Jak vypadá náš den (Buik)

Každý den, který naše rodinka prožije, je úplně jiný. Řekla bych žádný stereotyp, ale najde se pár věcí, které jsou opakované. Snažím se Marečkovi dopřávat co nejvíce věcí, které mu pomáhají ve vývoji, které ho motivují, nebo které by se mu zkrátka mohly líbit.

Každý náš den začíná velice brzy – dle mého názoru až příliš brzy. Dokonce vstáváme dřív, než jsem vstávala do práce – pak by mě zajímalo, proč se Mateřské dovolené, říká dovolená, který blázen by o dovolené vstával tak brzy. V poslední době je to pátá hodina – to dostane i první mlíčko. Ale snažím se Marečka nechávat po baště i dál v pelíšku, snaha je, nechat ho tam do sedmi, ale to se mi povede málokdy. A v poslední době už vůbec ne, protože začal spinkat sám v pokojíčku a to se mu tam samotnému ve tmě být vzhůru opravdu nechce. Takže vstaneme a s dekami přelezeme do obýváku. Vím, že ten prcek za půl hodinky zase usne, ale halt tu půlhodinu musíme nějak zabít. Většinou tak, že Mára hajá a máma ho lechtá a stále dokola mu podává hračky, které on s velkou slastí zahazuje. Druhou rukou máma šátrá po kompu, přihlašuje se, projde poštu a pak už hurá na Babyonline – přečíst si nové zajímavosti.

Druhé vstávání je kolem půl osmé. To pak Marečka rychle posadím na nočník a po tom, co se vyčůrá dostane oblečení. Šoupnu ho do lehátka a jdu mu udělat baštu, protože kolem té osmé hodiny je přeci čas na snídani. Po snídani mu dám hrazdičku a jdu se postarat o sebe. Snažím se každé ráno cvičit, mám několik 40minutových cvičení. Pokaždé jsem zpocená jak prasátko a ke konci Mára už haleká, že se nudí. Rychlá sprcha, převlíknout a jdeme ven. Zastavujeme se pro babí, je v důchodu a na procházky s námi chodí moc ráda. (Procházky jsou různé, Zoo, houbaření, nákupy ve městě – chodíme zásadně pěšky, návštěvy doktorů – ty teda moc nemusíme, návštěvy známých – a že jich máme, nebo k tetě na zahradu – to především v létě. Teta taky občas hlídá děti svých synů a tak tam bývá docela legrace. Márovi sebou vždy beru do termosky vodičku a nebo nějakou přesnídávku, protože návrat domů bývá většinou až po obídku a on je zvyklý, že kolem poledne dostává druhou baštu.

Pak se vracíme domů. Rychle dělám oběd sobě a přítelovi (buď je připraven z předchozího dne a nebo něco rychle vyčaruji). Když do té doby ještě Mára nebaštil, tak dostává zeleninku, kterou má moc rád. Pak Marečka ukládám do postýlky, protože to už je zde skoro druhá hodina a on je zvyklý si v tu dobu dáchnout. Mám chvíli času, buď něco uvařit na další den, mrknout na net, udělat něco, co odkládám a nebo si na chvíli zdřímnout. Mára totiž většinou spí klidně hodinku až dvě.

Po probuzení dávám prcka zase rychle na nočník a přemýšlím, co budeme dělat odpoledne. Je to rozdílné podle toho, jakou směnu má táta. Když odpolední, stavujeme se zase pro babí. Když dopolední, tak s tátou vyrážíme něco podniknout. Jedeme třeba nakoupit, na návštěvu, na procházku, na koníky, na výlet, prostě cokoli nás napadne. Zase nesmím zapomenou vzít sebou vodičku, protože kolem té čtvrté chce Mára zase baštit.
Do sedmé chceme být vždy doma. Když jsme někde na návštěvě, tak prcek začíná kňukat. Prostě je to jeho čas a v tento čas chce být vykoupán, chce dostat napapat a pak hurá do pelíšku. Když to jde, tak koupe, maže a oblíká táta. Máma chystá baštu a pak dává napapat. Prcek většinou během bašty odpadne, ale je to závislé od toho, co dostává jako véču. Když je to kaše, tak to neodpadne, vzteká se u toho – ta mu moc nejede. Když je to mlíčko s kaší, tak tu zhltne a padne. Ukládáme ho do postýlky a máme s přítelem čas na sebe. Nebo na to vaření, nebo na cokoli, co se nám chce :oD.
Jsem zvědavá, jak dlouho nám tento režim vydrží :o)

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce