Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole?

Klidné nebo neklidné – co od nás potřebuje každé batole?

Možná jste si to přečetli již v článku o neklidném miminku, možná ne, pro jistotu to na začátek ještě zopakuji. Jste dobří rodiče a nemůžete ani za to, že vaše dítě více pláče a hůře spí než jiné děti, ani za to, že ať se snažíte, jak se snažíte, dítě je více neposedné, roztěkané, emočně bouřlivější, zkrátka si celkově více nárokuje vaši pozornost a péči. Opravdu za to nemůžete, nicméně, co můžete, je pomáhat dítěti jeho potíže překonávat. V životě narazí na různé překážky a kdo jiný, než vy, rodiče, by mu měl pomoci se přes ně přenést?                                                                        

Snad vše, co platí o výchově neklidných dětí, platí všeobecně u všech dětí. U těch náročnějších je však dobré mít na paměti, že skoro ve všech případech potřebují více všeho. A pokud se jim něčeho nedostává, je to více poznat.

Jednoduše mějte dítě rádi

Čím začít? Potřebují, abychom je měli rádi takové, jaké jsou a jako takové je přijímali. Čím více nás zkouší, tím více potřebují vědět, že jste tu pro ně. Když potřebují podpořit, povzbudit nebo se pomazlit. Samozřejmě, milovat své dítě je přirozené, ale u dětí, u kterých je péče náročnější už od jejich narození, to často vyžaduje od rodiče hodně úsilí. Můžeme být chováním dítěte znejistěni, cítíme úzkost z toho, co děláme špatně, možná přemýšlíme, proč dítě nemůže být přece jen aspoň trošku jako Honzík z pískoviště... Naše pocity jsou regulérní, ale je dobré o nich vědět a přitom mít na paměti, že dítě naši lásku potřebuje, ať je jakékoliv. S vaší láskou a podporou totiž zvládne poprat se s problémy, které přijdou, i když to třeba nyní nevypadá a často o tom zapochybujete i později. Vaše láska a důvěra v dítě je pro něj nesmírně důležitá. Dávejte ji dítěti najevo. Není nutné dítě zasypávat zdrobnělinkami, stačí být v pravý čas „na příjmu“. Pohladit, pochovat, pochválit, být tu pro něj, když vám přijde ukázat kamínek, ukáže vám psa, který kolem prošel nebo se pochlubí věží z kostek. Sociální sítě, telefonát s kamarádkou nebo úklid můžou počkat.

Inzerce

Dítě musí mít stanoveny jasné mantinely

Aby mohlo dítě vyrůstat v bezpečném prostředí, mělo by vědět, kde se může pohybovat. Doslova i obrazně. Tedy – nebojte se mu vytyčit hranice, potřebuje je. Sami musíte vědět, co po dítěti chcete nebo nechcete a proč. Buďte si tím jisti a stůjte si za tím. Pokud nechcete, aby vás dítě škrábalo, běhalo do silnice, strkalo do jiných dětí, malovalo doma fixou po sedačce, jedlo neomezené množství sladkostí, chodilo spát po půlnoci… (doplňte podle sebe), musíte mu tato pravidla říct předem – jasně, stručně, výstižně a pak dbát na jejich dodržování. Např: „U silnice musíš stát u mě, jezdí tady auta, nějaké by tě mohlo srazit. Chytneme se za ruku.“ Potom můžeme nabídnout alternativu – např. dítěti řekneme, kde může běhat volně: „Proběhneš se potom na hřišti, tam auta nejezdí“. Samozřejmě, někdy mluvíte horem spodem, dítě neposlouchá a nechat ho vběhnout do silnice nechcete, nezbývá pak, než použít hrubou sílu, tj. popadnout vztekající se dítě a přes krizový úsek přenést. Jiný příklad: „Kreslí se na papír nebo na tabuli, na nábytek se nekreslí. Chceš si kreslit teď na papír?“ Případně: „Po koupání bude čas jít do postýlky, budeš chtít přečíst pohádku o Prasátku Pepině nebo Mašinku Tomáše?“                                                                                                                                     

Pozor na množství příkazů a důslednost

Zákazů a příkazů udělujte jen nezbytné množství. Pokud nebude dítě smět nic, nebude to fungovat. Spíše se snažte s batoletem domlouvat a pravidla mu spíše jen připomínat „chodíme tam společně“, „obědvá se u stolu“. Více funguje formulovat naše „doporučení“ pozitivně než zakazovat, přikazovat, co vše NEsmí. Pravidla opakujte a především tam, kde se jedná o bezpečnost dítěte nebo jsou to pravidla, která jsou pro vás rodiče obzvlášť důležitá (např. nejste naklonění tomu, aby dítě rozmazávalo jídlo po zdi, bouchalo jiné děti...), je vhodné si za nimi pevně stát. Tedy – důslednost. Vyplatí se napočítat do 10 (někdy je ovšem i do 100 málo), dítěti pravidlo zopakovat a snažit se poté o důslednost (pokud mu řeknete, že děti na hřišti se nebijí, nevyjde ani nalákání na jinou aktivitu, můžete mu připomenout, že pokud bude bít děti, půjdete domů. Pak to ovšem musíte dodržet, jinak to fungovat do budoucna nebude. Pokud odejít nechcete, neříkejte to ani dítěti. Nebude vás brát vážně.

Inzerce

Mějte na paměti, že občas sílu na důslednost nenajdete

Vždy ale používejme selský rozum, i při určování hranic a pravidel. Vy musíte vědět a cítit, kdy je třeba udělat výjimku, třeba proto, že jste hrozně unavení, nemáte pro dnešek ten správný výchovný elán, tak dítěti dopřejete Brumíka před polévkou, necháte ho s ním běhat a drobit po celém bytě ? a jako doprovod mu pustíte hned několik pohádek. I malému dítěti však řekněte, že jde o výjimku, že dnes to bude takto, ale příště zase bude platit, že bude jíst v jídelní židli. Výjimek ale nemůže být moc, aby dítě nebylo zmatené.      

Nechte dítě vybouřit, nebraňte mu v tom                             

Musíme počítat s tím, že dítěti se naše požadavky nebudou líbit a dá nám to patřičně najevo. Jak jsme si řekli už dříve, bouřlivější emoce k batoleti patří a k tomu neklidnému obzvlášť. Dejme dítěti najevo, že jeho emoci rozumíme, že víme, že se zlobí (je mu něco líto, něčeho se bojí…) a pokud to je možné (a bezpečné), nechme ho, ať si svou emoci prožije. Neznamená to nechat dítě „vyřvat do ochraptění“, ale ani mu nebránit v pláči za každou cenu. Samotné vyplakání dokáže pomoci a uleví, navíc jako rodič jistě poznáte, kdy dítě potřebuje pochovat a uchlácholit, kdy potřebuje nechat nejdříve „na pokoji“ a poté teprve obejmout, pohladit…Když budeme dítěti bránit v prožívání negativních emocí, šťastnější a pohodovější nebude. Ideální je, když se nám, rodičům, podaří srovnat si v hlavě, že za negativní emoce dítěte nemůžeme a nemusíme se jimi nechat ničit a panikařit pokaždé, když je nespokojené nebo jen neklidné. Snadno se to řekne, hůř udělá, ale rozhodně stojí za to na tom pracovat. Snažit se zůstat v klidu, i když „okolí se dívá“, i když dítě spustí sirény už po páté za dopoledne. Věřte, že není vždy nutné „něco s ním udělat“.

Inzerce

Nechtějte po dítěti nemožné

A co je ještě důležité? Chtít po dítěti jen to, co může zvládnout. Respektujte jeho věk. Když 18měsíční dítě dokáže skoro celé dny proběhat, sype na hlavu písek parťákovi z pískoviště a při odchodu z hřiště se začne zlobit, nehledejte v  tom hned neposlušnost, nedej bože nějakou poruchu. Nechtějte po 3letém, aby si hodinu tiše malovalo, další hodinu si stavělo z kostek a pak po sobě vše bez pomoci uklidilo. Pokud si nejste jistí, co po dítěti v určitém věku můžeme očekávat, zkuste trošku informací pohledat. I potom si ale buďte jistí, že každé dítě je individualita, každé dozrává jindy. To, co jedno zvládne ve 2 letech, jiné ve 3.

Nepříjemnostem předcházejte

Spoustě nepříjemných situací a s ním spojeným nežádoucím chování můžeme předcházet. Sami nejlépe víme, kdy bývá naše dítě unavené a přetažené a nebudeme s ním proto v tu dobu např. složitě cestovat nebo ho brát na nákup, pokud to můžeme udělat jindy. Nebudeme děti nutit do her s ostatními, pokud není naladěno. Nebudeme s ním navštěvovat kroužek cvičení, pokud se tam opakovaně vzteká, nespolupracuje a ruší. Např. cvičit s dítětem můžete zkusit sami, kolektivní aktivity omezte, pokud dítě není zatím připraveno, netlačte na pilu. U dětí neklidných je vůbec nutné počítat se zvýšenou potřebou pohybu, než se zbytečně zlobit doma, že nám dítě šplhá na linku a hází hračkami, je lépe vzít ho ven a nechat ho běhat. Určitě mu bude lépe v přírodě nebo na hřišti, než v obchodňáku, to je ale asi zbytečné dodávat.

Inzerce

Zajistěte dítěti dostatečný odpočinek

I když dítě vypadá k neutahání, potřebuje, abyste mu jeho aktivitu regulovali a nenechali ho „přetáhnout“. Čím unavenější naše dítě je, tím více se může navenek jevit jako nabité energií, více běhá, ale třeba i více padá, více „zlobí“. Protože se nedokáže samo zklidnit, potřebuje vás, abyste zasáhli, zavčasu ho zastavili a umožnili mu odpočinout si a nabrat síly. 

Zkuste vylepšit stravu

Možná také sami vypozorujete, že určité potraviny jeho neklid zhoršují. Někteří rodiče tvrdí, a nemám důvod jim nevěřit, že takový pytlík bonbónů v kombinaci s dortíkem a sladkou limonádou zkonzumovaných na narozeninové oslavě kamaráda, dokáží s jejich potomkem vážně divy. Výsledky výzkumů ohledně vlivu určitých potravin na zhoršování neklidu u dětí však nejsou jednoznačné. Sama se přimlouvám za zlatou střední cestu. Netřeba být hned výhradně eko-bio- gluten-free, radikálně odmítat veškeré cukry, lepek, éčka a pro jistotu i céčka.:-) . Pokud se budeme stravovat vyváženě, brát v potaz, že naše tělo potřebuje vše – tj. sacharidy, tuky i bílkoviny a budeme se snažit pokud možno vyhýbat polotovarům, častému pojídání jídel vydatně přislazených nebo nadupaných všemožnými umělými vylepšovači chuti, uděláme dobře. Nemusíme se bát, že dítěti poškodíme nevratně zdraví tím, že dostane občas oplatek, vypije slazené pitíčko nebo ochutná smažák s hranolkami. Jestliže víme, že obvykle mu nabídneme k chroustání jablko s mrkví, na pití vodu nebo čaj a k obědu libové maso s rýží, můžeme být v klidu. Stačí jíst i vařit s rozumem. Ostatně, používat vlastní rozum a také cit, se nám při výchově dítěte vyplatí častěji. 

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak zvládnout neklidné (možná ADHD) batole? - diskuze

Poradna

Zdravím, potřebovala bych radu nebo to probrat jen s někým zkušenější? Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem.(Do té doby normálně chtěla bývat i přes noc u babiček a mě tam nepotřebovala).Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce),ale doma mluví pěkně myslím si,že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama.Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím. Jsem z toho nešťastná. Nechci ,aby z toho měla nějaké trauma. Děti měla ráda a vždy se na ně těšila. Nyní i večer než jde spát tak říká, že nechce do školky. Ráno jsem ji sebou dala jejího oblíbeného plyšáka ,aby mu to tam ukázala a slíbila jsem ji něco za odměnu ,že ji donesu. Chodím do práce na poloviční úvazek na směny takže si pro ni chodím po obědě. Jen v dny kdy budu v práci ji bude vyzvedávat přítel až po spaní. Jak dlouho tohle může trvat? Zkouší to jen jestli povolím s tím pláčem? Kdyby v té školce plakala celý den tak bych chápala, že tam nechce být. Jaký na to máte názor a co by jsme měli dělat?

Dobrý den, doporučila bych vám si nejdříve sama odpovědět na otázku, zda jste vnitřně přesvědčená, že kolektivní zařízení je pro vaši dceru to nejlepší řešení. Pokud rodiče pochybují, zda dítě do školky měli nebo mají dávat, pak zřejmě intuitivně cítí, že by to pro jejich dítě nemuselo být to nejlepší. Někdy rodiče podlehnou konvencím, že je obvyklé, že tříleté dítě již do školky chodí, že si zvykne, že musí apod. Každé dítě se vyvíjí individuálně včetně jeho zralosti a připravenosti na nástup do kolektivního zařízení. Některé děti jsou ve třech letech již plně připraveny, dětský kolektiv vítají, rychle na prostředí školky přivyknou a jsou ve školce spokojené. Některé děti však připravené ještě nejsou. Vaše dcerka navíc prožila zátěžovou situaci spojenou s pobytem v nemocnici a prožívá separační úzkost. Představte si, že takové dítě každé ráno od sebe násilím odlučujete, jaké to pro ni asi musí být. Zvažte, zda vám toto peklo, které připravujete jí i sobě stojí zato. Doporučila bych vám zvážit odložení nástupu do školky alespoň do doby, než se dcerka uklidní a přestane vás tolik hlídat a bát se bez vaší přítomnosti. Píšete, že pracujete na částečný úvazek, musíte zvážit sama, zda by vám dcerku někdo mohl třeba pohlídat, když jste v práci. Pokud se rozhodnete pro setrvání vaší dcery v kolektivu, pak intenzivně komunikujte s učitelkami, doptávejte se a sledujte chování dcery. Také doma si všímejte signálů psychické nepohody, přetížení, změn nálad a chování a v případě obtíží situaci řešte. Můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Jinak "zlobivější" chování dcerky může souviset také s vývojovým obdobím vzdoru, které je pro tento věk normální. Více o tomto období lze najít na internetu, v literatuře, která se zabývá vývojem dítěte, na webu Babyonline a z mnoha dalších zdrojů, nebudu zde proto projevy tohoto období podrobněji popisovat. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 23.09.2022, 09:12
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×