Inzerce
Inzerce
Inzerce

Julinka 6. týden – šestinedělí je za námi

Šestinedělí máme úspěšně za sebou a tentokrát jsem si tohle období opravdu vychutnala. S Mišulkou jsem se z porodu dostávala víc jak dva měsíce, měla jsem bolesti, dlouho jsem krvácela a také jsem dost bojovala s kojením, ale teď se nic takového nedělo. Fit a v celkové pohodě se cítím už hodně dlouho.

Julinka si prodloužila noční spaní, ale když je vzhůru, tak chce hodně pozornosti

Doma jsme se zaběhli, jak jen to šlo, a tento týden už jsem nesledovala úpěnlivě čas, kdy se nám vrátí tatínek z práce, aby si dětičky převzal na chvíli on. Julinka si opět prodloužila noční spaní, vstává teď mezi půl šestou a šestou, nakrmí se a pospává ještě do desíti. Já mám mezitím spoustu času na Míšu, hezky posnídáme a ještě zapracuji i na obědu.  Pak to ovšem vypukne, Juli, když je vzhůru tak se dožaduje společnosti a běda, když ji na chvíli odložím do postýlky, spustí řev a nepřestane, dokud se alespoň neskloním nad postýlku. Všichni mi říkají, že si na sebe pletu bič, když ji nenechám plakat dlouho, ale já to prostě nějak nedokážu. Takže, když po mně Julinka tolik touží, snažím se ji chovat, co to jen jde. Navíc, ona ani nepotřebuje vyloženě nosit se na rukou, ráda si ji položím na deku na postel a ona se pak culí jako jelimánek. Konečně se nám podařilo vyfotit její první úsměvy. A nedalo to ani žádnou práci, protože když je napapaná a přebalená, tak se culí pořád. Vážně žasnu, že tak malinká holčička už občas i hýkne smíchy, jako by se už chtěla smát nahlas.

Nepříjemný šok na začátku týdne

Jen z kraje týdne mě ta naše bambulka dost vylekala. Ráno, když ještě usnula, jsem se vytratila z ložnice a za chvíli jsem slyšela pípat náš monitor dechu. Dvěma skoky jsem byla u malé, chytla ji za ručičku a ona se zprudka nadechla. Úlevu, která se dostavila, si jistě umí každý představit a jsem ráda, že jsme Nanny koupili, i když možná o nic nešlo.

Byla jsem trošku zvědavá, jak se s holčičkou popere Lojza

Vždycky říkal, že by si holčičku přál taky, protože nikdy neměl sestru. Myslím, že Julinka bude v pubertě dost trpět. Lojza už teď plánuje, že na první diskotéku ji dřív jak v osmnácti nepustí. Taky mě zarazil svým názorem na propíchnutí oušek. Trvá na svém, že nechce, abych Julince dala náušničky nastřelit. Jeho jediný argument je ten, že by o svých uších měla rozhodovat sama a že má strach, aby se jí něco nestalo.  Je to vůbec poprvé, co máme tolik odlišný názor, tedy co se dětí týče. Dobře ví, že v tomhle si nejspíš prosadím svou, ale ustoupit nechce ani o píď. No co, náušničky malé chtějí koupit jeho rodiče, kteří jeho názor nesdílí, takže jsem ráda, že případná vina padne i na jejich hlavu.  Další věci, které jsem si všimla, je Lojzův smysl pro detail. Při jednom oblékání Julinky ven jsem si dovolila ji k žlutému svetříku dát růžovou čepičku a bylo mi sděleno, že takhle to vůbec neladí. :) Vůbec si nevzpomínám, že u Míši by něco takového řešil. Občas z něj vypadne moudro, že se musím hodně přemáhat, abych se nesmála nahlas, ale je vidět, že Julinku zbožňuje.

Babička mi udělala čáru přes rozpočet – koupila Julince lehátko, které jsem měla vymyšlené jako hlavní dárek k Vánocům

Tento týden jsme se s malou poprvé odvážili zajít na větší nákup, nesehnali jsme ten den hlídání a potřebovala jsem si některé věci vybrat sama.  Vánoční ozdoby v marketu mě přiměly uvažovat, co vlastně letos budeme kupovat na Vánoce, a byla jsem ráda, že hlavní dárek pro obě děti mám vymyšlený. Radovala jsem se ovšem jen do soboty, kdy musel Lojza odvézt k našim psací stůl, kterého jsme se chtěli zbavit a místo něj přitáhl obrovskou krabici. Moje maminka nám prý posílá vánoční dárek pro Julinku, ale dát ji ho máme hned, aby ho vůbec užila. Byla jsem zvědavá, co ji „Ježíšek“ nadělí a málem to se mnou seklo. Mamka mi nestydatě vypálila rybník a koupila malé lehátko, které jsem měla v plánu koupit já. Jenže já měla vybrané takové celkem obyčejné a ona koupila „monstrum“, které zabírá spoustu místa, funguje totiž i jako houpačka a možností jeho složení je mnohem víc.

Nevěděla jsem, jestli se zlobit nebo radovat, ale nakonec jsem si řekla, že bych působila vážně nevděčně, kdybych si postěžovala, takže jsme mamince poděkovali a Juli už si svůj dárek hezky vyzkoušela a máme radost, že se jí v lehátku moc líbí. Jen se mi na něj zdá ještě malá, takže ho přeci jen vytáhneme o něco později.

A co říká na Julinku bráška?

Miška je z Julinky stále nadšený, nejraději asistuje u přebalování a společně s tatínkem ho to baví vůbec nejvíc, protože ten u toho nespěchá tolik jako já.

S plenkami Happy zvládne přebalovat i malé dítě

Jak víte, od narození používáme plenky Happy a jelikož jedna z jejich super vychytávek je ta, že při zalepování je na předním díle logo, díky kterému se maminka trefí přesněji, má Míša šanci být užitečný, jak jen to jde. Většinou se totiž trefí i on.

Hned jak se někdo zmíní, že musíme Julinku přebalit, skokem je v kuchyni, přitáhne si židli a nedá pokoj, dokud mu nedovolíme, aby alespoň s něčím pomohl.  Občas trošku překáží, ale nechci mu ublížit tím, že bych ho od maličké odháněla. Je až dojemné, jak se snaží pomáhat. Jediné, u čeho trnu strachy, je moment, kdy Julince vypadne dudlík a Míša jí ho chce dát do pusinky sám. Nejen, že ještě nemá odhad, kam až ho může dát, ale většinou má tendenci strkat ho naopak a pak mu musím vysvětlovat, že tuhle činnost musí dělat maminka opravdu sama…

Co nás s Julinkou čeká?

Následující měsíc toho máme dost. Když pominu různá vyšetření, tak nás čeká ještě velké rodinné focení. Lojza si moc přál mít Julinku vyfocenou profesionálně už jako miminko a Míšu ve dvou letech taky ještě zvěčněného nemáme. Dále jsme pozváni na vítání občánků, další rodinné oslavy. Nudit se rozhodně nebudeme.

Podle deníčku Evulika25 zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Konec šestinedělí: Evu vylekal monitor dechu. - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Množství příkrmů

| ivanka009 | 22.01.2020, 22:39

Dobrý den paní doktorko, zajímá mě kolik cca.doporučujete, aby snědlo dítě příkrmu od 1,5 -2 let. Ptám se, protože můj syn,kterému je nyní 18 měsíců, sní k obědu cca.250g příkrmu,někdy o něco víc a přijde mi, že by jedl dál,většinou se i vzteká když dojí,to samé dělá i ráno po mléku,kterého vypije kolem 260ml,tak si nejsem jistá,jestli mu to stačí,protože toto množství má stejné už od roku. Když vidí někoho z rodiny jíst u stolu,žadoní a vzteká se dokud jídlo nedostane, jako by byl hladový a to je třeba zrovna po svačině. Mám tedy dávky navýšit ku spokojenosti dítěte? Jinak je to velký jedlík už od mala.Je tedy podle vás lepší ho nechat jíst dokud chce a kdy chce, nebo mu dávky stanovit a odměřovat abych měla lepší přehled kolik toho sní a nenechat ho aby se přejídal (to dělám nyní).Děkuji za odpověď.

Dobrý večer, z Vašeho dotazu nevyplývá skladba jeho jídelníčku. Dítě v tomto věku má mít jídelníček stejný jako ostatní členové rodiny s tím, že nebude jíst houby, uzeniny a smažená tučná jídla a minimálně kořeněná (např ne chilli, kečupy, majonézu apod.). Předpokládám, že celá rodina se sejde až u večeře ve všední dny a v pracovních volných dnech, takže i barevně by strava pro Vaše batole měla být stejná jako u ostatních členů rodiny, takže nemůžeme se bavit o příkrmech ( ty jsou určené kojencům). Dítěti předložte tzv. dětskou porci a nechte ho jíst samostatně ( i za cenu ušpinění a nepořádku v okolí). Je dobře, že sledujete, kolik tekutin vypije, ale jen mléko nemůže stačit, k tomu přidejte např. nějaké pečivo s máslem (viz kapitola o výživě), prostě skladba jídelníčku už musí odpovídat běžné dětské stravě, tj. 5x denně. S pozdravem Dr Ludvíkovská

MUDr. Květoslava Ludvíkovská | Babyonline | 24.01.2020, 07:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace