Májová dovolená na Vysočině (Martina85)

Byla asi půlka února, když jsme s přítelem pomalu začali přemýšlet, jak využijeme jeden z květnových prodloužených víkendů. Když jsme byli ještě sami dva, jezdili jsme se někam podívat celkem často, kromě větších dovolených ještě každé dva nebo tři měsíce aspoň na víkend. Ale s miminkem se samozřejmě všechno změnilo.

Naposledy jsme někde byli měsíc před porodem a teď už má Kubíček víc jak půl roku. Docela nám to už chybělo, přece jen je super na pár dní vypadnout z města, nechat tu starosti a poznávat nová místa. Tak jsme přemýšleli, kam bychom se chtěli podívat tentokrát. Pěkných míst,  na které jsme už dřív měli v plánu zajet se podívat, je spousta, jenže to byla kritéria výběru trošku jiná, nějaký pěkný zámek, hrad nebo jiné zajímavé památky v okolí a podobně. Teď jsme potřebovali spíš něco vhodného na procházky s kočárkem a samozřejmě taky ubytování s postýlkou na pokoji a vůbec vhodné pro dítě. Shodou okolností tady na Bolu zrovna proběhla diskuze, ve které jsem našla tip na penzion ve Fryšavě, a moc se nám zalíbil. Takže bylo jasno, jede se na Vysočinu. Hned druhý den jsem zamluvila pokoj a pak už zbývalo se jen těšit.

Den před odjezdem jsem už měla pořádnou cestovní horečku jako vždycky a pořád dokola jsem kontrolovala obsah kufru, i když jeho balení je moje práce, takže vím přesně, co obsahuje. Tentokrát jsem si nemohla pomoct, o mě a přítele až tak nejde, ale co kdyby něco důležitého pro Kubíčka chybělo. Já si vzala jen pár triček, náhradní boty, kalhoty a mikinu, muž toho měl ještě míň, ale to bych nevěřila, kolik toho potřebuje půlroční mimino na čtyři dny. To máme bodyčka s dlouhým i krátkým rukávem, kdyby náhodou bylo tepleji, než říká předpověď, a radši tak dvě na den, dále punčochy, teplejší kalhoty, tenké kalhoty, tepláky na hraní, mikiny teplé i lehčí, čepičky. Na noc pyžamko a oblíbeného pejska, ten sice měří přes metr a je docela neskladný, ale bez něj by Kubíček neusnul. A kosmetiky má taky skoro víc než já, to je něco na mytí, na mazání tělíčka, na obličej, proti sluníčku. A pak ještě jídlo, na večer krabice kaše, miska, lžičky, bryndáky, na oběd skleničky a ohřívačka. No a samozřejmě zásoba plínek a ubrousků. Jo a taky hračky, aby se nenudil. Bylo skoro neuvěřitelné, že se nám všechno vešlo do jednoho kufru.

Ráno byl budíček jako obvykle před šestou, tak jsme se v klidu vypravili a po deváté vyrazili. Kubík celou cestu prospal, vzbudil se až těsně před cílem, takže byl odpočatý a měl dobrou náladu. Hned po příjezdu nás ubytovali a první dojmy byli dobré. Součástí penzionu byla i pěkná restaurace, kde jsme si dali oběd. A pak už jsme jedli jenom tam, pan kuchař vařil opravdu výborně. Kubíček si okamžitě získal veškerý personál. Celou dobu, než jsme se najedli, vydržel na stole pást koníčky a rozdával úsměvy na všechny strany. Seděli jsme u stolu, kolem kterého se procházelo na zahrádku a každý, kdo šel kolem, se zastavoval a usmíval se na toho našeho broučka. A jemu to dělalo moc dobře, být za hvězdu:-). Za domem byla parádní dřevěná pirátská loď jako prolízačka, taky velká trampolína a samozřejmě pískoviště, škoda, že si to ještě Kubíček nemohl užít.

Po obědě jsme vyrazili na výlet k nedalekému rybníku Milovy. Počasí nám navzdory předpovědím přálo, svítilo sluníčko a bylo příjemně. Dokonce se jeden pán v rybníce i koupal, ale já bych tam tedy nevlezla ani za nic, na to se mám moc ráda. Po procházce jsme sedli do auta a popojeli o kousíček  dál, kde je malá kavárna a tam si dali na zahrádce místní kávu Hofr, která se praží naproti přes ulici. No musím říct, že jsem zvyklá na něco jiného, příště si ji klidně odpustím. Ale kynutá buchta s povidlím, co jsem si k tomu dala, byla výtečná. Pak jsme se vydali ještě na procházku do lesa, ale moc daleko jsme nedošli, protože to už byl Kubík definitivně vzhůru a značně rozladěn z neustálého předělávání z autosedačky do kočárku a zpátky. Řval už doslova jak na lesy, tak ho musel vzít tatínek do náruče a kus cesty zpátky nést, aby nevyplašil všechnu zvěř. A to jsem si chvíli před tím pochvalovala, jak je oproti městskému hluku úžasné to ticho. Jediné, co ho na chvíli umlčelo, byli koně, kteří procházeli kolem nás. Taková velká zvířata viděl zblízka poprvé a byl z nich paf. Nemělo smysl se ještě někde stavovat, tak jsme se vrátili zpátky do penzionu. Stejně už bylo pět hodin a Kubík je zvyklý po šesté na koupání, o půl sedmé má kaši a pak hned spát. Měla jsem trochu obavy, jak to bude s usínáním v jiném prostředí a cizí postýlce, ale byl úplně zlatý, usnul jako obvykle.

Tak trochu naivně jsem doufala, že mu čerstvý venkovský vzduch udělá tak dobře, že si ráno přispíme. No nic, Kubíček odmítl respektovat, že na dovolené by se měl člověk hlavně pořádně vyspat a tak byl budíček jako vždy před šestou. Do snídaně byly ještě dvě hodiny času, tak jsme si trochu pohráli v posteli a až to malého přestalo bavit, oblékli jsme se a šli se projít kolem penzionu. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že se zrovna já budu někde courat v sedm hodin ráno a to dobrovolně, považovala bych ho za blázna.

Po snídani jsme vyrazili na výlet do Žďáru nad Sázavou. Nejdřív jsme si prošli centrum a pak si aspoň zvenku prohlédli místní zámek. Ještě jsme se chtěli projít kolem rybníka a podívat se do poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, je zapsán na seznamu UNESCO a mně se velmi líbí jeho půdorys pěticípé hvězdy. Jenže už předtím mě začal zase zlobit žlučník a i když jsem si vzala hned kapky, nechtělo to přejít. Takže z další procházky sešlo a jelo se zpátky. Abych si kostel aspoň vyfotila, zajeli jsme nahoru k němu, já vystoupila a metr od auta udělala dvě fotky. Prostě jako moderní zlenivělí turisté:-). Odpoledne mi pořád nebylo nejlíp, tak vzal tatínek Kubíka ven a já jsem zůstala na pokoji a trochu si zdřímla.

Další den mi bylo už úplně dobře, tak jsme zase po snídani vyjeli, tentokrát do Nového města na Moravě. Zaparkovali jsme kousek od náměstí a vydali se na průzkum. Velmi mě uchvátil kostel uprostřed náměstí, který je celý dokola zdobený nádhernými malbami. Vůbec se mi to město moc líbilo, aspoň tedy ten střed, co jsme si prohlédli. Po procházce jsme si dali dobrý zákusek v cukrárně, ale to už se Kubíček v kočárku zase probudil, tak jsme se vrátili zpátky k autu. Do oběda bylo ale pořád času dost, tak jsme se ještě zastavili na kávu v hotelu Ski, který stojí u startu známého běžkařského závodu Zlatá lyže. Zrovna probíhali přípravy na cyklistický závod, který se tam konal další víkend (letos proslavený hlavně množstvím ukradených kol).

Po obědě byly v plánu rybníky Velké a Malé Dářko. Je tam vážně krásně, kolem vody jenom lesy a ticho, úplný balzám na duši. Sice se trochu ochladilo a u vody i docela foukalo, ale jak jsme zašli do lesa, bylo příjemně. Kubíčkovi se po přesunu z auta do kočárku podařilo znovu pěkně usnout, tak jsme se vydali kolem Malého Dářka, že si ho obejdeme. Vedla tam pěkná asfaltová silnice, z jedné strany chatky a z druhé les, skoro ani živáčka, jen občas projel cyklista. Oba předešlé večery byla bouřka a pořádně pršelo, tak se teď všechno krásně zelenalo. Ale nakonec se nám rybník obejít nepodařilo. Asi ve tři čtvrtě cesty jsme se museli otočit a vracet se zpátky, protože asfalt skončil a dál vedla jen lesní cesta, která byla díky dešti s kočárkem neschůdná. Jakmile jsme došli zpátky k hrázy,

Kubíček se už dost vyspinkal a dostal pořádný hlad, tak jsme si ještě na chvíli sedli u vody a já ho nakojila. Myslím, že i jemu víc chutnalo takhle v přírodě. Ale největší úspěch u něj měl potom bagr, co zrovna nakládal hlínu na náklaďák, u toho jsme se museli zastavit a Kubík na něj vydržel koukat asi deset minut, dokud neskončili. No jo, je to prostě chlap, jak má být. :-)

Kubíček asi tušil, že je to náš poslední večer tady a chtěl si ho pořádně užít, protože o půl osmé pořád nechtěl spát. Tak jsme si ještě zašli do restaurace na dobrou kávičku a taky se rozloučit s paní číšnicí, která se o nás tak pěkně starala. Pak už v klidu usnul a my jako vždy chvilku po něm.

Ráno po snídani zbývalo už jenom zabalit kufr a kolem deváté jsme vyrazili zpátky domů. Bylo to moc fajn, na Vysočině je krásně. Příští rok plánujeme jet sem zase aspoň na víkend. A určitě se znovu ubytujeme v penzionu Fryšava, protože zdejší personál a jeho vstřícnost a ochota se jen tak všude nevidí. To už si Kubíček bude moct užít aspoň pískoviště nebo skluzavku z pirátské lodi. A já třeba i s ním vyzkouším tu trampolínu.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.