Jak skoncovat s dudlíkem?

Často se mi dnes stává, že vidím 3leté děti s dudlíkem. A ten dudlík nemají úplně na chvilku. Logicky mě to přimělo obrátit se na kolegyni stomatoložku s dotazem, co takový dudlík dělá se zuby i čelistí. To vám paní dr. Irena Červená popsala minule.

Jak si ale poradit s dítětem, které se dudlíku odmítá vzdát?

Opět jsem oslovila kolegyně lékařky, jaké zkušenosti mají. U nás to totiž proběhlo velmi rychle a jednoduše. Syn dudlík prudce vyplivnul v 8. měsíci a více jej již nechtěl, asi proto, že z něj nic neteklo.

U dcery to bylo malinko akčnější, ale naskytla se mi příležitost, kdy v roce na procházce dudlík sama odhodila na zem. Sice jsem jej zvedla a donesla „pro jistotu“ domů, ale když se po něm pak sháněla, řekla jsem jí, že jsme jej zřejmě ztratily na té procházce. Toto jí stačilo a už si na dudlík sama ani nevzpomněla.

Jak si s tím poradily moje kolegyně?

Dětská lékařka Blanka mi píše: „Dudlík nijak nezavrhuji, osobně jim fandím minimálně do doby vyhasínání sacího reflexu a jeho náhrady volním sáním (cca 6. měsíc). Jeho odnaučování je kapitolou samou pro sebe. V kojeneckém věku lze dudlík po konejšení a uspání opatrně odebrat a lze to dělat pomalu postupně. V batolecím už se musí vysvětlovat a zpravidla rozhodnout a důsledně odstranit ze dne na den. Je to ale těžší. Za mne je jeho používání bez většího rizika do roku věku, se zavřením obou očí do 18 měsíců.“

Stomatoložka Irena mně odpovídá: „Ideálně, aby dítě bylo natolik motivované, aby se dudlíku zbavilo samo:

• může ho darovat miminku s tím, že dudlík je pro miminka a dítě už je velké a nepotřebuje ho, má navíc oproti miminku ty a ty výhody
• darovat Mikulášovi a čertům / velikonočnímu zajíčkovi, např. na výměnu
• v norském Bergenu mají v akváriu nádrž, kam děti dudlíky hází pro rybičky
• pokud má dítě vztekací období a dudlík zahazuje, tak ho upozornit, že když ho zahodí, tak už dudlík nebude – a opravdu ho zabavit a už nedat

A jak to proběhlo u nás? Když byly synovi 2 roky, odjela jsem na víkend na školení. Hlídal tatínek, dudlík ztratili :-D a byl klid.“

Podle dětské lékařky Lenky, to je ta paní doktorka, která se stará o právě narozená miminka, jde hlavně o trpělivost a snahu odbourávat dudlík postupně, nejlépe jakmile přechází dítko plně na smíšenou kojeneckou stravu, více kouše a začíná se rozmlouvat: „V této době by se měl dudlík používat jen před spaním, na zklidnění do usnutí. Během dne u hraní a dalších činností už zklidňovat jinak. Je to hodně individuální, osobně jsem to řešit nemusela, syn dudlík nikdy nechtěl a naštěstí nepotřeboval ani palec v puse :-). Někdy je ještě složitější odbourávat právě to dudlání palců...“

Paní doktorka Květa má zkušenost, že: „Někdy je nutné hodně trpělivosti. Dítě je dobré při záplavě emocí, když chce vrátit ztracený dudlík, zabavit nějakou činností, kterou má rádo (ne mobilem :-)), před usnutím povídat pohádky, zpívat klidným hlasem oblíbenou melodii.
Pokud rodiče vyměknou a jednou zapomenutý dudlík dají dítěti zpět, může dudlíková mánie přetrvat až do školy.“

Jak jste vyzráli na skoncování s dudlíkem u vás doma? Bylo to jako lusknutím prstu, nebo nějakou dobu trvalo?

Autorky článku: MUDr. Jana Martincová, MUDr. Irena Červená, MUDr. Lenka Tománková, MUDr. Blanka Flugerová, MUDr. Květoslava Ludvíkovská