Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

bolí to

Ahoj holky je hezký ,že jsou tyto str.a můžu se vypovídat někde kdo tomu rozumí.Když jsem našla na testu //č.byla jsem strašně šťastná,ale bohužel jsem začala špinit ,tak jsem jela k mudr. a myslela jsi ,že je to normální nebo jen nějaká maličkost.Ale doktorka my řekla ,že nic nevidí a to jsem měla byt cca7 tt tak mě poslala na krev .Když jsem volala doktorce ,tak mi řekla, že mám nízkou hodnotu a že potrácím,nechtěla jsem tomu věřit a tak za 2 dny jsem chtěla jít na krev znovu,byla jsem si jistá ,že je to v pořádku,ale že jsem třeba míň,ale pak se to stalo v noci jsem začala silně krvácet a vyšlo to ze mě,bylo to hrozné vydět to a že to mělo být naše mimi,zárodek byl asi přes cm velký je mi divný ,že tam nic neviděla při té velikosti,probrečela jsem už pár dní je dobré se někomu vypovídat,mám sice doma dcerku a přítele,který mi pomáhají,ale chlapy to berou,tak že ono to přijde příště.Vím že ho to taky mrzí,ale nechce mě nervovat.Snažíme se skoro 2 r.a pak tohle je my to líto

Ahojky, můžu se zeptat za jak dlouho po ptratu jste dotaly menstruaci, Já jsem po potratu dneska 16. den, byla jsem i na výškrabu. a dneska mě bolí břicho jako bych to měla dostat. jenom se mi to zdá docela brzo, tak mám docela strach, aby se něco vtom břiše nedělo. díky.

Ahoj holky. Tak jsem si myslela, že mi je už líp, ale včera jsem se cítila strašně divně a dnes je to ještě horší. Příjde mi jako kdybych měla na prsou balvan, potím se, pořád mám žízeň, na wc na malou chodím pořád. Včera jsem byla na testech na tu cukrovku a výsledky budu vědět v pátek. Mám strach. Bojím se co, když budu mít cukrovku, protože ta žízeň a časté močení mě provází už asi 3 roky. Ale spíš se bojím zda by to skousl manžel, když už dvakrát na mě vyjel, když jsem si zlomila kotník a teď když jsem potratila. Když se mu s něčím svěřím, tak to vždy banalizuje i když se vážně necítím dobře, taky jsem s ním jezdila na kole jako těhotná a byla jsem k.o a pak potrat, tak nevím. Mám ho ráda, ale cítím nejistotu. Budu muset asi někam zajít za psychologem:-(

Stále stejně smutně

Ahoj holky, už je to 2 roky, co jsem psala, že i mě potkalo velké trápení. Ve 12 týdnu těhotenství jsem musela na revizi, miminku přestalo tlouct srdíčko. Bohužel mi revizi pokazili, musela jsem ještě jednou a při mém štěstí opět špatně. Po půlroce snažení mi gynekolog oznámil, že nemám žádnou sliznici po té druhé operaci, tak jsme další půlrok čekali, až doroste. Po dalších několika měsících manžel podstoupil spermiogram a je úplně v pořádku. Takže přišla opět řada na mě. Při hormonálních testech mi zjistili nedostatečnou funkci štítné žlázy a vyšší prolaktin. Za dalších pár měsíců na laparoskopii neprůchodnost jednoho vejcovodu a ten druhý mi naštěstí zprůchodnili. Beru Clostilbegyt už 4. měsíc, ale miminko stále nepřichází. Rozhodli jsme se s mnaželem pro umělé oplodnění. Moc prosím, má některá z vás zkušenosti s IVF? Od kamarádky jsem se dozvěděla, že by počkala do podzimu, že je v létě malá pravděpodobnost na úspěch. Moc děkuju

Ahoj holky, tak vám napíšu můj příběh a třeba vám to trošku pomůže. Mám tříletého kluka, první těhotenství úplně bez problémů. Když byly malýmu dva tak jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet a vyšlo to na poprvé. Hned asi v tom 5tt jsem začala špinit a pak samovolně potratila, to byl červen. V srpnu se zadařilo znova, samozřejmě jsem měla nervy a k doktorovi se nehnala hned jako minule a čekala jsem jestli bude všechno v pohodě. Šla jsem tam až v 8tt přesvědčená o tom, že je to dobrý když nekrvácím, ale pan doktor mi řekl, že nevidí srdeční činnost, že ještě týden počkáme a uvidíme. Prožila jsem si hrozný týden a potom verdikt, že musím do nemocnice na potrat Potom nám doporučili počkat aspoň 3měsíce. Takže v lednu jsme na to vletěli znova a naštěstí zase na poprvé. Teď jsem v 19tt a doufám, že bude všechno v pořádku, ale toho strachu se už nikdy nezbavím. Snad bude mít můj příběh dobrý konec a přeju ho i vám všem, nevzdávejte to

potratila jsem v 8 týdnu

Ahoj holky, tak já bohužel taky:-(((((bylo mě tak nádherně, jen prsa bolela, sportovala jsem a těšila se s manželem na maličké. Pak jsem šla pro průkazku, sestra jí vystavila, pak mě doktor řekl, že mám cukr dost vysoko:-(a pak, že dítě je mrtvé a že mě objedná na úterý do nemocnice byla středa, takže skoro týden čekat!!!!!!To jsem odmítla, že čekat tak dlouho nehodlám s tím mrtvým uvnitřt. Tak, že pátek, středa byla šílená. Manžel nemohl odjet dřív z práce. Noc jsem probrečela a bylo mě nejhůř v životě. Ve čtvrek jsem uklízela jako divá. A pak velké bolesti a vystřelovalo to do zad. Volala jsem do nemocnice, že se děje to a to. Manželovi jsem volala, že mě musí odvézt tak honem spěchal 21 km z práce. Honem zabalit a pryč. Pořád jen brečim. V nemocnic se ptají proč nemám předoperační vyšetření asi pokus o vtip a kde mám obinadla, to je asi prd...potkávám tam svého gynekologa, tak jdete na to říká skoro s úsměvem a já se jen odvrátím a brečím. Výkon uděláme až za šest hodin měla jsem čtvrt housky, as došel klystýr...v bolestech čekám sama na pokoji co bude. Mám velký strach. Mačkám zvonek na sestru uběhne 15 min a nikde nikdo, zkusím to podruhé a mám štěstí. Ptá se co potřebuju. Prosím něco na bolest. Je mě vážně zle. Jde pro injekci za 15 minut konečně příjde a zabodne to do mě jako do terče, ale je mě to jedno. za 10 minut sama potratím do vložky. Strašný pohled. Nechají mě čekat další dvě hodiny. Zákrok trval 8 minut.a já po příjezdu na pokoj obvolávám pracovní povinnosti. druhý den ráno mě po snídani a vizitě pouští. domů zamnou chodí hodně návštěv a to mě pomáhá. koupila jsem si wobenzym a piju kontryhel a beru jód.Pořád uklízím, vařím, peru a neležím to mě pak přepadají chmury. Pro každou z nás je toto velmi bolestné. Vám všem přeji hodně sil!!!

Ahoj všem,konečně jsem našla stránky kde se mohu vypovídat. V únoru se nám po více než dvouletém snažení konečně podařilo otěhotnět. Byla jsem šťastná jako blecha,když mi paní doktorka řekla, že jsem těhotná. nemohla jsem tomu uvěřit,že konečně nebudu muset vypočítávat kdy nejlepé dát sex, po sexu dělat svíčky a podobně. vše probíhalo jak mělo mimi se mělo k světu. Ještě toto pondělí ráno jsem viděla mimi na sonu jak si pěkně poskakuje v děloze. Bohužel večer přišla krutá rána a já jsem ve 13 tt potratila. najednou jsem začla krvácet, dostala jsem teploty a bylo to. Prý jsem dostala nějakou infekci, vůbec nevím jak. Teď nedokážu dělat nic jiného než brečet. Nedokážu si představit zase všechno zkoušet od začatku, čekat třeba zase 2 roky než se to povede a pak ten strach v těhotenství. jsem z toho úplně vyřízená. všichni říkají neboj šlo to jednou půjde to i podruhé. To jsou jenom kecy, které mě opravdu nebaví už poslouchat. Neví jak to všechno zvládnem, manžel se snaží být silný, vím, že je mu to taky líto, ale přece jenom ti chlapi to berou jinak.No a tak mi nezbývá nic jiného než nám všem popřát....hodně síly a trpělivosti do dalších dnů.

bez menstruace

Ahoj holky,moc sem nepíšu, jen občas k někomu do reakce, ale nedá mi to. 16.2. jsem měla zamlklý potrat v 10. týdnu. Už jsem se z toho docela dostala, ale nevím, co dál. Doporučuje se 2, 3 menstruace počkat před dalším snažením, ale já ještě menstruaci nedostala a to to jsou 3 měsíce. Byla jsem u doktorky, dostala jsem utrogestan, pak jsem to měla dostat nic, teď jsem brala 10 dní proveru a zatím taky zas nic. V červnu jsme se chtělí začít snažit, ale teď nevím. Nemáte s tím někdo zkušenost? Ani před potratem jsem bez hormonů nemenstruovala ani neovulovala, ale po hormonech to bylo ok. Teď na mě nic nezabírá. Ach jo.

Taky konec... v 7týdnu

Stále neviděli plod a nakonec tam ani nebyl... Nestihl se vytvořit, nebo zanikl... Ani doktorka neví... Ale nakonec je to asi tak lepší... Než aby se to narodilo postižené, že jo... Jinak mi pani doktorka poradila tak ty 3 měsíce vyčkat, aby se to tělo dalo do pořádku, přeci jen bylo nastartované na těhotenství... Tak nevím... Myslím si ,že 3měsíce už je docela dlouho, ne? Myslím, že ten měsíc to asi tak nějak vydržím, ale dýl asi nemá cenu čekat... Chtěla bych otěhotnět přes léto, abych nebyla nemocná... Je to jediný období bez nemocí, teda aspoň u mě Tak velkou trpělivost a vůli jít dál přeju všem!!!!

Holky, to zvádnete!!!

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!

Ahoj všichni...

Čtu si to tady všechno a je mi do breku. Asi mě to taky čeká. Ve čtvrtek 1.4. jsem byla poprvé na ultrazvuku a byla jsem 7+5tt. Doktor ale nic neviděl, je to možné, že tak ještě nic nebylo. Teda doktor říkal, že těhu jsem, je tam dutinka i rozměrově OK. Tento čtvrtek 8.4. mám přijít znovu. Budu 8+5tt. Myslíte, že když zase nepůjde nic vidět, že už je konec? Všude píší něco jiného,a každý mě chce spíš utěšit, uchlácholit. Ale většinou už v sedmém týdnu jde vidět srdíčko. Snad mi poradíte tady, kde už jste si tím prošly a nebudete mě jen utěšovat. Díky moc

sex po potratu

Ahoj holky. Tak už mám nějaký ten týden po šestinedělí, které jsem raději dodržela, abych neměla bolestivý sex, ale stejně mě to bolí a když to nebolí, tak nemůžu říct, že by to bylo právě příjemné. Jak jste na tom vy? Je to takhle normální?