Jak si doma hrajeme (Akucinka)

Již od narození neustále přemýšlím, jak to své dítko zabavit. Čím starší je, tím zapeklitější hry si můžu připravit. 

Myslím, že mnoho z Vás jistě uvítá články na toto téma. Zároveň musím přiznat, že tak rychle jako mi dítko roste, zapomínám, co jsme přesně kdy hráli, proto si troufnu popsat naše hry v tento okamžik, tedy v době kdy nám je 14 měsíců.

Naše nejoblíbenější činnost je prohlížení knížek. Prohlížíme spolu, nebo prohlíží jen dcera sama. Prohlížení knížek máme rozděleno na několik úrovní:

• Prohlížíme spolu a já jí vypravuji, co může na obrázkách vidět (pro tyto účely máme knížky s příběhy např. o Červené Karkulce či Jak zvířátka závodila). Nutno říct, že příběh pozměňuji a nevyprávím vždy to samé. Pokud tam jsou zvířátka, tak jí je vždycky ukazuji a zaměstnávám tak její pozornost.
• Knížka se zvířátky – říkám, co to je za zvířátko a co dělá. A zároveň ji z toho zkouším. Zvuky, které už umí říct bez problému odpoví, ty které neumí se zájmem poslouchá a zkouší. Knížka s ovocem – říkám, co vidím. Dcera se snaží napodobit a většina je mňam mňam. Umí ukázat citron, víno, jahůdku a banán (ten i zkomoleně říká spolu s citronem).
• Knížky s básničkou či říkadlem – poslouchá nicméně neudrží dlouho pozornost.
• Prohlížení knížek o samotě. Někdy se zašije do koutku a prohlíží knížky, obvykle si říká, co vidí, řehtá se tomu a po 10 minutách odchází směr jiná rošťárna.

Dále si s oblibou stavíme kostky. Ty větší už umí i sama postavit, menší chce stavět spolu se mnou. Kostky, ze kterých jde dělat komínek (od největší po nejmenší), umí postavit sama, ale málokdy postaví více než 3 a rozboří. Co se týče uklízení, tak jsem mistr ve sbírání kostiček odkudkoliv. Umíme i kostičky hledat (dáváme je pod polštář či do poličky a pak říkáme „kde, kde“ a hledáme je spolu).
Umíme dávat i kroužky na stojánek. Co se týče házení kostiček různých tvarů, ať už do kbelíčku či jiného zásobníku, tak to nám ještě moc nejde. Moc netrénujeme, protože tvary jsou malé a obvykle je cpeme do pusy, načež hračku uklidím a je po tréninku.

Hodně nás baví kočárek a miminka. Kočárek umíme i pohoupat na vyžádání maminky, aby miminko neplakalo. Máme miminko s flaštičkou a miminko musí několikrát denně papat, flašku do pusinky musí dát maminka na vyžádání dcerunky. S kočárkem jezdíme jak draci a když se nám chce, tak se do něj i narveme a pak musí maminka vozit. Koupily jsme miminko, kterému říkáme hajánek a necháváme si ho v postýlce a chodíme s ním spinkat.

Dcery velká obliba je nádobí. Vytahování ze skříněk mamka omezila nakoupením zarážedel, a už nám nejde skoro nic vyndat, jednu skříňku jsem ale nechala. Naší nejoblíbenější činností je vyndávání nádobí z myčky. Já přebírám, dcera podává…nejdřív jsem se bála, že bude vše na maděru, ale zatím jsme nic nerozbily. Horší je to s dáváním do myčky, to jsme ještě nepochopily, a když to uklízím dcera chce hned vytahovat.

Hrajeme si s tunelem, prolézáme a schováváme se do něj. Máme doma velký nafukovací míč. Na něm si protahujeme zádíčka a dáváme přitom pusinky. Potom když leží na bříšku, tak ji držím za nožičky a sbíráme předměty ze země. Děláme na míči „hop, hop“, jak v sedě tak ve stoje. Plácáme do něj ručičkami a plácačkou na mouchy (to jsme okoukaly ze cvíča).

Hrajeme si na bafanou. Vždy se někam schovám a pak ji volám a uděláme na sebe „baf“. Začala se už sama schovávat ( do jednodušších schovek).

Máme doma učící dřevěnou tabulku se zvířátky. Zvířátko se umístí do svého výlisku a když to umístíme dobře, tak nám udělá zvuk, který vydává. To nám ještě moc nejde, takže na tom pracujeme.

Pořídily jsme malé košťátko a lopatičku a když zametá miminka, tak má malou pomocnici včetně vyklepání drobečků do koše.

Chodíme spolu stlát postýlky a dcera při tom věnuje veškerou péči miminku Hajánkovi.

Protože máme doma kocoura, tak se snažíme hrát si i s ním. Zatím ho umíme ráno pěkně pozdravit (ráno mu hezky hlasitě řekneme „čau“ a pohladíme ho). Přes den si s ním hrajeme dle toho, jak zlobíme. Někdy ho chytíme nepozorovaně za ocásek, a maminka pak sáhodlouze vysvětluje, že se to nedělá. Zatím, ale ještě nechápeme, co to znamená?. A tak musím konstatovat, že náš kocour má svatou trpělivost.

Učíme se „Kolo,kolo mlýnský“ (už umíme chodit dokola za ručičky, zatočit se a udělat bác). Ťukáme si na nožičku s básničkou „Kovej, kovej kovaříčku“. Meleme kávu. Ukazujeme nos, pusu, hlavičku, pupík, oči, prsa, ručičky a nožičky.

Pokud počasí dovolí chodíme si hrát na pískoviště a dětské hřiště. Vzhledem k blížícímu se podzimu začneme navštěvovat různé dětské kluby, začaly jsme cvičit a budeme samozřejmě chodit na procházky.

Tak tohle všechno u nás teď frčí. Pokud máte podobně staré dítě a další aktivitu sem s ní. Ať máme další činnost se, kterou zabavíme část dne.

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.