Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak si doma hrajeme (Akucinka)

Již od narození neustále přemýšlím, jak to své dítko zabavit. Čím starší je, tím zapeklitější hry si můžu připravit. 

Myslím, že mnoho z Vás jistě uvítá články na toto téma. Zároveň musím přiznat, že tak rychle jako mi dítko roste, zapomínám, co jsme přesně kdy hráli, proto si troufnu popsat naše hry v tento okamžik, tedy v době kdy nám je 14 měsíců.

Naše nejoblíbenější činnost je prohlížení knížek. Prohlížíme spolu, nebo prohlíží jen dcera sama. Prohlížení knížek máme rozděleno na několik úrovní:

  • Prohlížíme spolu a já jí vypravuji, co může na obrázkách vidět (pro tyto účely máme knížky s příběhy např. o Červené Karkulce či Jak zvířátka závodila). Nutno říct, že příběh pozměňuji a nevyprávím vždy to samé. Pokud tam jsou zvířátka, tak jí je vždycky ukazuji a zaměstnávám tak její pozornost.
  • Knížka se zvířátky – říkám, co to je za zvířátko a co dělá. A zároveň ji z toho zkouším. Zvuky, které už umí říct bez problému odpoví, ty které neumí se zájmem poslouchá a zkouší. Knížka s ovocem – říkám, co vidím. Dcera se snaží napodobit a většina je mňam mňam. Umí ukázat citron, víno, jahůdku a banán (ten i zkomoleně říká spolu s citronem).
  • Knížky s básničkou či říkadlem – poslouchá nicméně neudrží dlouho pozornost.
  • Prohlížení knížek o samotě. Někdy se zašije do koutku a prohlíží knížky, obvykle si říká, co vidí, řehtá se tomu a po 10 minutách odchází směr jiná rošťárna.

Dále si s oblibou stavíme kostky. Ty větší už umí i sama postavit, menší chce stavět spolu se mnou. Kostky, ze kterých jde dělat komínek (od největší po nejmenší), umí postavit sama, ale málokdy postaví více než 3 a rozboří. Co se týče uklízení, tak jsem mistr ve sbírání kostiček odkudkoliv. Umíme i kostičky hledat (dáváme je pod polštář či do poličky a pak říkáme „kde, kde“ a hledáme je spolu).
Umíme dávat i kroužky na stojánek. Co se týče házení kostiček různých tvarů, ať už do kbelíčku či jiného zásobníku, tak to nám ještě moc nejde. Moc netrénujeme, protože tvary jsou malé a obvykle je cpeme do pusy, načež hračku uklidím a je po tréninku.

Hodně nás baví kočárek a miminka. Kočárek umíme i pohoupat na vyžádání maminky, aby miminko neplakalo. Máme miminko s flaštičkou a miminko musí několikrát denně papat, flašku do pusinky musí dát maminka na vyžádání dcerunky. S kočárkem jezdíme jak draci a když se nám chce, tak se do něj i narveme a pak musí maminka vozit. Koupily jsme miminko, kterému říkáme hajánek a necháváme si ho v postýlce a chodíme s ním spinkat.

Dcery velká obliba je nádobí. Vytahování ze skříněk mamka omezila nakoupením zarážedel, a už nám nejde skoro nic vyndat, jednu skříňku jsem ale nechala. Naší nejoblíbenější činností je vyndávání nádobí z myčky. Já přebírám, dcera podává…nejdřív jsem se bála, že bude vše na maděru, ale zatím jsme nic nerozbily. Horší je to s dáváním do myčky, to jsme ještě nepochopily, a když to uklízím dcera chce hned vytahovat.

Hrajeme si s tunelem, prolézáme a schováváme se do něj. Máme doma velký nafukovací míč. Na něm si protahujeme zádíčka a dáváme přitom pusinky. Potom když leží na bříšku, tak ji držím za nožičky a sbíráme předměty ze země. Děláme na míči „hop, hop“, jak v sedě tak ve stoje. Plácáme do něj ručičkami a plácačkou na mouchy (to jsme okoukaly ze cvíča).

Hrajeme si na bafanou. Vždy se někam schovám a pak ji volám a uděláme na sebe „baf“. Začala se už sama schovávat ( do jednodušších schovek).

Inzerce

Máme doma učící dřevěnou tabulku se zvířátky. Zvířátko se umístí do svého výlisku a když to umístíme dobře, tak nám udělá zvuk, který vydává. To nám ještě moc nejde, takže na tom pracujeme.

Pořídily jsme malé košťátko a lopatičku a když zametá miminka, tak má malou pomocnici včetně vyklepání drobečků do koše.

Inzerce

Chodíme spolu stlát postýlky a dcera při tom věnuje veškerou péči miminku Hajánkovi.

Protože máme doma kocoura, tak se snažíme hrát si i s ním. Zatím ho umíme ráno pěkně pozdravit (ráno mu hezky hlasitě řekneme „čau“ a pohladíme ho). Přes den si s ním hrajeme dle toho, jak zlobíme. Někdy ho chytíme nepozorovaně za ocásek, a maminka pak sáhodlouze vysvětluje, že se to nedělá. Zatím, ale ještě nechápeme, co to znamená?. A tak musím konstatovat, že náš kocour má svatou trpělivost.

Učíme se „Kolo,kolo mlýnský“ (už umíme chodit dokola za ručičky, zatočit se a udělat bác). Ťukáme si na nožičku s básničkou „Kovej, kovej kovaříčku“. Meleme kávu. Ukazujeme nos, pusu, hlavičku, pupík, oči, prsa, ručičky a nožičky.

Pokud počasí dovolí chodíme si hrát na pískoviště a dětské hřiště. Vzhledem k blížícímu se podzimu začneme navštěvovat různé dětské kluby, začaly jsme cvičit a budeme samozřejmě chodit na procházky.

Tak tohle všechno u nás teď frčí. Pokud máte podobně staré dítě a další aktivitu sem s ní. Ať máme další činnost se, kterou zabavíme část dne.

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak si doma hrajeme (Akucinka) - diskuze

  • Hezké, hezké, hezké ... také se mu snažím co nejvíc zpříjemnit den. Ale pravdou je, že pak mám pocit, že ten den letí :o)!!
    Tak holky, hezky si hrajte, my si jdeme taky hrát :o). Sice jen berany, berany, nebo číty číty (taky čteme knížky :oD), s mámou klofeme do klávesnice (jak vidíme u táty, že hraje hru) a většinu času trávíme v kočáře a na skoro seďáka, abysme viděli, co se děje. Ale určitě brzy se posuneme do dalšího levelu :o).
    Buik   | 13.11.2012 06:56:26
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce