Moje zlatíčko (Akucinka)

Začnu tak jako každá máma, jak jinak začít toto téma než větou: ,,Miluji tě“.

A nyní malá zpověď mému zlatíčku…

Od té doby co jsme tě poprvé uviděla nemohu z tebe zpustit své oči. Jsi to nejdůležitější (p.s. samozřejmě i s tatínkem), co v životě mám. Dala bych za tebe svůj život a to bez váhání, vzala bych na sebe všechny nemoci světa, jen aby se ti obloukem vyhnuly.

Když jsi byla úplně malinkatá, tak jsi skoro celou část dne prospinkala. Nemohla jsem se nabažit pohledu na tebe v postýlce, kdy jsi i přes okolní ruch spokojeně podřimovala a nenechala se ničím rušit.

Později se tvá část dne, kdy jsi spinkala poněkud smrskávala a stále jsem mohla být celkem v klidu, tvé domoviště se z postýlky měnilo na kolíbku, houpačku, popřípadě dečku na hraní. Začala jsi se přetáčet na bříško a pomalu se otáčet kolem své osy, první náznaky lezení na sebe nedaly dlouho čekat.

Z lezení se najednou vyklubalo sezení, a tvé lezoucí techniky nebraly mezí a začalo první zkoumání okolí. Do téhle chvilky o tobě všichni tvrdili, jak jsi hodná a jaké mám štěstí, že nemám doma neposedu.
Z prvních náznaků chůze kolem nábytku si se přibližně 4 dny před tvým prvním rokem rozeběhla a od té doby běžíš, co ti nožky stačí.

Z malé roztomilé holčičky se postupem času vyklubala pořádná rošťanda. Všichni najednou o tobě mluví jako o malé neposedě. Nutno dodat, že jejich odhad celkem jasně vystihuje realitu.

Tvá neposednost, zlobící taktiky a nové a nové rošťárny občas maminku pěkně naštvou! Nicméně jsem moc šťastná, že tě mám. Musím se taky přiznat, že tvoje zlobení mi vůbec nevadí, miluji ho, dokazuješ mi na něm, jak moc a moc jsi šikovná. Ostatně ono to taky něco dá vymyslet pokaždé nějakou novinku, co mě naštve.

Závěrem: Už se nemůžu dočkat až mi poprvé řekneš: „Maminko mám tě ráda“. Dostaneš za to obrovskou pusinku a mamince jistě ukápne slza.

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce