Jonášek 12.2.2012, 49 cm, 3.375 kg - diskuze

Tak píšu, jak jsme si šli pro našeho Jonáška...Minulý čtvrtek na kontrole se nic nezměnilo, placenta s infarkty, čípek tak ještě na tři týdny, monitor a průtoky ok, plodové vody málo, ne-li nula. Bylo rozhodnuto, že v sobotu se jde na vyvolání, nepomohly ani moje lidový pokusy, hmaty Dr.ani přemlouvání...Bála jsem se moc, hlavně že jeden zásah vystřídá druhý, že vše skončí císařem a že se pak pro návrat záchvatů migrén a jiných lapálií nebudu třeba schopná o malýho postarat...V pátek večer ještě proběhla uplně zbytečná partnerská nepohoda, cítila jsem se hrozně sama...zpětně vím, že jen přítel nezvládl svou a moji nervozitu, strach a v pátek prostě nedokázal být extra oporou...V sobotu ráno jsme nastoupili do nemocnice, monitor ok, ale ta placenta šílená a čípek 3cm, tvrdý, miminko nahony vzdálené porodním cestám... Dr. nevěřila, že se vyvolání povede a směřovala vše zároveň na císaře, tj.žádný jídlo, odběr krve...přítel byl uplně zelenej a přestal mluvit, je taky lékař a asi doufal, že to půjde samo..spolkla jsem první tabletku a šla se ubytovat, ještě jsme trochu řešili stavbu, snažila jsem se srandovat, za dvě hoďky další monitor, miminko ok, ale žádný posun, teda ani jsem nic necítila...někdy v té době rodinní Hujeři nastupovali v Praze na vlak a fičeli za mnou....další tableta...po asi hoďce a půl jsme začala cítit kontrakce, huuuuurááááá, byly vidět i na monitoru, a protože jsem další vyvolávací tabletu dostat nemohla, na vodu bylo brzy a na oxytocin taky, byl naordinovaný klystýr i jako příprava na císaře, po něm se vše uklidnilo...byly asi 4 odpo, monitor ukázkový a tak Dr. rozhodla, že když jsem tak odhodlaná rodit a miminko je v pořádku, odpočinu si do druhého dne a ráno se to ještě zkusí, ok, přijeli Hujeři, vypadali hůř než já...večer jsem dostala nějaké spasmolitikum na spaní a uvolnění, čípek byl asi jeden cm a měkčí...Ráno monitor ok, ale čípek opět tvrdý, Dr. už zoufalá..přivezli maminku, co za 9 minut porodila, rozbrečela jsem se..., spolkla jsem tabletu a po dvou hodinách opět nic...tak Dr. že ji zavede přímo k čípku, to teda bolelo, musim uznat, zároveň mi řekla, že když to nezabere, půjde pro něj, aby nám nezačal pomalu odcházet...něco se zlomilo, říkám si, o co mi jde, hlavně ať je venku, jakkoliv a ono jo..začala jsem do hodiny cítit pořádný kontrakce, jako echt silná menstruace, tlak dolů, fakt mi bylo blbě, volám příteli,ať přijede, jdu za sestrou, že cítím hroznej tlak a jestli ještě můžu do sprchy, řekla, že hlavička sestoupla, ale hrdlo je zatím zavřené...ve sprše už mi bylo fakt blbě...přijel přítel a šli jsme na monitor, kontrakce sílily, ale nikdo mi je moc nevěřil, na monitoru nebyly skoro vidět, čas postupoval, kolem jedné jsem byla otevřená na tři cm, Dr. píchla vodu - bylo jí jedno deci - už jsem jen ležela na boku, ani jsem nepípla a navzdory všem ostatním jsem tušila, že rodím, ale říkaly, že je to tak na šest hodin a že ty pravé kontrakce teprve přijdou..tak to mě zabte...kolem druhé šeptám, že asi rodím, mrkli na mě a že šest cm, přítel s Dr. se dohodli, že mi dají epidurál, který jsem nechtěla, ale kontrakce nebyly vidět, tak si mysleli, že jen špatně snáším bolest...po druhé hodině jsem dostala epidurál, seděla jsem obkročmo na židli a moc příjemnej a hodnej anesteziolog mi ho napíchával, přítel mě podpíral zepředu, pořád jsem mu říkala, že už rodím, do židle jsem citíla hrozný tlak...položili mě a dali glukozu, protože jsem zase nic nesměla jíst a už jsem měla dost, říkám, že teda jestli můžu na záchod, tak že jo i s kapačkou, slyším, jak se Dr. něčemu smějou, vtipkujou...najednou tlak, šeptám, že rodím, zvyšuju hlas, jak mi síly dovolí, všichni příběhli, dotáhli mě ke stolu, kde nebyly schystaný ani ty nášlapy, Dr. křikla na přítele, ať mi aspoň chytne nohu pod kolenem, říkám, že nechci, aby to viděl:)... dostávám desetisekundovou instrukci a slyším, jak říkám, že muuusíííím tlaaaačíííít a šup hlavička, ještě zatlačte na ramínko....coooo? dobře...šup a Jonášek 14.37 vyletěl jak raketa a vyklouzl na pultík a řval, holky, ten tak řval, dostala jsem pusu, malýho odnesli, mně se odloučila placenta a šlo se na šití...až na steh u močové trubice nebolelo, začal zabírat epidurál:), pak mi ho dali, přítel svítil jak lampion a malej se hned přisál...pak dvě hoďky na sále, sprcha a přesun na pokoj, tam byli už Hujeři, přítel a dovezenej pan Jonášek:), bylo to krásný, pak jsem jim říkala, že kdyby mi věřili, že rodím, mohl to být uplně pohodový porod, ale prý se někdy kontrakce na monitoru zobrazují zkresleně:)...přítel mi moc pomáhá, doma máme ten uzlík a je to moc hezkej pocit, jsem šťastná, že to Jonášek zvládl a Dr. měla pevné nervy na takový postup. musim říct, že cítím velké štěstí. M