Inzerce
Inzerce
Inzerce

Nejhorší období (Tumik)

Když se Eliška narodila, byl to takový malý uzlíček, dvě kila třicet. Pro nás to bylo nejkrásnější a nejroztomilejší miminko na světě. Trvalo 14 dní, než jsme mohli domů z nemocnice. Tam byla naprosté zlatíčko, stále spící princezna. Po 14ti dnech jsme si jí přinesli domů. Všichni jí hned chtěli vidět a rozplývali se, jak je malinká, krásná a hodná. Hodná byla, ale jen přes den. To jsme ještě netušili, že v noci se mění v malinkého křiklouna. Roztomilost zmizela počínaje půlnocí. Byla schopná klidně tři hodiny v kuse plakat. S manželem jsme vymýšleli všelijaké finty, různé druhy nošení a pohupování. Ostatní to komentovali tím, že tohle je to nejhorší období. A když se překoná, pak už to bude dobré.

mimi

Ano období nočního brečení pominulo, začalo ale období nové. Přeskočím otáčení na bříško, u kterého jsem musela pokaždé asistovat, protože když nebyl směr, kterým chtěla Eli koukat podle jejího, spustila křik. A začnu u lezení a období malého průzkumníka.

Inzerce

břiško

Největší lákadlo byla psí miska. Vylévat vodu a rozhazovat granule je přece ohromná zábava. Strkat do pusy, na co přijdu, je přece v popisu práce všech batolat. I tohle období ostatní komentovali slovy, tohle je nejhorší období. Vydrž, pak už to bude dobré.

Inzerce

Následovala éra prvních krůčků. Boule nebyly ničím výjimečným. Můj postřeh se značně zlepšil. Zachytit zároveň padající dítě i právě ukořistěné klíče mířící do kanálu a balancovat k tomu s taškou plnou nákupu, žádný problém. Na moje občasné vzdechy jsem slyšela mně dobře známou odpověď. Teď je to nejhorší období, musíš vydržet.

chodí

Inzerce

Zároveň s prvními krůčky dorazily i první pokusy s konverzací. Podobně znějící slova dokážou kde komu zamotat hlavu. Byla jsem poměrně hrdá, že rozumím tomu, co moje dcera říká a že můžu tlumočit babičkám i tatínkovi, co jim chce sdělit. Že „pají“ může být pálí a nebo panenka, to podle situace apod.

Občas, ale došlo i mezi mnou a Eliškou ke komunikačnímu šumu. Jako když mi jednoho dne sdělila „boba“, což obyčejně bývá bota a já jí nadšeně odpovídala. „Ano Eli, panenka má botu“. Eliška mi ovšem nechtěla říct bota, ale bobek, který právě udělala vedle nočníku a rozťapala po celém bytě. Učení na nočník je další období a podle ostatních nejhorší a když se překoná, bude líp.

Inzerce

Já osobně si myslím, že každé období je nějakým způsobem osobité, jedinečné a krásné. I když zrovinka v tu chvíli nám může přijít obtížné. Ale přesto se na každé příští, nejhorší období těším. A v každém tom období je a bude naše Eli tím nejroztomilejším a nejhodnějším dítětem na světě.

s mami

Uživatelce Tumik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Nejhorší období (Tumik) - diskuze

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×