Inzerce
Inzerce
Inzerce

Hledám práci, zn. "Mám malé děti" (Kamka7)

Má kamarádka u přijímacího pohovoru ZAPŘELA SVÉ DVĚ DĚTI... Díky tomu již není nezaměstnaná. Má skvělou práci u jedné zahraniční společnosti. Domů chodí sice později než její manžel, ale také vydělává více než on...

Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když v tom mi začal vyzvánět mobil.
"Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..."
Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelnou a záchodem.

Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Malý syn velice těžce nesl můj návrat do zaměstnání. V pět ráno, když jsem odjížděla do práce, se pokaždé probudil a plakal. Každý můj odchod provázel jeho hysterický záchvat, při kterém odháněl babičku stojící ve dveřích v pyžamu.
Po několika týdnech si nakonec přece jen zvykl, ale byla to opravdu těžká probuzení do nového dne pro celou naši rodinu.

Za rok a půl po mém návratu do práce, zakázek začalo ubývat. Později bylo celé jedno oddělení laboratoří zrušeno a já se ocitla bez práce.

Inzerce

Mladší syn začal již docházet do mateřské školky a já jsem byla docela ráda, že budu mít více času věnovat se svému staršímu prvňáčkovi.
Nabídka práce v oboru, který jsem vystudovala byla v přijatelné dojezdové vzdálenosti skoro nulová. Přicházela ještě možnost hledat i uplatnění mimo obor.

Všechny přijímací konkurzy a pohovory, kterých jsem se zúčastnila měly tehdy jedno společné. Buď otázku v dotazníku, nebo otázku od budoucího zaměstnavatele:
"Máte děti?"
Nikoho už nezajímalo, že mám zajištěnou školku, nebo babičku. Prostě děti byl pro zaměstnavatele pokaždé kámen úrazu.

Inzerce

Můžete mít praxi v oboru, vysokou školu, ale pokud máte jednou malé děti, máte také prostě smůlu, protože potenciální zaměstnavatel samozřejmě předpokládá, že malé děti bývají častěji nemocné a doma s nimi v případě nemoci zůstávají většinou matky. Je to společenská diskriminace žen, ale nikdo s tím asi nic nenadělá. Na úřadu práce za vámi stojí fronta...
Jeslí u nás máme nedostatek, školky jsou přeplněné, babičky pracující nebo nespolupracující...
Přednost na trhu práce mají muži, anebo čerstvé absolventky, které potřebují získat praxi a těhotenství odkládají na později. Jsou flexibilní, přesčasy a služební cesty u nich nejsou problémem.
Ačkoliv jsem v současné době bez pracovního poměru, nezaměstnaná rozhodně nejsem. Narodilo se nám totiž třetí dítě...

Uživatelce Kamka7 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Hledám práci, zn. "Mám malé děti" (Kamka7) - diskuze

  • je to handicap,mam kliku,ze mi staci pracovat na zkraceny uvazek ,nedelat karieru, a tech je docela hodne,dle inzerce a objevuji se uz primo pro maminky s detma atd...pripadne ja o detech u pohovoru nepromluvim
    Liberte   | 28.11.2012 11:49:44
    Reagovat | URL příspěvku
  • Souhlasím je to hendicap. Já dítě zatajila s tím že bude chodit do jeslí a při nemoci pohlídá muž s flexibilní rpací. Práci jsem dostala (mezeru jsem zaplnila školou v životopise) ale dítě jesle nepřijalo nebo jesle spíš nepřijali dítě. Práci jsem musela odřeknout a je to rpostě hendicap....
    No co naděláme..uklízečky budou potřeba vždy   
    medox   | 27.11.2012 21:36:01
    Reagovat | URL příspěvku
  • Bohužel. Pokud dneska nemáš nějakou hodně specifickou práci, ve které tě jen tak někdo nemůže nahradit a šéfové tě potřebují, tak si snad i na to dítě "zvyknou" a jakš takš se podřídí. Ale kolik takových profesí, je že. Spíš je to tak, že každý je nahraditelný a když si zaměstnavatel má vybrat mezi maminkou, která bude spěchat domů za dětma (tudíž nebude moct dělat přesčasy), která bude nejspíš první rok neustále doma (skrz dítě, které ve školce chytá jednu chřipku za druhou) a mezi "obyčejným" člověkem, kterému je jedno, co a jak a proč, hlavně aby byly peníze, tak si v 99% vybere to druhé.

    Když jsem ještě neměla dítě a pracovala jsem, u nás ve firmě byla maminka, která nejdřív pracovala na part-time, později na full-time, ale kvůli svojí 3leté holčičce byla víc doma, než v práci. VŠICHNI si ji brali do huby, jak se na tu práci má radši vykašlat apod., takže nakonec pod nátlakem sama odešla (spíš to byla tak trochu šikana shora). Ti samí lidé, kteří ji takhle vxšoupli, vypouští z pusy věci ve stylu "proč maminy s kočárkama lezou do nákupního centra?" apod. A kdyby to šlo, zakázali by jim (nám) i vstup do MHD :)) Holt, asi zase ukázka čechismu :)
    Gastrica   | 27.11.2012 19:50:09 | Reakcí: 1, poslední: 27.11.2012 20:09:01
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Velmi pravdivě napsané. Bohužel je dítě dnes pro ženu handicap. 
    tygřímáma   | 27.11.2012 17:54:20 | Reakcí: 2, poslední: 27.11.2012 19:41:37
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Záleží na tom, jaké má ta žena životní hodnoty. Já si mateřskou užívám plnými doušky. S dětmi jsou ty nejkrásnější okamžiky v životě...první slovo, první krůčky... 
      Kamka7   | 27.11.2012 19:34:42
      Reagovat | URL příspěvku
  • Je to smutné...
    Je smutné, že je tu tak silná diskriminace, ale bohužel to tak je.. Každopádně není naší povinností potencionálnímu zaměstnavateli toto sdělovat - dle zákona mu do toho, zda děti máme či ne, nic není!
    Jen s jedním nesouhlasím - čerství absolventi nemají přednost... Z vlastní zkušenosti a zkušenosti mnoha mých přátel, kteří v posledních letech vycházejí vysokou školu musím říci, že většina jich minimálně na půl roku tvrdne na pracovním úřadě a pokud ne, tak dělají pomocné práce jako brigádníci na stavbě, ve výrobě a pod.. Dojíždějí na to, že nemají praxi několik let..

    Člověk si nevybere - po škole praxi nemá - nevemou ho. Jakmile si praxi udělá -chce děti. A jakmile má děti, má sice praxi, ale taky ho nevezmou.. Asi si musíme počkat, až budou děti velké.. Jenže to nám bude 50 a zase budeme moc staré...   
    JitkaB   | 27.11.2012 07:49:01 | Reakcí: 4, poslední: 28.11.2012 07:03:51
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Je to smutné...
      V dnešní době najít dobrou práci má asi každý a kdo ji má, musí si ji "držet zuby nehty". Ale diskriminace byla je a bude a ženy jsou v tomto vždycky v nevýhodě oproti mužům i platově... 

      Kamka7   | 27.11.2012 08:53:46
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Je to smutné...
        Mám prvního prcka půlročního práci zatím nehledám ale tuším že s tím bude problém, do staré práce se vrátit nemůžu vracela bych se v šest domu a neměl by kdo vyzvednout malýho ze školky.zkušenost mám i s tím platem méně schopný chlap dostane práci jen kvůli tomu že je to spíše chlapská práce (obchodník zástupce ve firmě) a žena schopnější a víceznalá oboru dělá asistentku...navíc chlap samozřejmě více peněz.není to fér...
        Míša6   | 27.11.2012 10:40:58
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Je to smutné...
      jen trochu poupravím... po škole je člověk bez praxe, pak má sice praxi, ale zase nemá děti, pak má děti a pak už je starý...
      moninif   | 27.11.2012 11:54:07
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Je to smutné...
        Máš pravdu...  To je přesné. Škoda, že je tak málo zkrácených úvazků v nabídce zaměstnavatelů...  
        Kamka7   | 28.11.2012 07:03:51
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×