Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD?

Naše batole je asi trochu živější (aneb Slezte z toho lustru, Donalde, vidím Vás!)

Tak už nám to naše děťátko chodí a to je důvod k radosti. Možná začalo s chůzí dříve nebo naopak později, než uvádí příručky (mezi námi – podle příruček se řídí málokteré dítě, netřeba se tedy vzrušovat), možná při cestě za prvními krůčky vynechalo lezení a rovnou se postavilo. Buď, jak buď, hlavně, že chodí. A ono chodí pořád. Je k nezastavení. Chodí, pobíhá, klopýtá a škobrtá. Brzy vyleze úplně všude nebo se o to aspoň pokusí. Pády přestáváte počítat a občas nostalgicky vzpomenete na dny, kdy dítě jen leželo. Sice leželo hlasitě, ale aspoň byla záruka, že jste ho vždy našla tam, kde jste ho položila.

Co se začalo samo pohybovat, pláče sice méně často, přece jen má nyní více podnětů, takže i více zábavy, ale když už s pláčem začne, stojí to za to. Nikdy nevíte, co všechno může záchvat pláče vyvolat. To, že mu oblékáte ponožky. To, že mu vysvlékáte ponožky. To, že jdete ven, to, že jdete domů. Není toho málo. Je dobré podotknout, že u batolat to není nic neobvyklého – zkrátka to tak mají - smích a pláč v jednom pytlíčku. Ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Jejich emoce jsou silné, ale rychle odeznívají. Obdobím batolecího vzdoru si projdou v nějaké formě snad všechny děti.                                                                       

U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji

Potud je vše v pořádku. Ale u toho našeho batolete je všechno nějak intenzivnější. Všimnete si toho hlavně mezi dalšími dětmi a všimne si toho i vaše okolí. Že je věčně v pohybu, ale přitom zvláštně neobratné (častěji padá nebo mu něco padá). Napadají ho takové nápady, které ostatní děti nenapadnou, takže musíte být stále ve střehu. S ostatními dětmi touží být v kontaktu, ale často na to jde moc hrr a děti ho proto odmítají. Občas nějakého toho kolegu z pískoviště vezme lopatkou po hlavě, zatahá za vlasy, při odchodu z hřiště ztropí scénu. U hry dlouho nevydrží a situaci nám navíc neulehčuje, že komunikace mezi námi a potomkem zatím vázne. Dítě toho moc nenamluví, možná mu bude trvat déle, než se rozmluví, případně se ve vývoji řeči objeví nějaké potíže (řeč je méně srozumitelná, někdy i hůře rozumí ono nám). Jako vždy, výjimky existují, třeba zrovna to vaše dítě mluví od časného věku velmi hezky, srozumitelně, dokonce i to „r“ mu zadrnčí ještě před nástupem do školky. A mluví rádo a hodně, někdy „páté přes deváté“.

Inzerce

Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost. Není to snadné, popravdě je to občas docela dřina a vy si v tajných fantaziích přehráváte různé scénky, oblíbená bývá např. ta, ve které figurujete jen vy a kafe, které zvládnete vypít dřív, než úplně vychladne. Protože však mnoho podobně živých dětí denní spaní nekompromisně zruší, aniž by to s vámi předem konzultovalo, víte, že na dlouho zůstane jen u fantazie. V těch vzácných chvílích, kdy máte pro sebe trochu klidu, přemýšlíte, proč je tak obtížné vyjít s vlastním dítětem. Proč působí často nespokojeně, proč je neustále jak z hadích ocásků, co máte dělat víc nebo líp, aby vám spolu bylo hezky? 

Nemůže to dítě mít ADHD? Jak už jsme zmínili v kapitole o neklidném miminku, na diagnózy je brzy a pokud budeme mít v tomto směru nadále pochybnosti, může nám naše  podezření odborník určit s větší přesností nejdříve u předškoláka.                

Inzerce

Neklid u batolete může být způsoben ledačím. V první řadě se může jednat o naše zkreslené představy pojmů, jako je „hyperaktivita“, „pohybový neklid“ apod. Jednoduše řečeno – máme doma naprosto zdravé, pouze živější, aktivnější dítě, ale z různých důvodů (např. jsme odlišného temperamentu než potomek, případně máme malou zkušenost s dětmi tohoto věku, máme na dítě nároky neodpovídající jeho věku apod.) ho vnímáme jako „hyperaktivní“. V tomto případě, pokud si budete chtít aspoň trošku postěžovat, dozvíte se obvykle od svého okolí nejspíš jen to, že máte být rádi, že máte veselé, živé dítě, protože takto alespoň víte, že je v pořádku, protože dítě, co byste večer našli ve stejném koutě, kam jste ho ráno posadili, by v pořádku nejspíš nebylo. A opravdu - když se více zaměříte na pozorování dětí podobného věku, všimnete si, že „živých“ batolat je všude dost, je to tak v pořádku a vy můžete být i s tím vaším Neklidem zcela v klidu.           

Jiný případ, kdy se děti jeví jako zvýšeně neklidné, až „zlobivé“ a nemusí se přitom jednat o ADHD, je nevhodně zvolený výchovný přístup. Příliš liberální, bez hranic a jakýchkoliv omezení. Dítě tedy může být pouze nevychované, ale zároveň nelze vyloučit, že může mít ADHD a nesprávným výchovným vedením se projevy ještě zesilují. Zkrátka to není jednoduché, určitě se k této problematice ještě později vrátíme. Zatím se v příští kapitole podívejme na to, co můžeme nabídnout neklidnému batoleti. Ostatně i tomu klidnému. Všem.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD? - diskuze

Poradna

Dobrý den,

měla bych dotaz za sestřenici. Má 5letého syna. Již dlouho má problém s kakáním, že si nedokáže dojít jinde než doma, má nějaký blok.

Bohužel teď se to hodně zhoršilo. Měl zácpu a bolelo ho to. Od té doby nechce chodit na velkou. I přes projímadlo a další se snaží to zadržovat dokud to jen jde. A potom na záchodě šíleně brečí, křičí a hysterčí, protože se bojí, že to bude bolet. U doktora už byli, vše je u něj v pořádku. Dle doktora je to jen v hlavě. I doktorovi řekl, že se bojí, že to bude bolet.

Už zkoušeli vše - stále vysvětlovat, že dřív to nebolelo a když bude chodit pravidelně, bolet to nebude. Doktor mu hrozil nemocnicí, zkoušeli mu nabízet odměnu, atd. Nic nepomáhá. Nakonec vždy musí donutit ho jít na záchod a sedět tam tak dlouho, dokud se nevykaká, protože už pak jen polehává, posedává a nejí, jak už hodně potřebuje. Dokonce se mu objevily únava a zimnice, dle doktora taky psychosomatické.

Už neví, jak mu pomoci a jak to řešit. Ještě doplním, že za měsíc se mu má narodit sourozenec a i když se malý těší a vymýšlí, co všechno bráškovi dá a co s ním bude dělat, tak se jeho máma bojí, jestli to právě nesouvisí s blížícím se porodem.

Nenapadá vás prosím něco, co by se dalo ještě udělat v takovém případě?

Děkuji za radu

Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.04.2021, 13:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce