Inzerce
Inzerce
Inzerce

Roztomilost sama (Buik)

Vím, že všichni poctivě popisují svoje zlatíčka, ale přiznám se, že to naše zlatíčko se ještě příliš neprofilovalo a tak přesně nevíme, co nás čeká. Na druhou stranu, když se nad tím tak zamyslím, máme se na co těšit. Protože, jestli bude jen trošku po nás, tak nás opravdu lituji.

Mareček a rodiče

Po mamince

Když jsem byla malá, byla jsem opravdu velké číslo. Vždycky, když je nějaká rodinná sešlost, brácha přidává k dobru jednu až dvě historky. Moje nejoblíbenější historka je o tom, jak jel za svou přítelkyní vláčkem. A jelikož naše maminka chtěla mít jistotu, že se bude chovat slušně, vyfasoval svou milou sestřičku (tedy mě) s sebou. Mně mohly být tak dva až tři roky, takže jemu sedmnáct nebo osmnáct. Já se vždycky moc těšila na jeho přítelkyni, měla jsem ji opravdu moc ráda. Když se za ní jelo, tak jsme nejdřív šli pěšky na nádraží a pak jsme jeli vláčkem asi čtyři stanice. Ten den byla velká zima, všude spousta sněhu. Do vlaku jsme přišli hezky zmrzlí, ale jen chvilička mi stačila na to, abych zase ožila. Tenkrát jezdil vláček jen s těmi lavicemi, žádné kupé a tak byl hezký rozhled. Sedli jsme si a já se rozhlídla. Líbila se mi paní vedle a tak jsem si s ní začala povídat. Brácha se jen tak usmíval, ale to netušil, jaké zbraně vytasím.
„Ahoj paní, já jsem Lucinka. Víš, my jedeme za Jituškou. To je bráchova přítelkyně, víš. Ona je moc hezká, ale má krátké vlasy a tak jí nemůžu česat. Ale Jiřík ji miluje, víš. Je to láska veliká. Jituška bydlí ve velkým baráku a má pejska. Pejsek sice smrdí, ale je krásnej.“ To už mě brácha čapnul a táhnul ke dveřím. A já mu bezelstně povídám: „Ale Jiříku, tady Jituška nebydlí, my musíme jet ještě jednu stanici!“. Celej vagon se začal smát a já měla pocit, že jsem řekla něco moc vtipného a tak jsem se začala taky smát. Brácha zase zapadl na lavici a jen s vyděšenýma očima čekal, co dalšího ještě lidem povím, čím dalším je ještě pobavím.

Po tatínkovi

Maminka dává po obídku Martínka spinkat. Martínek pozoruje strop, nechce se mu spinkat. Jeho pohled zaujme deka, kterou je přikrytý. Začne ji detailně studovat, otáčet, obracet až najednou jeho očka zaujme taková divná věc. Ta deka je v jednom místě nějaká divná, je tam řidší a je vidět nějaké jakoby pírko. Neváhá, strká do té řídké tkaniny nejdřív jeden prstík, pak druhý, třetí, celou ruku. „Jeee, co to je? Ta deka je plná pírek!“ Nejdřív vyndává pět pírek, pak dalších pět pírek, pak už pírka nabírá celýma rukama a má ohromnou radost, jak poletují po místnosti.
Po nějaké době ho přijde zkontrolovat maminka – neví, jestli se má smát, anebo brečet. Místnost vypadá, jako kdyby byla zasněžená. Všude je spousta pírek a uprostřed toho všeho spokojeně spinká Martínek.

Tak co myslíte, že z něj bude? Ukecanej loupežník?? Loupežnickej ukecánek??
Já doufám, že andílek :oD

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Roztomilost sama (Buik) - diskuze

  • Moc pěkné
    Nejvíc se mi líbila peříčka      
    Udunka   | 22.10.2012 13:11:44 | Reakcí: 3, poslední: 22.10.2012 13:40:12
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Moc pěkné
      No, mě taky .... jen bych to nechtěla uklízet!!!!
      Buik   | 22.10.2012 13:14:56
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Moc pěkné
        Myslím, že to šlo pořád lépe uklidit, než kdyyž se můj pes jako malý rozhodl pohrát si s pytlíkem sádry. Po návratu z práce nás doma čekala měsíční krajina  
        Udunka   | 22.10.2012 13:17:53
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Moc pěkné
          Páni ... ufff, mno vidíš to, hned jdu dát sádru o poličku víš, aby na ní ten náš lumpajzník nedosáhl :oD a budu to tady vůbec muset projít
          Buik   | 22.10.2012 13:40:12
          Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dcera se začala počůrávat

| Drob82 | 17.11.2019, 14:41

Dobrý den. Dcera bude mít v únoru 3 roky. Od května je bez plenek, čůrat na nočník se naučila ani ne za týden, kakat asi za dva týdny. Po dvou měsících již ani nechtěla plínky na noc a zvládala to jen s pár nehodami. Protože od jejích 3 let půjdu zpět do práce, začala jsem ji dávat od září do dětské skupiny na 2 dny v týdnu, aby si zvykla a od února tam bude každý den. Mysleli jsme si, že to zvládne, je celkem společenská, není dítě, které kde posadíte, tam ho za 2 hodiny najdete. Od dvou let hezky mluví, je bystrá, rozumově se vyrovná starším dětem. Každé ráno, kdy ji předávám učitelce, pláče, ale pak je v pohodě. Problém je, že se ve školce počůrává. Dřív to nebylo tak časté, poslední čtyři dny však každý den (prý nechce čůrat i když se jí učitelky ptají, když jdou hromadně, ona nechce). O školce se doma nechce bavit. Nyní se začala počůrávat i doma. Když se jí ptám, jestli chce na záchod, řekne že ne, a přitom má kalhotky vlhké (učůrne a zbytek drží, pak se vyčůrá normálně). Myslíte si, že je to způsobené "jen" školkou nebo zde může být i jiný problém? Trestá mě za to, že musí chodit do školky? Když se učila v květnu být bez plenek spolupracovala, teď mám pocit, že je jí to jedno, nebo to dělá naschvál. Nechci něco zanedbat. Děkuji.

Dobrý den, na základě vašeho popisu to vypadá, že potíže dcery s pomočováním skutečně mohou souviset s jejím nástupem do kolektivního zařízení (dětské skupiny). Pokud tedy nedošlo k nějakým dalším změnám např. v rodině či jinde. Dcera vás netrestá, ale reaguje na nějakou pro ni zátěžovou situaci, se kterou si zatím nedovede jinak poradit, také to nedělá naschvál. Doporučila bych vám obrátit se dětského klinického psychologa, který by vám mohl doporučit jak s dcerou pracovat a poskytnout případně delší podpůrné vedení. Zatím můžete zkusit eliminovat možné stresové faktory (neučit dívku více nových věcí a dovedností najednou, vytvořit klidné a stabilní prostředí), můžete si s ní zkusit povídat co hezkého ve školce prožila (zeptejte se učitelek co děti dělaly, když dcera o tom mluvit nechce). Na případné negativní zkušenosti nebo zážitky se nezaměřujte, z dcery se nesnažte "vytáhnout" co jí vadí nebo se jí nelíbí, nemusí to být vůbec zatím schopna verbalizovat (i když dobře mluví, nemusí to být vědomé), navíc otázky na negativní zážitky je mohou u dítěte upevňovat. Je také možné, že by dceři pomohla naopak pravidelná časově kratší docházka (např. každodenní, dopolední). Zkuste se o dalším postupu poradit s klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.11.2019, 09:06
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce