Porod - nové diskuze

Porod Matyho

Ahojky holčiny, tak jsem se konečně dostala, k tomu abych popsala svůj porod.V Úterý 17.1. jsem měla od půl noci poslíčky a pak celý den, říkám si zítra mám termín, asi to tak vážně bude.Ve středu 18.1. jsem šla do poradny, dr. říkál že se to rozjiždí že bych mohla do druhého dne porodit a nejpozději do tří dnů a ve čtvrtek mám jít do porodnice at si, už mě tam hlídájí.Ve čtvrtek ráno,jsme šli do nemocnice na ambulanci,pro jistotu už jsem jela s sbalená.Sestra mě poslala do kabinky a jakmile jsem se vysvlékla,aniž by mě někdo skontroloval, volala mě zpátky že mám jít rovnou na porodní,ať si mě tam přijmou.Říkám si tak to domů určo, už se nedostanu.Tak jsme vzali papíry a šli na porodní, tam nás uvítala příjemná sestřička.Vzala mi tašku, taťku jsem poslala domů a následovala jsem sestřičku.Šup hned na monitor na kterém jsem ležela hodinu, u toho jsme vyřizovali papíry a napíchli mi na zkoušku oxitocín.Nic... Pak jsem se přestěhovala na pokoj kde byly ještě dvě čekatelky.Ptala jsem se jich jak dlouho tam jsou a říkali že jedna od pondělka,druhá od úterka.Bože říkám si to tu můžu být taky do neděle a jen tak ležet a nic se dít nebude??? No a nedělo.V pátek mi dr udělal jen Hemiltona a zase nic.Dobře v sobotu ráno mi dr. že dáme tabletu na vyvolání.Říkám si te holčině co leží semnou na pokoji ji dáváte od pondělka a nic se neděje.No k mému údivu aaauu něco začlo bolet a to asi hned do patnácti minut.Bolesti celkem časté asi po 5 minutách možná ani to ne ale zatím v poho.Kolem 10 další monitor a ležela na něm i další rodička která už měla celkem silné bolesti, tak mi ji bylo líto.O půl dvanácté že si mám zajít ještě na polívku, říkám si sakra to ještě dnes nejdu rodit, že mě posílají na oběd?Na obědě celkem se ty bolesti dali kráasně vydržet a dělala jsem že jsem v poho.Hned po obědě jsem se šla vyhřát do sprchy a nevím ani kdy ale asi jsem měla na vložce plodovku a ve sprše ve mě jako by v zádech něco luplo,jestli to byla voda netuším.Sestra mě po sprše zkontrolovala a říká že zatím jeden prst, další monitor ptám se ji na epidurál bolesti posílili.začínám se kroutit, příjde dr. zkouší píchnout vodu která neteče a říká 4-5 cm, co?! Vždyt ted jsem byla na 1cm. Nestihám ani epi.Fajn budu to muset přežít.Sestra píchla něco na bolesti myslím že to nepomohlo a dala mi nálev.Pak hned sprcha a že mám ještě z ní vylézt,že mi napíchne kanylu.Bože začínám trochu víc skučet.Letím do sprchy na balon asi tři kontrakce tam přežiju a řvu na sestru, že asi už chci tlačit.Dohrabu se na sál opřu se o to křeslo a cítím hlavu hodně dole.Vidím dr.jak si tam sedí u PC v klidu.lehám si na křeslo a sestra říká, jo to už bude.Fajn bo jinak zdechnu.Dr mi říká jak mám tlačit,říkám si v duchu nerodím snad poprvé.První zatlačení s kraválem takže špatně.Druhé už bylo dobře třetí, špatně,čtvrté správně a hlavička je venku a a na páte je i venku celý, bože ta úleva.To byla, ale fakt rychlost.Malý se narodil 13:51 3200g 51cm.Půl hodky po porodu přišel za mnou na sál přítel dvě hodky jsem mu nezvedala tel.tak se přišel poptat u porodu být ale nechtěl.Takže to krásně vychytal.Zůstal tam snámi.Po dvou hodkách jsem se zašla vysprchovat pro mě něco novýho bo kdysi se chodilo až po 6 hodinách.Nestihli mě ani nastřihnout,takže šití bylo jen pár stehů.Nic mě nebolí a dojdu si až na nadstandart který je kousek od porodního sálu. No a ted už jen počkat do večera až mi dovezou malého.Vůbec se necítím jak po porodu a mohla bych klidně i snad domů jak mi bylo dobře.Usla jsem až v jednu ráno a spali jsme s malým až do sedmi.No holky krásný rychlí porod,přeji Vám všem takovou rychlovku. Dr. říkál že třetí už by měl jít , jak po másle.A taky že jo, takže budu na něj ráda vzpomínat.

Trapný dotaz o porodu...

Chci se zeptat, chápu to správně, že se novorozené dítě ještě celé umatlané položí na matku? Možná se mi budete smát, ale já bych radši už to miminko dostala umyté. Klidně nahaté, ale prostě nemám ráda pohled na krev a při představě toho všeho... no. Je to asi trapný dotaz, nechci působit jako fajnovka, ale... není mi třeba jasné, jak se taková matka pak má jít umýt, když má ještě ležet kvůli placentě... navíc jí musí být zima, když je mokrá... jak to vlastně je? Díky

Terezka, 26.1.2012, 2700g a 46cm

Takže, bude to román V úterý 24.1. jsem se byla zaregistrovat do porodnice. Doktorka mi říká, že mám porodní cesty nachystaný a nejspíš do termínu (6.2.) nevydržím. Je celkem logický, že když mám před porodem, že to bude asi nachystaný, tak jsem si z toho ani nic moc nedělala a dokonce jsem si i říkala, abych ještě nepřenášela. V úterý v noci mi asi odešla hlenová zátka. Ve středu byl relativně klid, občas v noci nějaká bolest, ale poslíčky nebo tak jsem snad ani neměla nikdy. Ve čtvrtek kolem oběda jsem začala trochu špinit. Volám do porodnice, co mám dělat a že prý je to normální. Manžel byl v práci, ale byl domluvený, že kdyby něco, do porodnice mě může zavézt. Tak jsem uvařila oběd, uklidila, chystám se jít se psem a najednou ze mě něco vyteklo, krvavá voda. Tak opět volám do porodnice, tak že mám být v klidu, že to mohla být ta zátka, ale že jestli chci, ať teda dojedu, že to zkontrolují. Se psem už jsem nešla, dojel manžel, já ještě douklízela, vzali jsme kabelu a jeli. To bylo asi 15h. V autě mi říká, ať aspoň dělám, že rodím tak mu říkám, že mě zatím nic nebolí, i když nějaká ta bolest už tam byla, ale jak u silnější menstruace. Dojeli jsme do porodky, na příjmu narváno, nějak se to v Brně rozrodilo všechno najednou. Dali mě na monitor, tam jsem měla bolesti po 5ti minutách, ale říkám si fajn, to se dá přežít a nemusím ani nějak dýchat... Monitor samozřejmě nic neukázal...Prohlíží mě doktorka a s rukou ve mě mi říká, že teda rodím, ale ty bolesti mi asi nevěřili, protože jsem neřvala. Manžel mezitím odjel zas do práce se převlíct, aby mohl dojet za mnou, kdyby teda něco. Vzhledem k tomu návalu tam mi řekli, že když jsem z Brna, ať jedu ještě domů, dám si sprchu a nějaký čípky, co mi dali a že uvidím, jestli se to rozjede. Mám bolesti po 4 minutách, ale fajn. Šla jsem ven čekat na manžela, bolesti asi po 2 minutách a silnější. Tak dojel, vzali jsme z kufru kabelu a šli zpátky, že už dom nedojedu. Tak mě teda přijali a hned na porodní box. Tam pohoda, srandičky, bolesti už byly ale silnější. Vedle nějaká hrozně řvala, sem říkala, jéžiš, co tam řve, vždyť to není tak hrozný (já pak řvala 100x víc). Šla jsem do sprchy na balon, kterej zabíral skoro celej ten sprchovej kout, no samozřejmě mi to ujelo, ležela jsem pod balonem, řvala jsem na manžela, ať mě jde vyprostit, protože ten balon nešel vyhodit ven, byl větší než ten vchod do sprchy...no prdel...Před 22h došla skvěla PA, která se o mě celou dobu starala, že píchnem teda vodu a upozornila mě, že bolesti budou horší. Fajn, snad do půlnoci porodím. Píchla vodu a já málem zdechla. Řvu na manžela, ať jde pro ni, že to nedávám, tak ona že mi vezme krev kvůli epidurálu, že za chvíli přijde teda. Opět řvu na manžela, ať jde pro ni!!! Došla, vzala krev. Do sprchy už jsem nešla, nedělalo mi to dobře. Dala mi nálev, to jsem taky málem potom na záchodě umřela, nedalo se ani sedět. Bolesti po 2 minutách, opět řvu, kde je ten epidural, tak se na mě podívala a PA říká, no nic, jdu si pro věci, jste na 9 cm, budem rodit, to už nestihneme. Ležela jsem na boku, při kontrakci jsem si měla přitáhnout nohu a tlačit, ona mi mezitím masírovala hráz. Pak mi říká, že už leze hlavička, jestli si chci šáhnout.. NECHCIII!!! Chtěla jsem to už mít za sebou. Ani nevím na pokolikáté malá vylezla, dala mi ji na břicho a moje první slova byly, že je hrozně malinká Narodila se v 22:45 hodin, takže do té mé půlnoci času dost Tak hodinu jsme ji měli u sebe, mezitím mi vytáhli placentu a udělali dva stehy. Pak si malou vzali, ať se jdu osprchovat, já si v pohodě umyla i vlasy a chtěla jsem jít domů O to větší šok byl, když mě vezli na pokoj na vozíku Tam mi holka říká, že kolikátý už rodím, že chodím jak laňka Celou noc jsem nespala a dívala jsem se jenom na malou a snažila se ji přikládat k prsu. Pak jsem šla na nadstandard, tak jsem už měla klid, protože mě znervózňovalo, že někoho ruším atd. No a dneska jsme šli domů, malá je celkem hodná, hodně hladová, takže jsem jak mlíkárna To je asi tak vše a těm, co budou rodit přeju taky aspoň takovej porod, protože to za těch pár hodin nebylo tak hrozný

VALERINKA - 22.1.2012, 48cm, 2880g

Píšu, jak probíhal náš tryskoporod – teda aspoň mě to tak přišlo.Termín porodu jsme měli stanovený na 25, v sobotu 21. jsem si udělala na neděli plány, jak si ráno přivstanu, udělám si nové nehty a pak pojedeme na oběd k rodičům přítele do Ostravy. Říkala jsem si, že to bude naposledy, co někam vypadnu. Měla jsem velké oči. Večer jsme koukali v posteli dlouho na filmy. O půl 2 ráno jsme to vypnuli a zalehli. Ještě jsem nestačila usnout a slyším najednou: křup. To jsem si říkala, že mi zase prdlo v zádech, jak furt poslední dobou ležím na gauči. Přetočila jsem se na záda a cítím vlhko. A jé, to nebyly záda. Frk na záchod, potlačila jsem a už teče čůrkem plodovka. No co, tak si vezmu vložku a zalezu, však bolesti nemám a ve 2 ráno v porodnici mě stejně akorát odloží na postel. Ha, ha, jen jsem lehla, začaly první stahy. Myslela jsem si, že ze začátku to bude tak co 20 minut. Opět omyl, hned po 5 minutách. Tak šup z postele a frajerka jsem si zalezla do sprchy, umyla se pěkně teplou a oholila, co se dalo. Stahy po 3-4 minutách. Budím přítele: Vstávej, to není prdel, jde to moc rychle. Hop do bot a jde se, porodnici mám půl kilometru, tak jdem pěšo, ať se mi to rozhýbe. Před bránou do porodky už těžce prodýchávám stahy. Na příjmu si beru tašku a posílám přítele domů, že to stejně asi nebude tak rychle, ať se ještě vyspí. Navíc musím dostat ATB, kvůli streptokoka, co mi našli, takže mi asi nic urychlovat nebudou, musí to být prý 4 hodiny před porodem, ať to projde přes placentu. Přítel sklopil hlavu a šel domů. Jdu se sestrou na porodní sály. Prodýchávám to stále hůř. Doktor mě vzal na sono, vyšetřil a řekl, že jsme teprve na začátku a jestli chci epi. Říkám mu, že asi spíš ne. PA mi píchla penicilin a já si říkám, že ty stahy už vůbec nejsou light. Je půl páté, na vedlejším sále slyším nějakou paní, asi už toho má taky plné kecky. PA mě znovu vyšetřuje a říká, že mám zavolat tatínkovi. Ptám se proč? To to jde tak rychle? Odpověď je, že jsem otevřená na 6 cm a prý aby to vůbec stihnul. Beru mobil a volám, ať je v 5 v porodce a řeknu mu kam jít, taky prosím o ten epidurál – najednou se cítím jako srab. Prý epi už nestihneme, že už se bude na vedlejším sále rodit. Jen dostávám nálev a jsem odeslána na wc, ať se pořádně vyprázdním. Sedím na míse a přítel volá, kam má jít, chudák bloudil po chodbě. Lezu z wc a přítel zrovna přichází. Lehám si na porodní lůžko a dostávám oxytocin, stahy po 1-2 minutách. Začínám se pekelně soustředit na dýchání při stahu, to mi pomáhá aspoň trochu nevnímat tolik bolest. Doufám, že bude za chvíli konec, mám dost. Přítel mě hladí po ruce a dává napít, doktor mě vyšetří a říká, že jdeme tlačit. No konečně, už se za to modlim asi 5 minut!!! Stahy jsou hrozný, pálí mě nos od nádechů a pusa vyschlá od funění, madla jsou daleko a sjíždím zadkem dolů. Zavírám oči a tlačím. Cítím dole hlavičku, PA mi masíruje hráz, další stah, další a další, tlačím jak pako a nejde to, jsem už zoufalá, je to jak tlačit do betonu. Bojím se o prcka, stahy neregistruju, jsou mi fuk, asi mi praskne zadek. Cítím nástřih a dost. \"Tlačte, tlačte, i mimo stah, snažte se.\" Asi luštím křížovku ne? Další 2 stahy, nevím kde je nahoře, kde dole, přítele nevnímám, jen světlo přede mnou. Je tam nějak moc lidí, doktor a aspoň 2 PA. Slyším jak někdo říká, že to nejde, že budeme muset potáhnout vexem. Ne! Vexem nikdy! Nadechuju se a tlačím. Najednou obrovská úleva, beton povolil a něco teplého a mokrého mi leží na břichu. Ten pocit je bambilionový!!!!!!! Přítel fotí, já jsem trochu zmatená, ale registruju, že máme holčičku a PA mi pomáhá porodit placentu. Stahy už nemám, v podstatě ji ze mě vytáhne. Přítel se točí kolem malé a popisuje ji nožičku. Potom ten náš uzlíček dostávám zabalený na břicho a doktor se pouští do šití. Mě se třepou ruce i nohy, prý je ten třes normální. Na porodním sále jsme si poleželi 2 hodinky a sestra zkoušela malou přiložit k prsu. Naše Valerinka se narodila v 6:11. Takže 4,5 hodiny po prasknutí plodové vody. Na pokoji jsme nakonec s holčinou, která rodila na tom vedlejším sále. Je to super holka a bydlí kousek od nás. Máme novou kamarádku. Malá je zlatíčko, pěkně pije, budí se sama po 3 hodinách a skoro vůbec nemrčí. Je kouzelná. Přítel jak napřed k porodu nechtěl, tak prohlásil, že „to nebylo tak hrozné“. No pro něj asi ne. Ale pokud bych měla další porod jako tento, tak klidně jdu znova. Dalo se to vydržet i bez epidurálu. Přeju všem rychlý porod bez komplikací a všechny děti ať jsou zbožňované jako ta naše princezna. Byl to super zážitek, porodit něco tak kouzelného a krásného.

TERMÍNY LEDEN - ÚNOR

ZUZACKA - 18.1., 22.1. - ČEKÁ CHLAPEČKAEJOJA - 20.1. PLÁNOVANÝ CS - POHLAVÍ NEVÍMISHUGE - 23.1. - MAGDALÉNKA NEBO ŠTĚPÁNVERONALIS - 24.1. - ANETKABARINKAR - 25.1. - ŠTĚPÁN NEBO VALERIEKYDKA - 3.2. - MATĚJMIRKAAA - 4.2. - LUCIEBRŮČA - 4.2. - LUKÁŠEKJÁ JABINA - 6.2. - TEREZAJACKEY - 7.2. - ISABELLAMIHO - 10.2., 13.2. - JONÁŠŠTĚPI123 - 12.2. - JIŘÍČEKMISANKA - 13.2. - ONDRADŽEJ - 14.2. - ŠTĚPÁN NEBO STELINKA OPHRYS - 18.2., 27.2. - JIŘÍČEKTak, doufám, že jsem nic nepopletla, kdyby něco, připište, opravte pod to... No, je nás teda dost

Anička 16.12. 50 cm, 3000g

Milé maminky, taky se svěřím s mým zážitkem z porodu. Moje těhotenství probíhalo bez komplikací, tak jsem doufala, že i porod bude brnkačka-chyba lávky. Termín jsem měla 10.12. tou dobou se ale stále nic nechystalo. Mám narozeniny 13.12. tak jsem si říkala, že si to holčička určitě rozmyslí a dá se mi k narozeninám-taky nic. Právě 13. jsem byla na kontrole ve FN Hradec Králové a pan doktor mě rovnou objednal na pátek 16. na indukci, s tím, že jsem na 2 prsty otevřená a může to být kdykoliv. Z vyvolávaného porodu jsem měla obavu. Už 14 dní jsem různě poskakovala do schodů, skákala na balonu, s přítelem jsme se sexem pokoušeli dostat tu malou potvůrku ven a nic. Po termínu porodu jsem si i ricinový koktejl udělala a taky nic. Šesnáctého v sedm ráno jsem tedy nastoupila do nemocnice. Víc jsem se těšila, než jsem se bála. V devět hodin ráno mi píchli vodu a pustili za mnou na porodní box přítele. Začaly nastupovat bolesti, ale zatím byly dost nepravidelné. 3 po pěti minutách jedna po sedmi atd... Pak mi ale píchly oxytocin a to bylo něco. Od půl druhé jsem měla opravdu silné bolesti po cca 2 minutách, ale stále jsem se dostatečně neotvírala. Byla jsem moc ráda, že tam se mnou byl můj přítel a pomáhal mi to tam psychicky zvládat. V pět hodin jsem si říkala, že tohle už snad není možný, a i přesto, že jsem před těhotenstvím i během něj byla v celkem dobré fyzické kondici na mě šly mdloby z únavy i z bolesti. Když už to vypadalo, že na mě jde tlačení zvonili jsme na doktora, ale prý stále nic. Ani druhý pokus nevyšel. Pak ale vše nabralo rychlý spád a spoustu vzpomínek mám zamlžených od toho, jak jsem padala do mdlob z únavy i od silného tlačení. Najednou se kolem mě seběhlo spoustu sestřiček a přiběhla i primářka. Už byla vidět hlavička, ale malou jsem stále nemohla vytlačit. Na břiše se mi vystřídaly dvě sestřičky. Nakonec ji kvůli alteraci museli v 18:25 vytáhnout ven kleštěmi. Navíc šla ven tzv. VEXEM-hlavičku měla vyvrácenou dozadu-proto nešla vytlačit. Po tom, co malá vykoukla poprvé na svět ji hned odnesli na ošetření, neslyšela jsem ji křičet a tak jsem měla hrozný strach, že není vše v pořádku. Naštěstí pak přišel doktor a řekl, že vše bude ok. V první minutě ale měla APGAR skore šílené-pouze pět bodů. Ta bolest byla šílená, ale v momentě, kdy mi ji přítel přinesl a poprvé jsem ji uviděla všechna odezněla. Byla jsem v tu dobu nejšťastnější na celém světě. Kvůli komplikovanému porodu měla Andulka vysokou žloutenku, tak jsme si pobyt v nemocnici prodloužily na 6 dní. 22. prosince jsme si naši maličkou holčičku přivezli domů a měli jsme ty nejkrásnější Vánoce, jaké si člověk může představit.

Natálka 16.5.2011 7:14 3,66kg

Můj první porod :-)Termín jsem měla 2.6.2011, moje tchýně mi pravila, že neví proč, ale že si myslí, že porodím 16.5. a že to bude holka (pohlaví jsme nevěděli).No samozřejmě...15.5. večer v 18h mně praskla voda, rozklepala jsem se jak ratlík a nevěděla co mám dělat :-D (samozřejmě věděla, ale ty nervy s tebou zacloumají :-D), volala jsem mamce, ta za mnou přijela domů a dávali mi psychickou oporu v tom přijel domů můj manžel, celý vyděšený co se děje :-D. Ubrečená jsem mu sdělila, že mi praskla voda. Tak jsme se pak před 20h zbalili a jeli do Ústí nad Orlicí do porodnice (mimochodem super nemocnice, jinde bych nerodila), sice jsem byla bez bolestí, ale vím, že když praskne voda do 2h by si se měla dostavit do nemocnice. Lehce po 20h jsme byli v Ústí...vyšetřili mě a nebyla jsem otevřená...tak mě šoupli na pokoj a manžela poslali domů....no a okolo 22h to přišlo...začali bolesti....v jednu ráno už jsem si myslela, že půjdu rodit a niiiic...ve čtyři ráno už jsem mohla zavolat manžela, aby byl na sále se mnou, dala jsem si za jeho přítomnosti horkou vanu, bylo to příjemné...pak jsem pochodovala po sále a on na mě chudák jen koukal a nevěděl jak mě má pomoci. Začala mi být i zle, začala mě pálit žáha a bylo mi na zvracení, takže mazec. Pak mi v 6 píchli vyvolávačku, antibiotika no a v 7 hod. už to přišlo, potřebovala jsem tlačit, tak jsem řvala na sestřičku tak zavolala doktora a šli jsme na to...no a v 7,14hod se nám narodil náš pokládek jménem Natálka :-), mimochodem vysněná holčička :-). Nejkrásnější den v mém životě!!! Do šestinedělí jsem si říkala, že druhý si snad nepořídíme, ale teď jak o tom píšu, tak se na další porod těším... :-), stojí to za to!!!JInak ještě na závěr, nechápu proč tátové platí 700,- za to že můžou být na sále...od 4 do 7 hod. byl manžel celou dobu se mnou, dýchal se mnou a hodně mi pomohl (za celou dobu tam nikdo z personálu nebyl) a doktorovi pak při porodu pomáhal, držel mi nohu, asistoval mu, protože v tu dobu tam měli frmol. Nedávno jsem četla, že tátové platí z toho důvodu, že tam kvůli nim musí být sestřička navíc a musejí se o tátové starat. :-o

Naše Amélka 10.12.2011, 3910g, 52cm

..ahoj holky, tak jsem se konečně dostala popsat můj porod. Nevím jak to dopadne, páč žádná spisovatelka moc nejsem, ale budu se snažit popsat ten nádherný, ale zároveň snad nejbolestivější zážitek, který ale opravdu za to stál Můj první porod byl kvůli přenášení vyvolávaný a i přesto, že z něho vzešel můj prvorozený syn, naštěstí zdraví a v pořádku, se mě ten porod moc nelíbil. Věděla jsem, že to neprobíhalo, tak jak mělo. Tudíž tohle druhé těhotenství jsem se začala hodně zajímat o přirozené porody, bez zásahů lékařů a o ničem jsem nesnila, než právě tak rodit. V našem městě jsem ani jedné porodnici nevěřila, že by mě to splnili, tak jsem přemluvila manžela, že se pojede rodit do 52km vzdálených Hořovic. TP byl na 2.12. jenže co čert nechtěl, historie se opakovala a já opět přenášela, už jsme měli stanovený termín na nástup na vyvolání, a to 12.12. Ani to při poslední poradně na porod nevypadalo, tak mě MUDr udělal Hamiltona a stále nic. Dělala jsem vše možné a nemožné abych začala rodit sama od sebe, sen o přirozeném porodu se pomalu rozplíval a já byla na nervy. Měla jsem poslední trumf v rukávu. A to že v noci z 9.12. na 10.12. začínal úplněk a já ho ještě podpořila ricinovým nápojem, který jak známo pomáhá rozjet ženě porod, pokud přenáší a je ona a i mimi připraveno na porod. Dala jsem si ho někdy po 23 hodině, během dvou hodin se mě rozjely takové zvláštní bolesti- neznala jsem to, při prvním porodu, kdy mě byl vyvolán snad vším co MUDři dávají, mě vzbudily v noci bolesti, jako když je na mě hodíš, takže takový krásný a pomalý průběh, jsem vůbec neznala-. Šla jsem na WC, měla jsem pocit na velkou, ale vůbec nic. Tak jsem si šla lehnout, bylo cca 2.30hod... ležím, pohoda a najednou RUP!! Cítila jsem doslova jak ve mě něco ruplo a i bych přísahala, že jsem to zvláštní křupnutí slyšela. Nevěděla jsem co se děje- u prvního malýho, mě voda rupla až v těch největších bolestech, tak jsem to tenkrát ani nějak nevnímala-. Běžela jsem na WC a něco po kapičkách ze mě kapalo, pak to ustalo a pak se to zas hodně rozkapalo, tak jsem zalezla do vany, abych nenadělala na podlaze. A byla jsem vtipná, páč jsem si v duchu myslela, že jsem si třeba jen učůrla. Ale pak mě docházelo, že ta CHvíle už přišla a děkovala jsem úplňku a ricinovému nápoji, že mě zachránili od vyvolávačky Vzala jsem si vložku, vzbudila manžílka, který kupodivu v klidu a v dobré náladě vstal, že jde teda vzbudit malého, já zavolala mamině, že jí tam maličkýho vezem- samozřejmě začala jančit, to jsou prostě ty maminy-. Popadli jsme kufr a už se jelo směr Hořovice. Tam jsem nejdřív volala, jsou radši, když se jim předem zavolá. Sestra mě vcelku polekala, že prý mají na všech porodních pokojích plno, ale pak se jí to asi rozleželo v hlavě a řekla, že když mám ruplou vodu a začínající bolesti, tak ať přijedem. Přijeli jsme, měli jsme oba dobrou náladu a celou dobu jsme vtipkovali. PA mě natočila,vše ok, otevřená jsem byla na 3 prsty. Jeden porodní pokoj se už uvolnil, mají tam 3, 2 jsou z vanou a jeden bez a ten měli zrovna volný. Trochu mě to zamrzelo, ale byla jsem šťastná, že mají vůbec volno a že se hlavně porod rozjel sám, tak jsem vanu oželela. I tak byl pokoj krásný a hlavně, měli jsme s manželem naprosté soukromí, byla tam tlumená světla a připraveno na vše, od první doby porodní, přes porod a i na odpočinek po porodu, včetně sprchy. Tudíž jsem na porod nemusela do jiné místnosti, zkrátka vše se odehrávalo tam. Dostali jsme výborný čaj a já mohla v pohodě jíst. Ne že bych měla chuť, ale vzala jsem si s sebou hořkou čokoládu, abych měla energii. Taky jsme probírali s PA porodní plán, kde jsem měla uvedeno, že si právě přeju přirozený porod, bez jakých koliv medikamentů, ať už na bolesti, či na urychlení. Samozřejmě pokud půjde porod v pořádku a tak jak má. Jakmile by nastaly nedej Bože komplikace, do ničeho bych jim samozřejmě nekecala. Po porodu jsem chtěla maličkou nechat u sebe a nikam neodnášet, neotírat jí a neměřit, jen vážit, nechtěla jsem, aby jí někdo natahoval ručičky a nožičky. Měřili jí až když nás propouštěli. PA říkala, že samozřejmě není problém, že pokud nenastanou komplikace, že tohle vlastně dělají standartně. Jinak byli všichni milí, respektovali, že chcem soukromí, PA tam jen vždy nahlídla, maximálně mě prohlídla a samozřejmě miminku poslechla ozvy, vše bylo ok. a i mě chválila, že jde všechno jako po másle, že to ani nečekala, že to půjde tak hladce. S manželem jsme pořád vtipkovali, ještě mě dokázal asi i v půlce první doby porodní rozesmát, pak už jsem se smála jeho vtípkům jen v duchu a pak už vycítil, že mě až tak vtipnej nepřijde, tak toho nechal. Ale jinak ho tu musím moc pochválit, za jeho neuvěřitelnou empatičnost. Dokázal záhadně vycítit, kdy jsem jeho doteky potřebovala, kdy jsem chtěla třeba masírovat a hladit a kdy mě to vadilo. Věděl co má dělat, kdy ho potřebuju a kdy ne a neuvěřitelně mě tam pomohl. Když jsem prostě chtěla být úplně sama, tak jsem si zalezla do sprchy a tam jsem se vypořádávala se vším sama a po svým. Par kontrakcí jsem si tam prodýchala a pak se zase za ním vrátila. Pomáhalo mě při těch sílících kontrakcích koukat z okna do přírody, asi to zní divně, ale bylo to tak. Bolesti pomalu sílily a sílily, pomáhala mě sprcha, balon, chodit, chvilkama masáž a hlazení od manžela a hodně mě sílily bolesti, když jsem si masírovala bradavky. Pak ale v posledních chvílích mě začaly bohužel kontrakce lehce slábnout, mezi kterými jsem teda už jen tak mimochodem únavou usínala a při posledním prstu jsem se nemohla úplně dootevřít. PA se šla poradit s MUDrou a prý mě zkusí dát něco na uvolnění svalů, je to prý slabší než oxytocin a jestli souhlasím, mrzelo mě to, že se to zarazilo, nicméně jsem samozřejmě souhlasila, nechtěla jsem v žádném případě ohrozit miminko. Bohužel to nepomohlo, takže došlo na oxytocin. Sledovala jsem, jak mě PA píchla do žíly oxitocin, stačila fakt kapička a mohla kapačku hned zastavit. Okamžitě jsem cítila, jak mě bolest doslova trhá a věděla jsem, že už je to tady a jde se tlačit, po rychlém prohlídnutí mě to i MUDra potvrdila. Maličká byla prostě moc velká a v porodních cestách se trochu zasekla a tak jsme jí tim oxytocinem trochu pomohli. Jak se šlo na tlačení, bylo na porodním pokoji najednou asi 6 lidí, včetně dětské MUDry a sestřičky. Zkoušela jsem tlačit na boku, nic.. tak jsem začala tlačit v poloze napůl vleže a napůl vsedě. První dvě kontrakce nic, cítila jsem jak hlavička zas zalézá zpátky. Podívala jsem se na manžela, viděla jsem v jeho očích slzy, říkal pak, že mu mě bylo hrozně líto, když viděl zoufalství v mých očí. Mě ale ty jeho slzičky dodaly hroznou sílu, řekla jsem si, že prostě maličkou vytlačím a opravdu, jsem už jen zatlačila asi jen dvakrát a pak už je malá krásně vyklouzla.. Není nic krásnějšího, když to miminko z vás vyklouzne a dají vám ho hned na hruď. Ona byla tak sladká, měla kudrnatý tmavý vlásky. Proto jí to tak trvalo, když se tam tak ondulovala a čančala, pusinka moje, naše Nechali jí chvilku na mě a mi se s manželem kochali její krásou a oba jsme plakali štěstím, radostí a dojetím, manžel přestřihl pupeční sňůru. Pak si maličkou vzali a hned vedle porodní postele, kde jsem rodila, ji vedle nás ošetřili. Vše v pořádku naštěstí Jak ji ale od nás chudinku vzali, tak propukla v lítostivý pláč. Řekla jsem dětské doktorce, že ji chci u sebe, ona na to, že by se prý měla nahřát na tom speciálním vyhřívacím stole a já na to, že já ji přece zahřeju mnohem líp, než nějaká krabice. To se jí moc nelíbilo, nicméně jsme se naštěstí pak domluvily na rozumném kompromisu, že nám jí teda dá, ale jen na chvilku a že se pak dá zas zpátky vyhřívat. No měli jsme ji u sebe nakonec delší chvilku Jo a šití nic moc 3 stehy ve vnitř a 7 stehů zvenku. Prý to jinak nešlo, maličká byla na mě moc velká. Já takovej prcek a rodim skoro 4kg děti, maličkej měl skoro stejně jako maličká. No, pak si vzali malinkou asi na 2 hodky na dětský a já se mezi tím osprchovala, ubytovala na pokoji a pak už jsme byly jen spolu. Personál na odd. šestinedělí a i z dětského, byli úplně skvělí a jsem šťastná, že jsem si právě vybrala Hořovice a nešla rodit do naší porodnice. Kdyby jsme se z miláčkem zase zbláznili a chtěli třetí, tak chci zas do Hořovic Jinak maličké je dnes přesně měsíc, jsme za ní opravdu moc sťastní, je úžasná a jak říká její bráška, který je do ní úplně zamilovanej, je rozkošná Není nic úžasnějšího, než mít právě děti, jsou můj život a ještě šťastnější jsem, že můžu mít po boku tak skvělýho chlapa, kterýho mám a vše s ním zdílet. Moc děkuju všem holkám tady za podporu v těhotenství, moc jste mě pomáhaly a všem co mají před porodem, držím moc palečky, ať je vše v pořádku a ať zažijete taky tak krásný a bezproblémový porod, jako jsem měla teď já

Výzkum - Kvalita života kojící ženy

Ahoj,moc Vás prosím o vyplnění dotazníku k mé absolventské práci „Kvalita života kojící ženy“. Provádím výzkumné šetření s cílem zjistit postoje a změny žen v oblasti kojení.Anonymní dotazník naleznete na http://LeteckaPosta.cz/407954128 .Poté mi ho může poslat na můj email blanche.dotaznik@seznam.cz Pokud budete mít chvilku času byla bych Vám všem moc vděčná za vyplnění.Mějte se a smějte se

Co se děje??Nikdo nepíše nic nového,holky šup popsat ať můžu zamáčknout slzu

Sázky na datum porodu

Já mám tak šílenou rodinu, to by člověk nevěřil. Včera jsem se všichni slezli - já s přítelem, bráchové s rodinama a naši. A samozřejmě bráchové rejpové se začali dohadovat, kdy se to má narodit. Když jsem jim řekla, že babička rozhodla, že se to narodí 31.3. koukli na sebe a už to začalo, tak já se vsadím, že to bude .... :oD a už jeli. Každej dal nějakej termín - brácha prej dělá bankéře. Mám pocit, že to i sepsali na papír, tak uvidíme - doufám, že jim Mareček vytře zrak a strefí se zrofvna do termínu, který nikdo nevybral :oD

vytahování stehů

Zdravím maminky,slyšela jsem, že se stehy po porodu dají na gyndě vytáhnout...my jsme rodili 12.12.2011, máte s tím některá zkušenost? Původně jsem myslela, že stehy samy vypadnou, tak jsem byla překvapená názorem mé známé, že se dají vytáhnout a že je to potom lepší. Děkuji předem za radu.