Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole?

Klidné nebo neklidné – co od nás potřebuje každé batole?

Možná jste si to přečetli již v článku o neklidném miminku, možná ne, pro jistotu to na začátek ještě zopakuji. Jste dobří rodiče a nemůžete ani za to, že vaše dítě více pláče a hůře spí než jiné děti, ani za to, že ať se snažíte, jak se snažíte, dítě je více neposedné, roztěkané, emočně bouřlivější, zkrátka si celkově více nárokuje vaši pozornost a péči. Opravdu za to nemůžete, nicméně, co můžete, je pomáhat dítěti jeho potíže překonávat. V životě narazí na různé překážky a kdo jiný, než vy, rodiče, by mu měl pomoci se přes ně přenést?                                                                        

Snad vše, co platí o výchově neklidných dětí, platí všeobecně u všech dětí. U těch náročnějších je však dobré mít na paměti, že skoro ve všech případech potřebují více všeho. A pokud se jim něčeho nedostává, je to více poznat.

Jednoduše mějte dítě rádi

Čím začít? Potřebují, abychom je měli rádi takové, jaké jsou a jako takové je přijímali. Čím více nás zkouší, tím více potřebují vědět, že jste tu pro ně. Když potřebují podpořit, povzbudit nebo se pomazlit. Samozřejmě, milovat své dítě je přirozené, ale u dětí, u kterých je péče náročnější už od jejich narození, to často vyžaduje od rodiče hodně úsilí. Můžeme být chováním dítěte znejistěni, cítíme úzkost z toho, co děláme špatně, možná přemýšlíme, proč dítě nemůže být přece jen aspoň trošku jako Honzík z pískoviště... Naše pocity jsou regulérní, ale je dobré o nich vědět a přitom mít na paměti, že dítě naši lásku potřebuje, ať je jakékoliv. S vaší láskou a podporou totiž zvládne poprat se s problémy, které přijdou, i když to třeba nyní nevypadá a často o tom zapochybujete i později. Vaše láska a důvěra v dítě je pro něj nesmírně důležitá. Dávejte ji dítěti najevo. Není nutné dítě zasypávat zdrobnělinkami, stačí být v pravý čas „na příjmu“. Pohladit, pochovat, pochválit, být tu pro něj, když vám přijde ukázat kamínek, ukáže vám psa, který kolem prošel nebo se pochlubí věží z kostek. Sociální sítě, telefonát s kamarádkou nebo úklid můžou počkat.

Inzerce

Dítě musí mít stanoveny jasné mantinely

Aby mohlo dítě vyrůstat v bezpečném prostředí, mělo by vědět, kde se může pohybovat. Doslova i obrazně. Tedy – nebojte se mu vytyčit hranice, potřebuje je. Sami musíte vědět, co po dítěti chcete nebo nechcete a proč. Buďte si tím jisti a stůjte si za tím. Pokud nechcete, aby vás dítě škrábalo, běhalo do silnice, strkalo do jiných dětí, malovalo doma fixou po sedačce, jedlo neomezené množství sladkostí, chodilo spát po půlnoci… (doplňte podle sebe), musíte mu tato pravidla říct předem – jasně, stručně, výstižně a pak dbát na jejich dodržování. Např: „U silnice musíš stát u mě, jezdí tady auta, nějaké by tě mohlo srazit. Chytneme se za ruku.“ Potom můžeme nabídnout alternativu – např. dítěti řekneme, kde může běhat volně: „Proběhneš se potom na hřišti, tam auta nejezdí“. Samozřejmě, někdy mluvíte horem spodem, dítě neposlouchá a nechat ho vběhnout do silnice nechcete, nezbývá pak, než použít hrubou sílu, tj. popadnout vztekající se dítě a přes krizový úsek přenést. Jiný příklad: „Kreslí se na papír nebo na tabuli, na nábytek se nekreslí. Chceš si kreslit teď na papír?“ Případně: „Po koupání bude čas jít do postýlky, budeš chtít přečíst pohádku o Prasátku Pepině nebo Mašinku Tomáše?“                                                                                                                                     

Pozor na množství příkazů a důslednost

Zákazů a příkazů udělujte jen nezbytné množství. Pokud nebude dítě smět nic, nebude to fungovat. Spíše se snažte s batoletem domlouvat a pravidla mu spíše jen připomínat „chodíme tam společně“, „obědvá se u stolu“. Více funguje formulovat naše „doporučení“ pozitivně než zakazovat, přikazovat, co vše NEsmí. Pravidla opakujte a především tam, kde se jedná o bezpečnost dítěte nebo jsou to pravidla, která jsou pro vás rodiče obzvlášť důležitá (např. nejste naklonění tomu, aby dítě rozmazávalo jídlo po zdi, bouchalo jiné děti...), je vhodné si za nimi pevně stát. Tedy – důslednost. Vyplatí se napočítat do 10 (někdy je ovšem i do 100 málo), dítěti pravidlo zopakovat a snažit se poté o důslednost (pokud mu řeknete, že děti na hřišti se nebijí, nevyjde ani nalákání na jinou aktivitu, můžete mu připomenout, že pokud bude bít děti, půjdete domů. Pak to ovšem musíte dodržet, jinak to fungovat do budoucna nebude. Pokud odejít nechcete, neříkejte to ani dítěti. Nebude vás brát vážně.

Inzerce

Mějte na paměti, že občas sílu na důslednost nenajdete

Vždy ale používejme selský rozum, i při určování hranic a pravidel. Vy musíte vědět a cítit, kdy je třeba udělat výjimku, třeba proto, že jste hrozně unavení, nemáte pro dnešek ten správný výchovný elán, tak dítěti dopřejete Brumíka před polévkou, necháte ho s ním běhat a drobit po celém bytě ? a jako doprovod mu pustíte hned několik pohádek. I malému dítěti však řekněte, že jde o výjimku, že dnes to bude takto, ale příště zase bude platit, že bude jíst v jídelní židli. Výjimek ale nemůže být moc, aby dítě nebylo zmatené.      

Nechte dítě vybouřit, nebraňte mu v tom                             

Musíme počítat s tím, že dítěti se naše požadavky nebudou líbit a dá nám to patřičně najevo. Jak jsme si řekli už dříve, bouřlivější emoce k batoleti patří a k tomu neklidnému obzvlášť. Dejme dítěti najevo, že jeho emoci rozumíme, že víme, že se zlobí (je mu něco líto, něčeho se bojí…) a pokud to je možné (a bezpečné), nechme ho, ať si svou emoci prožije. Neznamená to nechat dítě „vyřvat do ochraptění“, ale ani mu nebránit v pláči za každou cenu. Samotné vyplakání dokáže pomoci a uleví, navíc jako rodič jistě poznáte, kdy dítě potřebuje pochovat a uchlácholit, kdy potřebuje nechat nejdříve „na pokoji“ a poté teprve obejmout, pohladit…Když budeme dítěti bránit v prožívání negativních emocí, šťastnější a pohodovější nebude. Ideální je, když se nám, rodičům, podaří srovnat si v hlavě, že za negativní emoce dítěte nemůžeme a nemusíme se jimi nechat ničit a panikařit pokaždé, když je nespokojené nebo jen neklidné. Snadno se to řekne, hůř udělá, ale rozhodně stojí za to na tom pracovat. Snažit se zůstat v klidu, i když „okolí se dívá“, i když dítě spustí sirény už po páté za dopoledne. Věřte, že není vždy nutné „něco s ním udělat“.

Inzerce

Nechtějte po dítěti nemožné

A co je ještě důležité? Chtít po dítěti jen to, co může zvládnout. Respektujte jeho věk. Když 18měsíční dítě dokáže skoro celé dny proběhat, sype na hlavu písek parťákovi z pískoviště a při odchodu z hřiště se začne zlobit, nehledejte v  tom hned neposlušnost, nedej bože nějakou poruchu. Nechtějte po 3letém, aby si hodinu tiše malovalo, další hodinu si stavělo z kostek a pak po sobě vše bez pomoci uklidilo. Pokud si nejste jistí, co po dítěti v určitém věku můžeme očekávat, zkuste trošku informací pohledat. I potom si ale buďte jistí, že každé dítě je individualita, každé dozrává jindy. To, co jedno zvládne ve 2 letech, jiné ve 3.

Nepříjemnostem předcházejte

Spoustě nepříjemných situací a s ním spojeným nežádoucím chování můžeme předcházet. Sami nejlépe víme, kdy bývá naše dítě unavené a přetažené a nebudeme s ním proto v tu dobu např. složitě cestovat nebo ho brát na nákup, pokud to můžeme udělat jindy. Nebudeme děti nutit do her s ostatními, pokud není naladěno. Nebudeme s ním navštěvovat kroužek cvičení, pokud se tam opakovaně vzteká, nespolupracuje a ruší. Např. cvičit s dítětem můžete zkusit sami, kolektivní aktivity omezte, pokud dítě není zatím připraveno, netlačte na pilu. U dětí neklidných je vůbec nutné počítat se zvýšenou potřebou pohybu, než se zbytečně zlobit doma, že nám dítě šplhá na linku a hází hračkami, je lépe vzít ho ven a nechat ho běhat. Určitě mu bude lépe v přírodě nebo na hřišti, než v obchodňáku, to je ale asi zbytečné dodávat.

Inzerce

Zajistěte dítěti dostatečný odpočinek

I když dítě vypadá k neutahání, potřebuje, abyste mu jeho aktivitu regulovali a nenechali ho „přetáhnout“. Čím unavenější naše dítě je, tím více se může navenek jevit jako nabité energií, více běhá, ale třeba i více padá, více „zlobí“. Protože se nedokáže samo zklidnit, potřebuje vás, abyste zasáhli, zavčasu ho zastavili a umožnili mu odpočinout si a nabrat síly. 

Zkuste vylepšit stravu

Možná také sami vypozorujete, že určité potraviny jeho neklid zhoršují. Někteří rodiče tvrdí, a nemám důvod jim nevěřit, že takový pytlík bonbónů v kombinaci s dortíkem a sladkou limonádou zkonzumovaných na narozeninové oslavě kamaráda, dokáží s jejich potomkem vážně divy. Výsledky výzkumů ohledně vlivu určitých potravin na zhoršování neklidu u dětí však nejsou jednoznačné. Sama se přimlouvám za zlatou střední cestu. Netřeba být hned výhradně eko-bio- gluten-free, radikálně odmítat veškeré cukry, lepek, éčka a pro jistotu i céčka.:-) . Pokud se budeme stravovat vyváženě, brát v potaz, že naše tělo potřebuje vše – tj. sacharidy, tuky i bílkoviny a budeme se snažit pokud možno vyhýbat polotovarům, častému pojídání jídel vydatně přislazených nebo nadupaných všemožnými umělými vylepšovači chuti, uděláme dobře. Nemusíme se bát, že dítěti poškodíme nevratně zdraví tím, že dostane občas oplatek, vypije slazené pitíčko nebo ochutná smažák s hranolkami. Jestliže víme, že obvykle mu nabídneme k chroustání jablko s mrkví, na pití vodu nebo čaj a k obědu libové maso s rýží, můžeme být v klidu. Stačí jíst i vařit s rozumem. Ostatně, používat vlastní rozum a také cit, se nám při výchově dítěte vyplatí častěji. 

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole? - diskuze

Poradna

Vývoj dítěte

| Iveta Buďová | 12.10.2021, 13:09

Dobrý den paní Mgr. Matoušková.
Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den, doporučila bych vám svoje pochybnosti o vývoji vašeho dítěte zkonzultovat se synovým ošetřujícím pediatrem. Lékař zná vašeho chlapce odmalička, a pokud by zjistil nějaké nesrovnalosti v jeho vývoji, tak by je určitě řešil. Bez možnosti pozorovat chování vašeho chlapce není možné posoudit, zda se jedná o nějaký problém v jeho vývoji. Nicméně podle projevů, které popisujete, se jeví, že chování vašeho chlapce v podstatě odpovídá věku. Za potížemi se spánkem a neklidem od narození se může skrývat více aspektů, může jít o dítě s dráždivější a citlivější nervovou soustavou, dítě, u kterého se do budoucna může, ale také vůbec nemusí rozvinout syndrom ADHD a obdobné potíže mohou vykazovat i děti s mimořádným nadáním. Zatím je však váš chlapec na jakoukoliv diagnózu velmi malý a může se jednat opravdu jen o normální vývoj a vyspívání nervového systému, kdy se cca do šesti let věku samo upraví. Ohledně kontaktů s ostatními dětmi jsou reakce syna v normě, děti v tomto věku nejsou ještě schopné kooperativní hry, hrají si spíše vedle sebe. Některé společnost vrstevníků a jiných dětí vysloveně vyhledávají a jiné se ostatních dětí bojí a vyhýbají se jim. Můžete však synovi pomoci se do hry nebo mezi ostatní děti zapojit, běžte si hrát společně s ním, když se toho dožaduje, můžete zkusit koordinovat jeho hru s jiným dítětem. Nejlépe pokud máte nějaké kamarádky s podobně starými dětmi, tak si můžete hrát s nimi a ukázat jim tak, jak mohou spolu komunikovat a jak si hrát. Na separační úzkost má syn v tomto věku nárok stejně jako se již může ozývat období vzdoru. Oboje jsou vývojové etapy, které jsou sice náročné na trpělivost a výdrž rodiče, ale oboje s vývojem dítěte odezní. Do kontaktů s ostatními dětmi syna nenuťte, nesnažte se jej za každou cenu socializovat, spíše nabízejte různé aktivity, a pokud si sám netroufá, tak se do nich zapojte s ním. Rok do nástupu do školky je ještě dlouhá doba, vždyť se jedná o polovinu života vašeho dítěte. Děti v tomto období dělají obrovské vývojové pokroky a to, že na školku není syn zralý ve dvou letech neznamená, že nebude zralý ve třech letech. Můžete zdravý vývoj syna podpořit nabízením různých aktivit, evidentně mu dělá dobře pravidelný režim, který zachovávejte a vytvořte mu co nejklidnější rodinné prostředí. Obavy ze zvuků mají sice některé děti s poruchou autistického spektra, jedná se však v jejich případě o celý komplex potíží. Také mnohé citlivější děti se různých hlasitých nebo neobvyklých zvuků bojí a s autistickými projevy to nemá nic společného. U dětského lékaře byste kolem dvou let měli vyplňovat dotazník na zachycení možných symptomů poruchy autistického spektra, můžete se lékaře zeptat na výsledek a opět platí, že pokud by měl lékař nějaké pochybnosti, tak by vám doporučil další odborné vyšetření. Nezapomínejte také na svou psychohygienu a využívejte hlídání od prarodičů, kdy syn nemá problém, nebo ho nechejte si hrát s tatínkem a někam si zajděte, setkejte se s přáteli, odpočiňte si. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 21.10.2021, 11:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×