Maminka míní, dítě mění (Martina85)

"Dudlík je špatný". Tak tohoto přesvědčení jsem nabyla ještě během těhotenství a rozhodla se, že můj očekávaný syn dudlat prostě nebude. Vedlo mě k tomu hned několik důvodů. Za prvé to bylo kojení. Dočetla jsem se totiž, že dudlání hlavně v prvních týdnech může dost zkomplikovat kojení a v nejhorším případě vést i k jeho konci. Dudlík se totiž drží v pusince úplně jinak a když si na to miminko zvykne, je pro něj těžké správně si chytit bradavku a vynaložit námahu na sání. Samozřejmě je plno dětí kojících se v pohodě a přitom dudlají od malička, ale já si řekla, že nebudu nic riskovat. Dalším důvodem bylo odnaučování. Nelíbí se mi pohled na dítě, které třeba skoro ve třech letech přiběhne k mámě a musí vytáhnout dudlík z pusy, aby jí mohlo něco říct. Hrůzostrašné příběhy, jak se dítěti sebere dudlík a to nejmíň týden v kuse kvůli tomu nešťastně řve, až si potom nějak zvykne, se mi taky nezamlouvaly. A jako poslední důvod byla tak trochu má frajeřinka. Zamlouvalo se mi říkat na dotazy, kde má malý dudlík, "on ho nepotřebuje, obejdeme se bez šidítka". To jsem měla vzor v kamarádčině holčičce, která si bez dudlíka naprosto vystačila.

V porodnici se moc dudlíkům nefandí, to jsem si všimla hned. Viděla jsem na chodbě jen jednu maminku, jejíž dítko mělo v puse dudlíka. Nevím, jestli jí někdo i něco řekl, nebyla jsem s ní na pokoji, ale všimla jsem si, že se na to sestry nekoukají zrovna přívětivě. Dudlíků jsme samozřejmě dostali od příbuzných a kamarádů hned několik, ale já za ně poděkovala, schovala je do skříně a nerozbalila ani jeden. Většina reakcí byla podle očekávání kladných, chválili synka, jak je šikovný, že nic takového nepotřebuje. Ale musela jsem svůj názor občas i obhajovat. A někdy zbytečně. Třeba moje babička nemohla pochopit, proč malému nedám dudlík, když to k mimču prostě patří a při jeho sebemenším zaplakání jsem si to vyslechla vždy znovu.
Takto jsme zvládli první tři měsíce. Ale v té době mě už víc a víc zmáhaly večery, kdy syn nebyl schopný usnout jinak než ve velké posteli při kojení a i tak se to někdy povedlo třeba až na počtvrté. Každovečerní hodinový uspávací maratón mě donutil znovu zvážit možnost dát dudlíka. A tak jsme to na jeho tříměsíční narozeniny zkusili. První večer dudlíka plival, bylo vidět, že nechápe, proč mu něco takového strkám do pusiny. Ale druhý den už věděl co s tím a okamžitě byla znát změna k lepšímu. Poprvé jsme si vyzkoušeli i usínání v jeho postýlce a najednou to šlo. Sice jsem musela občas přiběhnout a vrátit vypadnutý dudlík kam patří, ale co to bylo proti dřívějšku. Od té doby usínal se svým parťákem dudlíkem a my měli zase klidné večery. Ovšem z postýlky s ním nesměl.
Čas utíkal a byl tu synův sedmý měsíc. S ním ale bohužel přišlo i vztekací období. Procházky s kočárkem, kde byl dřív schopný prospat snad celý den, se změnily v noční můru. Byl schopný řvát i hodinu než se mu podařilo vyčerpáním usnout. U jakékoli hry vydržel v klidu sotva pár minut a spustil hurónský řev. Byl věčně nespokojený a dával to hodně hlasitě najevo. Dlouho se ve mně bilo odhodlání dudlíka mu nedat a chuť mít klid. Až tedy na konci sedmého měsíce zapůsobil zřejmě můj pud sebezáchovy a dudlíka jsem dala. Ten božský klid se dal vyvážit zlatem. Synek si spokojeně hrál, dudlal si přitom a nevyžadoval ani mou pozornost. Procházky se opět staly radostí, s dudlíkem v pusině zase usínal hned před domem.
Momentálně má svoje dudlíky tři, cestovní se šňůrkou, ten je v pohotovosti v kočáru, a dva domácí. Jeden z nich bývá připraven v postýlce a druhý se volně pohybuje po bytě, aby byl k dispozici, kdykoli si syn žádá. O tom ani nevím, kde zrovna je, ale malý to ví naprosto bezpečně a vždy ho najde.
Je mi jasné, že jednou ho to budu muset odnaučit a asi to nebude lehké, ale co se dá dělat. Hlavně, že je spokojený a já tím pádem taky. Kolem sebe mám příklady dětí, které se dudlíku vzdaly docela snadno, tak budu doufat, že to třeba bude i náš případ. Jedno vím jistě a to, že případnému druhému potomku dudlík nabídnu a nechám ho rozhodnout se, jestli o něj má zájem. Ušetřím si tím možná spoustu nervů.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Maminka míní, dítě mění (Martina85) - diskuze

  • u první dcerky jsem dudlík velebila, ze začátku jsem ho také dávat nechtěla, ale vstávala na kojení každou hodinu a půl i v noci, s dudlíkem byl klid. Druhá dcera dudlík nechtěla, ale dokázala spát jako miminko celou noc, bohužel používá palec. A odnaučování dudlíku proběhlo naprosto hladce.
    Jana A   | 24.10.2012 20:29:22 | Reakcí: 1, poslední: 25.10.2012 06:42:17
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • My duldík měli první 3 měsíce. a jelikož jsme nesehnaly ten který měl jako první, tak jsme bez dudlíku. Syn jiný nechce a nijak neprotestuje. Dudlíky má hned dva v postýlce ale není potřeba :-)Ta snad to vydrží i nadále.  
    cartierka@centrum.cz   | 24.10.2012 11:19:40 | Reakcí: 1, poslední: 24.10.2012 20:07:55
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • přesně tak - není na tom nic špatného, dítě potřebuje občas dudlat a neboj, nakonec se ho přeci jenom vzdá.. a nemusí u toho týden plakat - odloží ho sám, až bude připravený  
    já mám zase opačný problém, naše 4měsíční Beatka dudlík nechce, jen prso.. a to je pro mě záběr, u Eli a Verunky jsem byla zvyklá dudlík dávat a tohle mimčo ne a ne, ani za nic!  
    jezurka   | 24.10.2012 11:12:31 | Reakcí: 2, poslední: 24.10.2012 20:40:13
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Tak přes den ho bude muset odložit už brzo, to ho donutím    . A na noc ať si ho to odnaučuje třeba budoucí manželka, s tím jsem smířená    . Věřím, že tě tím Beatka ničí, ještě si to moc dobře pamatuju. Tak snad se umoudří  .
      Martina85   | 24.10.2012 20:07:05
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        zato naše verunka (2,5r.) by s dudlíkem chodila i přes den   ale máme pravidlo, že z ložnice nesmí, tak ho dává spinkat do kapsáře a když si chce podudlat, dělá, že jde spinkat   aspoň ho pořád nemusíme hledat..
        u elišky jsem chtěla přesně ve 2 letech dudlík odbourat, tak jsme jí to vysvětlili a schovali.. takový hodinový záchvat před spaním jsem nikdy nezažila.. byla jsem ještě mladá, z diskuzí jsem měla načteno, že je třeba vydržet.. až se začla málem dusit, že chce dudlík, tak jsem vyměkla a vrátila ho.. za necelé dva měsíce jsem navrhla, že ho dáme skřítkům, protože budou mít miminko, dobrovolně ho odevzdala, skřítci jí nachystali přes noc nějakou dobrůtku a byl klid.. od té doby si na dudlík nevzpomněla   fakt to chce svůj čas  
        jezurka   | 24.10.2012 20:40:13
        Reagovat | URL příspěvku
  • Tak já jsem zase opačná rarita - dudlík jsem si nesla už sebou do porodnice a od druhého dne po porodu dcera dudlala. Jako jediná z maminek jsem tam měla spokojené nebrečící dítko a nebýt ostatních řvoucích miminek, tak bych se i vyspala   Jinak malá ho má od 5 měsíců jen na spaní nebo uklidnění před spaním v kočárku...   Jo a s kojením teda žádný problém nebyl, kojím do dneška a to jí za chvilku bude rok
    majandra   | 24.10.2012 11:03:50 | Reakcí: 1, poslední: 24.10.2012 20:02:47
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • seš dobrá, já bych to nevydržela:) Dceři jsem cpala dudlík od porodnice, ale nechtěla - až po měsíci si ho vzala. Ale tři měsíce a dýl, to bych prostě nevydržela :) Do roku ho měla v puse pořád, od roku jsem jí ho sebrala přes den a má ho jenom na spaní. Obešlo se to bez křiku :) Teď ho má na večerní spaní a ráno ho dobrovolně odevzdá a putuje do šuplíku, odkud ho vyndávám zase až večer. Takže nic není tak hrozné, jak se zdá:)
    Gastrica   | 24.10.2012 09:52:35 | Reakcí: 1, poslední: 24.10.2012 20:01:03
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Díky, ale ono se to zhoršovalo postupně, tak to nebylo ze začátku tak hrozný, jak to vypadá  . Mám v plánu to zařídit zas tak, jak to máš ty, ale zatím se na to mám moc ráda  .
      Martina85   | 24.10.2012 20:01:03
      Reagovat | URL příspěvku
  • Moc hezky napsáno. Uznávám, že obdivuju výdrž. Já jsem prckovi dudlík dala prvně při odchodu z porodnice. Tak strašlivě řval, že jsem se bála, že nás nepustí, že si budou myslet, že mu ubližuju. Doma ho chvíli míval a chvíli nemíval. Teď je na tom tak, že když se zabaví, tak ho nepotřebuje. Ale když ho hra začne nudit, začne brečet a je jasné, že chce dudlík. Netěším se na odnaučování ...ale taky nechci, aby ke mě ve třech letech běhal furt ho měl v papulíně!!
    Buik   | 24.10.2012 09:19:50 | Reakcí: 1, poslední: 24.10.2012 19:57:56
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Napadení ovoce

| SRenata | 20.09.2018, 10:33

Dobrý den,
jsem na začátku těhotenství, v 6 týdnu. Nechci samozřejmě něco podcenit, máme doma hroznové víno, které je trochu napadeno padlím, což je houbové onemocnění rostlin. Plody jsou ale zralé a napadené nejsou (jen některé - celý hrozen je buď špatný, nebo v pořádku, bobule jsou sladké bez bílého poprašku), jen větvičky kolem bobulí jsou s bílým popraškem. Chtěla jsem se zeptat, zda jsou tyto plody zdraví škodlivé (i když to na nich není přímo vidět), stejně tak, jak je známo třeba nahnilá zelenina nebo ovoce.
Předem děkuji za odpověď, hezký den
Renata Skoumalová

Dobrý den, bohužel nevím, zda napadení hroznů padlím může být škodlivé v těhotenství. Je to otázka spíše pro gynekologa.  

Mgr. Jana Eliášová | Babyonline | 21.09.2018, 13:54
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce