Naše Amélka 10.12.2011, 3910g, 52cm - diskuze

..ahoj holky, tak jsem se konečně dostala popsat můj porod. Nevím jak to dopadne, páč žádná spisovatelka moc nejsem, ale budu se snažit popsat ten nádherný, ale zároveň snad nejbolestivější zážitek, který ale opravdu za to stál Můj první porod byl kvůli přenášení vyvolávaný a i přesto, že z něho vzešel můj prvorozený syn, naštěstí zdraví a v pořádku, se mě ten porod moc nelíbil. Věděla jsem, že to neprobíhalo, tak jak mělo. Tudíž tohle druhé těhotenství jsem se začala hodně zajímat o přirozené porody, bez zásahů lékařů a o ničem jsem nesnila, než právě tak rodit. V našem městě jsem ani jedné porodnici nevěřila, že by mě to splnili, tak jsem přemluvila manžela, že se pojede rodit do 52km vzdálených Hořovic. TP byl na 2.12. jenže co čert nechtěl, historie se opakovala a já opět přenášela, už jsme měli stanovený termín na nástup na vyvolání, a to 12.12. Ani to při poslední poradně na porod nevypadalo, tak mě MUDr udělal Hamiltona a stále nic. Dělala jsem vše možné a nemožné abych začala rodit sama od sebe, sen o přirozeném porodu se pomalu rozplíval a já byla na nervy. Měla jsem poslední trumf v rukávu. A to že v noci z 9.12. na 10.12. začínal úplněk a já ho ještě podpořila ricinovým nápojem, který jak známo pomáhá rozjet ženě porod, pokud přenáší a je ona a i mimi připraveno na porod. Dala jsem si ho někdy po 23 hodině, během dvou hodin se mě rozjely takové zvláštní bolesti- neznala jsem to, při prvním porodu, kdy mě byl vyvolán snad vším co MUDři dávají, mě vzbudily v noci bolesti, jako když je na mě hodíš, takže takový krásný a pomalý průběh, jsem vůbec neznala-. Šla jsem na WC, měla jsem pocit na velkou, ale vůbec nic. Tak jsem si šla lehnout, bylo cca 2.30hod... ležím, pohoda a najednou RUP!! Cítila jsem doslova jak ve mě něco ruplo a i bych přísahala, že jsem to zvláštní křupnutí slyšela. Nevěděla jsem co se děje- u prvního malýho, mě voda rupla až v těch největších bolestech, tak jsem to tenkrát ani nějak nevnímala-. Běžela jsem na WC a něco po kapičkách ze mě kapalo, pak to ustalo a pak se to zas hodně rozkapalo, tak jsem zalezla do vany, abych nenadělala na podlaze. A byla jsem vtipná, páč jsem si v duchu myslela, že jsem si třeba jen učůrla. Ale pak mě docházelo, že ta CHvíle už přišla a děkovala jsem úplňku a ricinovému nápoji, že mě zachránili od vyvolávačky Vzala jsem si vložku, vzbudila manžílka, který kupodivu v klidu a v dobré náladě vstal, že jde teda vzbudit malého, já zavolala mamině, že jí tam maličkýho vezem- samozřejmě začala jančit, to jsou prostě ty maminy-. Popadli jsme kufr a už se jelo směr Hořovice. Tam jsem nejdřív volala, jsou radši, když se jim předem zavolá. Sestra mě vcelku polekala, že prý mají na všech porodních pokojích plno, ale pak se jí to asi rozleželo v hlavě a řekla, že když mám ruplou vodu a začínající bolesti, tak ať přijedem. Přijeli jsme, měli jsme oba dobrou náladu a celou dobu jsme vtipkovali. PA mě natočila,vše ok, otevřená jsem byla na 3 prsty. Jeden porodní pokoj se už uvolnil, mají tam 3, 2 jsou z vanou a jeden bez a ten měli zrovna volný. Trochu mě to zamrzelo, ale byla jsem šťastná, že mají vůbec volno a že se hlavně porod rozjel sám, tak jsem vanu oželela. I tak byl pokoj krásný a hlavně, měli jsme s manželem naprosté soukromí, byla tam tlumená světla a připraveno na vše, od první doby porodní, přes porod a i na odpočinek po porodu, včetně sprchy. Tudíž jsem na porod nemusela do jiné místnosti, zkrátka vše se odehrávalo tam. Dostali jsme výborný čaj a já mohla v pohodě jíst. Ne že bych měla chuť, ale vzala jsem si s sebou hořkou čokoládu, abych měla energii. Taky jsme probírali s PA porodní plán, kde jsem měla uvedeno, že si právě přeju přirozený porod, bez jakých koliv medikamentů, ať už na bolesti, či na urychlení. Samozřejmě pokud půjde porod v pořádku a tak jak má. Jakmile by nastaly nedej Bože komplikace, do ničeho bych jim samozřejmě nekecala. Po porodu jsem chtěla maličkou nechat u sebe a nikam neodnášet, neotírat jí a neměřit, jen vážit, nechtěla jsem, aby jí někdo natahoval ručičky a nožičky. Měřili jí až když nás propouštěli. PA říkala, že samozřejmě není problém, že pokud nenastanou komplikace, že tohle vlastně dělají standartně. Jinak byli všichni milí, respektovali, že chcem soukromí, PA tam jen vždy nahlídla, maximálně mě prohlídla a samozřejmě miminku poslechla ozvy, vše bylo ok. a i mě chválila, že jde všechno jako po másle, že to ani nečekala, že to půjde tak hladce. S manželem jsme pořád vtipkovali, ještě mě dokázal asi i v půlce první doby porodní rozesmát, pak už jsem se smála jeho vtípkům jen v duchu a pak už vycítil, že mě až tak vtipnej nepřijde, tak toho nechal. Ale jinak ho tu musím moc pochválit, za jeho neuvěřitelnou empatičnost. Dokázal záhadně vycítit, kdy jsem jeho doteky potřebovala, kdy jsem chtěla třeba masírovat a hladit a kdy mě to vadilo. Věděl co má dělat, kdy ho potřebuju a kdy ne a neuvěřitelně mě tam pomohl. Když jsem prostě chtěla být úplně sama, tak jsem si zalezla do sprchy a tam jsem se vypořádávala se vším sama a po svým. Par kontrakcí jsem si tam prodýchala a pak se zase za ním vrátila. Pomáhalo mě při těch sílících kontrakcích koukat z okna do přírody, asi to zní divně, ale bylo to tak. Bolesti pomalu sílily a sílily, pomáhala mě sprcha, balon, chodit, chvilkama masáž a hlazení od manžela a hodně mě sílily bolesti, když jsem si masírovala bradavky. Pak ale v posledních chvílích mě začaly bohužel kontrakce lehce slábnout, mezi kterými jsem teda už jen tak mimochodem únavou usínala a při posledním prstu jsem se nemohla úplně dootevřít. PA se šla poradit s MUDrou a prý mě zkusí dát něco na uvolnění svalů, je to prý slabší než oxytocin a jestli souhlasím, mrzelo mě to, že se to zarazilo, nicméně jsem samozřejmě souhlasila, nechtěla jsem v žádném případě ohrozit miminko. Bohužel to nepomohlo, takže došlo na oxytocin. Sledovala jsem, jak mě PA píchla do žíly oxitocin, stačila fakt kapička a mohla kapačku hned zastavit. Okamžitě jsem cítila, jak mě bolest doslova trhá a věděla jsem, že už je to tady a jde se tlačit, po rychlém prohlídnutí mě to i MUDra potvrdila. Maličká byla prostě moc velká a v porodních cestách se trochu zasekla a tak jsme jí tim oxytocinem trochu pomohli. Jak se šlo na tlačení, bylo na porodním pokoji najednou asi 6 lidí, včetně dětské MUDry a sestřičky. Zkoušela jsem tlačit na boku, nic.. tak jsem začala tlačit v poloze napůl vleže a napůl vsedě. První dvě kontrakce nic, cítila jsem jak hlavička zas zalézá zpátky. Podívala jsem se na manžela, viděla jsem v jeho očích slzy, říkal pak, že mu mě bylo hrozně líto, když viděl zoufalství v mých očí. Mě ale ty jeho slzičky dodaly hroznou sílu, řekla jsem si, že prostě maličkou vytlačím a opravdu, jsem už jen zatlačila asi jen dvakrát a pak už je malá krásně vyklouzla.. Není nic krásnějšího, když to miminko z vás vyklouzne a dají vám ho hned na hruď. Ona byla tak sladká, měla kudrnatý tmavý vlásky. Proto jí to tak trvalo, když se tam tak ondulovala a čančala, pusinka moje, naše Nechali jí chvilku na mě a mi se s manželem kochali její krásou a oba jsme plakali štěstím, radostí a dojetím, manžel přestřihl pupeční sňůru. Pak si maličkou vzali a hned vedle porodní postele, kde jsem rodila, ji vedle nás ošetřili. Vše v pořádku naštěstí Jak ji ale od nás chudinku vzali, tak propukla v lítostivý pláč. Řekla jsem dětské doktorce, že ji chci u sebe, ona na to, že by se prý měla nahřát na tom speciálním vyhřívacím stole a já na to, že já ji přece zahřeju mnohem líp, než nějaká krabice. To se jí moc nelíbilo, nicméně jsme se naštěstí pak domluvily na rozumném kompromisu, že nám jí teda dá, ale jen na chvilku a že se pak dá zas zpátky vyhřívat. No měli jsme ji u sebe nakonec delší chvilku Jo a šití nic moc 3 stehy ve vnitř a 7 stehů zvenku. Prý to jinak nešlo, maličká byla na mě moc velká. Já takovej prcek a rodim skoro 4kg děti, maličkej měl skoro stejně jako maličká. No, pak si vzali malinkou asi na 2 hodky na dětský a já se mezi tím osprchovala, ubytovala na pokoji a pak už jsme byly jen spolu. Personál na odd. šestinedělí a i z dětského, byli úplně skvělí a jsem šťastná, že jsem si právě vybrala Hořovice a nešla rodit do naší porodnice. Kdyby jsme se z miláčkem zase zbláznili a chtěli třetí, tak chci zas do Hořovic Jinak maličké je dnes přesně měsíc, jsme za ní opravdu moc sťastní, je úžasná a jak říká její bráška, který je do ní úplně zamilovanej, je rozkošná Není nic úžasnějšího, než mít právě děti, jsou můj život a ještě šťastnější jsem, že můžu mít po boku tak skvělýho chlapa, kterýho mám a vše s ním zdílet. Moc děkuju všem holkám tady za podporu v těhotenství, moc jste mě pomáhaly a všem co mají před porodem, držím moc palečky, ať je vše v pořádku a ať zažijete taky tak krásný a bezproblémový porod, jako jsem měla teď já