Inzerce
Inzerce
Inzerce

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD?

Naše batole je asi trochu živější (aneb Slezte z toho lustru, Donalde, vidím Vás!)

Tak už nám to naše děťátko chodí a to je důvod k radosti. Možná začalo s chůzí dříve nebo naopak později, než uvádí příručky (mezi námi – podle příruček se řídí málokteré dítě, netřeba se tedy vzrušovat), možná při cestě za prvními krůčky vynechalo lezení a rovnou se postavilo. Buď, jak buď, hlavně, že chodí. A ono chodí pořád. Je k nezastavení. Chodí, pobíhá, klopýtá a škobrtá. Brzy vyleze úplně všude nebo se o to aspoň pokusí. Pády přestáváte počítat a občas nostalgicky vzpomenete na dny, kdy dítě jen leželo. Sice leželo hlasitě, ale aspoň byla záruka, že jste ho vždy našla tam, kde jste ho položila.

Co se začalo samo pohybovat, pláče sice méně často, přece jen má nyní více podnětů, takže i více zábavy, ale když už s pláčem začne, stojí to za to. Nikdy nevíte, co všechno může záchvat pláče vyvolat. To, že mu oblékáte ponožky. To, že mu vysvlékáte ponožky. To, že jdete ven, to, že jdete domů. Není toho málo. Je dobré podotknout, že u batolat to není nic neobvyklého – zkrátka to tak mají - smích a pláč v jednom pytlíčku. Ze smíchu plynule přechází v usedavý pláč a naopak. Jejich emoce jsou silné, ale rychle odeznívají. Obdobím batolecího vzdoru si projdou v nějaké formě snad všechny děti.                                                                       

U neklidného dítěte vše probíhá intenzivněji

Potud je vše v pořádku. Ale u toho našeho batolete je všechno nějak intenzivnější. Všimnete si toho hlavně mezi dalšími dětmi a všimne si toho i vaše okolí. Že je věčně v pohybu, ale přitom zvláštně neobratné (častěji padá nebo mu něco padá). Napadají ho takové nápady, které ostatní děti nenapadnou, takže musíte být stále ve střehu. S ostatními dětmi touží být v kontaktu, ale často na to jde moc hrr a děti ho proto odmítají. Občas nějakého toho kolegu z pískoviště vezme lopatkou po hlavě, zatahá za vlasy, při odchodu z hřiště ztropí scénu. U hry dlouho nevydrží a situaci nám navíc neulehčuje, že komunikace mezi námi a potomkem zatím vázne. Dítě toho moc nenamluví, možná mu bude trvat déle, než se rozmluví, případně se ve vývoji řeči objeví nějaké potíže (řeč je méně srozumitelná, někdy i hůře rozumí ono nám). Jako vždy, výjimky existují, třeba zrovna to vaše dítě mluví od časného věku velmi hezky, srozumitelně, dokonce i to „r“ mu zadrnčí ještě před nástupem do školky. A mluví rádo a hodně, někdy „páté přes deváté“.

Inzerce

Téměř neustále vyžaduje naši pozornost, velmi často potřebuje naši náruč a nepřetržitě zkouší naši lásku a trpělivost. Není to snadné, popravdě je to občas docela dřina a vy si v tajných fantaziích přehráváte různé scénky, oblíbená bývá např. ta, ve které figurujete jen vy a kafe, které zvládnete vypít dřív, než úplně vychladne. Protože však mnoho podobně živých dětí denní spaní nekompromisně zruší, aniž by to s vámi předem konzultovalo, víte, že na dlouho zůstane jen u fantazie. V těch vzácných chvílích, kdy máte pro sebe trochu klidu, přemýšlíte, proč je tak obtížné vyjít s vlastním dítětem. Proč působí často nespokojeně, proč je neustále jak z hadích ocásků, co máte dělat víc nebo líp, aby vám spolu bylo hezky? 

Nemůže to dítě mít ADHD? Jak už jsme zmínili v kapitole o neklidném miminku, na diagnózy je brzy a pokud budeme mít v tomto směru nadále pochybnosti, může nám naše  podezření odborník určit s větší přesností nejdříve u předškoláka.                

Inzerce

Neklid u batolete může být způsoben ledačím. V první řadě se může jednat o naše zkreslené představy pojmů, jako je „hyperaktivita“, „pohybový neklid“ apod. Jednoduše řečeno – máme doma naprosto zdravé, pouze živější, aktivnější dítě, ale z různých důvodů (např. jsme odlišného temperamentu než potomek, případně máme malou zkušenost s dětmi tohoto věku, máme na dítě nároky neodpovídající jeho věku apod.) ho vnímáme jako „hyperaktivní“. V tomto případě, pokud si budete chtít aspoň trošku postěžovat, dozvíte se obvykle od svého okolí nejspíš jen to, že máte být rádi, že máte veselé, živé dítě, protože takto alespoň víte, že je v pořádku, protože dítě, co byste večer našli ve stejném koutě, kam jste ho ráno posadili, by v pořádku nejspíš nebylo. A opravdu - když se více zaměříte na pozorování dětí podobného věku, všimnete si, že „živých“ batolat je všude dost, je to tak v pořádku a vy můžete být i s tím vaším Neklidem zcela v klidu.           

Jiný případ, kdy se děti jeví jako zvýšeně neklidné, až „zlobivé“ a nemusí se přitom jednat o ADHD, je nevhodně zvolený výchovný přístup. Příliš liberální, bez hranic a jakýchkoliv omezení. Dítě tedy může být pouze nevychované, ale zároveň nelze vyloučit, že může mít ADHD a nesprávným výchovným vedením se projevy ještě zesilují. Zkrátka to není jednoduché, určitě se k této problematice ještě později vrátíme. Zatím se v příští kapitole podívejme na to, co můžeme nabídnout neklidnému batoleti. Ostatně i tomu klidnému. Všem.

Inzerce
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Neklidné batole – jedná se už v tomto věku o ADHD? - diskuze

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×