Porod - nové diskuze

Už je zapomenuto...

Můj porod,nebyl procházka růžovou zahradou,ale opravdu-STOJÍ TO ZA TO!A abych to vzala od počátku.Těhotenství-první 3měs jsou rizikové no a aby se mi to nevyhlo,lehce jsem špinila.Ve 25t.jsme se začla otvírat.Nechápu proč.Nic těžkého jsem nenosila.Nepracovala jsem.Byla jsme od 2měs.na nemocenské.V práci to zrovna nevonělo po fialkách,tak proto.Navštěvovala jsem plavání,cvičení,předporodní kurzy,četla knížky,nacvičovala dýchání,což je 1 z nejdůležitějších činností u celého porodu,abych měla dostatek informací a byla dobře připravená.Už dlouho mi tvrdlo břicho a tak jsme musela brát magnezium,nohy podložené ve dne v noci.No a 14dní před termínem jsem měla ty správné poslíčky.V neděli to začlo a v pondělí kolem 2h rána jsme odjeli do porodnice.nechali si mě tam do středečního rána na pozorování.Stav stále stejný,stále na 2cm od toho 25t.myslela jsme že je to plodová voda,bylo toho celkem dost.Ale protože bylo vše v klidu,jela jsem domů.Ve čtvrtek jsem zjistila hlenovou zádku a v pátek mi praskla plod.voda a že toho bylo.nestačila jsme si vyměnovat vložky,pak se i bolesti stupňovaly.V křížích a v podbřišku ukrutná bolest po 5min pak po 3-2min.DÝCHAT DÝCHAT!!!!!Pak to tolik nebolí.A když jsme tam s manželem dojeli,tak najednou bolesti ustoupily a byly po 15-20min,další 2dny.A taky jsme začla špinit,takže jsem si myslela,že čas nastal.Zkontrolovali si mě a už mě tam nechali.Že to porod už je,ale dřív jak zítra se nic nebude dít.tak jsme čekali.Stresující pro všechny.Sobota se vlekla a stále nic.Neděle se vlekla,neustále mi píchali antibiotika,kvůli té plod.vody.A pak se blížil večer.Od cca15h byl u mě manžel.Byla jsme stále na 2cm,ale pomalinku se to uvolňovalo.Čím víc se blížil večer bolesti stoupaly,sílily.V 18h jsme byla na 3cm.Museli ještě na necelých 4cm čekat a pak mě napíchali ať mi porod vyvolají.Všechno šlo oki.Bolesti stále sílily a zkracovaly se intervaly,hrozně pomalu jsme se otevírala,ale prý nemohli nic dělat,jen čekat,až mé tělo začně samo pracovat.Už jsme tuším byla tak na 5cm,a najednou se vše změnilo.Čekala jsme cca půl hodiny na doktora,zrovna byl na sále a Samuel se mi tam nějak blbě otočil.zaklonil hlavičku,takže museli všechno stopnout.Měla jsem hroznou třesavku.Ale to prý tak je.Tělo se vyrovnává s šokem.Nejprve do mě cpali injekce a pak nic.Byla to čelní poloha,takže stopnout a rychle připravit na sál.Manžel si mě tam odvezl a čekal a čekal.Když si na to vzpomenu je mi hrozně.Porod trval 36h.císařským řezem.Samuel se narodil 20,35h měl 3,3kg a 52cm.Apgar score 5-8-10.Museli ho taky křísit.měl pomačkanou tvářičku.Na druhý den to už bylo lepší a každý se na nás přišel kouknout.Kojila jsem do 10měs.Teď je z něj nádherný roční chlapeček,má 77cm a 10kg.Říká mama tata,baba,děda,ham,papa,jeje,skoro chodí,neustále na všechno ukazuje.Moc mu chutná a hlavně NEUSTÁLE SE SMĚJE.

čerstvé vzpomínky

ahojky jak víte rodila sem 10,3, a s odstupem času bych řekla že sem na tom nebyla až zas tak zle(po porodu když se mě rodina ptala kdy pořídíme Josífkovi sourozence tak sem o tom nechtěla ani slyšet)Já nastoupila do nemocnice plánovaně o týden dřív kvůly otokům a vyššímu tlaku.Nelíbylo se jim to tak mě ráno zavedli vyvolávací tabletu-no můžu říci žádná slast,samotný porod je skoro stejný jako to zavádění. A pak čekali a čekali a ono nic-teda trčochu mě bolela záda a břicho ale nic děsného.Po poledni mě vzali na monitor,následně vyšetřili a skonstatovali,že můžu dostat najíst, protože dnes určitě rodit nebudu.No a tak sem ve tři odpoledne zdlábla oběd (hurá) a psychycky se připravovala na druhý den na další vyvolávačku.Večer před spaním sem všem řekla co mě pan doktor oznámil a že jdu nabrat sílu na zítra.No a asi o půlnoci mě začalo tak divně bolet břicho a záda a to se stupnovalo-ve dvě sem šla radši za sestřičkou, jen tak pro uklidnění protože sem měla zafixováno, že musím mít 4 hod před porodem antibiotika kvůli streptokokovi a když mě prohlédli zjistili že už sem na 4cm otevřená.Než sem se zbalila,vyjela nahoru na porodnici byla sem už na 6 cm. No a pak to bylo chvíli hnusný, ale dalo se to rozdýchat a 10min před šestou byl Josífek venku a já budila manžela slovy:"Chceš vědět novinku?..Máš syna."A v tom to vypadlo(blbý signál) Načež manžel nalovil signál a volá zpátky a nevěříce se ujištuje že je to pravda a diví se jak to když večer nic a proč sem mu nebrnkla když to začalo.Podotýkám, že za žádnou cenu nechtěl k porodu jít,co já se ho napřemlouvala,tak sem to ani nezkoušela.Takže na poprvé si myslím, že to celkem ušlo a co mě nejvíce trápilo po porodu nebyly stehy jako každou, ale hnusný hemeroid, který mě vylezl a kvůli kterému sem si užila.Ale už je vše zapomenuto-naše zlatíčko roste jako z vody a dělá nám radost.A určitě to za trochu bolesti STOJÍ!!!

Děkuji za vyprávění. Jsem 29 tt. no a zatím strach z porodu nemám a moc doufám že ten můj první budé také tak v pohodě jako váš :)a chlapa si raději odehnat nenechám!

Ale nééé,já už ani nedokážu vložit příspěvek.Holky omlouvám se ale mělo to patřit sandině,co se týče technického typu :-).

:-),my si můžem podat ruce,jak koukám!

Děkuji

Opravdu mnohokrát děkuji za všechny krásné příspěvky přeji Vám i dětem (i těm v bříšku) nádherný večer Jana

Můj POROD

Jelikož to má stále více maminek tzv. "šťastně za sebou", podělte se, prosím, s ostatními o své zážitky, zkušenosti, cenné rady. Maminky, které to teprve čeká uklidníte (doufám ) a hlavně jim poskytnete cenné informace, už budou vědět, do čeho jdou. Děkuji všem a už se těším na zajímavé počtení Jana