Proč bychom se báli na Prachovské skály (nadule1)

Na výlety s dětmi jezdíme rádi. Je pravda, že jim musíme částečně přizpůsobit program, ale zvládneme s nimi prakticky cokoliv.

Jeden z nejkrásnějších výletů byl do Českého ráje, kde jsme si udělali základnu a vydávali se na průzkum blízkého i vzdálenějšího okolí. Rádi vzpomínáme zejména na výlet do Prachovských skal.

Na parkovišti u Prachovských skal jsme našli poslední volné místečko, Kubík se ještě na cestu posilnil a vyrazili jsme. Docela nás zarazilo, že se do skal platí vstupné. A další věc, která nás vyvedla z míry, byl dav turistů. Měli jsme představu příjemné a klidné procházky v přírodě - jen my, les a skály ...možná sem tam nějaký ten horolezec :-) a místo toho tam byla hlava na hlavě.

Vydali jsme se po červené. Po schodech jsme zdolali kopec a dostali se na nádhernou vyhlídku. Ani to nebylo tak náročné, jak jsme čekali. Jenom nás mrzelo, že si člověk tu scenérii nemohl v klidu vychutnat, protože sem neustále přicházeli další a další lidé. Tak jsme pokračovali v cestě na vyhlídku č. 2. I zde bylo na co koukat. Kromě skal v blízkém okolí, se nám naskytl nádherný výhled na nedaleké Trosky. Až nám to bralo dech.

Poté nás čekalo rozhodnutí, zda jít dolů mezi skály (asi milion schodů dolů - naštěstí alespoň se zábradlím) nebo pokračovat po hřebenu. Protože začalo trochu poprchávat, rozhodli jsme se sejít dolů mezi skály, že se vyhneme dešti. Ale déšť s námi měl jiné úmysly. Chytil nás asi v polovině sestupu a tak jsme se honem přitiskli ke skále a schovali se tam.

Netrvalo dlouho a přeháňka byla pryč, tak jsme opustili náš úkryt a vydali se na další cestu. Jenže ani ne po dvou minutách se déšť spustil nanovo - i tentokrát se nám podařilo najít vhodný úkryt, i když místo už to bylo horší. Stáli jsme tam snad 15 minut a pořád a pořád pršelo. Chvílemi to už vypadalo, že přestane a pak se znovu rozpršelo... Nakonec se to nejhorší přehnalo a tak jsme se rozhodli, že se raději rychle vrátíme do auta.

A co myslíte? V momentě, kdy jsme byli mimo možnost se schovat, se rozpršelo znovu. Nám by ten déšť ani tak nevadil, ale dělali jsme si starost o Kubíčka, jak to zvládne. Úplně zbytečně. Na tom otevřeném dešti, kdy mu i přes snahu taťky, který ho bránil vlastním tělem, pršelo na obličej - usnul. A zařezával, že jsme to ještě neviděli. Doslova a do písmene chrápal jak na lesy.

Výlety s dětmi jsou prostě kouzelné.

Naduli1 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce