Výlet do vinařského ráje (Martina85)

Lednicko-Valtický areál, to je nádherná příroda a množství zajímavých staveb, které stojí za zhlédnutí. My jsme se vydali přímo do města Valtice. Celé okolí je vinařskou oblastí a Valtice se pyšní titulem Hlavní město vína. Sídlí zde totiž Národní vinařské centrum, které provozuje veřejnou degustační expozici Salon vín ČR. Pro milovníky vína to musí být ráj, nás sem ale lákaly hlavně památky a příroda.

Jako první jsme si zajeli prohlédnout Kolonádu na Reistně. Původně jsme chtěli zaparkovat dole ve městě a vydat se pěšky na kopec, což je asi 1,5 kilometru dlouhá procházka mezi vinicemi, ale tentokrát zvítězila pohodlnost a zajeli jsme si nahoru autem. Od auta je to sotva pět minut chůze a už se před námi začne rýsovat docela monumentální stavba. Nechal ji před skoro dvěma sty lety postavit Jan I. z Lichtenštejna jako památku a uctění rodu svých zesnulých bratrů a otce. Sloužila jako vyhlídka a byla jedním z prvních tehdejších turistických cílů.

Až jsme se nabažili pohledem na výzdobu, zakoupili jsme si vstupenku a vydali se po schodech nahoru rozhlédnout se po okolí. Kubíček byl vzhůru a paní na pokladně ochotně pohlídala kočárek, takže jsme mohli jít všichni najednou. Kromě Valtic, které jsme měli jako na dlani, je vidět i blízký Mikulov, Pálavské vrchy, Minaret v parku Lednice a v dálce se rýsující Malé Karpaty. Kubíčka vyhlídka moc nezajímala a taky už dostával trochu hlad, tak jsme se radši vrátili zpátky k autu a vydali se dolů do města najít nějakou dobrou restauraci, kde bychom se rovnou naobědvali i my.

Pány, kluky a nejen ty by mohlo ještě zajímat Muzeum železné opony, které je od Kolonády pár set metrů. Nachází se přímo v bývalém objektu pohraniční stráže na hraničním přechodu s Rakouskem. My si ho nechali na dobu, až bude Kubík trochu větší a bude z toho taky něco mít.

Na oběd jsme zašli do zahradní restaurace Albero kousek od náměstí. Ceny jsou tam sice malinko vyšší, ale zase nijak závratné. A musím říct, že si nevzpomínám, kdy jsem jedla lepší svíčkovou. Kuchař svou práci umí a taky je tam pořád plno. Kubík dostal svou obědovou skleničku samozřejmě jako první, jinak by to ani nešlo.:-)

Po obědě jsme vyrazili na obhlídku barokního zámku. Překvapil mě svou velikostí, měla jsem o něm jinou představu. V zámku jsou dvě prohlídkové trasy, ale ty teď nejsou nic pro nás, my jsme zamířili přes nádvoří rovnou do zámeckého parku. Je sice podstatně menší než lednický park, ale rozhodně je v něm příjemná procházka. Jelikož svítilo sluníčko a bylo opravdu teplo, ocenili jsme aspoň chvíli chodit ve stínu stromů. Kubíček zatím naznal, že je čas na odpolední spánek a zavřel očka.

Pomalým krokem jsme došli k Žabímu sklepu, nejmenšímu ze zdejších sklepů, kde se dřív uchovávaly potraviny. Letošní rok je zde expozice Mučírna a útrpné právo. Prohlídku jsme neabsolvovali, protože Kubíček pořád spinkal, takže by s námi nemohl. Mě by to sice zajímalo, ale jsem tak trochu strašpytel a sama bych do tmavého sklepa nevlezla. Aspoň jsme si tedy sedli u jednoho z plastových stolků venku a dali si kávu. Je tam totiž i takové malé občerstvení.

Odpočatí jsme se vydali dál parkem kolem aleje několika soch zpátky k zámku. Minuli jsme Bylinkovou zahradu Tiree Chmelar, která přiléhá k zámecké zahradě a je na ni samostatné vstupné. Vznikla před osmi lety jako navázání na dávnou tradici pěstování léčivých bylin pro bývalou nemocnici tady ve Valticích. My si její prohlídku odpustili, bylinky mi nic moc neříkají, ale pro někoho může být zajímavá.

Nakonec jsme ještě zamířili do zámeckého sklepení na již zmíněný Salon vín. Ale když člověk jen prochází a kouká na všechny ty lidi, co se baví se sklenkami v ruce, není to nic moc. Jenže přítel jako řidič degustovat nemohl, mě by to samotné snad ani nechutnalo a i kdyby, tak by mě Kubíček stejně nenechal. Tohle ho zrovna moc nezaujalo a ještě aby tak jo, v jeho věku, že?:-)

Sedli jsme proto zpátky do auta a vydali se směrem na Břeclav. Náš další cíl byl ale hned kousek za Valticemi. Po levé straně jsme hned za městem uviděli parkoviště přesně podle instrukcí a tak jsme zastavili, přítel vzal tentokrát Kubíčka už jen do náruče a šli jsme se ještě podívat na Rednez-vouz.

Říká se mu také Dianin chrám, protože je jako lovecký zámeček zasvěcen bohyni lovu Dianě. Probíhají zde i prohlídky, ale my si ho pro tentokrát obešli jen zvenku a pak už spěchali zpět k autu a domů.

Den totiž zase strašně rychle utekl a už se pomalu blížil večer a čas Kubíčkovy kašičky na dobrou noc. Cestou zpátky byl proto trochu nevrlý, ale za to jsme si mohli jen my sami. Když se nám někde líbí, nevíme, kdy se vydat zpět.:-)

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.