4. týden šestinedělí: Eva je po návratu manžela do práce s dětmi sama.

Tento týden jsem měla trochu strach, jaké to bude doma s dětmi a bez tatínka, který se musel  vrátit do práce, ale nebyla to taková hrůza, když byl ve středu svátek. Občas jsem malinko zazmatkovala, ale Míša i Julinka byli vesměs hodní, takže jsme se měli hezky.

V pondělí ráno jsme si báječně pospali, Julinku jsme dokonce v šest ráno násilně museli vzbudit na kojení, protože já už měla prsa nalitá k prasknutí. Zatím se pořád budí jen jednou nad ránem a pak spinká ještě do devíti, někdy i déle.

Mám tak čas věnovat se hned Míšovi, pomoct mu s oblékáním, ranní hygienou a snídáme. Pak se vzbudila Juli a Míša se chvíli koukal na pohádky. S Julinkou je to zatím přece jen mnohem jednodušší, protože se nabaští a zase hned spí. Všechno šlo jako na drátku do doby, než jsem šla dát Míšu do postýlky po obědě.

První drobná krizová situace

Míša zvyklý usínat sám, ale občas má náladu na mazlení a to mě pak vtáhne k sobě a chce ať ho držím za ručičku a zpívám. Takže jsme se hezky tulili, když v tom začala vřískat hlady malá. Věděla jsem, že musím za  ní, ale bylo mi hrozně líto Míši, který začal plakat, když jsem od něj odcházela. Byla to taková první krizová situace, kdy jsem litovala, že se nemůžu rozdvojit.  Takových situací bylo za ten týden ovšem mnohem víc. Jakkoliv je beruška hodné miminko a většinu dne o ní ani nevíme, tak občas se zkrátka stalo, že mě potřebovaly obě děti najednou. Například, když Míša obědval a u některých jídel  pořád vyžaduje mou asistenci a Julinka má zrovna v tom čase takový prostoj a třeba hodinku a půl nespí a v postýlce ji to moc nebaví. Já vůbec žasnu, že takhle malinká už se chce tolik chovat a mazlit, jen otevře očka, přebalujeme, napije se a běda, když ji odložíme do postýlky. :-) Několikrát jsem Míšu krmila a na rukou přitom měla Julinku.:-) Můžu být opravdu ráda za její noční spaní, protože energie mi zatím nechybí a večer, když oba lumpíci usnou  mám čas ještě i poklábosit s Lojzou nebo se mrkneme na oblíbený seriál.

Svátek jsme strávili u rodičů

Středeční svátek jsme strávili u rodičů, mamka nám zabavila kočárek a šla se pochlubit Julinkou  tetám a strejdům, co na vesnici máme. :-) My se zase víc věnovali Miškovi a hráli si s ním.

Odpoledne jsem s Míšou navštívila sousedku, jejich fenka bernského salašnického psa má zrovna štěňátka, tak jsem je Miškovi chtěla ukázat. Sama jsem z toho měla velký zážitek, protože jsme s Cory tak trošku závodily, která dřív porodíme, ale nakonec mě o dva týdny předběhla. :-) Štěňátka byla fakt nádherná a Míša se od nich nechtěl hnout a domů jsem ho musela doslova odtáhnout. :-)

Kontrola v nemocnici dopadla na jedničku

Koncem týdne mě čekala kontrola v nemocnici a tentokrát už bylo vše v úplném pořádku a teď už mi jen zbývá zaskočit za svou gynekoložkou po konci šestinedělí.

Venkovní focení s Julinkou

V sobotu nás letní počasí vylákalo na menší výlet. Vydali jsme se navštívit nedaleký zámek v Hradci nad Moravicí, tedy nás se týkala jen prohlídka okolí a zahrady, jelikož děti jsou ještě malé, ale i tak se nám tam líbilo a jelikož bylo opravdu teplo, rozhodli jsme se poprvé vyfotit venku i s Julinkou.

Ta celé focení prospinkala a probrala se až když jsme přijeli domů. :-) Před zámkem jsme si na konci vycházky dali úžasnou italskou zmrzlinu a Míša si objednal dětské pitíčko. :-)

A co už Julinka umí?

Celkově byl tento týden trošku náročnější, ale docela jsme se s tím poprali. Julinka roste doslova před očima, je to takový malý otesánek a nějak rychle se zakulacuje. :-) Už se otáčí za zvuky a občas, když se nad ní sehnu, mám pocit, že už si uvědomuje, že se blíží maminčina náruč a tváří se tak nějak natěšeně. Lojza má stejný pocit, hlavně se mu líbí, jak mu malá ráda naslouchá. Dneska jsem ho načapala, jak stojí s Julinkou u okna a ukazoval jí auta a vysvětloval , o jakou značku a barvu se jedná. Nějak asi pozapomněl, že takhle malé miminko zaostří sotva na metr, takže pohled z šestého patra ji asi moc nezaujme, ale kazit radost jsem mu  nechtěla.:-) Jen pasení koníčků se jí nelíbí a vzteká se, ale trénovat musíme.

Zítra máme poradnu a jsme moc zvědaví, kolik nám Juli přibrala, ale myslím, že pochvala nás opět nemine. :-)

Na základě vyprávění Evulika25 připravila Naďa Barochová.