Štěpánek, 20.2.2012, 3810 g, 51 cm - diskuze

Celé těhotenství jsem si přála aspoň jednou \"porodit normálně\" = bez vyvolávaček. Bohužel ani tentokrát se mi to nesplnilo. 17.2.2012 jsem byla u svého Dr. na posledním monitoru, ani jediná kontrakce, miminko v pořádku, ale v pondělí jsem dostala povel nastoupit do porodnice, to jsem měla být 40+6. V sobotu se mi ještě stačili na poslední chvíli udělat hemeroidy, takže jsem si pěkně protrpěla celý víkend a se strachem jsme v pondělí vyrazili směr porodnice.Po příchodu monitor, utz, všechno v pořádku a prý kdy teda že chci rodit. No nechtělo se mi samozřejmě :-D , ale v rámci toho abych už to měla za sebou, že teda hned to pondělí. Dr. se rozhodla, že dostanu tabletu Prostinu a pak se uvidí co dál. No neprozřetelně jsem jí řekla, že posledně to po tabletě vůbec nešlo, tak že dáme dvě a kdyby to bylo moc, nebo to nepostupovalo, že mi slíbí epidurál, ale jsem na 2 cm otevřená, že si myslí, že to půjde.Takže v půl 10 jsem dostala první tabletu, po hodině kontrakce po třech minutách, dost silné. To jsem se zaradovala, že druhá tableta už nebude potřeba. Bohužel, v půl 11 jsem dostala druhou a téměř okamžitě přišli kontrakce po minutě a půl a už pěkně silné, musela jsem je prodýchávat a jak sestřička řekla, jsou to ty, co už lámou v pase. Po další hodině jsem šla na přípravu - Yal, sprcha - kde mi praskla voda. PA zbytek vody \"vypustila\" a pak teprve nastal mazec :-) . Porodní sál už jsem odmítala opustit, manžel chudák byl nešťastný při pohledu na mě. Kolem druhé už jsem si řekla o epi, bohužel anesteziolog byl na sále, takže smůla, nálaz se zasekl na 5 cm. Můžu říct, že opravdu nikdy jsem neměla ten pocit, že buď zabiju sebe, nebo tu \"ženskou\" co mi odmítla sehnat toho anesteziologa :-D . Kdybych se mohla zvednout a utéct, tak to udělám. Během půl hodiny jsem při kontrakcích cítila, že břicho začíná tlačit za mě, při každé další kontrakci to nutkání bylo silnější a silnější, tak jsem požádala PA, ať mě vyšetří .... kupodivu zbýval už jen lem . Nechápu proč najednou všichni odešli, že si to mám ještě prodýchat .... prostě to nešlo, tlačit jsem musela, tak jsem poslala manžela, ať pro ně rychle běží, nebo bude to dítě rodit on :-D . Abych to dál neprodlužovala, tak pak na 3 zatlačení bylo naše velké štěstí venku, sice se cestou trošku zasekl, ale všechno dobře dopadlo a v 15,08 se z nás stali trojnásobní rodiče . Ještě teď mám slzy v očích, když si na ten krásný pocit vzpomenu, když vidím tu radost a štěstí v očích mého manžela. Sice si to tady asi nepřečte, ale moc mu děkuji za všechno, za jeho podporu, lásku, za to, že to se mnou vydržel od začátku do konce, i když to pro něj bylo jistě složité. Miluju tě, miluju naše děti