Inzerce
Inzerce
Inzerce

Hledám práci, zn. "Mám malé děti" (Kamka7)

Má kamarádka u přijímacího pohovoru ZAPŘELA SVÉ DVĚ DĚTI... Díky tomu již není nezaměstnaná. Má skvělou práci u jedné zahraniční společnosti. Domů chodí sice později než její manžel, ale také vydělává více než on...

Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když v tom mi začal vyzvánět mobil.
"Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..."
Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelnou a záchodem.

Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Malý syn velice těžce nesl můj návrat do zaměstnání. V pět ráno, když jsem odjížděla do práce, se pokaždé probudil a plakal. Každý můj odchod provázel jeho hysterický záchvat, při kterém odháněl babičku stojící ve dveřích v pyžamu.
Po několika týdnech si nakonec přece jen zvykl, ale byla to opravdu těžká probuzení do nového dne pro celou naši rodinu.

Za rok a půl po mém návratu do práce, zakázek začalo ubývat. Později bylo celé jedno oddělení laboratoří zrušeno a já se ocitla bez práce.

Inzerce

Mladší syn začal již docházet do mateřské školky a já jsem byla docela ráda, že budu mít více času věnovat se svému staršímu prvňáčkovi.
Nabídka práce v oboru, který jsem vystudovala byla v přijatelné dojezdové vzdálenosti skoro nulová. Přicházela ještě možnost hledat i uplatnění mimo obor.

Všechny přijímací konkurzy a pohovory, kterých jsem se zúčastnila měly tehdy jedno společné. Buď otázku v dotazníku, nebo otázku od budoucího zaměstnavatele:
"Máte děti?"
Nikoho už nezajímalo, že mám zajištěnou školku, nebo babičku. Prostě děti byl pro zaměstnavatele pokaždé kámen úrazu.

Inzerce

Můžete mít praxi v oboru, vysokou školu, ale pokud máte jednou malé děti, máte také prostě smůlu, protože potenciální zaměstnavatel samozřejmě předpokládá, že malé děti bývají častěji nemocné a doma s nimi v případě nemoci zůstávají většinou matky. Je to společenská diskriminace žen, ale nikdo s tím asi nic nenadělá. Na úřadu práce za vámi stojí fronta...
Jeslí u nás máme nedostatek, školky jsou přeplněné, babičky pracující nebo nespolupracující...
Přednost na trhu práce mají muži, anebo čerstvé absolventky, které potřebují získat praxi a těhotenství odkládají na později. Jsou flexibilní, přesčasy a služební cesty u nich nejsou problémem.
Ačkoliv jsem v současné době bez pracovního poměru, nezaměstnaná rozhodně nejsem. Narodilo se nám totiž třetí dítě...

Uživatelce Kamka7 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Hledám práci, zn. "Mám malé děti" (Kamka7) - diskuze

  • je to handicap,mam kliku,ze mi staci pracovat na zkraceny uvazek ,nedelat karieru, a tech je docela hodne,dle inzerce a objevuji se uz primo pro maminky s detma atd...pripadne ja o detech u pohovoru nepromluvim
    Liberte   | 28.11.2012 11:49:44
    Reagovat | URL příspěvku
  • Souhlasím je to hendicap. Já dítě zatajila s tím že bude chodit do jeslí a při nemoci pohlídá muž s flexibilní rpací. Práci jsem dostala (mezeru jsem zaplnila školou v životopise) ale dítě jesle nepřijalo nebo jesle spíš nepřijali dítě. Práci jsem musela odřeknout a je to rpostě hendicap....
    No co naděláme..uklízečky budou potřeba vždy   
    medox   | 27.11.2012 21:36:01
    Reagovat | URL příspěvku
  • Bohužel. Pokud dneska nemáš nějakou hodně specifickou práci, ve které tě jen tak někdo nemůže nahradit a šéfové tě potřebují, tak si snad i na to dítě "zvyknou" a jakš takš se podřídí. Ale kolik takových profesí, je že. Spíš je to tak, že každý je nahraditelný a když si zaměstnavatel má vybrat mezi maminkou, která bude spěchat domů za dětma (tudíž nebude moct dělat přesčasy), která bude nejspíš první rok neustále doma (skrz dítě, které ve školce chytá jednu chřipku za druhou) a mezi "obyčejným" člověkem, kterému je jedno, co a jak a proč, hlavně aby byly peníze, tak si v 99% vybere to druhé.

    Když jsem ještě neměla dítě a pracovala jsem, u nás ve firmě byla maminka, která nejdřív pracovala na part-time, později na full-time, ale kvůli svojí 3leté holčičce byla víc doma, než v práci. VŠICHNI si ji brali do huby, jak se na tu práci má radši vykašlat apod., takže nakonec pod nátlakem sama odešla (spíš to byla tak trochu šikana shora). Ti samí lidé, kteří ji takhle vxšoupli, vypouští z pusy věci ve stylu "proč maminy s kočárkama lezou do nákupního centra?" apod. A kdyby to šlo, zakázali by jim (nám) i vstup do MHD :)) Holt, asi zase ukázka čechismu :)
    Gastrica   | 27.11.2012 19:50:09 | Reakcí: 1, poslední: 27.11.2012 20:09:01
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Velmi pravdivě napsané. Bohužel je dítě dnes pro ženu handicap. 
    tygřímáma   | 27.11.2012 17:54:20 | Reakcí: 2, poslední: 27.11.2012 19:41:37
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Záleží na tom, jaké má ta žena životní hodnoty. Já si mateřskou užívám plnými doušky. S dětmi jsou ty nejkrásnější okamžiky v životě...první slovo, první krůčky... 
      Kamka7   | 27.11.2012 19:34:42
      Reagovat | URL příspěvku
  • Je to smutné...
    Je smutné, že je tu tak silná diskriminace, ale bohužel to tak je.. Každopádně není naší povinností potencionálnímu zaměstnavateli toto sdělovat - dle zákona mu do toho, zda děti máme či ne, nic není!
    Jen s jedním nesouhlasím - čerství absolventi nemají přednost... Z vlastní zkušenosti a zkušenosti mnoha mých přátel, kteří v posledních letech vycházejí vysokou školu musím říci, že většina jich minimálně na půl roku tvrdne na pracovním úřadě a pokud ne, tak dělají pomocné práce jako brigádníci na stavbě, ve výrobě a pod.. Dojíždějí na to, že nemají praxi několik let..

    Člověk si nevybere - po škole praxi nemá - nevemou ho. Jakmile si praxi udělá -chce děti. A jakmile má děti, má sice praxi, ale taky ho nevezmou.. Asi si musíme počkat, až budou děti velké.. Jenže to nám bude 50 a zase budeme moc staré...   
    JitkaB   | 27.11.2012 07:49:01 | Reakcí: 4, poslední: 28.11.2012 07:03:51
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Je to smutné...
      V dnešní době najít dobrou práci má asi každý a kdo ji má, musí si ji "držet zuby nehty". Ale diskriminace byla je a bude a ženy jsou v tomto vždycky v nevýhodě oproti mužům i platově... 

      Kamka7   | 27.11.2012 08:53:46
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Je to smutné...
        Mám prvního prcka půlročního práci zatím nehledám ale tuším že s tím bude problém, do staré práce se vrátit nemůžu vracela bych se v šest domu a neměl by kdo vyzvednout malýho ze školky.zkušenost mám i s tím platem méně schopný chlap dostane práci jen kvůli tomu že je to spíše chlapská práce (obchodník zástupce ve firmě) a žena schopnější a víceznalá oboru dělá asistentku...navíc chlap samozřejmě více peněz.není to fér...
        Míša6   | 27.11.2012 10:40:58
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Je to smutné...
      jen trochu poupravím... po škole je člověk bez praxe, pak má sice praxi, ale zase nemá děti, pak má děti a pak už je starý...
      moninif   | 27.11.2012 11:54:07
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Je to smutné...
        Máš pravdu...  To je přesné. Škoda, že je tak málo zkrácených úvazků v nabídce zaměstnavatelů...  
        Kamka7   | 28.11.2012 07:03:51
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Jde o separační úzkost?

| emae | 04.12.2023, 12:49

Dobrý den paní magistro,

mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení.

Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.12.2023, 17:53
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×