Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD?

Naše batole je asi trochu živější (aneb Slezte z toho lustru, Donalde, vidím Vás!)

Tak už nám to naše děťátko chodí a to je důvod k radosti. Možná začalo s chůzí dříve nebo naopak později, než uvádí příručky (mezi námi – podle příruček se řídí málokteré dítě, netřeba se tedy vzrušovat), možná při cestě za prvními krůčky vynechalo lezení a rovnou se postavilo. Buď, jak buď, hlavně, že chodí. A ono chodí pořád. Je k nezastavení. Chodí, pobíhá, klopýtá a škobrtá. Brzy vyleze úplně všude nebo se o to aspoň pokusí. Pády přestáváte počítat a občas nostalgicky vzpomenete na dny, kdy dítě jen leželo. Sice leželo hlasitě, ale aspoň byla záruka, že jste ho vždy našla tam, kde jste ho položila.

Co se začalo samo pohybovat, pláče sice méně často, přece jen má nyní více podnětů, takže i více zábavy, ale když už s pláčem začne, stojí to za to. Nikdy nevíte, co všechno může záchvat pláče vyvolat. To, že mu oblékáte ponožky. To, že mu vysvlékáte ponožky. To, že jdete ven, to, že jdete domů. Není toho málo. Je dobré podotknout, že u batolat to není nic neobvyklého – zkrátka to tak mají - smích a pláč v jednom pytlíčku. Ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Jejich emoce jsou silné, ale rychle odeznívají. Obdobím batolecího vzdoru si projdou v nějaké formě snad všechny děti.                                                                       

U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji

Potud je vše v pořádku. Ale u toho našeho batolete je všechno nějak intenzivnější. Všimnete si toho hlavně mezi dalšími dětmi a všimne si toho i vaše okolí. Že je věčně v pohybu, ale přitom zvláštně neobratné (častěji padá nebo mu něco padá). Napadají ho takové nápady, které ostatní děti nenapadnou, takže musíte být stále ve střehu. S ostatními dětmi touží být v kontaktu, ale často na to jde moc hrr a děti ho proto odmítají. Občas nějakého toho kolegu z pískoviště vezme lopatkou po hlavě, zatahá za vlasy, při odchodu z hřiště ztropí scénu. U hry dlouho nevydrží a situaci nám navíc neulehčuje, že komunikace mezi námi a potomkem zatím vázne. Dítě toho moc nenamluví, možná mu bude trvat déle, než se rozmluví, případně se ve vývoji řeči objeví nějaké potíže (řeč je méně srozumitelná, někdy i hůře rozumí ono nám). Jako vždy, výjimky existují, třeba zrovna to vaše dítě mluví od časného věku velmi hezky, srozumitelně, dokonce i to „r“ mu zadrnčí ještě před nástupem do školky. A mluví rádo a hodně, někdy „páté přes deváté“.

Inzerce

Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost. Není to snadné, popravdě je to občas docela dřina a vy si v tajných fantaziích přehráváte různé scénky, oblíbená bývá např. ta, ve které figurujete jen vy a kafe, které zvládnete vypít dřív, než úplně vychladne. Protože však mnoho podobně živých dětí denní spaní nekompromisně zruší, aniž by to s vámi předem konzultovalo, víte, že na dlouho zůstane jen u fantazie. V těch vzácných chvílích, kdy máte pro sebe trochu klidu, přemýšlíte, proč je tak obtížné vyjít s vlastním dítětem. Proč působí často nespokojeně, proč je neustále jak z hadích ocásků, co máte dělat víc nebo líp, aby vám spolu bylo hezky? 

Nemůže to dítě mít ADHD? Jak už jsme zmínili v kapitole o neklidném miminku, na diagnózy je brzy a pokud budeme mít v tomto směru nadále pochybnosti, může nám naše  podezření odborník určit s větší přesností nejdříve u předškoláka.                

Inzerce

Neklid u batolete může být způsoben ledačím. V první řadě se může jednat o naše zkreslené představy pojmů, jako je „hyperaktivita“, „pohybový neklid“ apod. Jednoduše řečeno – máme doma naprosto zdravé, pouze živější, aktivnější dítě, ale z různých důvodů (např. jsme odlišného temperamentu než potomek, případně máme malou zkušenost s dětmi tohoto věku, máme na dítě nároky neodpovídající jeho věku apod.) ho vnímáme jako „hyperaktivní“. V tomto případě, pokud si budete chtít aspoň trošku postěžovat, dozvíte se obvykle od svého okolí nejspíš jen to, že máte být rádi, že máte veselé, živé dítě, protože takto alespoň víte, že je v pořádku, protože dítě, co byste večer našli ve stejném koutě, kam jste ho ráno posadili, by v pořádku nejspíš nebylo. A opravdu - když se více zaměříte na pozorování dětí podobného věku, všimnete si, že „živých“ batolat je všude dost, je to tak v pořádku a vy můžete být i s tím vaším Neklidem zcela v klidu.           

Jiný případ, kdy se děti jeví jako zvýšeně neklidné, až „zlobivé“ a nemusí se přitom jednat o ADHD, je nevhodně zvolený výchovný přístup. Příliš liberální, bez hranic a jakýchkoliv omezení. Dítě tedy může být pouze nevychované, ale zároveň nelze vyloučit, že může mít ADHD a nesprávným výchovným vedením se projevy ještě zesilují. Zkrátka to není jednoduché, určitě se k této problematice ještě později vrátíme. Zatím se v příští kapitole podívejme na to, co můžeme nabídnout neklidnému batoleti. Ostatně i tomu klidnému. Všem.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD? - diskuze

Poradna

Kroužek pro malé děti

| AjaH | 12.02.2024, 13:43

Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu

Dobrý den,

pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2024, 21:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×