Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD?

Naše batole je asi trochu živější (aneb Slezte z toho lustru, Donalde, vidím Vás!)

Tak už nám to naše děťátko chodí a to je důvod k radosti. Možná začalo s chůzí dříve nebo naopak později, než uvádí příručky (mezi námi – podle příruček se řídí málokteré dítě, netřeba se tedy vzrušovat), možná při cestě za prvními krůčky vynechalo lezení a rovnou se postavilo. Buď, jak buď, hlavně, že chodí. A ono chodí pořád. Je k nezastavení. Chodí, pobíhá, klopýtá a škobrtá. Brzy vyleze úplně všude nebo se o to aspoň pokusí. Pády přestáváte počítat a občas nostalgicky vzpomenete na dny, kdy dítě jen leželo. Sice leželo hlasitě, ale aspoň byla záruka, že jste ho vždy našla tam, kde jste ho položila.

Co se začalo samo pohybovat, pláče sice méně často, přece jen má nyní více podnětů, takže i více zábavy, ale když už s pláčem začne, stojí to za to. Nikdy nevíte, co všechno může záchvat pláče vyvolat. To, že mu oblékáte ponožky. To, že mu vysvlékáte ponožky. To, že jdete ven, to, že jdete domů. Není toho málo. Je dobré podotknout, že u batolat to není nic neobvyklého – zkrátka to tak mají - smích a pláč v jednom pytlíčku. Ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Jejich emoce jsou silné, ale rychle odeznívají. Obdobím batolecího vzdoru si projdou v nějaké formě snad všechny děti.                                                                       

U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji

Potud je vše v pořádku. Ale u toho našeho batolete je všechno nějak intenzivnější. Všimnete si toho hlavně mezi dalšími dětmi a všimne si toho i vaše okolí. Že je věčně v pohybu, ale přitom zvláštně neobratné (častěji padá nebo mu něco padá). Napadají ho takové nápady, které ostatní děti nenapadnou, takže musíte být stále ve střehu. S ostatními dětmi touží být v kontaktu, ale často na to jde moc hrr a děti ho proto odmítají. Občas nějakého toho kolegu z pískoviště vezme lopatkou po hlavě, zatahá za vlasy, při odchodu z hřiště ztropí scénu. U hry dlouho nevydrží a situaci nám navíc neulehčuje, že komunikace mezi námi a potomkem zatím vázne. Dítě toho moc nenamluví, možná mu bude trvat déle, než se rozmluví, případně se ve vývoji řeči objeví nějaké potíže (řeč je méně srozumitelná, někdy i hůře rozumí ono nám). Jako vždy, výjimky existují, třeba zrovna to vaše dítě mluví od časného věku velmi hezky, srozumitelně, dokonce i to „r“ mu zadrnčí ještě před nástupem do školky. A mluví rádo a hodně, někdy „páté přes deváté“.

Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost. Není to snadné, popravdě je to občas docela dřina a vy si v tajných fantaziích přehráváte různé scénky, oblíbená bývá např. ta, ve které figurujete jen vy a kafe, které zvládnete vypít dřív, než úplně vychladne. Protože však mnoho podobně živých dětí denní spaní nekompromisně zruší, aniž by to s vámi předem konzultovalo, víte, že na dlouho zůstane jen u fantazie. V těch vzácných chvílích, kdy máte pro sebe trochu klidu, přemýšlíte, proč je tak obtížné vyjít s vlastním dítětem. Proč působí často nespokojeně, proč je neustále jak z hadích ocásků, co máte dělat víc nebo líp, aby vám spolu bylo hezky? 

Nemůže to dítě mít ADHD? Jak už jsme zmínili v kapitole o neklidném miminku, na diagnózy je brzy a pokud budeme mít v tomto směru nadále pochybnosti, může nám naše  podezření odborník určit s větší přesností nejdříve u předškoláka.                

Inzerce

Neklid u batolete může být způsoben ledačím. V první řadě se může jednat o naše zkreslené představy pojmů, jako je „hyperaktivita“, „pohybový neklid“ apod. Jednoduše řečeno – máme doma naprosto zdravé, pouze živější, aktivnější dítě, ale z různých důvodů (např. jsme odlišného temperamentu než potomek, případně máme malou zkušenost s dětmi tohoto věku, máme na dítě nároky neodpovídající jeho věku apod.) ho vnímáme jako „hyperaktivní“. V tomto případě, pokud si budete chtít aspoň trošku postěžovat, dozvíte se obvykle od svého okolí nejspíš jen to, že máte být rádi, že máte veselé, živé dítě, protože takto alespoň víte, že je v pořádku, protože dítě, co byste večer našli ve stejném koutě, kam jste ho ráno posadili, by v pořádku nejspíš nebylo. A opravdu - když se více zaměříte na pozorování dětí podobného věku, všimnete si, že „živých“ batolat je všude dost, je to tak v pořádku a vy můžete být i s tím vaším Neklidem zcela v klidu.           

Jiný případ, kdy se děti jeví jako zvýšeně neklidné, až „zlobivé“ a nemusí se přitom jednat o ADHD, je nevhodně zvolený výchovný přístup. Příliš liberální, bez hranic a jakýchkoliv omezení. Dítě tedy může být pouze nevychované, ale zároveň nelze vyloučit, že může mít ADHD a nesprávným výchovným vedením se projevy ještě zesilují. Zkrátka to není jednoduché, určitě se k této problematice ještě později vrátíme. Zatím se v příští kapitole podívejme na to, co můžeme nabídnout neklidnému batoleti. Ostatně i tomu klidnému. Všem.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD? - diskuze

Poradna

Vývoj dítěte

| Iveta Buďová | 12.10.2021, 13:09

Dobrý den paní Mgr. Matoušková.
Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den, doporučila bych vám svoje pochybnosti o vývoji vašeho dítěte zkonzultovat se synovým ošetřujícím pediatrem. Lékař zná vašeho chlapce odmalička, a pokud by zjistil nějaké nesrovnalosti v jeho vývoji, tak by je určitě řešil. Bez možnosti pozorovat chování vašeho chlapce není možné posoudit, zda se jedná o nějaký problém v jeho vývoji. Nicméně podle projevů, které popisujete, se jeví, že chování vašeho chlapce v podstatě odpovídá věku. Za potížemi se spánkem a neklidem od narození se může skrývat více aspektů, může jít o dítě s dráždivější a citlivější nervovou soustavou, dítě, u kterého se do budoucna může, ale také vůbec nemusí rozvinout syndrom ADHD a obdobné potíže mohou vykazovat i děti s mimořádným nadáním. Zatím je však váš chlapec na jakoukoliv diagnózu velmi malý a může se jednat opravdu jen o normální vývoj a vyspívání nervového systému, kdy se cca do šesti let věku samo upraví. Ohledně kontaktů s ostatními dětmi jsou reakce syna v normě, děti v tomto věku nejsou ještě schopné kooperativní hry, hrají si spíše vedle sebe. Některé společnost vrstevníků a jiných dětí vysloveně vyhledávají a jiné se ostatních dětí bojí a vyhýbají se jim. Můžete však synovi pomoci se do hry nebo mezi ostatní děti zapojit, běžte si hrát společně s ním, když se toho dožaduje, můžete zkusit koordinovat jeho hru s jiným dítětem. Nejlépe pokud máte nějaké kamarádky s podobně starými dětmi, tak si můžete hrát s nimi a ukázat jim tak, jak mohou spolu komunikovat a jak si hrát. Na separační úzkost má syn v tomto věku nárok stejně jako se již může ozývat období vzdoru. Oboje jsou vývojové etapy, které jsou sice náročné na trpělivost a výdrž rodiče, ale oboje s vývojem dítěte odezní. Do kontaktů s ostatními dětmi syna nenuťte, nesnažte se jej za každou cenu socializovat, spíše nabízejte různé aktivity, a pokud si sám netroufá, tak se do nich zapojte s ním. Rok do nástupu do školky je ještě dlouhá doba, vždyť se jedná o polovinu života vašeho dítěte. Děti v tomto období dělají obrovské vývojové pokroky a to, že na školku není syn zralý ve dvou letech neznamená, že nebude zralý ve třech letech. Můžete zdravý vývoj syna podpořit nabízením různých aktivit, evidentně mu dělá dobře pravidelný režim, který zachovávejte a vytvořte mu co nejklidnější rodinné prostředí. Obavy ze zvuků mají sice některé děti s poruchou autistického spektra, jedná se však v jejich případě o celý komplex potíží. Také mnohé citlivější děti se různých hlasitých nebo neobvyklých zvuků bojí a s autistickými projevy to nemá nic společného. U dětského lékaře byste kolem dvou let měli vyplňovat dotazník na zachycení možných symptomů poruchy autistického spektra, můžete se lékaře zeptat na výsledek a opět platí, že pokud by měl lékař nějaké pochybnosti, tak by vám doporučil další odborné vyšetření. Nezapomínejte také na svou psychohygienu a využívejte hlídání od prarodičů, kdy syn nemá problém, nebo ho nechejte si hrát s tatínkem a někam si zajděte, setkejte se s přáteli, odpočiňte si. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 21.10.2021, 11:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×