Porod - nové diskuze

ahoj holky..tak jsem byla dnes na kontrole a porodní cesty mam uzavřené..v nejblžších 2-3 dnech to pry na porod nevypada povidal doktor...jinak je vse v poradku..mala na monitoru spinkala tak ju sestra musela vzbudit jakymsi budikem,chudak se pekne lekla...

Kdo má ještě termín v červnu?

Ať si taky tipnem. Nejúspěšnější tipařky zařadíme na listinu

Ďula

Ahoj Ďulo,datum 27/6 je nádherné, takže v tipu u něj zůstávám

Kdy porodí Lenička?

20/6?

Plánovaný porod

Můj porod byl plánovaný kvůli mým zdravotním potížím s očima, a to na 4. 4. 2007. Už měsíc jsem se dopředu bála, jak to bude probíhat. Nikdy jsem žádnou operaci nepodstoupila a toto dle všech lékařů je velká operace. Den předem ráno jsem šla do porodnice, udělali mi ještě pár vyšetření (ekg, ultrazvuk, gyn. prohlídka), a pak jsem byla celé odpoledne sama o hladu na pokoji. Těšila jsem se, že tam bude někdo se mnou, protože tam byla taška, ale tu záhy odvezli :-( V den porodu jsem vstávala v 5hodin, pak se na mě byli podívat doktoři, sbalila jsem si věci a odnesla si je na JIP. Do prvního šuplíku jsem dle rady dala mobil, abych ho měla později po ruce. Pak jsme se sestrou jeli o pato výš, kde jsem se úplně vyslékla a lehla si na vozík a ona mě přikryla zelenou plachtou. Za chvíli přišla jiná sestra, která se mě ptala jakou chci anestezii, jestli celkovou, nebo spinální. Chtěla jsem tu, kdy jste vzhůru a necítíte půl těla. (Ležela jsem na předoperačním pokoji). Přišla ta první sestra a ovázala mi nohy, a pak už jen to čekání, než si mě vezmou... Asi to nebyla tak dlouhá doba, ale mě to přišlo dlouhé, asi z toho strachu, aby vše bylo ok. Operace byla plánovaná na 8hod, ale myslím, že jsme začali později. Převezli mě na sál, všude spousta lidí (personálu). Zase se mě ptali na anestezii. Doktor říkal, že se píchá tenkou jehlou a pokud by se to napoprvé nepovedlo, tak musíme přejít na celkovou. V sedu jsem se musela předklonit a nehýbat se, on mi ji tam píchl. Naštěstí se to podařilo. Mezi tím mi napíchli žílu a zavedli do močové trubice hadičku na odvádění moči - byl to dost nepříjemný pocit. Pak jsem si lehla. Doktoři se začali chystat, a před obličej mi dali zelenou plentu, abych nic neviděla. Se mnou "zůstal" anesteziolog a celou dobu operace mi říkal, co dělají a jaký to může mít na mě vliv. Nohy mi začali hřát, a postupně jsem je necítila. Operovali mě dva lékaři, chvílemi jsem cítila tlak, jak se mnou vrtí, a asi čtvrt hodiny (chvilku) po zahájení operace v 8:45 vytáhli mého syna. Nevěděli jsme přesně jestli to bude syn nebo dcera, protože v centru prenatální diagnostiky nám řekli dceru a v 7. měsíci má lékařka syna. Okolí celou dobu tipovalo syna. Pan doktor prohlásil, že je to syn, protože holčička s tak velkým pytlíkem nemůže být... Ihned mi ho ukázali. Byl to malý červenofialový uzlíček, který ani neplakal. A už ho nesli pryč, vlastně jsem ho viděla jen na mžik. Pak celkem dlouhou dobu ještě operovali. Anesteziolog byl na mě strašně hodný, říkal mi kdy se mi může hůř dýchat, a hladil mě po čele. Jednou během operace odběhl a já, jsem z toho byla špatná. Přece jen byl moje jistota. Neustále se mnou komunikoval, a mě se líp dýchalo a celkově jsem se cítila lépe. Takže když odběhl, tak jsem v duchu prosila ať zase co nejdřív přijde, aby mě mohl uklidňovat. Po operaci mě zavezli na chodbu, kde čekal můj muž a tchýně. Jel ráno dřív, aby mě stihl až mě povezou na sál, ale odvezli mě dřív. Teď tu tedy byl. Moc ráda jsem je viděla, ale nebyla jsem schopná moc komunikace. Řekli mi, že Lukáška viděli, ptali se jak se cítím, ale opravdu jsem jim řekla jen pár vět. Pak mě převezli na JIP, kde byli ještě dvě další paní. O nás se tam velmi dobře starala porodní asistentka. Dávala nám pít, měnila vložky, dávala infúze a my jsme mohli volat rodině a známým. Ale to až po vyspání, dostali jsme i oběd, při kterém nás zvedli na lůžku, což bylo pro mě nepředstavitelné, protože i přes léky to bříško hodně bolelo. Postupně k sobě přicházely nohy, první pravá a pak levá. Sahala jsem si na břicho a nohu, a nepoznala jsem že to jsem já. Měla jsem jen pocit hebkosti a tepla a říkala si, co nám tam dali... První den jsme už museli vstát z postele a jít se projít. Měla jsem pocit, že se to učím, motala se mi hlava, ale šlo mi to líp než druhý den. Druhý den mě po obědě předělali na pokoj šestinedělek. Zapomněla jsem říct, že syna mi přivezli první den 2 x ukázat. Byl nádherný! No a to jsem se už o sebe musela starat sama. Bříško stále bolelo, a byl pro mě problém vstát z postele, někam dojít, sednout si na záchodové prkýnko, sprchovat se... Třetí den si sama ovazovat nohy, obvazy se nosí 14 dní. No bylo to těžké ještě dlouhou dobu po propuštění z porodnice. Propustili mě 9. 4. Každý porod má své, bolest při něm, nebo jako já, bolest po něm... Teď už je vše v pořádku a můžu se těšit ze syna :-)

porod...

Ahojky, v úterý 22.5. mně v půl šesté večer praskla voda. Tak jsme jeli do porodnice. V 7 hod mně začaly bolesti, ale ty teda byly, kontrakce jsem měla snad po 30 vteřinách, ani jsem si nestačila odpočinout. Při prvním porodu jsem byla celou 1.dobu porodní naložená ve vaně, tak jsem teď chtěla taky. Šla jsem do vany, bolest se změnila v jednu asi 1,5 hodinovou, už jsem si v duchu říkala,že to nemůžu vydržet.Přišla asistentka, a že začínám rodit. Tak jsem ve vaně zůstala, a po velkém tlačení jsem malou porodila do vody. To byla úleva...Malá se narodila v 21:05,takže od prasknutí vody k narození malé to bylo 3,5 hod. Velice rychlé, za to velice bolestivé a intenzivní. Ale hned je vše zapomenuto, a jsem nejšťastnějsí maminka pod sluncem

stihnu to?

Ahojky,u prvního dítěte mi praskla voda,takže mě manžel naložil do auta a jelo se.Teď čekáme druhé a já mám strach,že to správně neodhadnu a nestihnu přijet v čas.Jsem strašnej plašan,taky se bojím,že až to přijde,tak budu sama doma jen s malým synem a nebudu vědět co dělat.Já vím,dost stresuju,ale prostě mě to trápí.

Porod bez léků , v porodnici jen půl hoďky

Přála jsem si rodit statečně bez léků a tak jsem si pozvala domů asistentku , která mě bude sledovat a až bude čas pojedeme do porodnice a ona mi bude pomáhat bojovat proti nabízeným lékům.Ráno odešla hlenová zátka , pak malé bolesti kolem páté večer a ještě jsem se v klidu koukla na večerní program.Pořád jsem nevěděla jestli to není planý poplach...Když byly kontrakce po 15 minutách , tak manžel přivezl asistentku.Naložila mě do vany a pak mi to trochu splívá ,bolest pořád , ale prý jsem mezi stahy stihla na minutu usnout.Pak přišla větší vlna bolestí a zvracení , zimnice a já měla všeho pokrk.Asistentka říkala , že jsem málo otevřená , ale že raději pojedeme .To bylo po čtvrté ráno.V autě jsem lítala na zadním sedadle a říkala si , že na to kašlu a že chci nějaké léky,jestli tohle bude ještě třeba 2 hodiny , tak se zblázním.A jak bude probíhat ten klystýr?Neuměla jsem si představit , že do mě něco nalijí , když já měla pocit , že vše musí ven.Na příjmu mě odbyla sestra proč tak funím,jestli to fakt tak tlačí , když konečně přišel doktor , zakřičel "Na sál vždyť vy tady rodíte!" nález byl 8 cm .Bolesti v kříži a v podbříšku , řezavé a nepříjemné , kontrakce bez přestávky . Po půl minutě , nestíhala jsem se ani nadechnout ,najednou jsem ucítila tlak u konečníku a chtělo se mi tlačit , ale zrovna mě sestra řekla ať se převléknu do košile , asi ještě nerodila...Manžel mě převléknul , ale fakt se to nedalo ,jedna ruka-kontrakce,druhá ruka-další kontrakce... nestihlo se vůbec nic jen monitor na bříško a pak jsem už mohla tlačit,konečně!!Nestihla jsem ani dát nohy na madla.Ale v jednu chvíli jsem cítila obrovskou bezmoc.Visela jsem očima na asistentce a na manželovi.První nejkrásnější věta byla od doktora "Tak na další už to vytlačíme, jo?"Najednou to vypadlo ,ale pořád jsem cítila něco tvrdého a širokého , napadlo mě, že tohle ven už nedostanu.Asi mi doktor pomohl , nevím a pak druhá věta "A je to."Miminko odnesli a já už necítila nic, vše přestalo bolet.Po chvilce , ale přišlo šití,to štípalo , ale když jsem vydržela porod, tak toto byla procházka růžovou zahradou.Dceru mi přinesli po šití.Narodila se 27 minut po příjezdu do porodnice.Já to nakonec zvládla bez léků a za dvě hodinky už jsem vstala z lůžka a šla na toaletu,opatrně a pomalu , ale šlo to.Musela jsem , dcera byla na JIPce , ale to už je na jiný příběh...

Měla jsem dle ultrazvuku termín 11.4.07 a dle pohybů 5.4.07. A tak jsme si mysleli, že se malej narodí okolo toho 11.4. Ale Honzík se rozhodl, že to bude dřív. Ráno 5.4. asi v 8,30hod ležím v posteli a najednou cítím jak ze mě něco teplého vytéká. Nejdřív jsem si myslela, že jsem se počůrala, ale bylo mi divné že bych moč neudržela. Když jsem však vstala a zjistila, že voda teče stále bylo mi jasné, že mi odtekla plodová voda. A tak jsem se osprchovala a v klidu jsme vyrazili do porodnice. Jelikož bydlím u Plzně jeli jsme do Mulačovy nemocnice v Plzni. Něco po 9hod nás přijmuli a odvedli mě na hekárnu, kde mě udělali všechna potřebná vyšetření. A jelikož jsem neměla žádné porodní bolesti tak to byla pohoda až na tu vodu co stále tekla. V poledne jsem dostala ještě oběd a pak mi doktor prohlédl a dali mi klystýr, že by se to mohlo urychlit. Něco po 14 hod jsem začala pociťovat kontrakce. V 17 hodin jsem volala manželovi aby přijel. Měl mi poté sledovat kontrakce. Asi v 19hod jsme šli na porodní sál, ale měla jsem stále nepravidelné kontrakce a tak mi napíchli něco na urychlení a malej se ve 20:10hod narodil. Pamatuji si, že jsem zaslechla křik, otevřela oči a mezi nohami doktor držel malého ještě na pupeční šnůře. Vypadal jak "králík", ale byl to nádherný pocit. A porodní bolesti nebyly tak zlé, to malé stvoření za to stojí. Když mě převezli na pokoj, tak jsem byla plná dojmů a elánu, že se mi ani nechtělo spát. Za chvíli nám budou 2měsíce a je nádherné když se na mě Honzíček usmívá. Takže holky porodu se nebojte, dá se to vydržet a ten pocit po porodu, že jste maminka je nádherný.

Muj Andilek

MELA JSEM TERMIN PORODU STANOVENY NA 11.3 ALE TEDYSEK SE ROZHODL ZE UZ HO TO V BRISKU NEBAVI A NARODIL SE 9.3 V 7:25 PO HODINACH PLNYCH BOLESTI.MUJ POROD TRVAL JEN 8 HODIN,ALE JA MELA POCIT ZE SE TY HODINY VLECOU,NEJDRIV JSEM ZTRAVILA ASI HODINU VE SPRSE NA MICUDE A PAK NA ME SESTRA NAVLIKLA OSKLIVYHO ANDELA A POLOZILA ME NA PORODNI KRESLO KDE JSEM BYLA AZ DO PORODU,NEBYLA JSEM Z TOHO NADSENA,CHTELA JSEM SE PROJIT,ALE DOKTOR MI TO NEDOVOLIL PROTOZE BY SE POROD ZPOMALIL TAK JSEM LEZELA NA BOKU S JEDNOU NOHOU NAHORE BYLA TO PRO ME DOST NEPRIJEMNA POLOHA,MYSLELA JSEM ZE TO STRASNE BOLI ALE DALO SE TO CELKEM ROZDYCHAT,ALE V 5 RANO MI PICHLI VODU A JA TEPRVE PAK ZJISTILA ZE´BOLESTI PREDTIM BYLI VLASTNE JEN TAKOVE MALINKATE BOLISTKY OPROTI TEM KTERE PRISLI PO TOM.POROD POSTUPOVAL DOBRE AZ NA TO ZE SE MALY NAJEDNOU PRESTAL POSUNOVAT KUPREDU,ALE JA MELA PORAD STRASNE NUTKANI TLACIT A UZ SE TO NADALO ROZDYCHAT,NEJDRIV MI TLACIT ZAKAZOVALI A TED ME NECHALI AT SI TLACIM KDY CHCI.TAK TO BYLO ASI HODINU ZE JSEM SI PRI KAZDE KONTRAKCI ZATLACILA A PAK SE MRNOUSEK KONECNE ZNOVU ZACAL DRAT NA SVET.PAK NA ME MRKNUL PAN DOKTOR A POROD SE BLIZIL KE KONCI,JELIKOZ JSEM TLACILA UZ PRED TIM UZ JSEM NEMELA TOLIK SIL TAK MI POMOHLA SESTRICKA TLAKEM NA BRICHO,ALE PARKRAT JSEM ZATLACILA A MALINKY BYL NA SVETE.TEN MUJ MALINKEJ ANDILEK SE NA SVET KLUBAL S RUCICKOU U HLAVICKY A S SNUROU NA KRCKU PROTO SE POROD V JEDNU CHVILI ZPOMALIL,MUSEL SI UDELAT VI MISTA.ALE ZVLADLI JSME TO MALINKY MEL 3,25KG A MERIL 50CM KDYZ MI HO PRINESLI UKAZAT NEVERILA JSEM VLASTNIM OCIM BYL TAK KRASNY A TAK MALINKKY PROSTE ANDILEKBYLA JSEM STRASNE STASTNA,PAK HO ODNESLLI A JA CEKALA NA TO AZ VYJDE PLACENTA,ALE ASI PO HODINE BYLO JESNE ZE SAMA ASI NEPUJDE TAK MI SESTRA ZMACKLA MOJE ROZBOLAVJELY BRICHO A DOKTOR JI VYTAHL,BOLELO TO SNAD VIC NEZ SAMOTNY PORODALE PROTOZE TEDYSEK PEKNE PAPAL TAK NAS DOMU POUSTELI 5 DEN S PORODNI VAHOU.DNESKA JSOU TEDYSKOVI 2 MESICE A JA SI UZIVAM KAZDICKY DEN ZTRAVENY S NIM A TEN NADHERNY RANNI USMEV VYNAHRADI TY PROPLAKANE NOCI V SESTINEDELI,DNESKA UZ SPINKAME SKORO CELOU NOC JEN SE VZBUDIME NA KRMENI A HNED ZASE HAJAME TAKZE PREZIT SE DA VSECHNO A DETICKY JSOU OPRAVDU MALINKY ZAZRAK KTERY ZA TROCHU BOLESTI STOJI

muj porod

Muj porod bylo jedno velke prekvapeni.Nejdrive me gynekolog podle posledniho ultrazvuku posunul termin o mesic driv,takze v porodnici me nechteli do poradny.Nakonec jsem sla do poradny 7.4 tam spocitali ze jsem 36 tyden a pozvali me na dalsi tyden.9.4 rano me zacala odtekat plodova voda,jela jsem do porodnice,ale nemela zadne bolesti.PO vysetreni me dali na porodni sal ale stale jsem se neotvirala.Po 12 hodinach kdy stale prubezne odtekala voda jsem dostala antibiotika a rikali ze rano vyvolaji porod.Okolo 20hod.jsem dostala bolesti a zacala se otvirat.Jirka se narodil v23,02 a nejvic me pobavila porodni zprava.Narodil se podle ni v 39 tydnu.At je porod jakykoli za ten zazrak co vam pak podaji podrzet to stoji.

porod k se dal přežít, ale stres po porodu hrůza!!

Byla jsem přijata do porodnice v den termínu porodu, protože se lékařům nezdály ozvy.Jinak jsem měla úplně pohodové a bezperoblémové těhotenství, všichni mě chválili, jak mi to moc sluší a já se cítila jak malý tankZa dva dny po přijetí mi porod vyvolávali, já si naivně myslela, že se nerozrodím, protože jsem dvě hodiny po podání tablety necítila skoro žádné bolesti.Ale pak jsem se prošla do kantýny pro něco na můj mlsný zoubek a ejhle začala jsem mít nepříjemné bolesti v podbřišku, jako při menstruaci, které přicházeli snad po 3 min.Po dvou hodinách bolestí jsem šla za lékařem aby mě prohlédl, jestli se něco děje, řekl že se ještě notvírám a že to možná přejde.No zkrátím to.Trpěla jsem až do sedmi hodin odpoledne, kdy mi porodní asistentka řekla, že se začínám otvírat,tak mi udělala klistýr a poslala do sprchy, tam jsem trávila většinu času až mi praskla voda.Horkou sprchu nebo vanu můžu opravdu vřele doporučit, protože mi to strašně pomohlo a urychlilo porod.Po prasknutí vody to byla rychlovka.Manžel stihl přijet jen tak,tak.Málem by prošvihl narození našeho zlatíčka a to by ho opraavdu moc mrzelo.Narodil se Ondrášek 3550g55cm.Všechno bylo v pohodě oba jsme byli zdraví a šťastní, že to dobře dopadlo.Za dva dny mi po vizitě přišla lékařka oznámit, že se jí něco nelíbí na srdíčku slyšela šelest, tak mi malého vzali a dělali ekg.pak už mi ho nepřivezli, jen mi oznámili, že je v inkubátoru na kyslíku a bude převezen na kardiologii do Brna.Já jsem byla úplně v šoku, protože jsem nechápala co se děje.Onďa byl úplně v pohodě.Nepozorovala jsem žádné známky toho, že by mohl mít něco se srdíčkem.Odvezli ho do Brna a já čekala celý den, na diagnozu.Samozřejmě jsem viděla katastrofické scénáře, že bude mít nějakou obrovskou vadu.Odpoledne jsme volali do Brna na výsledek a diagnoza zněla stenoza plicnice (zůžení chlopně vedoucí krev do plic).Byla jsem úplně vedle a chtěla za malým do Brna, jenže jsem musela být po gyn.hledisku v pořádku a Onďa byl v inkubátoru na kyslíku, tak mě přijali asi za týden.Já měla hrůzu z toho, že se nerozkojím, ale naštěstí to všechno šlo,sice jsem bojovala s odsavačkou, ale vzdát se toho abych dala mému zlatíčku to nejlepší nešlo.A kojím doteď.Pak jsme ještě cestovali do Prahy, kde mu dělali zákrok na té chlopničce pomocí balonku,který mu zavedli přes tříslo.Teď je to zatím v pořádku, ale stále jezdíme na kontroly a není vyloučené, že mu zákrok budou opakovat.Onďa má teď 7. měsíců a je to naše největší zlatíčko na světě.Ale na dobu od porodu po dobu, kdy jsem ho neměla u sebe nikdy nezapomenu.Byla to obrovská bezmoc.Tak jen přeju všem maminám,které čekají mimi jen a jen hodně zdravíčka jim i těm malým drobečkům.