkyni a syna jsem dělal vše. Naopak přítelkyně byla vysazena zase na mojí maminku... Pořád když se zpětně ohlednu časem, tak těch 5 měsíců hodnotím pozitivně. Máme za sebou výlety, milování, úsměvy, krásné fotky a vzpomínky. Na okolí působíme jako ideální rodina. Ale. Mám možnost velkou část pracovní doby pracovat z domu a plánovat si čas. Jsem neskutečně šťastný , že jsem s nimi a vidím růst mého syna. Ale přítelkyni to vadí... na šestinedělí nevzpomíná v dobrém a ani na porod. Porod byl těžší , ale ty objetí a to společno. Nikdy jsem necítil takovou propojenost mezi námi. Po šestinedeli přišla přítelkyně ze zrušením svatby v příštím roce. Navíc dva měsíce zpátky uvažovala, jaké to bude když s malým bude sama... Teď přišla s tím, že mě má ráda, ale nemiluje, a "asi" chce být rodina. Je to jak na horské dráze... Většinu času jsme šťastná rodina pusy, objetí, úsměvy blbnutí s malým..., ale přijde menší nedorozumění a je vše špatně a minimálně na rozchod. Interval sexu se snížil ale je. Pred narozením
syna jsme byly zamilovaný par i během těhotenství. Nevím co stim milují přítelkyni i svého syna a udělám cokoliv pro naši rodinu. Proto píšu i o radu, ať mám i zpětnou vazbu mimo naše okolí a hlavně co stimuluje? Nechci o ně přijít.
Dobrý den, na tomto místě odpovídám na dotazy ohledně vývoje dítěte, na vztahové obtíže nejsem odborník. Doporučuji vám proto obrátit se na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, kde vám se vztahovými problémy pomohou. Ohledně vaší situace bych vám zatím doporučila na přítelkyni netlačit, více jí a jejím potřebám naslouchat. Období po porodu a péče o maličké dítě je pro ženu velmi náročné, prochází také bouřlivými hormonálními změnami, může být vyčerpaná, nevypadá, depresivní. Některá maminka uvítá pomoc okolí, partnera, babiček, jiná chce být naopak s dítětem sama, sladit se, nastavit si režim a denní rytmus. Proto je potřeba s přítelkyní více komunikovat a její potřeby respektovat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a náctileté zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Související články
Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) miminko?
Možná jste v prvním díle našeho miniseriálu alespoň zčásti poznali vaše dítě. I Vy řešíte jeho častý pláč, nevalnou kvalitu spánku, vnímáte celkovou nepohodu dítěte i tu svoji vlastní. Zkusíme Vám dát pár tipů, jak na to, aby to všechno šlo aspoň trochu lépe.
Jak vypadá neklidné miminko?
Konečně je to tady. Miminko. Je krásné, převážně voňavé, úžasné, zkrátka vaše. Jste trochu unavená, ale naštěstí tu jsou endorfiny, takže Vám zase tolik nevadí, že moc nespíte, ostatně v porodnici se vyspí do růžova málokdo.
Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD?
U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji, ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost.