Moderní žena aneb život s dítětem (Luciasek84)

Období svého života rozděluji na dvě etapy. Podobně jako před Kristem a po Kristu, jen trochu míň mezinárodně - před dítětem, po dítěti. Vzhledem k tomu, že mé zaměstnání vyžaduje společenské oblečení, líčení a celkovou upravenost, jistě chápete, že moje děti to nikdy nepožadovaly. Strašně rychle jsem si navykla chodit nenalíčená, v teniskách, sportovním oblečení. O to víc jsem pak byla ráda, když jsem se mohla na večerní událost ven nějak upravit. Říkala jsem si, že je to tak zcela správně, ukázat manželovi, že umím být také hezká. :)

Do vedlejšího domu se nastěhovali noví sousedé. Mladý pár s těhotnou paní. Potkáváme se s nimi téměř denně a já se začala za svůj zevnějšek trochu stydět. Mé oblečení většinou korespondovalo s činností, kterou jdu vykonávat - jestli si jdu sednout na písek nebo vyválet v blátě, jestli jdu narychlo do obchodu nebo na dlouhou procházku lesem. Oblečení sousedky však bylo podle poslední módy. Jakožto těhotná nosila krásné kostýmky, boty na podpatku, úprava obličeje, obočí, pravidelná návštěva kadeřníka. Začala jsem žárlit. Po očku jsem sledovala, co se sousedkou udělá porod a následná péče o dítě. Ach, jak jsem se mýlila. S kočárkem v kožíšku, moderní kozačky, stále upravená. Mezitím jsem otěhotněla i já a můj zevnějšek nabral nový zeleno-bílý nádech. Sousedka kvetla, já trouchnivěla.

Uběhl nějaký čas, mně se začalo druhým těhotenstvím zakulacovat bříško a sousedky klukovi začaly růst zuby, nespal celé noci. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy sousedka poprvé vyrazila ven nenalíčená. Prožívala jsem šok. Sama sebe už jsem zakopala někam hluboko pod zem, že s dětmi neudržuji kompletní péči o zevnějšek, že nejsem moderní žena. Mé sebevědomí však rostlo každým dnem - sousedka také chodila na hřiště v teniskách, v upravených vlasech měla hromádky písku, při deštivém počasí pak oblečení od bláta. Já chodila do města na kontroly s miminkem, takže jsem si zase připadala jako člověk ne tarzan.

A jak je to tedy teď? Nechodím ven jako šmudla špinavá od oběda, ale nemám každý měsíc nově nabarvenou hlavu. Nechodím nalíčená, ale ani v roztrhaném oblečení. A strašně se těším, až se zase pořádně vyfiknu na cestu do města, na ples, do divadla. A strašně se bojím, až mému druhému dítěti začnou růst zuby. :)

Uživatelce Luciasek84 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce