Třídím, třídíš, třídíme (Martina85)

Jsem moderní žena a tak třídím odpad. Já vím, plno z vás to bere už léta jako samozřejmost. Ale já v tomhle "objevila Ameriku" teprve nedávno. Když jsem ještě chodila do práce, nenapadlo mě o takových věcech, jako je životní prostředí a co bych pro ně já konkrétně mohla udělat, přemýšlet. Dokonce bych řekla, že jsem byla docela barbar. Nedělalo mi problém odhodit do žlutého nebo modrého kontejneru třeba slupku od banánů, vždyť popelnice jako popelnice, že? A přece bych někam daleko nenosila smetí, když ho můžu vyhodit hned u domu. Na to bych se tedy dřív určitě vykašlala.

Ale pak přišel Kubíček a s ním dlouhé procházky s kočárkem, kdy sladce spinká a já mám spoustu času přemýšlet o všem možném a rozhlížet se kolem sebe. A najednou jsem zjistila, že kontejnery na plasty i papír máme asi dvě stě metrů od domu u tramvajové zastávky. Jsou tam už dlouho, matně si
vzpomínám, že jsem kolem nich každé ráno chodila do práce, ale zaregistrovala jsem je pořádně až teď. A tak jsem si říkala, co mi to udělá, vzít sáček se smetím ten kousek, když stejně musím jít kolem. Rozhodla jsem se třídit pro začátek aspoň pet lahve a nosit je tam. Vyprodukuji jich totiž docela velké množství, jsem zvyklá pít balenou vodu a to tak dvě až tři velké lahve denně.

Pár dní po tomto rozhodnutí jsme vyrazili po obědě na pravidelnou procházku a já se nestačila divit. Jako by někdo věděl o mém novém odhodlání, stojí přímo u domu vedle našich popelnic dva nové kontejnery na plasty a papír. To je skvělé, budu třídit všechen odpad, okamžitě jsem se rozhodla. A tak v kuchyni přibyly další dva sáčky na smetí.

Já když se do něčeho pustím, tak vždycky s nadšením. Pilně jsem studovala značky na každém obalu a snažila si je všechny zapamatovat. Vždycky jsem si to venku zkontrolovala a zjistila, co jsem zase popletla. Tak třeba PP není papír, jak mi to podle zkratky přišlo, ale plast (polypropylen). Stejně jsem si ale u něčeho pořád nebyla jistá, tak mě napadlo jít si to dolů vyfotit. Asi na mě byl zvláštní pohled, když jsem v zimě vyběhla na ulici jen tak v domácím triku a teplákách a fotila si popelnice.:-) Pak jsem si to přepsala na papír a magnetkami připíchla na lednici, aby to bylo pěkně na očích.

Chvíli trvalo, než se i přítel naučil, kam co patří, ale teď už s tím nemá problém a když přece, tak se zeptá. I moje maminka, když přijede na návštěvu, se moc snaží. Jen občas po ní něco potichu přetřídím. A návštěvy nenechávám nic vyhazovat samotné, abych nemusela složitě vysvětlovat, kam co patří.

Nedávno jsem dělala trochu pořádek v kuchyni a rozhodla se vyhodit asi dvacet velkých sklenic od kávy, co jsem zbytečně schovávala, že se můžou na něco hodit. Když už tak svědomitě třídím, tak je ale přeci nehodím do obyčejného odpadu. Vždycky byly popelnice na sklo po cestě na tramvaj, tak je odnesu tam. Víčka jsem odšroubovala a dala do plastů, sklenice naskládala do tašky a vzala je s sebou, když jsme potřebovali zajet do města. Ale zrada, najednou tam ty popelnice nebyly. No nic, takže odnést tašku zpátky domů. Lidi na mě koukali, cinkala jsem jako ožrala, co si jde pro další basu piv.:-) Několik následujících dní jsem podnikala s kočárkem průzkumné výpravy po okolí a hledala nejbližší místo, kam bych ty sklenice mohla vyhodit. Nakonec jsem našla kontejner jen o ulici níž, kam sice běžně nechodím, ale žádná velká zacházka to taky není. Teď se ještě rozhlížím, jestli tady v okolí není i oranžový kontejner na tetrapaky, abych mohla vytřídit i krabice od mléka nebo džusu.

Ve městě, kde bydlí tchýně s tchánem, radnice zajistila popelnice na bioodpad a dokonce každé domácnosti, která měla zájem, dala odpadkový koš na bioodpad a pár rozložitelných sáčků, aby lidi přiměla ke třídění. A tak mají taky na lednici seznam, co tam patří a co ne.

Vím, že tím svět asi nespasím, ale určitě má třídění smysl. Vždyť každý člověk prý vyprodukuje asi 400 kg odpadu ročně a 70% z toho skončí na skládkách. Když to vynásobím dvěma a připočítám Kubíkovy plínky, ani si tu naši hromadu nechci představit. A když mě to nestojí ani skoro žádnou námahu, tak už rozhodně nechci být barbar.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.