Výlet na zámek Hradce nad Moravicí (Fiona60)

Dcera měla šest let a nějaké to cestování už měla za sebou. Bylo léto, krásně a s manželem jsme již pokukovali po akcích na hradech a zámcích. Je to totiž náš společný koníček - historie a romantika procházek po hradních zahradách. Nejdál jsme snad byli na Prachovských skalách, ale to jsme ještě neměli dceru. Chtěli jsme ji překvapit  - vyrazit o víkendu všichni společně na Hradec nad Moravicí. Dcera se trochu vzpírala, protože nevěděla, co ji čeká, ale my se nedali. Cesta neměla trvat víc než hodinu a doufali jsme, že cíl cesty ji jistě svojí krásou překvapí.

Cesta byla ale dlouhá. Přestože jsem byla zásobená Kinedrylem, zastávkám z nevolnosti jsme se nevyhnuli. Už mi docházely nápady, jak ji zabavit a počítala jsem každý kilometr do cíle. Sláááva. Dojeli jsme sice bez nehody, ale zato s dost protivnou Natálkou. Doufala jsem, že ji to přejde, jen co uvidí ten nádherný zámek.

Procházeli jsme se po parku a já s radostí koukala po červených zdech a občas jsem zahlédla svatební průvod. A vida, to ji nakonec zaujalo. Žádný zámek. Žádná Bílá paní, které by šlápla na vlečku. Ale nevěsty a jejich šaty. Konečně ji můžu na něco nalákat a nešprajcuje se. Manžel odběhl koupit lístky na malý okruh a my jsme zatím procházeli okolí a čekaly na celou hodinu, kdy měla prohlídka začít.

Bylo to s ní ale děsně těžké. Prvně nechtěla na zámek, pak tedy že jo, ale jen šmírovat nevěsty při focení a teď jsme ji zase nemohli dostat ze zahrady. Nakonec jsem jí přemluvila, ale asi jsem to měla rovnou vzdát. Ten okruh s Natálkou byla silná káva pro každého.

Při výkladu totiž neustále vyrušovala nějakou šíleně důležitou otázkou. Pak se zase začala nudit a rozhodla se za každou cenu překonat šňůru, za kterou se NESMÍ chodit. Prvně se sesunula a snažila se ji podlézt, pak zase šlapala na její prověšený střed.... To už se na nás začal mračit i průvodce. Lidé totiž pomalu sledovali víc nás než jeho výklad. A když jsem ji plácla přes zadek, ostatní se jen křenili. Zasloužila by si i víc. Při jednom velice zajímavém výkladu jsem ji na chvíli pustila z očí a jen slyším: „Ať ta holčička přestane sahat na ten obraz!“. Malá na něj sice už nesahala, ale obraz se kýval na hřebíku ze strany na stranu - obraz za několik milionů korun. To by se ve mně krve nedořezal. Zase to byla naše Natálka. No řeknu vám, jít s malou na hrad mě už nikdy ani nenapadne. I kdyby mě sebevíc prosila.

Po tomto zážitku už ji do ničeho netlačím. Když nás s manželem chytne toulavá bota a chceme se někam podívat. Pošleme ji k babičce na vesnici za jejími kamarádkami a máme klid. Protože tato zkušenost nám stačila víc než dost.

Uživatelce Fiona60 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce