Inzerce
Inzerce
Inzerce

Video: Jak na plochou nohu u dětí? Jak jí předcházet cvičením?

Víte, že plochá noha může mít za následek bolesti krku, hlavy, beder, nebo dokonce kolen? Těmto problémům se přitom dá předcházet, a to pomocí několika jednoduchých cvičení, která si ukážeme ve videu.

Do ordinace fyzioterapeutů často přicházejí děti s diagnózou ploché nohy, ale po vyšetření se ukáže, že je to funkční dětská plocho vbočená noha. Poté, co si fyzioterapeut dítě srovná, se před očima maminek klenba vyklene. Proto učíme maminky, jak dítě nastavit tak, aby si zažilo správnou polohu nožky, u které si klenbu aktivuje samo.

Inzerce

Video celého cvičení

Základem všeho je kvalitní sed (1:05 – 2:30)

Při správném sedu jsou kyčle výš než kolena, rovná záda, chodidla a kolena asi na šířku kyčlí. Polovina čéšky by měla směřovat přibližně mezi druhý a třetí prst. Chodidla jsou opřená pod palcovým kloubem, pod malíkovým kloubem a uprostřed paty. Palečky nekamarádí s ostatními prstíky. Prstíčky jsou roztažené doširoka do vějířku a jsou rovně položené na zemi, nechňapají. Vidíme krásně vyklenutou klenbu.

Inzerce

Inzerce

1. cvik: Nadzvednutí paty v tříbodové opoře (2:35 – 3:00)

Nadzvedneme patu, zároveň udržujeme pod palcovým a malíkovým kloubem oporu. Kolena jdou od sebe a záda jsou narovnaná.

Inzerce

2. cvik: Houpací kočička (3:01 – 4:03)

Nejprve si klekneme na čtyři. Máme rovná záda, ramena od uší, narovnanou hlavu, kolena od sebe a chodidla směřují k sobě. V druhém kroku sedneme na paty, klenba je krásně vyklenutá, prsty do vějířku. Vracíme dítě zpět do 7. měsíce, do období, kdy probíhá intenzivní vývoj klenby.

3. cvik: Medvěd (4:04 – 4:28)

Stejná výchozí pozice v kleku jako v předchozím cviku, ale zapíchneme prsty nohy do podložky. Poté zvedneme kolena z podložky, při tom držíme dle možností rovná záda a krk. Chvíli tuto pozici držíme a poté opět vrátíme kolena na podložku. 

4. cvik: Tleskání ploskami (4:29 – 5:27)

Lehneme si na záda, chytneme si nožičky (levou rukou levou nohu, pravou rukou pravou nohu) a tleskáme ploskami nohou, děláme paci paci nožičkami. Zase si vzpomenete, jak jste byli půlroční miminka, začali si chytat nožičky a potom si je dávali do pusinky. Je možné cvik rozšířit o úchop hračky, můžeme použít např. kostku nebo balonek, kterou se snažíte chodidly udržet, než napočítáte do deseti.

5. cvik: Letadlo (5:28 – 6:23)

Jednu nohu si dáme dozadu, narovnáme záda a roztáhneme ruce do křidýlek. Poté letadlo vzlétne –zvedneme se z podložky na kolena, chvíli držíme a vrátíme se dolů. Je důležité prostřídat během opakování tohoto cviku obě nožičky, tedy aby nejprve byla vepředu jedna a potom druhá noha.

6. cvik: Rytíř (6:24 – 7:30)

Přední nožička je opřená v tříbodové opoře (pod palcovým kloubem, pod malíkovým kloubem a uprostřed paty), osa kyčel, koleno, noha. Stejně jako vsedě padá osa čéšky mezi druhý a třetí prstík. Záda jsou napřímená, hlava je narovnaná. Koleno a kotník jsou na stejné úrovni, koleno nesmí nikdy předběhnout špičku. Zvedneme se do stoje. Poté se vrátíme zpátky. 

Tento cvik je těžký, proto nabízíme dítěti oporu na ruce, pokud ji potřebuje.

7. cvik: Stimulace nožičky ježkem, senzomotorickou podložkou (7:31 – 9:31)

Pro stimulaci nožičky můžeme použít různé senzomotorické pomůcky, například ježky. Posadíme se do správného sedu, dáme si ježka pod nohu a pomasírujeme ježkem nožičku. Totéž provedeme i druhou nohou. Dáváme si pozor, abychom udrželi narovnaná záda a kolena od sebe.

Jak ještě můžeme nožičkám pomoct? Další možností stimulování klenby je použití senzomotorické podložky, kterou dáme dítěti pod nohy. Je možné umístit takovou podlahu i do pokojíčku, hlavně pokud tam jsou parkety, plovoucí podlaha nebo jinak stereotypní, rovný, tvrdý povrch. 

Dítě můžeme také nechat proběhnout bosé po překážkové dráze, pro kterou využijeme různé senzomotorické pomůcky. Díky takové překážkové dráze udržíme aktivní nožní klenbu a podpoříme její správný vývoj, obohatíme nohu o nové stimuly. A určitě to bude dítě bavit. ????

Cvičení můžete zhlédnout s komentářem ve videu

Cviky s dvojčaty Emičkou a Dituškou předvedla fyzioterapeutka Mgr. Radka Krajsová

Úvod: MUDr. Jana Martincová

Kamera: MUDr. Pavel Martinec

Grafická úprava: Mgr. Jaroslav Beneš

Autor: Mgr. Radka Krajsová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Radka Krajsová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Video: Jak na plochou nohu u dětí? Jak jí předcházet cvičením? - diskuze

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×