Inzerce
Inzerce
Inzerce

V každém věku moderní žena (Liberte)

Každá žena to vidí jinak. Roli hraje určitě věk, zkušenosti a to, jestli si žena sama sebe váží (a podle toho i jedná), jak dalece se nechá ovlivnit okolím a jak umí ustát i různé životní zvraty. Moderní žena by ale neměla být feministka.:-) Protože podle mého pak už není ženou, která smí a přímo by měla využívat své ženskosti ku prospěchu svému a svých blízkých.:-)

Jako malá jsem určitě moderní nebyla. Lítala jsem všude jen s kluky, tančila latino, hrála fotbal, jezdila na koni, učila se karate a lezla po skalách. Nosila jsem džíny, trika, číny, později martensky. Do tanečních mě pod pohrůžkou násilí a úplatku v šatech sice dostali, ale cestu jsem si v těch příšerných šatech zpestřila jízdou na skejtu nebo bruslích.

Ve 20 jsem si moderní připadala, měla jsem hlavu plnou copánků, noci jsem trávila v nových latino a reggae klubech, studovala jsem, pracovala, byla svobodná, bezdětná a tak jsem mohla cestovat s báglem na zádech a pár valutami v kapse, jak se na mladou a nezávislou osobu sluší (2 roky po pádu totality). Doba, kdy se otevřely hranice a kdy skoro v každé zemi lidé nadšeně vítali svobodné Čechy, byla na cestování a poznávání ideální, a to i tehdy, pokud jste cestovali jen s málo penězi. Všude se dala sehnat krátkodobá brigáda a tak si vydělat na jídlo a další cestu. Strach jsem neznala a tak návštěva Jamajky, poznání Sahary z velbloudího hřbetu s beduíny, průjezdy válečnou zónou v Dalmácii a další dobrodružné cesty byly jen třešničkami na proježděném cestovním dortu.

Inzerce

Ve 25 jsem si také připadala moderní - měla jsem skvělou kariéru, auto, žila jsem si, jak jsem sama chtěla. Nosila jsem hezké šaty, byla jsem mladá, soběstačná, zasnoubená a většinu roku jsem žila mimo domov. Dá se říct, že jsem žila sen mnohých mladých žen tehdejší doby. Pracovala jsem v zahraničí, na slunečných plážích. Uměla jsem se potápět, jezdit na vodním skútru, naučila jsem se i windsurfing – k tomu mi dopomohli školy a pohlední instruktoři. :-D

Inzerce

Ve 30 jsem byla také moderní - rozvedená, deprimovaná věkem :-) a procestovánu jsem měla snad půlku světa. Nastolila jsem si nový životní styl, úplně změnila obor zaměstnání, zklidnila jsem a zpomalila vysokou rychlost svého žití a bytí a občas jsem i zauvažovala na tím, jestli mě sežerou němečtí ovčáci jako Bridget Jones. :-) Proto jsem se od všeho zlého oprostila a vyrazila na Nový Zéland. Byla to ta nejlepší volba. Tři měsíce cestování s kamarádem, týdny mimo civilizaci, v pronajatém autě a s krosnou na zádech daly mému životu zcela jiný směr. A to určitě jen k lepšímu. Musím zpětně říct, že následující roky patří mezi ty nejlepší v mém životě. V duši jsem svobodná, stále ještě mladá, konečně zdravě sobecká a nezakomplexovaná žena, která si uvědomuje, že nikdo a nic není dokonalé a věčné.

Inzerce

I ve 40 jsem moderní žena - mám malé děti, dokonce dvojčata. Ty jsou tu díky IVF, soukromé porodnici a gynekologii opravdu v módě, protože každý měsíc se tu objeví nový kočárek s miminy.:-) Díky dětem mám stále mladistvý přístup k životu, elán, chuť si hrát, zkoumat a učit se. Beru život jako jednu skvělou jízdu světem. Mé pracovní nasazení je sice oproti dřívějšku nulové, a to proto, že chci více než prací trávit čas s rodinou. Také proto mi pro nezakrnění a nenudění se doma stačí jen klidná a tichá práce na pár hodin denně. Žiju prostě život v tempu, které vyhovuje jak mně, tak mojí rodině.
Doufám, že se budu cítit jako moderní žena i nadále a časem budu i aktivní moderní důchodkyně, která udrží krok se svými mladými dětmi, i to i když ne fyzicky, tak psychicky.:-)

Inzerce

Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

V každém věku moderní žena (Liberte) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×