5. týden šestinedělí: Julince už bude 5 týdnů. Návštěva lékaře.

Je neuvěřitelné, jak nám první měsíc s Julinkou rychle uběhl. Sotva jsme se vrátili z porodnice s malým uzlíčkem a už je jí pět týdnů. Ten kdo řekl, že s prvním dítětem čas běží jako o závod, ale s druhým drobkem je ještě stokrát rychlejší, měl pravdu.

V pondělí jsem byla s oběma dětmi u lékařky, na pomoc jsem si vzala maminku

V pondělí jsme navštívili naši dětskou lékařku a na pomoc jsem si musela přizvat maminku, protože jsem objednala Míšu na očkování proti pneumokoku a jelikož se doktorů bojí stejně jako já, když jsem byla malá, měla jsem strach, že bych to se dvěma dětmi nezvládla. Julinka byla vzorná, vůbec neplakala, ale ona z toho ještě rozum nemá. Paní doktorka měla radost, že za 3 týdny přibrala 600g a dostala se tak na krásných 4,2 kg. Mišulka ji potrápil víc. Křičel tak, že jsme se pomalu neslyšely, ale jakmile bylo po píchanci, tak se smál a měl radost z obrázku, který i přes svůj výstup dostal. Další kontrola nás čeká za další 3 týdny, až bude mít Julinka zkontrolované kyčle.

Bála jsem se, že ze mě bude vdova

Začátek týdne byl ještě slunečný a já se bála, že ze mě bude ve 28 letech vdova. Taťka dostal k šedesátým narozeninám vyhlídkový let pro dvě osoby a nenapadlo ho nic lepšího, než vzít sebou Lojzu. Asi se teď mým obavám smějete, ale člověk trpící aerofobií to zkrátka viděl jinak. Musela jsem se opravdu krotit, abych mu výlet takovou skořápkou nezakázala.

Lojza měl ale tak velkou radost, že se absolutně nedalo zakročit. Let trval půl hodinky a chlapi měli možnost proletět se nad Opavou i Oticemi, kde bydlí naši. S mamkou jsme seděly na dvorku připravené mávat, až poletí.

Tento týden byl ve znamení návštěv

Tento týden se měl báječně hlavně Mišulka, protože měl spoustu návštěv. Nejdřív se na nás přišla podívat kamarádka z práce se svým o půl roku mladším chlapečkem. Kluci si báječně rozumí (ani jeden totiž nemluví) a tak se bytem věčně rozléhal jejich smích. Dováděli na trampolíně, projeli všechna autíčka co máme a udělali binec jako obvykle. Další den se pak za námi stavila další kamarádka, která s námi v létě byla na chatě se svými holčičkami, a Míša nevěděl, které cácorce se věnovat dřív.

Měla jsem z těch setkání obrovskou radost hlavně kvůli němu. Je vidět, jak mu kolektiv dětí chybí, a rozhodla jsem se, že hned jak to bude možné, začneme zase chodit do mateřského centra. Návštěvy byly samozřejmě zvědavé na naši berušku a opravdu mě potěšilo, jak se všem líbila, jak byla hodňoučká a celkově se předvedla jako nejhodnější děťátko pod sluncem.

Jaké pokroky dělá Julinka?

Jak jsem psala, Julinka roste doslova před očima a dělá neuvěřitelné pokroky. Pasení koníčků se jí už začíná líbit a hlavně je vidět, jak je víc všímavá, reaguje na různé zvuky a je nadšená,  když nás vidí. Mám pocit, že už se na nás usmívá cíleně, už to nejsou takové ty úsměvy ze spánku, ale vyloženě se culí, když na ni začneme mluvit. Mrzí mě, že se nám ji tak doposud nepodařilo vyfotit, ale jakmile nažhavíme fotoaparát, tak se se zájmem kouká do objektivu a úsměv už nevyloudíme. Tak snad příště.

Taky se dost zajímá o svého brášku, který ji zatím pořád jen pusinkuje, až ho musím někdy krotit. Obvykle před kojením, když si ji položím do postele, mě předběhne, lehne si vedle ní a chytá ji za ručičku a usmívá se. Je až s podivem, jak dokáže být opatrný. Měla jsem strach, že bude dost hrrr, ale opravdu si dává velký pozor a jen občas ho musím upozornit, aby dával větší pozor. Taky je milé, jak chce u všeho asistovat, ať už u přebalování nebo koupání. Stačí  abych se jen zmínila, že je čas koupat malou a už spěchá do koupelny, rozsvítí světlo, sám položí vaničku do vany a čeká, aby se mnou mohl držet sprchu a napouštět vodu.

Každý se ptá, jestli nežárlí a myslím, že trošku ano. Ale ne přímo na Julinku, spíš na ten čas, kdy se věnuji jí. Takže když mám volné ruce, chce se mnohem víc mazlit a celkově je teď takový přítulnější.

Přebalování a zkušenosti s plenami Happy

Díky Julinčině festovnímu bříšku už jsme také museli přejít z plenek Happy newborn na velikost č. 1, tedy 3 až šest kilo. Denně spotřebujeme kolem osmi plenek, někdy se zadaří i více a v noci se s přebalováním s Lojzou střídáme, jeden den vstávám já, další zase on. První tři týdny přebaloval v noci jen Lojza, abych nabrala síly po porodu, ale teď se cítím už moc dobře, tak jsem navrhla střídání. Malá se budí pořád jen jedenkrát za noc, takže jsme rádi. Je fajn, že plenky Happy mají dost široký pás a beruška tak nemá otlačené bříško, stejně tak gumičky kolem nožek hezky přiléhají a málokdy se stane, že se něco dostane ven. Pamatuji si, že Míša byl kolikrát zašpiněný až mezi lopatkami, což se nám nyní ještě nestalo. Překvapilo mě, že v balení plenek jsou přidány i sáčky na pleny použité, určitě to potěší spoustu maminek, které se s prckem vydají na cesty a kolikrát nemají možnost plenku někam vyhodit.

O víkendu nás u rodičů čekalo překvapení

O víkendu jsme doháněli úklid domácnosti, musím se přiznat, že přes týden jsem toho moc nestihla a tak mě čekala hromada žehlení a navařila jsem si jídlo dopředu. Naštěstí venku bylo ošklivo a tak mě to ani moc nemrzelo, s dětmi jsme byli venku jen na chvíli. V neděli odpoledne jsme se stavili u rodičů, kde nás čekalo překvapení. Brácha požádal svou přítelkyni po třech letech o ruku. Sice oba ještě studují, ale jsme za ně moc šťastní, a jak sami říkají, svatba do roka být nemusí. Já už si ale představuji Julinku jako krásnou družičku, tak doufám, že zase tak moc otálet nebudou.
Příští týden už končí šestinedělí, co nevidět budu muset zajít za svou gynekoložkou, s Julinkou na kontrolu kyčlí a jinak si budeme dál užívat společné chvilky a já doufám, že už se konečně budu moct naložit s knížkou do vany.

Podle deníčku Evulika25 zpracovala Naďa Barochová.